7. ekumenický výšlap – z Hostýna na Troják

Sobota 2.12.2017

Prosinec naše silničáře opět zaskočil sněhovou nadílkou, ale my jsme se zaskočit nedali. V teplíčku naší zateplené modlitebny jsme se spolu s bratry a sestrami z Kateřinic sešli ke společenství s naším Pánem. Milou návštěvou nám dnes byl Luděk Svrček, všem místním dobře známá osobnost.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler, vedoucí sobotní školy. Tématem byla Svoboda v Kristu. Probírali jsme osmou kapitolu Listu Římanům, ve které Pavel mluví o svobodě a vítězství díky Ježíši Kristu.

Ten, kdo v životě odmítne Krista, nebude mít v žádném svém konání úspěch. Zůstane otrokem hříchu a nebude schopen kráčet lepší cestou. Pokud člověk Krista přijme, bezvýhradně mu důvěřuje a rozhodl se, že bude následovat Ježíšův způsob života. Jeho postavení se před Bohem změní. Ten, kdo měl být odsouzen za přestoupení zákona, je nyní díky spravedlnosti Ježíše Krista v Božích očích tak dokonalý, jako kdyby nikdy nezhřešil.

Zákon je dobrý, ale není schopen nás uchránit před odsouzením a smrtí, kterou přináší hřích. Na to potřebujeme Ježíše Krista. Díky tomu, že Bůh poslal Ježíše, můžeme i my naplnit požadavky zákona. Lidé, kteří se nechají ovládat svými přirozenými touhami, v konečném důsledku žijí v nepřátelství vůči Bohu. Bez Krista není možné zachovávat Boží zákon. Jejich každodenní chování je důkazem, že ačkoliv měli přístup k Božímu poselství, dopouštějí se hříchů. Naléhavě potřebují Mesiáše. Lidé se mohou rozhodnout, zda se nechají vést Božím Duchem nebo svými vlastními hříšnými sklony. Jedna cesta vede k věčnému životu, druhá k věčné smrti. Třetí možnost neexistuje.

„Duch otroctví je výsledkem našeho úsilí žít v souladu s náboženskými předpisy a plnit požadavky zákona vlastní silou. Jedinou nadějí na úspěch máme v případě, že uzavřeme stejnou smlouvu jako Abraham – smlouvu milosti skrze víru v Ježíše Krista.“

Sobotní školku mládeže vedl Pavel Pimek a mladí probírali také List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, co přinášíme do zaměstnání, rodiny, školy, sboru – zda vůbec něco, a co si chceme odnést. Nepřinášíme „džbány vody“ místo „džbánů vína“ v naději, že v celkovém množství vína se ta naše voda nepozná?

Kázáním nám posloužil Luděk Svrček a zamýšlelo se nad 1Král 19.kapitolou. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Dnešní sobotní bohoslužba měla i odpolední část. Využili jsme vzácné a nám tak milé návštěvy bratra Svrčka a po chutném občerstvení, které nám připravily naše sestry, jsme se zaposlouchali do jeho přednášky o historii protestantismu. Bratr nás ohromil svými znalostmi a zasvěceným výkladem. Není divu, že se nám ani po ukončení přednášky nechtělo domů a v hloučcích jsme dále diskutovali a sdíleli se.

 

Okrskové shromáždění Zlín 25.11.2017

V sobotu 25.11.2017 jsme se sešli v modlitebně CASD ve Zlíně – Malenovicích na Okrskovém shromáždění u příležitosti 20tého výročí otevření nové modlitebny. Ač jde o budovu vskutku velikou, řada z nás při pohledu do zaplněného sálu a ochozů vyslovila domněnku, zda neměla být ještě větší. Slavnostního shromáždění se zúčastnily sbory ze Zlína, Holešova, Valašského Meziříčí, Vsetína, Valašských Klobouk, Uherské Hradiště.

Program shromáždění byl opravdu bohatý. Mottem bylo – Co pro mne znamená můj sbor. Na podiu se vystřídali zpěváci a hudebníci téměř ze všech sborů, a to jak dospělí, tak mládež a děti. Úžasným zážitkem bylo vystoupení mandolínového souboru. Jako nitka se táhlo celým programem odkrývání promítaného puzzle – za každou odpověď na motto setkání byla odtajněna jedna kostka a nám se pomalu odkrýval pohled na fotografii sborového společenství Zlín. Za kazatelnou se vystřídalo několik kazatelů, kteří působili a působí ve Zlíně, podíleli se na stavbě modlitebny a dnes na tuto dobu vzpomínali. Vzpomínky byly úsměvné i napínavé.

Samozřejmou součástí bohoslužby byla sobotní škola, kterou jsme ale prožili netradičně. Rozděleni do skupinek jsme se snažili odpovědět na otázky, které pro nás připravili organizátoři akce a které se týkaly zákona. Kázáním nám posloužil bratr J.Nowak a zamýšlel se na následování Krista v souladu s textem Jan 1,20.-39.

Po poledním občerstvení jsme opět písněmi chválili našeho Pána a poslouchali vzpomínky kazatelů. Shlédli jsme také prezentaci fotek dokumentujících stavbu Domu pro seniory EFATA a modlitebny. I když program trval do 16hod, díky báječné organizaci a úžasným příspěvkům nám den utekl jako voda a zanechal v nás krásný pocit sounáležitosti a Boží lásky k nám.

Sobota 4.11.2017

Po pošmourném týdnu nám Pán požehnal a svůj den odpočinku rozzářil slunečními paprsky, které nás lákaly k odpolední procházce barevnou podzimní krajinou.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Probírali jsme nádherné téma Abrahamova víra, ve kterém jsme našli řadu inspirujících myšlenek. S dětmi probírala myšlenky apoštola Pavla Iva Burešová.

Abraham byl považován za vzor svatosti a spravedlnosti. Přestože měl k Bohu tak blízko, jeho skutky a poslušnost nebyly dostatečné k získání života věčného. Pokud mohl být Abraham zachráněn jen Boží milostí, pak totéž platí pro nás všechny.To je „ospravedlnění z víry“ Starého zákona. Všechny obřady a rituály ve svatyních měly jediný cíl – názorně ukázat, že hříšník nikdy nemůže být spasen na základě svých skutků, ale výlučně díky smrti zákonné oběti.

„Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ „Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků“. Abraham i David byli považováni za spravedlivé proto, že uvěřili Hospodinu. David porušil tolik přikázání, že mohl být několikanásobně odsozen. Odpuštění, kterého se mu dostalo, je projevem Boží milosti. Snaha zasloužit si Boží zaslíbení poslušností zákona zcela znehodnocuje úlohu víry. Všichni jsme porušilizákon.  Máme jedinou šanci – potřebujem Krista, jehož spravedlnost nám může být připočtena na základě víry v něj.

Pavel vysvětluje, že spasení z víry není nabízeno jen Židům, ale také pohanům. Kristus zemřel za všechny, bez ohledu na jejich původ nebo národnost.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o největším suchozemském savci – slonovi. Kromě toho, že je to nesmírně inteligentní tvor, je v mnoha věcech podobný člověku – dobrých i špatných. Slon v zajetí se nikdy nepokusí utrhnout ze slabého řetězu, kterým je přivázán, protože jako malé slůně dospěl k názoru, že na to nemá sílu, a jako dospělý už to ani nezkouší. I my mnohdy nemáme odvahu zkusit něco, co jsme dříve nedovedli a řadu rozhodnutí vzdáváme.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček, přepis najdete v archivu. A protože započal modlitební týden, přečetli jsme si na závěr bohoslužby první z přednášek.

 

 

Sobota 28.10.2017

Dnešní sobota je v našich sborech sobotou stvoření. Hned v úvodu sobotní školy jsme proto shlédli video na stránkách CASD věnované tomuto dni. Přečetli jsme si dnešní slovo z Jitřenky, protože je pro náš sbor velmi aktuální, a pochválili jsme děti za vyrobení plakátu, kterým nám připomněly 500 výročí dne, kdy Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Potom už jsme se rozdělili do skupinek a studovali úkol s názvem Ospravedlnění z víry – dopělí pod vedením Aničky Petrovičové a mládež s Ivou Burešovou.

Úkol se zabýval tématem ospravedlnění. Ten, kdo porušil zákon, přichází před soudce a zaslouží trest. Na základě důkazů by měl být odsouzen. Pokud se ale objeví někdo, kdo přestupek vezme za odsouzeného na sebe, pak se viník stává ospravedlněným. Před soudcem stojí jako nevinný člověk. Vinu na sebe však může vzít pouze ten, kdo se sám žádného přestupku nedopustil. Tak je to i s naším hříchem, naší vinou. Každý z nás zhřešil, každý si zaslouží trest. Ale naše hříchy vzal na sebe Ježíš Kristus, on – jako jediný spravedlivý. Tím nás před Bohem očistil, naše vina je nám odpuštěna díky zástupné oběti Ježíše.

Je pro nás důležité řídit se zákonem Božím. Ten nám ukazuje naše selhání a provinění vůči Bohu. Sám zákon nás však viny nezbaví. Může na ni jen poukázat a vyzvat nás, abychom hledali řešení. Ukazuje nám Boží charakter a poukazuje na to, kde ho ve svém životě nedostatečně odrážíme.

