Období rodičovství.

Objektivně platí, že některým je životní role rodiče neznámá. Někomu proto, že si prozatím nestihl založit rodinu, jiným proto, že si dítě nepřejí. Bible píše o tom, že v průběhu věků existovali manželé, kteří žili v naději, že se jim narodí dítě a modlili se o rodinu. Bůh jim ve své milosti dal, oč prosili. V případě Abrahama a Sáry to bylo přímo zázrakem. Je velmi bolestné, že přání některých lidí, ale zůstala nevyslyšena.

V našem uspěchaném světě je narození dítěte tak přirozenou událostí, že často ani neumíme tento zázrak naplno ocenit. Zázrak spočívající ve zrodu, vývoji a narození nové lidské bytosti. Co cítí většina matek, když má na prsou nově narozené dítě, neumím jako muž pochopit.

Cílem tohoto úkolu bylo uvažovat o období rodičovství, o výzvách, obavách, uspokojení a radostech, které toto období přináší.

Stále častěji se setkáváme s tím, že dítě vychovává pouze jeden rodič, většinou matka. Bez ohledu na důvody, proč se rodič a dítě (děti) ocitli v tíživé situaci, se zamysleme nad tím, zda bychom jim nějak nemohli pomoct. Jak. 1,27. píše: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy (a jiné osamocené rodiče) a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“

Všichni si bezpochyby přejeme prožívat radostné a zodpovědné rodičovství. Neexistuje ale recept, který by zaručil dosažení kýženého výsledku. Žádné dvě děti vychovávané v jedné rodině nejsou zcela stejné. Proto se omezím alespoň na několik biblických zásad. Rodiče, veďte a vychovávejte děti, aby od dětství milovaly a poslouchaly Hospodina. „Zasvěť chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“ (Př. 22,6.) V Dt. 6.kap. nacházíme dva důležité principy výchovy. První „Uč a mluv“ se týká jak formálního vzdělání (uč), tak neformální výchovy v každodenních situacích (mluv). Druhý „přivaž a napiš“ znamená, že duchovní pravdy, které vyznáváme, se musí projevovat v našem jednání (ruka) a postoji (hlava) a musí být součástí našeho soukromého i veřejného života. E.G.White napsala: „Udělej si čas a povídej si a modli se se svými dětmi. Nedovol, aby něco narušilo tyto chvíle společenství s Bohem a s tvými dětmi.“ (AH 266.267)

Bible přináší svědectví o příkladných rodičích (ale i starých rodičích a příbuzných). Některé známe podle jména, jiné ne. O Abrahamovi Bůh řekl, že jej zná, že „přikáže svým synům a své budoucí rodině, aby zachovávali Hospodinovu cestu“. Objektivně ale uvádí i příběhy rodičů, kteří při výchově svých dětí pochybili.

Jsou známé případy, že občas se ve velkém obchodním centru ztratí malé dítě i jinak zodpovědným rodičům. Poslední část úkolu ale popisuje situaci, kdy se dospělé děti přes veškerou snahu rodičů od cesty následování Boha odvrátí. Odevzdejme své dítě v upřímné modlitbě Bohu. Požádejme spoluvěřící o podporu a modlitby. Kdykoli buďme připraveni přijmout své dítě zpět do svého domu. Vyhlížejme ho každý den, napišme mu, zavolejme, navštivme ho. Nikdy ho nepřestaňme mít rádi.    

Pro budoucí či začínající rodiče má E.G.White tuto radu: „Rodiče, se svými prvními výchovnými lekcemi byste měli začít, když ještě vaše děti chováte v náručí. Laskavě a důsledně.“ (1T 218)

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič