Sobota 25.května 2019 Dětmarovice

Tuto sobotu jsme vstávali výrazně dříve, než jiné soboty. To proto, že jsme se rozhodli doprovodit naše kazatele Pavla Kostečku a Jiřího Lodera na instalaci do Dětmarovic. Cesta do nejsevernější části Moravy pro některé nebyla problém. I přes mnohé úseky označené starým známým „Musíme to opravit“ dorazili do sborečku v rodinném domě na okraji obce na první pokus. Jiní, kteří odmítli poslouchat navigaci v přesvědčení, že „to přece mají nastudované v mapě“ si udělali nechtěně výlet i do přilehlého Polska. Ale nakonec jsme sobotní bohoslužbu stihli všichni.

Upravený rodinný dům u krásné louky plné kopretin s nápisem Modlitebna CASD nás přivítal zalitý sluncem. Protože účastníků bylo dnes výrazně více než jindy, bylo také více aut a parkování si vyžádalo asistenci obětavého bratra z místního sboru.

Před budovou se nachází malý dvorek, kde stál stan skrývající stoly plnící se postupně dobrotami na polední občerstvení. Postupně jsme se přivítali se všemi přítomnými a zaujali svá místa v malém útulném sálu. Přijeli také naši bratři ze Vsetína a Kateřinic.

I v tento vyjímečný den jsme se zahloubali po zpěvu úvodní písně do úkolu sobotní školy. Nejprve jsme shlédli video TV Hope s bratrem Dymáčkem. Poté jsme se rozdělili. Bylo nás tolik, že jsme mohli vytvořit 3 dospělácké a jednu dětskou třídu.

Po sobotní škole jsme využili krátké přestávky k obhlédnutí sborečku a přilehlé zahrady. Sluníčko, v minulých deštivých dnech schované za mraky, jako by dnes jásalo spolu s námi v radosti nad požehnaným dnem.

Kázáním nám posloužil bratr Stejskal. Zamýšlel se nad tématem cesty. Asi v souvislosti s cestou našich kazatelů Kostečky a Lodera na nové působiště.

Sobotní bohoslužbu nám zpříjemňovaly děti svými písničkami. Každé z nich má svůj sešit, do kterého zapisují a zakreslují, co je zaujalo v kázání. Dnes na požádání bratra Stejskala nakreslili, s kým by chtěli strávit večeři a jak si představují výbornou večeři. Pavel bude mít opravdu šikovné Pathfindery.

Dnes byla vysluhována večeře Páně. Podávání chleba a vína se ujal bratr Kučera ze sboru Dětmarovice a bratr Stejskal.

Čas se nachýlil a my jsme si udělali přestávku na společný oběd. Polévečky i guláš sester byly opravdu výtečné, stůl na dvorku sboru se prohýbal pod dobrotami. Nešlo odolat. A tak jsme si v družném hovoru užívali darů pokrmu.

Odpolední část byla věnována loučení i vítání. Svá místa opouští mazatel sboru Bohumín Petr Rohan s rodinou, a dětmaroický sbor bratr Filip Furst. Ten se loučil sám, protože se včera jeho manželce narodil druhý syn Štěpán. Jak moc byli oba kazatelé oblíbení, o tom svědčilo to, jak se s nimi oba sbory rozloučily. Sestra z Bohumína těžce zadržovala slzy, a děti svého „Koblížka“ Filipa mále umačkaly láskou.

Stejně milé jako loučení bylo i vítání. Aby bratři a sestry věděli, koho jim předáváme, bratr Pimek pronesl krátkou řeč, ve které Pavla vychválil, což si opravdu zaslouží. Sbory poté oba nové kazatele přivítali množstvím dárečků. A děti? Ty svého „Pavlíka“ obdarovali krabicí-kostečkou, která je určena jen a pouze na kresby a přáníčka od nich. A že se na něho i na Jiřího těší vyjádřili svým nezaměnitelným způsobem.

Všichni jmenovaní kazatelé pronesli několik slov ke svým sborům a pak už nezbývalo, než se společně vyfotit, dojíst všechny dobroty a vydat se směrem domů. Myslím, že jsme naše kazatele vložili do dobrých rukou.

 

Beseda Adra Klubu zdraví

Shrnutí úkolu sobotní školy č.7 – Klíče k rodinné jednotě

Snad každý stavebník ví, že nejlépe se buduje na tzv. „zelené louce“. Nejinak tomu je i v rodinném a společenském životě, který není zasažen nemocí. V opačném případě je potřebné smíření, které přináší uzdravení do mezilidských vztahů.

Každá rodina většinou začíná uzavřením manželství. Muž a žena, kteří vyrůstali ve svých rodinách v rozdílných podmínkách, vstupují do manželství jako dvě naprosto odlišné osobnosti. I na ně je možné vztáhnout v přeneseném významu slova apoštola Pavla: „Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství (rozdíly).“ Prvním a nejdůležitější klíčem k rodinné jednotě je zásada – Kristus, jako střed rodiny.

Každý, kdo vstoupil do manželství, sliboval, a určitě si to i přál, zůstat se svým partnerem až do chvíle, kdy je násilně rozdělí smrt. Ve světě, ve kterém žijeme, se neustále zvyšuje tlak na rozdělení rodiny. Proto by mělo být budování jednoty v rodině nejdůležitější částí společného života. Tím nejspolehlivějším pojivem je láska. Jak by se nám líbila óda na lásku, kdyby v ní bylo uvedeno naše jméno: Alenka je trpělivá, Blanka je laskavá, Cyril nezávidí, Drahoš se nevychloubá, Elena se nepovyšuje, Filip není hrubý, Gustav nehledá svůj prospěch, Hynek není vznětlivý, Irena nepočítá křivdy, Jeroným není škodolibý, Kamil se raduje z pravdy, Leoš všechno snáší, Mirek všemu věří, Natálie vždycky doufá, Oto všechno vydrží

Ničitelé rodiny mají svoji konkrétní podobu. Jednou z nich je pýcha a sobectví. V knize „Má první vidění“ (EW 119) E.G.White napsala, že pokud bychom odložili sobectví, velmi rychle by se nám podařilo vyřešit většinu problémů – „ještě dříve, než by se změnily v něco nesnesitelného.“

Dalším klíčem k (rodinné) jednotě je ochota podřídit se. V Ef. 5,22 – 6,9. jsou uvedené tři rady ohledně podřízení se: 1) manželky svým mužům, jako Pánu 2) děti poslouchejte své rodiče v Pánu     3) služebníci, poslouchejte své pozemské pány s úctou, jako Krista.

V neposlední řadě mějme na paměti, že soudržnost a jednota rodiny je založena na vzájemné oddanosti jejich členů, obyčejných lidí, kteří přijali závazek milovat své rodiny a své přátele a své sliby dodrželi. Zákony mohou omezovat špatné chování, ale aby manželství a rodinné vztahy mohly vzkvétat, musí být naplněny láskou.

Nezapomeňme, že prvořadým úkolem křesťana je prožívat jednotu v rodině. Příčinou rozdělení a nepochopení v rodinách a v církvi je oddělení se od Krista. Čím blíže přicházíme ke Kristu, tím blíže budeme jeden druhému. 

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Sobota 18.května 2019 – instalace kazatele

Dnešní sobota byla opět trochu jiná.  Ranní paprsky slunce nás doprovázely na cestě to sboru ve Vsetíně, stejně jako řada našich bratří a sester doprovázela svého téměř již bývalého kazatele Hynka Donu. Hlavním důvodem těchto přesunů bylo loučení s naším kazatelem Pavlem Kostečkou před jeho cestou do Ameriky a následným stěhováním na Ostravsko, a instalace nového kazatele, jehož jméno sdružení tak dlouho a úspěšně tajilo.

Plni očekávání jsme vstoupili do modlitebny. Dnes se osvědčilo staré známé „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Protože jsme se sjeli ze sborů ValMez, Kateřinice, Vsetín a Dětmarovice, byla modlitebna za chvilku  plná a sedět se muselo i v přilehlé místnosti s dveřmi otevřenými. Ještě že mládež je na víkendové akci Helfštýn 2019.

Úvodní slovo patřilo bratru Klodovi, který s námi probral další úkol sobotní školy nazvaný Klíče k rodinné jednotě. Ačkoliv – nebo možná právě proto – že nás bylo tak mnoho, diskuze trochu vázla, ale bratr nás dobře vedl a nakonec jsme úkol zdárně probrali.

Program měl být původně v režii dětí a mládeže, ale protože akce Helfštýn je pro ně velkým lákadlem – a je to tak dobře, o hudební doprovod se postarali „veteráni“ , jak nazval vtipně bratr Juřínek chválící skupinku sboru Vsetín ve spolupráci s bratry Wagnerovými z Kateřinic. Zpívali a hráli opravdu nádherně. Kéž by tak skvělé zpěváky a hráče měly všechny sbory.

Kázáním nám posloužil bratr Jaroslav Stejskal.Velmi milou byla informace o včerejším křtu bratra Jiřího Mikulce, kterého on i kazatelé přivítali do církve.

Bratr Stejskal se za všechny sbory rozloučil a poděkoval kazatelům Pavlovi Kostečkovi, Jiřímu Loderovi a Jaroslavu Šlosárkovi za jejich práci pro valašské sbory. Přidali se také zástupci sborů a poděkovali slovy i malými dárečky.

Krásným rozloučením byla také báseň přednesená sestrou Smilkovou. Poté dostali všichni kazatelé prostor pro to, aby zavzpomínali na své působení. Přivítán byl zástupcem MSS a sbory nový kazatel, na kterého se všichni velmi těšíme. Jak budeme vycházet, jak moc ho překvapí specifické valašské prostředí a mentalita, kam se posunou sbory díky jeho působení, to je zatím tajemstvím. Ale jak se vyjádřil bratr Hynek Dona – pokud budeme mít všichni srdce u Pána Ježíše, zvládneme všechno.

Velmi příjemné a emotivní dopoledne bylo ukončeno společným obědem. Smutné chvíle loučení jsme si zpříjemnili alespoň báječnými zákusky z dílny sester přítomných sborů. Naši kazatelé budou stále v našich srdcích a věříme, že se budeme vídat i v budoucnu. Svěřujeme jejich příští kroky do rukou toho nejlepšího průvodce, našeho Pána.

 

Vítězslav Chán – EGW

Ve dnech 10. a 11.5.2019 jsme měli jedinečnou příležitost seznámit se s osobním svědectvím kazatele Vítka Chána k dílu ženy, o které církev adventistů věří, že obdržela od Boha dar proroctví. Žila v období, kdy byla současnicí prvních věřících adventistů. Převážná většina z nich poznala, že se skrze ni v církvi projevoval duch proroctví, ale již za jejího života se našli i její odpůrci. Nejinak tomu je v dnešní době. 

Jak číst a vykládat spisy E.G.White

První přednášku, která měla stejný název jako celý program, uvedl jednoduchou radou: Čtěme ji stejně, jako Bibli.To neznamená, že jsou její spisy postavené na stejnou úroveň jako Bible. Autorka vždy hodnotila své spisy jako „menší světlo, které ukazuje na větší světlo (Bibli)“. Začněte třeba knihami Touha věků, Kristova podobenství, Myšlenky z hory blahoslavenství, Cesta ke Kristu, abychom se seznámili s tím, co říká o Ježíši Kristu. Je to stejná rada, jakou bychom dali člověku, kterému se poprvé dostane do rukou Bible. Nečíst ji od začátku do konce, ale postupně si vybírat jednotlivé knihy. Začít např. evangeliem Marka a seznámit se s Ježíšem. Pak pokračovat knihou Skutky apoštolů, která seznámí čtenáře s prvokřesťanskou církví. Kniha Genesis nás zavede do počátku dějin naší Země a lidstva. Z listů apoštola Pavla k nám proniknou rady, jak žít praktický křesťanský život.

Dílo E.G.Whiteové charakterizují tři hlavní důrazy:

– zaujetí pro Spasitele

– zaujetí pro Boží Slovo

– zaujetí pro záchranu ztracených

Až pak by v čtení knih E.G.White měly následovat další díly Velkého sporu věků, knihy o zdraví a nakonec knihy o výchově. Kompilace – výběr z díla jsou určené pro zkušené čtenáře, protože právě zde se setkáváme nejčastěji s chybnou interpretací a s nepochopením. Interpret nebo kritik si vybere citát a bez toho, aby posoudil kontext citátu s konkrétní situací, historický kontext a okolnosti, za kterých byl citát pronesen. Citát všeobecně aplikován na všechny situace. Bůh si přeje, abychom se v těchto otázkách chovali citlivě. Nebojme se používat zdravý rozum. Okolnosti častokrát mění podmínky. Poselství by mělo mluvit samo za sebe. E.G.Whiteová již během za svého života napsala, že lidé často překrucují její slova a dávají jim nesprávný, někdy i opačný význam, než sama zamýšlela.

Závěrečná rada zní: Nezapomínejme na kontext (historický, literární), na odlišení principu (stále platný bez ohledu na okolnosti) od aplikace (dobově, kulturně podmíněná, rada pro konkrétního člověka). Často ve svém díle popisuje ideál, který se ale od každodenní reality výrazně liší

 

11.5.2019 sobotní dopolední kázání

1.Kor. 13,11. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, měl jsem dětinské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.

Jak se chová a jak mluví dítě? Věří svým rodičům, protože rodiče umí všechno.

Náš vztah k autoritám (např. rodičům, Bibli nebo i k dílu EGW) může mít tři podoby

Vzpoura – Odmítám jakoukoli autoritu, chci si jít svou cestou, nechci, aby mi kdokoli radil a pomáhal mi. V duchovní oblasti odmítám jakoukoli autoritu, radu nebo prorocké vedení. Chci věci dělat po svém.

Naprostá závislost – To je vlastně opak výše zmíněného. Bez vlastního úsudku se schovávám za nějakou autoritu, sám nepřemýšlím. Cítím se dobře a bezpečně, když si netvořím vlastní názor a nekriticky přejímám to, co říkají druzí (rodiče nebo jiné autority).

„Dospělý dospělý“ – To je člověk, který si váží a respektuje (např. rodičovskou) autoritu. Rodič jsou rádci a přátelé. Pomáhají, nabízejí svou pomoc a radu, ale má životní rozhodnutí jsou má vlastní. Jsem zodpovědný za svůj život, vím proč, dělám to, co dělám.

Někdy však můžeme „rodičovskou“ radu špatně pochopit. V díle Ellen Whiteové je například chybou, když do textu vkládáme naše vlastní chápání skutečnosti, někdy hledáme souvislosti, kde nejsou, snažíme se příliš černobíle vymezit své postoje vůči druhým (buď mám pravdu já nebo ty). Bible totiž neřeší všechny naše problémy, vypráví příběhy a ukazuje principy, kterých bychom se měli držet.

Ideálem chování je dospělost. Dospělý bere rady vážně, ale má a používá i svůj rozum. Chovejme se rozumně a zrale, jako dospělý– dospělý.

 

11.5.2019 Proč si vážit dar proroctví ve 21.století?

Církev adventistů sedmého dne dostala jedinečný dar v životě a díle E.G.Whiteové. Za celý svůj život napsala více jak 100 000 stránek rukopisů, 5000 novinových článků, 24 knih a mnoho dalších textů. Význam jejího díla je obrovský. Kromě toho, že je třetí nejpřekládanější autorkou v dějinách, je nejpřekládanější  ženskou autorkou ve Spojených státech. Její kniha Cesta ke Kristu byla přeložena do 165 jazyků, což je více, než do kolika jazyků byl přeložen např. Harry Potter.

Církev adventistů má díky jejímu vlivu a radám dnes druhý největší křesťanský školský systém na světě.

Díky jejímu důrazu na zdravý životní styl, jsou adventisté významým poskytovatelem nestátní zdravotní péče v mnoha zemích světa. Její zdravotní rady jsou aktuální a uznávané významnými světskými osobnostmi i v dnešní době. Odborníci provedli srovnání aktuálních vědeckých poznatků s tím, co napsala E.G.White a zjistili, že se téměř 90%  jejích výroků shoduje s poznatky současné medicíny. Jsou stále pravdivé a mohou být inspirací pro ty, kteří její prorocký dar berou vážně.

Někteří kritici tvrdí, že mnoho ze svých rad opsala od jiných autorů. Pravděpodobnost, že se budou náhodně vybrané rady v oblasti zdraví shodovat s vědeckými poznatky získanými o 130 let později, by byla 1:1025. E.G.White přinesla informace, které ji ukázal Bůh. Proto by bylo nemoudré, neřídit se jejími (Božími) radami.