Ježíš je jediný, kdo na této zemi žil dokonalým a skutečně spravedlivým životem. Nabízí ho jako dar kaaždému, kdo mu uvěří a vloží v něj svou naprostou důvěru. tento dar nenabízí proto, že bychom si ho zasloužili, ale proto, že ho nutně potřebujeme. Apoštol Pavel mluví o víře v Ježíše Krista. Tím nemyslel pouze uznání, že Ježíš žil a zemřel. Víra znamená přijmout Jej jako svého Spasitele, zástupce a Pána. Tato důvěra nás motivuje a vede k tomu, abychom v srdci zatoužili žít podle Boží vůle – vyjádřené v jeho přikázáních.

Milost spasení, kterou nám Bůh dává, není nic jiného než nezasloužená přízeň. Nemůžeme si ji ničím vydobýt. Můžeme ji mít jen díky tomu, že se Kristus dobrovolně rozhodl obětovat za nás svůj život.

Díky kříži Golgoty může Bůh prohlásit hříšníky za spravedlivé, a přesto může v očích celéo vesmíru zůstat spravedlivým i On. Kříž ukázal, jak moc Bůh tento svět miloval a miluje.

Také slovíčko před kázáním bylo věnováno stvoření. Iva Burešová promítla video doplněné hudbou J.Haydna z oratoria „Stvoření“, ve kterém jsme si připomenuli, jaké úžasné divy dokázal náš Pán ve stvořitelském týdnu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka a navazovalo na jeho předchozí kázání z knihy Daniele. Zamýšleli jsme se v něm nad otázkou pokání. Přepis najdete v archivu.

 

Sobota 21.10.2017

Petr Hoff – Podzim

Zase nás podzim navštěvuje

a v dálce po obloze pluje

houf tažných ptáků – odlétá.

za sluncem letí do světa.

 

A nám, když chceme, láska pravá

svá křídla také darem dává

a srdce letí, domů se vrací,

Bůh naše je slunce, my tažní jsme ptáci.

 

Sobotní bohoslužbu jsme po obvyklé písni a modlitbě zahájili promítnutím prvního videa ze seriálu křesťanského portálu HopeTV.sk – Lineage, který popisuje vznik protestantismu. Poté jsme se již rozešli do tříd sobotní školy – dospěláci, mládež a děti.

Učitelem byl dnes Bohumil Mroček a probral s námi úkol s názvem Daleko od Boží slávy.  Apoštol Pavel nás usvědčuje, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu. Nezáleží na tom, jak se vidíme my nebo jak nás vidí lidé okolo. Důležité je, jak nás vidí Bůh. Pavel nám přináší dobrou zprávu o Kristu jako o Mesiáši. Kristus již přišel a kdo v něho věří, může být zachráněn. Věčnou záchranu nám totiž nezajistí naše dobré skutky ani poslušnost zákona, ale výlučně Ježíš a jeho dokonalá spravedlnost. Spravedlivý je tedy ten, kdo je ospravedlněn Boží milostí a toto ospravedlnění přijme vírou.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jsou v podstatě dobří. Srovnávají se s druhými a zdá se jim, že jsou na tom lépe. Vždy najdeme někoho, kdo je horší než my. To z nás však nedělá dobré lidi. Když se začneme porovnávat se svatým a spravedlivým Bohem, uvidíme vlastní bídu a sami sobě se zošklivíme. Hříšný člověk nemůže odrážet Boží obraz a jeho slávu. První krok, který musíme udělat, je uznat vlastní hříšnost a bezmocnost. K tomu nás vede Duch svatý. Výsledkem jeho působení je hluboká lítost.

Co mají společného židé a pohané ? Všichni jsme hříšní a všichni máme jedinou naději v Kristově milosti.

Často se stává, že vidíme hříchy druhých a poukazujeme na ně. Kritikou však vynášíme rozsudek nad sebou.

Boží dobrota nás chce k pokání „přivést“, ne „přinutit“. Bůh je úžasně trpělivý. Chce lidi přitáhnout svou láskou. Skutečné pokání, které vychází ze srdce, v nás automaticky probouzí touhu po změně života a vítězství nad hříchem, který jsme vyznali.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové hovořilo o dvou bratrech, kteří se kvůli malichernosti pohádali a přestali spolu mluvit. Starší bratr nechal tesařem postavit mezi jejich domy vysoký plot, ale tesař místo plotu postavil most. Bratři si odpustili a tesař odešel, protože musí postavit ještě mnoho mostů mezi námi, lidmi.

Kázáním nám dnes posloužila Blanka Novotná a zamýšlela se nad Božím chováním v případě, že nás ochromí strach tak moc, že selže naše víra. Přepis najdete v archivu.

Verš pro sbor na tento týden

Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.


Koloským 3:17

Modlitební setkání

Ve středu 18.10.2017 se sejdeme na modlitební chvilku u Ivy Burešové.

