ADRA Česká republika

Najdete nás na     www.adra.cz 

ADRA (Adventist Development and Relief Agency) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA Česká republika je součástí mezinárodní sítě organizací ADRA, které působí ve více než 130 zemích světa. V České republice pracujeme od roku 1992.

ADRA ČR je součástí mezinárodní sítě organizací založené Církví adventistů sedmého dne. Církev pravidelně přispívá na její rozvoj.

 

KONTAKTY

 Naďa Šímová, vedoucí Dobrovolnického centra  731 489 410, nadasimova@seznam.cz, dcvalmez@adra.cz

 Květa Tyšerová, vedoucí Adraklubu zdraví  724 722 618, k.tyserova@seznam.cz

 František Tomanec, koordinátor Adraklubu, 737 754 656, frtom@tiscali.cz

 Hana Češková, koordinátorka prázdninových brigád  774 982 305, hanka.ceskova@seznam.cz

 


ADRAKLUB ZDRAVÍ

 

22.6.2017 – Autem do Maroka

beseda Petra Cháry

8.6.2017 – Udržitelný rozvoj

25.5.2017 – V létě na Krétě

beseda s Květou Tyšerovou a Františkem Tomancem

11.5.2017 – Tyčinky RAW

workshop pracovníků Vitality


BOLÍVIE OČIMA DOBROVOLNÍKA

beseda se Stanislavem Kuchaříkem – 27.4.2017

 
Stanislav Kuchařík zcela určitě nepatří mezi tuctová individua. Živí se prací ve výškách, a aby toho neměl málo, občas ještě vyrazí na strmé skály či do nebetyčných hor. Kromě toho si najde čas i na nezištnou dobrovolnickou činnost. Pod hlavičkou meziříčské Adry například dochází za klienty místního hospice. Bydlí poblíž Hranic a patří mezi aktivní účastníky křesťanských bohoslužeb.
 
Do jihoamerické Bolívie se vypravil už podruhé. Hlavním cílem obou výprav byla pomoc při budování Křesťanských vzdělávacích center. Místní adventistická církev v nich po dokončení nabízí informace, které mohou zřetelně ovlivnit nejen duchovní a duševní, ale ve svém důsledku i praktický život převážně chudých domorodců. Stanislav, jak je jeho zvykem, si i v Bolívii našel čas na svého koníčka. Spolu se dvěma dalšími brigádníky například vystoupal až do sněhem pokrytých šestitisícových výšek zdejších And. Účastníci besedy tak mohli nahlédnout do obyčejného života zdejších usedlíků, podívat se do zdejší divoké přírody a v neposlední řadě se také letmo seznámit s méně obvyklými pracovními postupy na zdejších staveništích.
 
Ani tentokrát nemohla chybět závěrečná ochutnávka. Nezvyklé recepty pocházející z jihoamerického kontinentu dokázaly vitální kuchařky z místní Vitality převtělit v takové dobroty, že i v tomto případě se po nich jen zaprášilo…
 

Beseda Udržitelný rozvoj a komunitou podporované zemědělství

13.4.2017

 

V úvodu besedy se ujal slova Lumír Kuchařík, který účastníky seznámil s pojmem udržitelný rozvoj a nechal je nahlédnout do sborníku mikroregionu, ve kterém se o problematice mohli dozvědět více. Naše město je do Udržitelného rozvoje zapojeno prostřednictvím Zdravého města Valašské Meziříčí. Informace byla podána také o možnosti financování prostřednictvím dotací. Zajímavá byla i publikace Metody tvorby komunit, čímž pan Kuchařík nadnesl hlavní téma besedy.

Slova se ujala paní Alena Malíková a vysvětlila pojem Komunitou podporované zemědělství. Jde o skupinu lidí, kteří se dohodnou s drobným zemědělcem na odběru jeho produktů – zeleniny, ovoce, masa atd. Pro zemědělce je to výhodné z důvodu získání financí na podnikání ve formě „předplatného“ a zajištění odběratelů bez nutnosti chodit prodávat produkty na tržnice či do obchodů. Pro komunitu je projekt zajímavý proto, že získá ekologicky pěstované produkty za lepší ceny a má zajištěnou dodávku pravidelně.

Ekologické pěstování je velmi důležité i z důvodu ochrany půdy, která je v naší republice z 50% neplodná. Zajímavé bylo video o komunitě Chagfood v USA, které nás seznámilo s tzv. bedničkovým způsobem prodeje a několikaletými zkušenostmi tohoto spolku.

Bližší informace je možno získat na www.kpzinfo.cz . Vegetariánská jídelna Vitalita se nabídla, že bude jedním z poskytovatelů bedničkového prodeje pro náš region. Prodej je zajišťován od května do zimy, dodávány jsou i plané rostliny, a to za roční podíl 3.500,- .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Krajka na cestách

Beseda s Boženou Hambálkovou 23.3.2017

 

Beseda Adraklubu zdraví se pro tentokrát vydala do oblasti ergoterapie. Paní Božena Hambálková převážně dámskému obecenstvu představila málo známý svět paličkované krajky. Ukázalo se , že nabízí až překvapivě pestrou paletu výtvarných možností, které v různých částech světa stále nachází své uplatnění. Pomocí videozáznamů mohli účastníci besedy navštívit několik francouzských a španělských měst, kde se konají pravidelné výstavy s mezinárodní účastí. Na závěr došlo také k praktickým ukázkám vlastního paličkování. Zatímco ženská většina s nemalým zájmem sledovala hbité prsty zkušené paní Hambálkové, pánové jen tiše lapali po dechu. Vzácně se shodli na tom, že tak komplikované výtvarné techniky nejsou schopni a případnou ergoterapii budou raději hledat v poněkud  jednodušších oblastech. Vitalita i tentokrát přichystala lehké občerstvení a tak se komorní sešlost nakonec rozcházela spokojena a možná i motivována k dalším návštěvám podobných klubových večerů.    


Sedm let vzhůru nohama aneb Jak se žije  protinožců

Beseda a Martinou Čubokovou 16.3.2017

Martina Čuboková je zvláštní fenomén. Útlá děva oplývá neobvyklou výřečností, slušným přehledem a nedostižnou angličtinou. Tou dokáže v současné době šermovat lépe než rodnou mateřštinou. Rovných patnáct let pobývala za humny. Z toho sedm let na nejmenším kontinentě.

Austrálii, která jí dokonale učarovala, procestovala křížem krážem. Stačila poznat nejen obývané pobřežní oblasti, ale i  vnitrozemské pustiny. Setkávala se s potomky přistěhovalců i domorodými obyvateli. Kromě ptakopyska zahlédla veškeré hlavní zástupce zdejší fauny. Klokany, ježury, krokodýly i žraloky. Stačila nasát i něco se zdejší atmosféry. Dívá se na svět s úsměvem a na tuzemský folklór v podobě věčného fňukání takřka dokonale zapomněla. Její beseda, to byla devadesátiminutová smršť informací, obrázků a překvapení. Pokud si tu někdo přišel zdřímnout, nedostal nejmenší šanci.

Závěrečná ochutnávka se přirozeně nesla ve stylu protinožců. Jenom klokaní maso nahradily náhražky rostlinného původu. I tak se po nachystaných dobrotách, které ukuchtili skvělí zaměstnanci Vitality, jenom zaprášilo.

 

 


Přínosy a rizika spirituality

Beseda s Pavlem Kostečkou 23.2.2017

Beseda Adraklubu zdraví tentokrát zamířila na nejistý led. Spiritualita, jako taková, byla v našich zeměpisných šířkách po dlouhá desetiletí vnímána jako něco nepatřičného a na věčné časy překonaného. Pavel Kostečka, expert na genetiku, absolvent teologického semináře a současný pastýř valašských adventistických sborů se pokusil poukázat nejen na její nesporné klady, ale i rizika, která může méně opatrným přinášet. Nezaměřil se na duchovnost jako takovou, ale všímal si takřka výhradně spirituality křesťanské. Mezi přínosy zařadil takové fenomény, jako jsou například odpuštění, pokoj v nepokoji, naději na „život po životě“ a další. Neopomněl samozřejmě upozornit na existenci nejrůznějších sekt, jejichž praktiky mohu vést k nešťastným, někdy až fatálním koncům.

Nemalým překvapením se stalo pěvecké vystoupení sehraného tria Jarka-Iva-Franta. Nedvědovu „Černou knížku“, jakož i „Pole s bavlnou“ od kdysi populárních Plavců  si mohla zazpívat celá dvacítka zúčastněných. Naproti tomu duetu Jarky a Ivy „ Dávám ti, Pane, život nový“ naslouchala drtivá většina s otevřenými ústy. Podobně jako osobnímu vyznání Ivy, Pavla a „Švitorky“Jarky. Naznačili v něm rozdíl mezi časem svého tápání a údobím po nalezení spirituálního rozměru. Ve všech třech případech si plusové body připsala druhá varianta.

 


Na  kole k Atlantiku

Beseda s Martinem Ondráškem 9.2.2017

Tak zněl název besedy, která se 9.února konala ve staré známé Vitalitě. Martin Ondrášek, vitální doktor medicíny se v rámci akcí pořádaných Adraklubem zdraví už počtvrté sdílel se svými cestovatelskými zážitky. Po Havaji, Kazachstánu a cyklistickém výletu k Černému moři se tentokrát mohli účastníci stát součástí výpravy, která během sedmnácti dnů dojela na šlapacích stojích z Valmezu až ke břehům Atlantického oceánu. Chrabří borci, mezi nimiž nechyběla ani jedna vnadná dívka, projeli podél Bečvy, Moravy, Dunaje, Rýna, Seiny a dalších řek celkem šest států a vlastní silou překonali rovných 2 333 kilometrů. Cesta, která začínala u meziříčské radnice, našla svůj cíl u fotogenického Mont-Saint-Michel ve Francii. Závěrečná ochutnávka se proto nesla v duchu kulinářských tradic právě zmíněné země. Zajímavostí besedy se stala překvapivá návštěva současného starosty, pana Roberta Stržínka. Sluší se připomenout, že jím vedený úřad prostřednictvím tzv. Zdravého města na podobné aktivity Adraklubu dlouhodobě a pravidelně přispívá.


Co brání udržení trvalého vztahu?

Beseda s kazatelem Martinem Žůrkem 26.1.2017

 

Beseda meziříčského Adraklubu zdraví tentokrát zamířila do partnerských vztahů. Jak dosvědčuje bezpočet varovných případů nejen z dalekého okolí, jedná se o téma více než aktuální. Křesťanský kazatel Martin Žůrek se ve své více než hodinové přednášce zaměřil na faktory, které mají manželské neshody a toho vyplývající neblahé závěry na svědomí. Nemusí to být jen do oči bijící přešlapy, ale až příliš často i přehlížené maličkosti. V neposlední řadě také skutečnost, že jinak věci vnímá žena a jinak muž, že každý z partnerů přichází do manželství s rozdílným očekáváním, že byli tvarováni v odlišném prostředí a tisíc dalších zádrhelů. Průběh besedy dosvědčil, že nadhozená tématika by si zasluhovala detailnější rozpracování. Je tedy velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti dojde k dalšímu pokračování. Samozřejmě opět pod přívětivým vedením Martina Žůrka. Nemusí totiž čerpat jen z chytrých knížek, ale také z vlastního rodinného života. Hořící svíčky, kypré buchty, teplý čaj a především pohodová atmosféra způsobila, že se i tentokrát klubové setkání protáhlo do pozdních večerních hodin.

 

 


GRUZIÍ CESTOU NECESTOU

 Beseda Adraklubu zdraví v podání Hanky Češkové 12.1.2017
 
Nerozlučná mezinárodní cestovatelská dvojice ve složení Hanka Češková a Eunika Muntágová se o loňských prázdninách rozrostla o další dívčí přírůstek. Tři grácie tentokrát zamířily do hornaté země pod Kavkazem, Gruzie. S pronajatým terénním autem brázdily zdejší silnice i úzké a rozbité horské cesty. Navštívily rázovité vesnice, menší i větší města a pochopitelně také okusily vody slaného Černého moře. Přestože neuměly gruzínsky ani rusky, vždycky si nějak dokázaly poradit. V závěru cesty potkaly mladého krajana, který sem z moravských luhů a hájů přicestoval na šlapacím kole. Stal se nejen čtvrtým členem týmu, ale o pár dní později také účastníkem tradiční meziříčské Adrabrigády. O tom všem se mohla dovědět bezmála čtyřicítka návštěvníků, která se 12. ledna tohoto roku stala hostem známé jídelny Vitality. Její vitální personál pro příchozí nachystal i nezbytnou závěrečnou ochutnávku. Nesla se, pochopitelně, v gruzínském stylu. Jak se to už stalo zvykem, většina přítomných s návratem domů příliš nespěchala. Spousta lidí se díky pravidelně pořádaným besedám už navzájem seznámila, takže si mají vždycky o čem povídat. Tak, jak to po každé správné klubové akci má být.
DSCN4814
 
DSCN4813
DSCN4817
 
DSCN4818

 


 

Pokladnička Adry odpečetěna!