Před několika léty proběhla anketa, která se týkala duchovního života členů církve adventistů. V rámci ankety bylo osloveno 8200 členů církve, aby odpověděli na otázky, které se týkaly jejich spirituality. Anketa ukázala přímou souvislost mezi kladným postojem k Ellen Whiteové a duchovním životem respondentů. Tento trend se objevil ve všech sledovaných aspektech (vztah ke Kristu, četba Bible, osobní zbožnost) – procento členů, kteří četli knihy E.G.Whiteové a zároveň odpověděli kladně na otázku jejich vztahu k Bohu, ke studiu Bible, k rodinným bohoslužbám a dalším podobným, byl téměř dvakrát vyšší než členů, kteří její spisy nečtou.

Její vliv na život lidí přináší dobré ovoce a my můžeme z jejího literárního odkazu těžit dodnes (Mt 7,17).

 

11.5.2019 E.G.White pod palbou.

Určitě se spolu shodneme na tom, že lidé si zaslouží slyšet pravdu. Proč se zejména v posledních desetiletích rozmáhá kritika díla E.G.White, přestože sama autorka je už více než 100 let mrtvá? Kritici vycházejí z logiky, že když zasáhnou základ, zasáhnou tím celou stavbu (církev). Jaké argumenty uvádějí?

  • Opsala většinu svého díla (80-90 %)
  • Šířila teorii zavřených dveří
  • Protiřečí si s Biblí (asi 50 krát)
  • Protiřečila si sama sobě (v otázce jedení masa, používání vinného octa)
  • Zastávala názor, že ke spasení jsou potřebné víra i skutky
  • Její proroctví se nenaplnila
  • Opsala rady obsažené ve zdravotní reformě
  • Psaní knih připisují jako důsledek její nemoci – druh epilepsie spojený s hypergrafií
  • V průběhu času odstraňovala své teologické chyby
  • Schvalovala chyby milleritů
  • Vedení církve zakrývalo chyby E.G.White

Cílem přednášky nebylo podrobně zodpovědět a vyvrátit všechny argumenty kritiků. V minulosti byly postupně všechny námitky zodpovězené. Na některé dala odpověď už sama E.G.White. Přednášející řekl, že je z kritiky smutný, ale současně je za ni vděčný. Paradoxem kritiky je skutečnost, že často vede k většímu zájmu o autora, k hlubšímu studiu témat a k novému poznání. Pomůže docenit význam díla. Ne všichni kritici si váží dílaE.G.White. Motivace ke kritice EGW je různá: někteří chtějí pomoci varovat před „bludem“, jiní se touží zviditelnit, někteří chtějí naopak církvi ublížit.

Jak reagovat na kritiku? Je lepší ji ignorovat, vyčkávat nebo se aktivně bránit? Z dlouhodobého pohledu se zdá, že nejlepší reakcí na kritiku je obrana – s tichostí, s bázní a s dobrým svědomím. Obhajoba musí být zdůvodněná, důvěryhodná, věcná, klidná a pokorná. Co je jisté, musíme dát odpověď – s láskou a s respektem ke kritikovi.

V závěru poslední přednášky se pak V.Chán vzorově, ale stručně, věnoval prvnímu z výše uvedených argumentů – PLAGIÁTORSTVÍ, tj. argumentům, že E.G.White opsala dílo druhých a vydávala ho za své vlastní dílo. Následně vyzývala členy církve, aby si kupovali její knihy a tím se obohacovala.

V rámci vzorové odpovědi definoval a vymezil problém, analyzoval ho z pohledu biblického, právního, etického a morálního a porovnal s běžnou praxí v době, v které žila. Její dílo nelze hodnotit z pohledu aktuálně platné normy (ČSN ISO 5127:2003), která byla vydaná v r. 2003, a která definuje „představení cizího díla jako vlastního“ jako plagiátorství. Zástupce renomované americké právní kanceláře specializující se na autorské právo Vincent Ramik podrobil zkoumání její knihy a také obvinění z plagiátorství. Došel k závěru, že se v jejím případě nejedná o plagiátorství, ale o literární výpůjčku – kdy myšlenky a věty jiných autorů kreativně používá ve svém díle.

Dnes se má za to, že (až na 5 jejích knih, kde je procento vyšší) 3 % textu jsou „vypůjčené“ od jiných autorů (s citací nebo někdy bez ní). Argument, že ve své době byla obžalována z plagiátorství nebo jí za to hrozil soud, se neprokázala jako pravdivá. Nebyl porušen ani morální ani etický rozměr. Stejně tak se neprokázalo, že by církev kryla nějaká pochybení E.G.White. Spíše naopak, církev se ke kritickým myšlenkám opakovaně vyjadřovala a vysvětlovala a popírala některá falešná obvinění.

Po každé přednášce následovala krátká diskuse, v které zazněly nejrůznější otázky, ale žádnou z nich nebylo možné považovat za kritickou. Setkání proběhlo ve velmi příjemné atmosféře vsetínského sboru. S vděčností jsme vnímali laskavé přijetí, které se mimo jiné projevilo i během polední přestávky, pohlazením na těle i na duši. Děkujeme. 

Poznámka autora článku: Dovolte mi osobní zkušenost. Já čtu knihy E.G.White přirozeně. Bez předsudků i bez nadsázky. Někdy systematicky celou knihu od začátku do konce, někdy jen vybrané kapitoly. Vše závisí od okolností. Svobodně si ji vyberu z poličky v knihovně, přečtu si vybraný oddíl, nechám se poučit, inspirovat, napomenout. Občas si pomyslím, že by nebylo od věci, kdyby si odstavec nebo kapitolu přečetl i někdo jiný. Někdysi zase pomyslím, že s danou pasáží nesouhlasím, nerozumím ji, nebo že jí dokonce nevěřím, nebo mou myslí proběhne jiné vnitřní hodnocení.

Pro ty, kteří chtějí její dílo studovat a věnovat se mu podrobně, platí stejné zásady, jaké platí pro studium kteréhokoliv studijního předmětu.

 

Se svolením přednášejícího napsal Jenda Petrovič

 

Beseda Adra Klubu zdraví

Pozvánka na Eku „fajer“

Shrnutí sobotní školy – 6. Královská milostná píseň

Jedním z nejdůležitějších a nejdelších období života je manželství. Vztah mezi mužem a ženou probíhá ve třech rovinách: 1) zájmové v oblasti praktického života 2) názorové v oblasti duchovního života a 3) intimní v oblasti lidských bytostí. Tento úkol se zaměřil především na tajemství lidské intimity a rozkoš manželské lásky.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jednotlivé roviny jsou na sobě téměř nezávislé. Pisatel Žalmu 84,3. ale používá intimní výrazové prostředky na vyjádření svého vztahu k Bohu slovy: „Má duše dychtí, toužebně vyhlíží k Hospodinovým nádvořím. Mé srdce i tělo volají živému Bohu vstříc!“                

Hlavně ve středověku, ale i v dnešní době je stále rozšířen názor, že Bible se staví proti sexualitě. Pravdou je, že se staví proti zneužívání tohoto krásného daru. Kniha Píseň písní je oslavou nejčistšího intimního vztahu mezi mužem a ženou, daru, kterým Bůh v ráji, již při stvoření obdařil první manželský pár. 

Je pravdou, že kniha Píseň písní je knihou poetickou, a proto používá literární obrazy k vyjádření nejintimnějších momentů v životě manželů. V souladu s ostatními částmi Božího slova vyznáváme zásadu, aby muž a žena zůstávali až do uzavření manželství sexuálně zdrženliví.

V Gal. 5,24.25 se píše, že „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.“ Písmo vyjadřuje nesouhlas se vším, co mění nebo ničí v člověku Boží obraz. Tím, že Bůh postavil některé sexuální praktiky mimo povolené hranice, vedl svůj lid k správnému záměru se sexualitou.

Dnes jsme svědky toho, že Bohem vymezené hranice se na všech frontách začínají odstraňovat, a to způsobem, který satan použil již v ráji: „Opravdu Bůh řekl…?“ „Určitě to není pravda. Zkuste to.“ Prožijete nové nevídané uspokojení. A těch, kteří podlehli pokušení, řetězovitě přibývá. Jak bychom se měli jako církev postavit vůči biblicky zapovězeným sexuálním praktikám?

Manželství získalo Kristovo požehnání a měli bychom ho vnímat jako svatou instituci.  Pravé náboženství by nemělo odporovat Božím plánům. Účastí na svatbě Ježíš ukázal postoj k manželskému svazku. Když do manželství vstupujeme s láskou, s čistotou, s pravdou a se spravedlností, stává se z něj jedno z největších požehnání lidské rodiny. (DG 180.181).

Nechme proniknout žalmistův intimní zápal do všech rovin našeho manželského života.

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.   

 

Ján Petrovič

Sobota 12.května 2019

Sobotní bohoslužba se dnes konala ve Vsetíně pro všechny 3 naše sbory. Důvodem byla velmi vzácná návštěva. Měli jsme jedinečnou příležitost seznámit se s osobním svědectvím kazatele Vítězslava Chána k dílu ženy, o které církev adventistů věří, že obdržela od Boha dar proroctví – E.G.White. Žila v období, kdy byla současnicí prvních věřících adventistů. Převážná většina z nich poznala, že se skrze ni v církvi projevoval duch proroctví, ale již za jejího života se našli i její odpůrci. Nejinak tomu je v dnešní době.   Vítek na Valašsko přijel už v pátek, kdy nám v podvečer uspořádal první z několika besed – Jak číst a vykládat spisy E.G.White.

Sobotní školu na téma Královská milostná píseň jsme probrali s Pavlem Kostečkou. Nejprve jsme shlédli video Hope TV s bratrem Dymáčkem a následně jsme shrnuli důležité myšlenky. Kázáním nám posloužil bratr Chán, v současné době působící ve Vamberku. Název kázání byl „Tři přístupy k Bibli  a EGW„.  Poté následoval společný oběd, který pro nás připravily sestry ze Vsetína. Většina z nás využila přestávky ke krátké procházce na sluníčku. Odpoledne jsme měli možnost zaposlouchat se do dvou přednášek bratra Chána – jak jinak než na téma EGW – Proč si vážit dar proroctví ve 21.století?   E.G.White pod palbou. Bratr Vítek má dar každou dokládat každý závěr pomocí příkladů a jeho výklad se poslouchá velmi dobře. Besedy byly zakončeny dotazy z řad posluchačů a chvílemi byla diskuze značně vášnivá. Každopádně besedy byly pro nás přítomné velmi poučné.

Upozornění

V sobotu 11.května 2019 se sejdeme na společné bohoslužbě ve Vsetíně.

Bohoslužba bude součástí programu V.Chána na téma EGW.

Přednášky se uskuteční v modlitebně CASD Vsetín:

– v pátek 10.5.2019 v 18.30hod

– v sobotu v rámci bohoslužby

– v sobotu po obědě v rámci odpoledního programu bohoslužby

Výsledek obrázku pro Vítězslav Chán

Shrnutí sobotního úkolu – 5. Slova moudrosti pro rodiny

Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá. Přijmi prosím má slova, synu, moje příkazy jak poklad opatruj. Př. 1,20;2,1.

Kniha Přísloví obsahuje pestrou paletu pokynů, básní, otázek a dalších slov moudrosti, z nichž se mnohé zaměřují na rodinné vztahy. Poskytuje mnoho rad, které mají rodičům pomoci vést své děti k zbožnému a mravnému životu.

Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň ucho k mým úsudkům. Pij vodu z vlastní nádrže. Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. Slovní spojení „žena tvého mládí“ naznačuje, že vzájemná věrnost a oddanost trvají, i když manželé stárnou. Rozhodnutí pro celoživotní věrnost Bohu a plánu, který měl se sexualitou pro manželství, přináší s sebou štědrou odměnu.

Charakter otců má přímý vliv na jejich děti a na nehmotné dědictví, které jim zanechávají. Přísloví chválí otce, kteří jsou spolehlivými a moudrými správci rodinných prostředků, vychovávají a usměrňují své děti ke zbožnosti, následování Boha a touze nechat se ovládat jeho láskou a jeho slovem.

Posláním křesťanského rodičovství je vést děti k Bohu. To někdy vyžaduje i přísné napomenutí, které by nemělo být vnímáno jako trest nebo vyjádření moci, ale jako záchrannou akci. Božím plánem je, aby rodiče vedli své děti ke Kristu. Starostliví rodiče vychovávají své děti laskavě a zároveň důsledně. Děti musí cítit, že je rodiče milují, jinak napomínání nebude mít správný efekt.