Budeme pokračovat studiem 2.kapitoly Matoušova evangelia.

poděkování

Sobota 14.10.2017

Dnešní sobota je Dnem kazatelské služby a také dnem Sbírky pro potřeby DC ADRA ČR. Proto jsme setkání zahájili promítnutí videa o dobrovolnících, kteří ve svém volném čase a zdarma pomáhají seniorům, dětem v dětských domovech a všem potřebným.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Zamýšleli jsme se nad tématem Život v době „nové smlouvy“.

Prvotní církev tvořili převážně Židé. Nenapadlo je, že by se přijetím židovského Mesiáše Ježíše jakýmkoliv způsobem odklonili od víry svých otců. Stala se pro ně také problémem otázka, zda musí pohané nejprvepřijmout židovské náboženství, aby mohli přijmout Krista. Jasnou odpověď přineslo až setkání v Jeruzalémě, které přišlo s rozhodnutím, že pohané se nemuseli stát nejprve židy. Navzdory tomu někteří  učitelé nadále sborům tvrdili, že obrácení pohané se musí řídit židosvkými zákony a nařízeními.

Novozákonní éra začíná příchodem Mesiáše – Ježíše Krista. Bůh ho poslal, aby se stal naším Spasitelem. Nemůžeme ho ignorovat, a přitom doufat, že budeme spaseni. Naše hříchy nám mohou být odpuštěny jen díky jeho smiřující oběti. Lidé se musí rozhodnout, zda přijmou Ježíše z Nazareta jako slíbeného Mesiáše poslaného Bohem, nebo jej nepřijmou. Jedním z hlavních cílů Pavlova dopisu Římanům byla snaha pomocí židům i pohanům pochopit, v čem spočívá přechod od judaizmu ke křesťanství a v čem tkví krása a jedinečnost křesťanského poselství. Tento přechod vyžadoval určitý čas. Mnozí Židé, kteří přijali Ježíše, nebyli ještě připraveni na příchozí velké změny.

Židé byli pyšní na svůj způsob uctívání Boha. Ti, kteří přijali Krista, považovali za nepravděpodobné, že by Bůh, který kdysi jednoznačně určil židovskou bohoslužbu, mohl připustit jakoukoliv – byť nepatrnou – změnu. Trvali na tom, že se židovské zákony a obřady staly součástí uctívání Boha křesťany.

To, co se nemění ani příchodem Ježíše, je Desatero. Shrnuje základní morální požadavky na lidstvo. Desatero dal a představil lidem sám Bůh. Tím je důležité a zcela vyjímečné. Těchto deset principů pak rozvíjí a aplikuje mnoho dalších nařízení, o nichž se hovoří v prvních pěti knihách Bible. Zákony dal Bůh lidem prostřednictvím Mojžíše a závazná byla pro Židy.

„Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně.“
Slovíčko před kázáním bylo dnes především pro děti. Iva Burešová připomněla stvoření zvířat a promítla obrázky podivných a mnohdy neznámých a neprobádaných tvorů. Prezentace zaujala nejen ty dříve narozené.
Kázáním nám dnes posloužil host – bratr Zdeněk Lukšík. Zamýšlel se pomocí Matoušova evangelia nad tím, zda se můžeme na věci dívat brýlemi někoho jiného. Přepis opět v archivu.

Modlitební setkání

Ve středu 11.října 2017

se sejdeme na prvním modlitebním setkání

letošního školního roku, a to v 18hod u Kimlerů ml .

Studovat budeme Markovo evangelium.

Sobota 7.10.2017

Dnešní sobota byla ve znamení kapesníků, kýchání a kašlání. Inu sychravá podzimní rána už jsou tady a my si na ně musíme teprve zvyknout.

Sobotní školou na téma „Apoštol Pavel v Římě“ pod vedením Pavla Pimka jsme zahájili studium Listu Římanům. Pavel psal svůj dopis pravděpodobně okolo roku 58 po Kr. v řeckém městě Kenchreje, které sloužilo jako východní přístav tehdejšího Korintu. Při své návštěvě sborů v galacii Pavel zjistil, že falešným učitelům se během jeho nepřítomnosti podařilo mnoho bratrů a sester přesvědčit, aby se znovu vrátili k obřízce a dodržování ceremoniálních ustanovení Mojžíšova zákona. V obavě, že tito lidé přijdou do Říma ještě před jeho příchodem, píše křesťanům v Římě list. Chce zabránit podobnému neštěstí. Na konci svého dopisu píše Pavel Římanům, že by je rád navštívil. Chtěl, aby věděli o jeho touze po osobním setkání a vysvětluje, proč se mu to dosud nepodařilo. Velký misionář pohanů si uvědomoval, že jeho posláním je přinášet evangelium na místa, kde o něm lidé ještě neslyšeli. V oblastech, kde už lidé o Kristu věděli, nechal působit své spolupracovníky. Jeho cílem bylo přinést evangelium do Španělska.

Apoštol Pavel se sice do Říma nakonec dostal, ale za úplně jiných okolností. Na konci své třetí cesty se Pavel vrátil do Jeruzaléma s finanční podporou, kterou  jeruzalémským věřícím poslali bratří z Evropy a Malé Asie. Tam se však stalo něco neočekávaného. Pavel byl zatčen a uvězněn. Po dvou letech věznění v Cesareji se odvolal k císaři. Asi tři roky po uvěznění se jako vězeň dostává do Říma. Přestože byl sám ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Ačkoliv jeho původní plány byly jiné, cítil Pavel Boží vedení. Prvotní zklamání z uvěznění se změnilo v požehnání.

Pavel křesťany v Říme chválil pro jejich víru a nazývá je těmi, kteří jsou „povoláni ke svatosti“. Neplatí to však pouze na ně. My všichni jsme byli povoláni k záchraně a svatosti ještě před založením světa. Bůh vždy toužil po tom, aby prostřednictvím Ježíše Krista mohl zachránit celý svět. Nevíme přesně, jak byl založen křesťanský sbor v Římě. Možná sbor založili lidé, kteří prožili obrácení při Letnicích a poté navštívili Řím. Je překvapující, že jen několik let po Letnicích existuje sbor, který je již v celém okolí znám, a přesto ho pravděpodobně ještě nenavštívil žádný z apoštolů. Sbor byl silný a horlivý a Pán ho vedl a působil v něm.

Pavel uvedl o věřících v Římě tři skutečnosti:

  1. jsou plni dobroty
  2. jsou naplněni veškerým poznáním
  3. ukazují cestu jiným

Sobotní školu mládežníků vedla Iva Burešová a stejně jako dospělí studovali List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, že naše špatné vlastnosti nemusí být ke škodě. Náš Pán se nesnaží změnit naše ne moc dobré vlastnosti, pouze je přetvoří v charisma. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Jako například u apoštola Pavla – jeho ambicioznost, disciplínu a přesnost ve všem přetvořil Bůh ve sklony v nadšení, v horlivost. U apoštola Petra – pyšného, stále se vyvyšujícího nad ostatní, snažícího se vyniknout, mění tuto pýchu na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce. Buďme vděčni za své hříchy a s pokorou je předkládejme Pánu k použití.

Kázáním nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka a zamýšlel se nad druhým příchodem Pána Ježíše a nad tím, jak se na něho můžeme připravit. Přepis kázání najdete v archivu.

 

Den díkůvzdání Trojanovice – památník J.Knebla a bratří Strnadlů

Tak jako každým rokem na počátku podzimu, i letos jsme se sešli v Trojanovicích v krásné dřevěnici stojící na místě chaloupky, ve které se narodilo hned  5 významných osobností valašského kraje – sochař Jan Knebl a jeho čtyři synovci, bratři Strnadlové – spisovatelé, literáti a výtvarníci. Hlavním mottem dnešní bohoslužby v tomto netradičním protředí byl Den díkůvzdání, kterým jsme chtěli našemu štědrému Pánu a Stvořiteli poděkovat za všechna požehnání, kterých se nám dostává.

Ráno se již v předstihu někteří bratři a sestry dostavili, aby dřevěnici podzimně vyzdobili. Na trámech stropu se vbrzku houpala jablíčka, hrušky, dýně a vinné ratolesti, i když jen dekorativní. Nově postavená kachlová kamna se zaplnila nejrůznějšími velmi lákavě vypadajícími výpěstky z našich zahrádek a dobrotami, které sestry vlastnoručně napekly a uvařily.

 

Chaloupka se zaplnila do posledního místečka. K naší radosti přijeli i naši sourozenci v Kristu z Kateřinic. Tak jako tradičně, chválili jsme Pána písněmi a poté se zamýšleli nad úkolem sobotní školy s Petrem Kimlerem. Téma bylo „Chlubit se křížem“. Kristův kříž přináší do života věřícího člověka radikální změnu. Kříž nás vyzývá k tomu, abychom přehodnotili svůj pohled na sebe, ale i to, jaký vztah máme k světu. Svět – současná doba a vše, co s sebou přináší – stojí v opozici vůči Bohu. Pokud jsme však zemřeli s Kristem, svět nad námi už nemá tu zotročující moc, jakou měl kdysi. Starý život, kterým jsme žili, skončil.

Sobotní školku dětí dnes vedl Petr Chára. A protože sluníčko krásně svítilo, sešli se všichni na zahradě za dřevěnicí. Děti si povídaly o obyvatelích bývalé chaloupky a podívat se šly i do přilehlého muzea.

Po sobotní škole nám Jindra Kimler připoměl svátek Jom Kipur, který připadá právě na dnešní den. Potom už jsme si pochutnali na dýňové polévce a řadě jiných dobrot, a všechno bylo opravdu výborné. Abychom se z přemíry jídla nezakulatili, vyrazili jsme na procházku do krásného okolí Trojanovic.

 

Osvěženi příjemným podzimním vzduchem a družnými rozhovory sešli jsme se opět v dřevěnici, abychom si vyslechli slovíčko před kázáním Ivy Burešové o faráři Jeanu-Baptistovi Maria Vianney, který působil ve vesničce Ars ve Francii v době po francouzské revoluci a svým příkladem života s Bohem dokázal proměnit ateistickou oblast v křesťanskou a ovlivnit i neskutečné množství lidí z Evropy i Ameriky.

 

V následujícím kázání Pavla Kostečky jsme se zamýšleli nad desátky. Přepis kázání najdete v archivu. A už nastal ten správný okamžik na děkovné modlitby našemu Stvořiteli. Důvodů je nespočet.

Ukončení našich dnů díkůvzdání patří vždy tombole. Letos se sešlo více dárků, než bylo účastníků, takže Stázinka měla opravdu hodně práce s výběrem výherních čísel. Všichni byli spokojení, rozveselení, ale protože den už se pomalu přehoupl v příjemný podvečer, dojedli jsme zbytky dobrot, rozloučili se a pomalu jsme se rozjeli do svých domovů. Tak zase za rok !

 

 

 

Sobota 23.9.2017 – památka večeře Páně

Houbaři se radují, turisté už méně. Právě nastoupivším podzimem nás provází svěží deštíky. Chrapot a nastuzení začínají útočit, ale přesto se modlitebna dnešního rána pěkně zaplnila. Obrovským překvapením pro nás byl návrat našeho kazatele Pavla Kostečky z daleké Bolívie a Peru, který dorazil přímo z letadla.

Sobotní školou s názvem Evangelium a církev nás provedl Petr Chára.

Lidé nejsou dokonalí. Ani nejodevzdanější křesťané nejsou imunní vůči chybám. Každý z nás se může dopustit přestoupení. Jak se chovat , když se bratr v církvi dopustí špatného jednání? Neměl by následovat trest, odsouzení ani vyloučení, ale náprava. Tak jako neopustíme spoluvěřícího, který spadl a zlomil si nohu, tak bychom se jako členové Kristova těla měli s láskou postarat o své bratry a sestry v Kristu, kteří na společné cestě do Božího království klopýtli a padli. Každý si musíme dát pozor také na sebe, abychom nepodlehli pokušení.

Jedním z největších nebezpečí, jaké křesťanovi hrozí, je právě pocit duchovní pýchy. Pýcha nás vede k myšlence, že jsme nějakým způsobem imunní vůči některému druhu hříchu. Musíme si však uvědomit, že všichni máme hříšnou přirozenost, která odporuje Bohu. Bez moci Božího Ducha, který nás „drží pod kontrolou“, bychom mohli podlehnout jakémukoliv hříchu.

Všichni křesťané mají svá břemena. U někoho je to břemeno pokušení a důsledků morálního selhání, pro někoho jiného tělesná nemoc, duševní porucha, rodinná krize, nezaměstnanost atd. Bůh nechce, aby každý z nás nesl své břemeno sám. Často jsme ochotni pomoci jiným, ale nechceme dovolit, aby jiní pomohli nám. Pavel odmítá tento postoj soběstačnosti jako lidskou pýchu. Bůh nás vyzývá, abychom nesli břemena druhých, protože naším prostřednictvím jim můžeme projevit svou útěchu. Pokud neseme břemena druhých, následujeme Ježíšův příklad. Morální zákon ve spojení s láskou hraje v životě křesťana důležitou roli. Jsou však břemena, která nemůže nést nikdo za nás – například břemeno špatného svědomí, utrpení a smrti. V těchto případech se musíme spolehnout jedině na Boží pomoc.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o našem vnímání reality – maličkosti, ba přímo malichernost považujeme za důležité, a důležité se nám jeví jako maličkosti. Na základě arabské pověsti o vzniku pouště jsme si uvědomili, že nepatrná zrnka písku, která se zdají nepodstatná, mohou ve větším množství vytvořit obrovskou poušť ničící vše živé. Stejně jako velké množství malicherností může zničit náš život.

Dnešní den byl významný i tím, že jsme mohli přivítat kazatele Petra Harasteje s manželkou, který nám posloužil kázáním a vysluhoval večeři Páně. V našich řadách nalezl i řadu známých z dob mládí a tak byl během přestávky zapředen nejeden velmi milý rozhovor. Přepis kázání najdete v archivu.

Ještě před samotnou památkou večeře Páně nám naše mládežnice zahrály skladbu Adama Michny z Otradovic, při které jsme si s radostí zazpívali a takto chválili našeho milého Stvořitele.