 

Po více než dvou letech pobývání zapečetěné pokladničky v rohu vegetariánské jídelny Vitalita se průhledná kasa s modrozeleným logem Adry dočkala vytouženého otevření. Stalo se tak na půdě Městského úřadu na Zašovské ulici. Pod přímým dohledem k tomu zmocněné úřední osoby, kterou představovala mladá, vzdělaná, pohledná a evidentně úslužná  zaměstnankyně jmenovaného úřadu, se po krátkém sčítání papírových bankovek a kovových mincí došlo k překvapivě milému výsledku. Štědří milovníci rostlinných pokrmů, jakož i návštěvníci besed Adraklubu zdraví do zmíněné kasičky postupně naházeli více než šest a půl tisíce českých korun. Peníze budou použity na zajištění dobrovolnických aktivit, které místní Adra ve valašskomeziříčském a rožnovském regionu dlouhodobě koordinuje

dscn9022 dscn9029

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Mikulášský jarmark na Žerotínce

Už tradičně se na meziříčské Základní škole Žerotínova konal v den Mikuláše dobročinný jarmark. Žáci vlastnoručně vyrobili nejrůznější ozdoby či praktické předměty, které potom nabízeli k prodeji. Výtěžek byl určen na úhradu nákladů základního vzdělání dnes už osmnáctileté Mirandi Saraboni, zařazené do  projektu české Adry s názvem Bangla Kids. Zmíněná bengálská dívka, která bydlí na venkově v domku ze slámy a hlíny by jednou chtěla být zdravotní sestřičkou. Přestože pochází z extrémně chudé rodiny, která by nezbytné školné nebyla s to zaplatit, je pravděpodobné, že se její sen zásluhou žáků a učitelů zmíněné valašské školy nakonec vyplní. Vděčit může především paní učitelce Senohrábkové, která se už rovných deset roků stará o to, aby do Bangladéše  každý měsíc pravidelně přicházelo požadovaných 650 korun. Ty umožní uhradit většinu nákladů, které se vzděláním Mirandi Saraboni přímo souvisí. Za vším také stojí jedna beseda místní Adry o bengálské formě tzv.“adopce na dálku“, která se na uvedené škole před oním desetiletím tak trochu náhodou odehrála. Plamínek byl zažehnut a je moc milé, že doposud stále ještě hoří…

dscn8923 dscn8934 dscn8957


 

5.12.2016 – Den dobrovolníků

Pátý prosinec každoročně připadá na Mezinárodní den dobrovolníků. Valašskomeziříčská Adra si jej připomněla hned několika způsoby. Ve spolupráci s akční rodinou Burešových se zrodila výstava fotografií mapující jednadvacetiletou historii valašského adrování, která byla ke zmíněnému dni umístěna v prostorách vegetariánské jídelny Vitalita. Vedle ní se tu po celý den rovněž vyskytovala současná vedoucí Dobrovolnického centra paní Naďa Šímová. Hostům restauračního zařízení nabízela nejrůznější propagační materiály upozorňující na možnosti bezplatné pomoci v sociálních a zdravotnických zařízeních zdejšího regionu. Celá akce byla zakončena večerní besedou nazvanou Kouzlo dobrovolnictví. Přítomným dobrovolníkům i ostatním příchozím představila pestrou činnost místní Adry nejen v minulosti, ale především ve žhavé současnosti. Několik zasloužilých dobrovolnic se rovněž rozdělilo o zážitky a pocity, které jim bezplatná služba ve prospěch potřebných přináší. Jako malou upomínku  dobrovolníci obdrželi originální děkovné plakety navržené přítomným grafikem Jindřichem Olešem. Celá akce byla ozdobena návštěvou regionální televize v čele s paní Dagmar Církvovou a v neposlední řadě také nečekaným příchodem zástupce starosty, pana Josefa Vrátníka. Ten ve svém proslovu výrazně vyzdvihl pomoc, kterou dobrovolníci poskytují a rovněž lehce naznačil, že Město Valašské Meziříčí míní i nadále nastíněné aktivity finančně podporovat.

dscn8770 dscn8835 dscn8866 dscn8874

 


 

24.11.2016 – Ázerbájdžán s CK Sleva

 
Pod tímto názvem proběhla koncem listopadu ve staré známé Vitalitě beseda jednoho vetchého, málo zodpovědného dobrodruha, který se místo nácviku obouvání papučí, výměny pampersplen, případně přespávání v rakvi vypravil koncem letních prázdnin do jedné z méně známých zakavkazských republik. Učinil tak s cestovní kanceláří, kterou pravděpodobně zatím na žádném internetu nenajdete. Název vznikl spojením  jmen jeho souputníků, kterým se už od narození říká Slávek a Eva. Právě s touto dvojicí se autem vypůjčeným od ázerbájdžánské Adry vypravil k plochému pobřeží Kaspiku,  nebetyčným výšinám Východního Kavkazu, k prastarým křesťanským kostelíkům,  bublajícím bahenním sopkám, ropným polím, futuristickým architektonickým útvarům hlavního města Baku, jakož i k místům, kde odedávna šlehají plameny věčného ohně. Nepříliš svatá trojice nakoukla také do jedné židovské synagogy, několika muslimských mešit a dokonce se jí podařilo vypátrat dokonale ukryté shromáždění adventisticky laděných křesťanů Na rozloučenou se musela vyplatit složením nemalé pokuty za nechtěné porušení zákona a na palubě letadla zažít nádherné překvapení, že vzdušný koráb, kterým cestovali do Moskvy, neřídil nikdo jiný, než někdejší ředitel ruské Adry, jejich bratr a kamarád Alexej. Na otázku, jak je to možné, odpověděl lakonicky: „Bůh dal…“ Věřte tomu nebo nevěřte, stejně je to pravda pravdoucí…
 
I tentokrát se třešničkou na cestovatelském menu stala nezbytná ochutnávka vitalitu povzbuzujících zdravých pokrmů. Nesla se , samozřejmě, v kavkazském stylu. A přestože mezi návštěvníky chyběl věhlasný baron Prášil, jenom se za ní zaprášilo..

dscn4607

dscn4612

dscn4611


 

Palmový tuk – hrozba pro lidstvo? – 10.11.2016

 Pod tímto názvem se kolektiv Vitality, zastoupený jeho nepsanou náčelnicí, snažil v podvečer desátého listopadu poukázat na problematiku související s masovým používáním nejrůznějších potravinových tuků. Centrem pozornosti se tentokrát stal stále více diskutovaný tuk palmový. Zatímco se jej jedna strana snaží vychválit do samého nebe, jeho kritici, jak to bývá v kraji zvykem, na něj dští ohněm a sírou. Přítomní návštěvníci besedy se na základě představených studií mohli ujistit, že se zmíněným olejem to není až tak hrozné. Samozřejmě, pokud se jím nebudeme nacpávat od rána do večera. Tak jako skoro všechno na zemi, nabízí nejen nepřehlédnutelná negativa, ale i dost doporučeníhodných náležitostí. Na našinci proto zůstává, aby zapojil svoji hlavu a na základě širších informací se rozhodl, čím a jak bude svůj organizmus napříště promazávat.

Avizované  zdravé občerstvení překvapivě nemířilo k ochutnávce zmíněného maziva, ale zůstalo u osvědčené klasiky v podobě neoschlých chlebíčků a čerstvých ostatků obědového menu. Prejt, který se obešel bez tradičního ovaru a s ním spojovaného prolévání zvířecí krve, byl poskládán z výhradně rostlinných zdrojů, především čočky, pohanky a dalších darů naší štědré matky země.

dscn4561 dscn4563 dscn4569 dscn8367

 


 

Indonézie, z Jávy až na Flores20.10.2016

Beseda manželů Lachetových

Druhá říjnová beseda, kterou za tradiční podpory Zdravého města Valašské Meziříčí uspořádal místní Adraklub zdraví, zavedla padesátku účastníků až do daleké Indonésie. Cestovatelská dvojice manželů Lachetových představila nejen historii a krajinu této země, ale také zvyky lidí, místní kuchyni, exotickou faunu a flóru, náboženství a spoustu dalších, nám nezvyklých zajímavostí. Vyprávěčský talent paní Lachetové vtáhl přítomné také do bezpočtu zážitků, které na tomto ostrovním státě nasbírali. Mezi posluchači byla rovněž někdejší meziříčská cestovatelská legenda, pan Jan Trůneček, který zmíněné končiny navštívil hned pětkrát a v chystané šesté cestě mu zabránilo až vážné onemocnění.

Obvyklým vyvrcholením se i tentokrát stala pečlivě připravená ochutnávka. Lachetovi dodali indonéské recepty, Vitalita je převedla do fyzické podoby a vyhládlí účastníci besedy poté velice svižně zlikvidovali. Návštěvníci rovněž kladně zareagovali na nabídku zdravovědné literatury a zakoupili si hned pět nových knih.

dscn4271

dscn4272

dscn4273

dsc_2522

 


 

Život bez deprese – 6.10.2016

Beseda Ferdy Janka

První poprázdninová zdravotně osvětová přednáška Adraklubu zdraví byla tentokrát věnována problému deprese. V podání lektora zdravého životního stylu Ferdy Janka  (který, jak známo, pořádá besedy všeho druhu) se mohli přítomní účastníci dovědět nejen jak tento fenomén vzniká a co jej podporuje, ale hlavně jak se s ním postižený jedinec může efektivně vypořádat. Značná část nabídnutých informací se týkala také prevence. Vyvážená strava, dostatek spánku, kvalitní mezilidské vztahy, duchovní nasměrování a další pozitivní záležitosti mohou předcházet nejen depresím, ale i dalším nepříjemným onemocněním.

dscn4208 dscn4211 dscn4212 dscn4216 dscn4217


 

Den neziskovek – 6.10.2016

Na meziříčském náměstí se 6. října 2016  sešla pod záštitou Města většina místních neziskových organizací. Dobrovolnické centrum ADRA tu zastupovala jeho vedoucí Naďa Šímová a její asistentka Adéla Vaňková. Navzdory vytrvalému dešti se u prezentačního  stánku  zastavovali nejen kolemjdoucí občané města, ale především školní třídy z několika zdejších škol. Měli tak příležitost seznámení se  s dosavadní činností centra a možnostmi dobrovolnictví. Největší zájem byl především o vystavené reklamní předměty v podobě magnetek, záložek, odznaků a nafukovacích balónků. Tentokrát nehrozilo nebezpečí, že je někdo poničí, případně odcizí. Hned vedle totiž stál stánek Městské policie…

dscn7770


Adrabrigáda 2016

Už více než deset let dobrovolníci z ADRA, která je součástí mezinárodní sítě organizací založené Církví adventistů sedmého dne, poskytují bezplatně svou pomoc v sociálních zařízeních ve Valašském Meziříčí. Tento rok proběhla ADRA brigáda od 21. – 26. 8. 2016 a akce se zúčastnilo 15 mladých lidí z Česka i sousedního Slovenska. Řada z nich už nejsou studenti, ale pracující lidé, kteří si pro tento týden berou dovolenou.

Prvním místem, kde se pomáhalo, byl Kojenecký ústav. V tomto zařízení ADRA pracuje pravidelně již několik let. Letos bylo potřeba vymalovat interiéry a také pracovat na zahradě. Tento druh pomoci je určen hlavně pro ty, kteří se necítí na přímý kontakt s lidmi a rádi vidí výsledky své práce hned.

Dalším místem, na kterém měli dobrovolníci možnost působit, byl Domov důchodců. Zde jsou často lidé osamělí, a proto jsou rádi za každou návštěvu.  Svou zkušenost popisuje i Vojta, student vysoké školy: „Zde jsme mohli zpříjemnit některým seniorům jejich den, když jsme je  vzali na procházku, zpívali  jim lidové písně z Valašska, četli jsme jim, nebo jsme si povídali o jejich životě. Staří lidé jsou vděční, když za nimi někdo přijde. Mnozí jsou upoutáni na lůžko, nebo se mohou pohybovat jen na vozíku. I když někteří moc nemluví nebo neslyší, bylo na nich vidět, že mají radost, že jsme je mohli vytrhnout z jejich stereotypu. Obohacením pro mě bylo mluvit se zaměstnanci a vedením instituce. Pomohlo mi to více porozumět, jak Domov důchodců funguje a jaké mají jeho obyvatelé potřeby. V domově již výsledky naší práce nebyly vidět tak okamžitě, jako když jsme sekali trávník nebo malovali stěny. Uvědomovali jsme si, že zde je potřeba práce dlouhodobá a systematická.“

Posledním místem, na kterém dobrovolníci působili, je Azylový dům pro matky s dětmi. Zde zajistili program pro děti, kterým se jinak celé prázdniny nikdo nevěnuje. Hry byly zaměřeny tak, aby děti dokázaly pracovat v kolektivu, aby mohly rozvinout své nadání a naučily se využívat lépe volný čas. Také pro ně a jejich rodiče přichystali brigádníci  ukončení léta formou bojovky s plněním nejrůznějších úkolů a společné opékání. Tento rok se setkali s řadou dětí, které tam bydlely již dříve. Odpadlo klasické představování, získávání důvěry, respektu a mohli tedy s dětmi pracovat kvalitněji a přirozeněji. „Každý den bylo velmi smutné odcházet domů a loučit se s nimi. Nejhorší bylo jim to vysvětlovat poslední den, že už tento rok nepřijdeme.“ uvádí jedna z účastnic.

Katka, která se  ADRA brigády zúčastnila letos poprvé, byla velmi spokojena s tím, že si mohla vybrat každý den jiné místo svého působení. Také se jí líbilo, že díky organizátorce akce Hance Češkové byla vždy po skončení práce zajištěna řada volnočasových aktivit.

Je potřeba poděkovat Krytému bazénu Valašské Meziříčí, který brigádníkům umožnil celý týden vstup zadarmo, a také KZ Valašské Meziříčí, díky kterému mohli shlédnout zdarma promítání filmu Děda v letním kině.

Velké díky patří Církvi adventistů sedmého dne, která zajistila ubytování v místním sboru, dále vegetariánské restauraci Vitalita, která zdarma poskytovala dobrovolníkům obědy, a v neposlední řadě pekárně Lešná za snídaně a Cyrilovu pekařství za frgály.

Díky této pomoci z venku měli dobrovolníky zajištěnu stravu a zpestření celého týdne. Jistě i kvůli tomuto zázemí je každý rok účast na ADRA brigádách tak hojná. „Moc si této pomoci vážíme.“ shodují se účastníci.

Jsme rádi, že díky dobrovolníkům z ADRA se mohlo udělat kus práce, ať už to bylo v kterémkoli ze jmenovaných zařízení. Věříme, že i další rok bude tato akce požehnáním pro druhé. Pro organizátorku Hanu Češkovou je velmi radostné, že se nejen vracejí „staří“ dobrovolníci, ale že přicházejí i noví, kteří se o této akci doslechli. Jak uvedl jeden z  dobrovolníků: „Jsem vděčný za možnost navštívit kvalitně organizovanou akci, která mi dala možnost zapojit se a aktivně pomáhat tam, kde to bylo třeba a nemuset se přitom starat o další věci. Jsem vděčný za možnost poznat zajímavé lidi, kterými dobrovolníci rozhodně jsou. ADRA brigáda mi ukázala, že dostat se mezi lidi v různých zařízeních není tak těžké a že je to práce naplňující a potřebná. Povzbudila mě k tomu, abych si našel čas pro ty, kterým můžu být prospěšný.“

14088688_1042022815913725_2204908041367772723_n

FOTOGALERIE


Živé zahrady – 23.6.2016

Beseda Miroslava Dvorského ve Valašském ekocentru

 

Poslední předprázdninová akce Adraklubu zdraví se jevila být tak trochu na vodě. Venkovní teplota na hranici třicítky, nové a poměrně odlehlé místo konání avizovaly buď žádnou nebo jen pramalou účast obvyklých návštěvníků. Ke všeobecnému překvapení však sympatický přednáškový sál Valašského ekocentra ani zdaleka nezel prázdnotou.

Miroslav Dvorský je všeobecně uznávaným ornitologem s nepřebernými znalostmi o přírodě jako takové. Spolu se svou manželkou Jitkou se už pěkných pár let snaží své vědomosti vštěpovat i čím dál omezenější omladině. Cena města, kterou nedávno obdrželi, se zpravidla jen tak někomu nedává.

Pod pojmem Živé zahrady se dá představit cokoliv. To, co představil Miroslav Dvorský, by se však nenapravitelným údržbářům proklatě nízko sežatých trávníků moc nelíbilo. Na své by si patně nepřišli ani čím dál vyhledávanější zahradní architekti, distributoři chemických preparátů, dokonce ani producenti mulčovací kůry či rašeliny. Živá zahrada se bez zmíněných vymožeností v pohodě obejde. Vystačí si s místními dřevinami, smíří se s tlejícími kmeny, nechává  v poklidu odkvést vstavače, zvonky i kopretiny a sedmikrásky ani náhodou nepovažuje za nesnesitelný plevel. Neznásilněné prostředí okolí domu přivábí ptáky, motýly a další zajímavou havěť. Pán tvorstva, který se vlastní blbostí posunuje do čím dál sterilnějšího světa, tak může zase pochopit, kde je jeho pravé místo. Zatím patrně netuší, že návrat k přirozenému je jeho jedinou šancí, jak jako druh dočista nevyhynout.

DSCN1659 DSCN1667

 

 


 

Národní parky Severní Ameriky – 16.6.2016

Cestovatelská beseda Josefa Trnky

Za Velkou louži se běžně na dovolenou nejezdí. Zaprvé tam zatím nevede cesta, zadruhé to leze do peněz. Ve stopách Kolumba se tedy buď pluje anebo létá.

Horolezecká dvojice manželů Trnkových, která už zdolala  kdejaký světový krpál, se ve zralém věku vypravila do Ameriky. V režii tuzemské cestovky tam lehce nahlédla do zhruba desítky Národních parků. Kromě věhlasného Grand Canyonu, to byl třeba dramaticky malebný Zion, pohádkový Bryce, exotický Joshua tree, jakož i pekelně vyprahlé Údolí smrti. Přirozeně nevynechala ani tak nepostradatelné destinace, jakými jsou Hollywood či neodolatelné Las Vegas.

Zatímco Trnkovým přišel výlet na pěkných pár desítek tisíc, návštěvníci Vitality jej absolvovali úplně zdarma. Navíc si mohli dopřát lehký předkrm před pravidelnou domácí večeří. Přestože byl tentokrát v indiánském stylu, nevyskytla se v něm ani jediná šlacha z bizona, kodiaka či grizzlyho. Základem pro jeho výrobu se stala pouze severoamerická flóra. V tomto případě hlavně kukuřice, fazole, jakož i další rostlinné zázraky. Našinec se tak šikovně vyhnul riziku napodobení současné módní figury stopadesátikilových Američanů.


 

Povídání o Thajsku – 2.6.2016

 cestovatelská beseda s ochutnávkou

 

Povídáním o Thajsku tentokrát posloužil upovídaný Jakub Rak. Nedávný student a současný vysokoškolský učitel Univerzity Tomáše Bati  ve Zlíně se do zmíněné země dostal služebně. Díky své nesporné vynalézavosti si služební povinnosti odbyl neobyčejně svižně, takže mu zbyl čas nejen na prozkoumání některých zajímavých lokalit, ale i na letmé proniknutí do tajů zdejších životních zvyklostí. Účastníci besedy  se tak mohli porozhlédnout po hlavním městě, odskočit si na oblíbené mořské pobřeží, pokochat se vizuální ochutnávkou zdejších pokrmů a také se předem poučit, jak nenaletět místním prodavačům, vykutáleným přepravcům, případně dohazovačům rádobyvnadných šikmookých krasavic. Bezpočet praktických rad využijí zejména ti jedinci, kteří se do zmíněných končin dříve či později vypraví.

Jakub Rak se do světa nevydává jen za poznáváním či bohapustým poflakováním, ale tu a tam i za dobrovolnickou pomocí potřebným. Několikrát byl například na Ukrajině, kde ve svém volném čase zadarmo makal při úpravách jedné ze zakarpatských nemocnic.

Beseda nemohla končit jinak než u jídla. Slané i sladké menu bylo také v tomto případě ukuchtěno z výhradně rostlinných zdrojů. Že v něm nemohla chybět rýže, jakož i něco pálivého, je pochopitelně naprostou samozřejmostí. Následné trávící manévry patrně proběhly hladce, protože o výskytu popálenin nebyl dodneška nikdo z pořadatelů informován.

DSC_6368

Fotogalerie


 

„Naděje  pro Bangladeš“ – přednáška na ISŠ-COP Valašské Meziříčí

Bengálské loučení na „Integře“

 

Výstava fotografií z dalekého Bengálska se po několikaměsíčním pobývání v prostorách meziříčské Integrované střední školy vrátila do přechodného úložiště místní Adry. Vlastnímu stěhování však předcházela v pořadí už druhá beseda předsedkyně zlínského dobročinného sdružení Samari, Petry Novákové. Netýkala se samozřejmě ničeho jiného než vzpomenuté země zastrčené mezi Indickým oceánem a podhůřím Himálaje, kterou  čtyřikrát osobně navštívila. Přítomní študáci se mohli například dovědět, že Bangladéš je třetí nejchudší zemí světa, že oplývá největší hustotou obyvatelstva na planetě a že domorodci tu nezakopnou o žádný šutr, protože kamení se v této placaté zemi jednoduše nevyskytuje. Naneštěstí se tu nevyskytuje ani příliš velké procento těch, kteří dokážou číst, psát a počítat. Právě proto se tu zmiňované sdružení už bezmála deset roků angažuje a podobně jako česká Adra se snaží získávat dárce pro sponzorování školní docházky dětí z nejchudších bengálských rodin. Sluší se podotknout, že jak výstavu, tak sérii besed mají na svědomí především dvě inženýrky. Jedna Burešová, druhá z Burešova. Ta první, vlastním jménem Iva, krotí studenty na jmenované škole, o té druhé, tedy Petře Novákové, už byla řeč v předcházejících řádcích. Burešov je totiž zlínskou čtvrtí, kde se její Samari už před léty zabydlelo.

 

DSC_6348 DSC_6341  

  DSC_6353  DSC_6343

DSCN6775 DSCN6774

Fotogalerie

 


 

Zelené potraviny – produkty nabité zdravím – 19.5.2016

Pokud někdo tvrdí, že se živí zeleným, bývá považován za krávu, případně za její pánský ekvivalent. Beseda Ivy Dvorníkové a Jany Vašíčkové však tento všeobecně akceptovaný názor poněkud zpochybnila. Na základě předložených faktů doplněných vlastními zkušenostmi přednášejících musela většina z dvacítky přítomných účastníků uznat, že takový nápoj ze zeleného ječmene doplněný stejně zbarvenou slisovanou řasou je prostě bomba, která při pravidelné konzumaci nenechá žádnou tělesnou schránku bez odezvy. Není bez zajímavosti, že firmu, která zmíněné produkty nabízí, založil někdejší absolvent Teologického semináře na Sázavě a jeho pohledná dcera se v barvách meziříčské Adry zúčastnila loňské dobrovolnické brigády v místních sociálních ústavech.

Vzhledem k tomu, že tentokrát byli posluchači průběžně dopováni vzpomenutými zdravím nabitými koncentráty, závěrečné občerstvení se neslo jen ve vyloženě lehkém duchu. Jmenované dámy však byly ještě dlouho po skončení besedy bombardovány bezpočtem zvídavých dotazů, takže jejich pozdější loučení vykazovalo známky evidentní spokojenosti.

DSCN1790 DSCN1785 DSCN1793

Fotogalerie


 

Májové bylinky pro zdraví a krásu –  28.4.2016

Navzdory tomu, že Stanislav Chumchal vyrůstal na meziříčském náměstí, má velice blízko k přírodě. Patrně proto se také přestěhoval na okraj nedaleké Choryně. Spolu se svými příbuznými tu před rokem vybudoval naučnou stezku upozorňující na nečekaně pestrou faunu i flóru. Své první vystoupení ve Vitalitě věnoval především bylinkám. Vzhledem k tomu, že má toto téma nejen po teoretické, ale především po praktické stránce velice slušně zmáknuté, během půldruhé hodiny zajímavého povídání stačil představit jenom zlomek informací. I tak se dvacítka přítomných účastníků mohla přesvědčit o tom, že zelená Boží lékárna má i dnešnímu, chemií prolezlému člověku, stále co nabídnout.

DSCN1534

Fotogalerie


 

Za antickými památkami Turecka – 14.4.2016

Miroslav Janata nebesedoval ve Vitalitě poprvé. Před časem zamířil s posluchači za Velkou louži, aby se spolu s ním porozhlédli po hvězdách. Ani ne tak filmových, případně těch na americké vlajce, ale po hvězdách nebeských. K tomu, jak známo, slouží hvězdárny a právě ty americké byly v ohnisku jeho pozornosti.

V polovině dubna se mohli návštěvníci Vitality přesvědčit, že tohoto cestovatele nebaví jen výlety do vesmíru. Patrně také rád cestuje v čase. Hlavně v tom minulém. Minulý rok si proto dopřál dlouhý okruh po tureckém území. Nezajímala ho ani tak turecká káva, dokonce ani turecký med, ale antické památky. Představil jich docela dost nato, aby si smrtelník uvědomil jednu naprosto zásadní skutečnost. Vystihuje ji jedno známé české přísloví: Všecka sláva, polní tráva…Neomezení vládcové dávnověku se rozpadli v prach, z pyšných měst zbylo pár sloupů a pískem zaváté šutry. Co zbude po nás, zůstává otázkou. Život je ale na to, abychom našli odpověď. A kdo hledá, zpravidla i nalézá…

DSC_5109 DSCN0288

Fotogalerie


 

Možnosti řešení konfliktů a problémů – 9. 4. 2016

Konfliktům, natož nejrůznějším problémům se nikdo nevyhne. Interaktivní beseda Vítězslava Vursta se tentokrát zaměřila na potíže plynoucí z komunikace. Názorně naznačila, kolik komplikací může naprosto lehce způsobit. Pokud někdo něco říká, neznamená to, že automaticky pochopíme, o čem je řeč. A pokud úplně mlčí, také ještě nemusí znamenat, že nic neříká. Nonverbální komunikace je dokonce výmluvnější než použití slov. Na mnoha názorných příkladech si účastníci besedy ověřili existenci nejrůznějších záludností. A ti bystřejší si možná odnesli i nějakou užitečnou inspiraci. Přinejmenším si mohli znovu uvědomit, že pokud na něčem opravdu záleží, pak je to budování a udržování kvalitních mezilidských vztahů. Jak o tom už dvě tisíciletí svědčí jeden z úryvků nejčtenější knihy světa. Nachází se v prvním dopisu Pavla do Korintu, ve třinácté kapitole.

DSCN0142 DSCN0149

Fotogalerie


 

Výstava fotografií o dobrovolnictví

Zámek Kinských duben 2016

Dne 7. dubna 2016 byla ve valašskomeziříčském  zámku Kinských po třech měsících trvání ukončena výstava fotografií, kterou zorganizovalo místní Dobrovolnické centrum ADRA. Současná vedoucí, paní Naďa Šímová, vybrala snímky od čtyř autorů, které dokumentovaly jak činnost pravidelných dobrovolníků u klientů, tak i práci prázdninových brigádníků v sociálních ústavech. Výstava, která měla svoji premiéru před koncem minulého roku v sídle Adry na Hřbitovní ulici, počítá v budoucnu s dalším pokračováním.

DSCN0127


 

Cestování a život s bezlepkovou dietou – 31.3.2016

Zásluhou celiakií postižené Anežky Hrstkové se může valašskomeziříčská veřejnost nejméně jednou do roka  setkat s odborníky, kteří se této problematice dlouhodobě věnují. Letošní beseda se uskutečnila v režii neobyčejně aktivního Klubu celiaků z Ostravy. Vedle prezentace  nabídek činnosti sdružení došlo také na nejrůznější praktické rady, které s bezlepkovou dietou souvisí. Erudovaná zdravotní sestra, které se problematika už nějaký čas citelně dotýká, srozumitelně nastínila nejen rizika, ale i  bezpočet možností, jak s celiakií po dobrém vycházet. O tom, že se s ní dá nejen žít, ale i v pohodě vandrovat, přesvědčila přítomné majitelka firmy, která se zabývá distribucí hotových jídel určených k superrychlé přípravě. Patří mezi ně pochopitelně i bezlepkové výroky. Jak ukázala následná ochutnávka, jedná se o záležitost nejen překvapivě pohotovou, ale i neobyčejně chutnou.

DSCN0100 DSCN0103

DSCN0104 DSCN0101


 

Na kole k Černému moři – 10.3.2016

Pokud se chce někdo zadarmo dostat k Černému moři, nemusí nutně cestovat načerno. Chce to jen dobrou mapu, obstojnou fyzičku a nějaký ten bicykl. Není také špatné sehnat pohodovou partu, pokud možno i doktora. Martin Ondráček má štěstí. Doktorem je sám, dobrá parta jej oklopuje neustále a vše ostatní je brnkačka.

Když už tedy k moři, tak jedině v létě. Nejlépe v dostatečně parném. Loňský srpen se jeví jako naprosto ideální. V noci je přes dvacet a o poledni dvakrát tolik. Pětice borců včetně jedné amazonky mohou vyrazit. Startují od Bečvy, takže to mají pořád víceméně z kopce. Podél Moravy se dostanou ke krásnému modrému Dunaji a přes maďarské pusty do Srbska. Tady navštíví jedinou českou vesnici a podél Železných vrat se protáhnou do Rumunska. Původní kvintet tu zanechává jednoho vyčerpaného jedince a ve čtveřici a tropických čtyřicítkách uhání k východu. Bulharské pobřeží dosahuje po pouhých dvanácti dnech. Na to, že se jedná o vyložené amatéry, navíc bez doprovodného vozidla, jde o výkon bezesporu úctyhodný. Příště se prý vydají na opačnou stanu a kromě vlastního potu počítají s koupáním v Atlantiku.

DSCN9842 DSCN9846


 

Naděje pro Bangladéš

Beseda a výstava na Integrované střední škole – březen 2016

Bangladéš je  nejchudší zemí asijského kontinentu. Je zároveň suverénně nejlidnatějším státem světa. Na ploše zhruba dvou Českých republik se tísní přes 160 milionů obyvatel. Je to divné, ale většina z nich dosud neumí číst a psát. Na přelomu tisíciletí se v těchto končinách začala angažovat i česká ADRA. O sedm let později se přidalo zlínské dobročinné sdružení Samari. Obě organizace se snaží najít co nejvíce sponzorů, kteří by dětem z chudých bengálských  rodin dopomohli ke vzdělání. Počáteční impuls k zapojení se do  zmíněných aktivit dal misionář a zubní lékař MUDr Milan Moskala.

Výstava Naděje pro Bangladéš vznikla před sedmi lety ve vzpomínaném Samari a od té doby navštívila kolem třiceti míst Zlínského kraje. Poslední štací je zatím valašskomeziříčská Integrovaná střední škola. Přibližně osm desítek barevných fotografií pořízených zástupci obou zmiňovaných humanitárních organizací mapuje nejen krajinu, ale především běžný život obyčejných lidí.

V souvislosti s probíhající výstavou přijela do zmíněné školy také předsedkyně sdružení Samari a vedoucí vzdělávacího projekt Paprsky naděje, Petra Nováková. Protože je v neustálém kontaktu s bengálskou stranou a  Bangladéš čtyřikrát osobně navštívila, má dostatek informací o současném stavu země i samotného projetu. Prostřednictvím názorné prezentace prokládané vlastními postřehy plasticky studentům nastínila reálné radosti, ale především starosti místních obyvatel. Ty jsou natolik překvapivé, že se během dvou besed nikdo příliš nenudil. A možná si i sem tam někdo uvědomil, jak se v té naší zemi máme až neskutečně dobře.

DSCN9793 DSC_4752

Fotogalerie


Reflexní terapie jako samopomoc – 25.2.2016

Sympatická a docela pohledná dáma Radka Dbvořáková se o slovo přihlásila víceméně sama. Jak vyplynulo z jejího výkladu, je hnána neoblomnou touhou podělit se o své zkušenosti a poznatky s co největším počtem lidí. Moudré rady údajně čerpá nejen od Indiánů, ale především z knížek, které běžní doktoři nestudují. Jinak by se patrně obešli bez značné části nákladných přístrojů, předražených léků a možná i úmorného dlouholetého studia. Studio zdraví Zubří, které paní Dvořáková provozuje, si vystačí se znalostí bodů, kam je třeba při té které obtíži zatlačit. Nejvíc jich má být na spodní části chodidel. S besedy si našinec odnášel dojem, že vyřešení běžných obtíží je tím pádem docela jednoduché. Otázkou zůstává, zda nebyl dobře míněný výklad zmíněné expertky spíše  poněkud zjednodušený. Každopádně doporučujeme nezanevřít na lékaře a i nadále si platit zdravotní pojištění.

DSCN9825 DSCN9831


 

Kuba, to, co se jinde nedá prožít 11.2.2016

Takovou návštěvu zažila Vitalita naposled před rokem. Castrova Kuba, jeden z posledních skanzenů komunismu, je pro Rudým právem odkojené našince neskutečným lákadlem. Ne, že by se někomu chtělo do oněch časů vracet, ale nostalgie je nostalgie.

Vítězslav Vurst, někdejší ředitel Nadace ADRA, zakladatel Ceny Michala Velíška a současný vrchní náčelník Asociace nemocničních kaplanů se na “Ostrov svobody“ vypravil koncem roku 2015. Do Valmezu si tak přivezl nejen dostatečně čerstvé dojmy, ale i spoustu neobvyklých fotografií. Ty nejzajímavější přibližovaly především normální život současného Kubánce. Pamětníky starých časů tak přemístil do doby rudých vlajek, svištících spartaků a oprýskaných omítek vyzdobených duchaplnými transparenty. Navzdory nezáviděníhodné realitě se však běžný domorodec vůbec netváří otráveně a dokáže si užít i to málo, co mu život nabízí. Naskýtá se otázka, zda je dostatek svobody a materiálních statků tím hlavním, co člověk ke skutečnému štěstí potřebuje.

Nezbytná závěrečná ochutnávka se podle zažitých tradic nesla v typicky kubánském stylu. Přestože se nenabízely místní vyhlášené doutníky ani nečepoval tradiční rum, prostřené stoly za malou chvíli zely prázdnotou. Lákavé pochutiny, ve kterých pochopitelně nemohly chybět fazole, tak přenesly revolučního ducha i do útrob jejich spotřebitelů. Čerstvý únorový vzduch a dobré rozptylové podmínky jej naštěstí stačily rychle a bezezbytku rozptýlit.

DSCN1031 DSCN9787

Fotogalerie

 


 

Ředitel Adry ve Valmezu

ADRA Valmez, Hřbitovní 1

Radek Špinka, současný ředitel české Adry v doprovodu vedoucího dobrovolnických center Kamila Kreutzigera zavítali při své okružní cestě po republice také do valašskomeziříčské pobočky. Zajímali se především o činnost Dobrovolnického centra, které v současné době eviduje kolem stovky lidí pomáhajících zdarma ve třinácti sociálních organizacích. Byly jim představeny také osvětové aktivity Adraklubu zdraví, jakož i prázdninové brigády, na něž se pravidelně  sjíždí nejen tuzemští, ale i slovenští dobrovolníci.

 DSCN9786

 


 

Víra, artterapie a smích aneb Jak se nezbláznit u sedmi dětí  – 28.1.2016

 

Marta Lipusová, olomoucká keramička, zasloužilá pěstounka a neumdlévající příznivkyně adráckého dění navštívila koncem ledna  meziříčský Adraklub zdraví. Nebylo to zdaleka poprvé. Před dvaceti lety se v městě na soutoku Bečev prezentovala výstavou nazvanou Radost sarajevským dětem a nějakých osm roků později potěšila Valmezáky svými nevšedními výtvory v rámci projektu Pohladit hlínu.

Tentokrát s sebou nepřivezla originální kreatury z keramické pece, ale černookou trojici pěstounských dětí.  S lehkým humorem zavzpomínala na nelehké začátky, představila radosti i strasti pěstounského dobrodružství, ale především nastínila pokroky, které u kdysi trestuhodně zanedbaných dětí uložených ve státních zařízeních po změně prostředí nastaly. Z odepsaného chlapce se stal vyhlášený muzikant, z neperspektivní dívky vzorná maminka a z kdysi nemotorného prcka teď přímo před očima vyrůstá  nadějný žonglér. Mohla se o tom přesvědčit i dvacítka přítomných účastníků. Krátké představení bylo přerušováno častým potleskem. Ten, kdo si poté žonglování osobně vyzkoušel, musel dát zapravdu, že to není žádná brnkačka.

Marta, která se po bosenské válce angažovala ve zmíněném Sarajevu a po řádění tsunami i v dalekém Thajsku, na závěr jen tak mimochodem utrousila, že coby dospívající slečna díky neléčitelnému onemocnění málem přišla o ruku. Hrozba nevyhnutelné amputace ji dohnala k dotěrné modlitbě, kterou, jak řekla, doslova Pána Boha vydírala. Stal se zázrak. Ruka pak živila nejen ji, ale postupně také sedm dětí, z nichž celá šestice patřila k těm pěstounským.

A že u Lipusů bývá veselo, dokázal i promítaný videozáznam z nedávných vánoc. Neúprosná polštářová válka, navíc za doprovodu klavíru, se v běžných familiích asi nepraktikuje. Naštěstí se nejedná o rodinu běžnou. Díky tomu i dokonale harmonickou…

DSC_3779 DSC_3774

Fotogalerie

 


 

Vandr v zemi Čingischána  – 14.1.2016

 

Bývalý vedoucí meziříčského Dobrovolnického centra se postaral o první letošní besedu, která se opět odehrávala v důvěrně známém prostředí vegetariánské jídelny Vitality. František Tomanec zavedl pomocí promítaných obrázků čtyři desítky přítomných do jedné nejzajímavějších asijských zemí, do Mongolska. Přítomní se mohli seznámit s nevšední krajinou, málo známou historií i současným životem země, kde na ploše dvaceti Českých republik pobývají pouhé tři miliony obyvatel. Není bez zajímavosti, že zde tuzemská Adra  realizuje několik zajímavých rozvojových projektů.

Tradiční ochutnávka se i tentokrát musela obejít bez živočišných produktů, což je v dalekém Mongolsku jen těžko představitelné. Ale i tady se časy mění a vzpomínané programy k tomu cílevědomě směřují. Domorodci si v nich začínají osvojovat pěstování zeleniny, jejíž spotřeba se i v pastevecké zemi rok od roku zvyšuje. A s tím i průměrný věk obyvatel, který se donedávna pohyboval jen  kolem hranice pětapadesáti let.

Fotogalerie