Připomínáme, že příští bohoslužba se bude konat v Trojanovicích od 10hod, kdy budeme slavit Den díkůvzdání.

 

 

ZMĚNA !!!

Sborový výlet na hrad Bouzov se z důvodu nepříznivého počasí odkládá !

Jak fotit déšť

Sobota 16.9.2017 – sobota Klubu Pathfinder

Naše dnešní bohoslužba měla překvapivý průběh. Ctihodného bratra či zasloužilou sestru za kazatelnou vystřídali naši mládežníci, kteří se uvádění soboty ujali s téměř profesionální lehkostí. Adélka a Jindřiška zvládly nejen vést slovem, ale připravily si také hudební osvěžení.

Sobotní školou přítomné provedl bratr Pavel Pimek. Tématem bylo, jak Žít podle Ducha. Dříve, než byli Ježíšovi následovníci nazváni křesťany, lidé je znali prostě jako následovníky „té Cesty“. Křesťanství nebylo jakýmsi souborem náboženských doktrín, ale především „cestou“ života, kterou bylo nutné „kráčet“. Chování bylo ve Starém zákoně definováno jako „chození v zákoně“. Pavlova slova o „chození Duchem“ se týkala poslušnosti, kterou dosáhneme jen vnitřní motivací vyvolanou Duchem.

Lidé se rodí s přirozeným sklonem jednat podle „smýšlení těla“. Skutečný duchovní konflikt začíná až tehdy, kdy jsme znovuzrozeni Duchem. Naše přirozenosti – tělesná a duchovní – jsou v neustálém napětí a konfliktu. Ten bude v nejrůznějších obměnách pokračovat, dokud při Ježíšově návratu nedostaneme nové tělo. Protože naše mysl je příliš slabá na to, aby sama odporovala tělu, naší jedinou nadějí je každý den se vědomě postavit na stranu Ducha.

„Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlostužba, čarování, nepřítelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“

Slovíčko před kázáním bylo opět v režii mládežnic a svědčilo o tom, že bychom měli věřit v našeho Pána, ať nás potkají jakkoliv těžké chvíle, třeba i nebezpečné. Slovíčko bylo doplněno hudebním číslem Jindřišky a Zdeňky Pimkové.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze vsetínského sboru, a jako by tušila dnešní netradiční průběh, i její promluva byla netypická. Přečetla nám dvě kapitoly z knihy Moderní podobenství autora Morrise Vendena. Příběh popisoval cestu hlavního hrdiny do nejkrásnějšího města. Vybrat si mohl mezi krátkou cestou do zábavného a světly hýřícího Las Vegas, kdy mohl žít a užívat si se spoustou peněz, ale po omezenou  dobu, nebo do několik trilionů kilometrů vzdáleného věčného města, kde by mohl žít ve štěstí nekonečně dlouho. Zajímavá byla také cesta do věčného města, kdy hlavní hrdina měl možnost poznat, jak to dopadne, když bude řídit on sám – ač má řidičský průkaz, a jak to dopadne, když bude řídit jeho tajemný přítel, který ho do města veze a dokáže vyřešit každý problém a vyvést hlavního hrdinu z každého průšvihu.

Kázání bylo opět korunováno hudebním číslem, tentokrát Adélky a Zdeňky Pimkové. Následující minuty využily dívky k představení svého oddílu Klubu Pathfinder s názvem Cvikráši doplněného prezentací fotografií ze schůzek a akcí klubu. Ukončením dopolední bohoslužby byla skladba přednesená děvčaty na housle a violoncello.

 

 

Dokument o Trojanovicích – místo našich Dnů díkůvzdání

Dokument ČT2 – zde odkaz

15.9. - 24.10.2012 - Památník bratří Strnadlů - Trojanovice

 

Sobota 9.9.2017

Dnešní shromáždění jsme započali vyřízením pozdravů řady bratrů a sester ze zahraničí – z Řecka, Chorvatska, Francie a dokonce z daleké Bolívie, kde je náš kazatel Pavel Kostečka. Je vidět, že se nám ještě léta a prázdninového toulání nechce úplně vzdát.

Sobotní školka mládeže byla dnes v duchu nácviku hudebního vystoupení pro příští bohoslužbu. Cvičilo se ještě něco, ale to bude překvapení 🙂 .

Sobotní školou na téma Svoboda v Kristu nás provedla Květa Tyšerová.

Pavel vyzývá Galatské, aby chránili svobodu, kterou mají v Ježíši Kristu. Jeho odpůrci se totiž snažili získat Boží přízeň svými skutky a zapomněli na osvobozující charakter Kristova díla. Zapomněli na spasení, které již měli v Kristu prostřednictvím víry. Druhou hrobou bylo zneužití Kristem darované svobody k nevázanému způsobu života. Obojí drží člověka v otroctví.  Pavel mluví o svobodě od otroctví a odsuzuje křesťanství ovládané zákonem.

Morální život podle evangelia není břemenem. Nesnažme se chovat správně, abychom se stali Božími dětmi. My jimi už jsme, to ať je naší motivací. Naše svoboda v Kristu není jen osvobození od zotročení tímto světem, ale také výzvou k novému poslání – sloužit druhým z lásky. Je to příležitost milovat bez zábran, možnost vytvořit lidské společenství založené na vzájemném dávání sebe, ne na touze po moci a postavení.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás vybídlo k tomu, abychom i během dne, kdy jsme zaneprázdněni spoustou starostí a povinností, nezapomínali alespoň v duchu děkovat Bohu za požehnání, kterých se nám během dne dostává a která mnohdy považujeme za normální, i když pro mnoho jiných lidí žijících v horších podmínkách a v nesvobodné společnosti, normální nejsou. Čas strávený na modlitbě není ztracený, právě naopak.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček a zamýšleli jsme se spolu nad postavou apoštola Pavla, jehož listy studujeme v sobotní škole. Přepis najdete v archivu.

Den díkůvzdání

Sobotní bohoslužba 30.9.2017 proběhne již tradičně v Muzeu bratří Strnadelů a Jana Knebla v Trojanovicích.

Téma bude upřesněno.

Připravme se společně na Den díkůvzdání.

Sborový výlet KD

V neděli 24.9.2017 v rámci KD podnikneme sborový výlet na hrad Bouzov a do vybraných jeskyní. Už teď se těšíme !

Sobota 2.9.2017

O tom, že prázdniny se nachýlily, svědčila dnes ve švech praskající modlitebna. Dovolené a letní tábory skončily a lavice se opět zaplnily. Přivítali jsme také bratry a sestry z Kateřinic a Karviné, což nás velmi potěšilo.

Sobotní školou nás provedla starší sboru Anička Petrovičová. Její název byl Dvě smlouvy. Ve SZ se vyskytuje přibližně 300x slovo berit a znamená smlouvu, dohodu, úmluvu. Nedílnou součástí bylo definování vztahů mezi lidmi a národy. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo často zabití zvířat. Jednalo se o symbol toho, co se stane straně, která nedodrží smluvní slib a závazek.

První zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi, tvoří jednu z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších pasáží SZ. Je to Bůh, kdo přichází se všemi zaslíbeními. Naproti tomu Abram je vyzván, aby věřil, že Boží zaslíbení se určitě splní. V požehnání adresovaném Abrahamovi – a prostřednictvím něj všem lidem – obnovil Stvořitel svůj vykupitelský záměr. Je překvapující, kam až je Bůh ochoten zajít. Dal nejen své slovo, ale symbolicky přichází rozetnout zvířata, čímž ukazuje, že za splnění smlouvy ručí vlastním životem. Ježíš nakonec dává svůj život na Golgotě, aby se jeho zaslíbení stalo skutečností.

V úkolu je stará smlouva na Sínaji přirovnávána k otrokyni Hagar, protože Izraelci chtěli změnit Boží smlouvu založenou na milosti na smlouvu založenou na skutcích. Nová smlouva s Abrahamem je přirovnána k Sáře. Bůh chtěl navázat s Izraelci na hoře Sínaj stejný smluvní vztah, jaký měl s Mojžíšem. Dokonce to, co mu řekl, se podobá tomu, co řekl Mojžíšovi. Nevyžaduje od Izraelců žádný slib, jehož plněním by si zasloužili Jeho požehnání. Naopak, jejich poslušnost má být odpovědí na přijaté požehnání. Pavel netvrdí, že zákon daný na Sínaji byl špatný nebo že byl zrušen. Znepokojuje jej, že Galatští nepochopili smysl zákona.

Slovíčko Ivy Burešové se týkalo – vzhledem k návratu dětí z prázdnin a jejich známé lásce ke zvířátkům – malé plaché andulky. Neměla důvěru ke svým pánům, proto nikdy neopustila svou klec, ač jí k tomu dali mnoho příležitostí. Nikdy se nenaučila žádné slovo ani se nedočkala pohlazení. My se chováme někdy jako ta andulka. Máme potřebu chránit se a bojovat s Jeho laskavou, pečující rukou. Cítíme se dobře v kleci, ve které nás uvěznil hřích. Pán nám nabízí volnost a život plný Jeho lásky, radosti a dobrých věcí. Má to jedinou podmínku – musíme Mu důvěřovat. (Zj 3,20.)

Kázáním z Božího slova nám posloužil diakon Pavel Pimek. V souladu s úkolem sobotní školy jsme se zamýšleli nad postavou apoštola Pavla, konkrétně nad jeho poslední návštěvou Jeruzaléma těsně před jeho zatčením. Přepis najdete v archivu.