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Př. 31,10. E.G.Whiteová v knize Adventní domov označuje matku za „královnu domácnosti“. Vliv matky sahá až do věčnosti. Je-li to vliv správný, bude charakter jejich dětí svědčit o její mravní upřímnosti a hodnotě. Její vliv ve prospěch pravdy a ctnosti bude mocným činitelem pro Krista“

Mnohá vyjádření z knihy Přísloví se zaměřují na soužití v rodině. Díky literárnímu zpracování je např. velmi známý negativní obraz svárlivé ženy (W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy). Pamatujme ale na to, že muži mají stejnou odpovědnost za atmosféru v rodině a jsou stejně schopní vyvolávat hádky jako ženy.       

Najděme si někdy čas a čtěme knihu Přísloví. Najdeme tam spoustu moudrých a pravdivých zjištění. Přemýšlejme o tom, jaké postoje jsou v souladu s biblickými principy a jak bychom jimi mohli posílit naše rodiny. Jako křesťané dávejme pozor, aby byla srdce našich dětí naplněna trpělivostí a pílí. Měli by rozvíjet lásku k rozjímání a vážit si ducha zbožnosti a oddanosti.  

Ján Petrovič

Sobota 4.května 2019

Májové sobotní ráno nás sice přivítalo slunečními paprsky a naladilo nás do usměvava, ale v průběhu dne se k nám vrátily mraky a mrholení. Díky Pánu za to, vody je opravdu třeba. Jen ten sníh, který nám meteorologové slibují, by mohl zůstat v nebeské peřině.

Příchozí do modlitebny vítaly tóny křesťanských písniček a nové zářivky nad kazatelnou 🙂 . Ty staré nás minulý týden trošičku postrašily maličkým lokálním požárkem zřejmě v důsledku výbuchu kondenzátoru. Úvodní video z cyklu Line age nás seznámilo s odjezdem 150 věřících z malé anglické vesničky na lodi Mayflower v roce 1620 do Ameriky, kam přinesli protestantskou víru. Poté jsme se pustili směle do studia sobotní školy s Petrem Chárou. I když se obával, že téma Slova moudrosti pro rodiny nejsou pro něho, vedl nás velmi dobře. Téma bylo hodně diskutováno. Je vidět, že se zamýšlíme nad problémy, které jsou živé a aktuální v každé rodině.

Mládež dnes nebyla přítomna, protože odjela do Zlína na Múzičku. Sami mladí si vybrali a nacvičili písničky. Kéž jim Pán požehná a přinese jim do srdíček radost při chválení našeho Stvořitele.

Slovíčko Ivy Burešové nám připomnělo pomocí příběhu o krásné dívce Agape a jejích 7 nápadnících, že pro dosažení Boží milosti a spasení je nutná nejen víra, nejen činy, ale i studium, rozvaha, sobotní odpočinek, modlitba a odevzdání se Pánu.

Kázáním nám posloužil bratr Jiří Loder, který se zamýšlel nad prvními otázkami zaznamenanými v Bibli. Které to byly? Dočtete se v přepisu kázání.

Po ukončení oficiální části bohoslužby se ještě konalo malé členské shromáždění, jehož předmětem bylo odsouhlasení působení stávajících služebností na další jeden rok. Kéž nás Pán vede a naše práce je přínosná pro celý sbor.

Shrnutí sobotního úkolu

4. Osamělost.

I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

Snad každý z nás si uvědomuje pravdivost Božího výroku. Existuje bezpočet situací, v kterých je nevyhnutná přítomnost někoho, kdo by nám v dané situaci mohl pomoci. Přesto se člověk může dostat do situace, kdy zůstane sám.

Mezi námi mohou být například svobodní  lidé. Svobodný člověk má výhodu při rozhodování zasvětit svůj život službě druhým. Člověk žijící v rodině by takové rozhodnutí dělal déle a složitěji. Dokážeme být osamělým lidem nápomocni, dokážeme pochopit jejich rozhodnutí a podpořit je?

Co když někdo zůstane osamocen, protože jejich manželství se zhroutilo? Před 50-ti léty jsme si rozvod v církvi téměř nedokázali představit. Dnešní doba je poznamenaná vysokým počtem rozvedených členů sborového společenství. Jaký postoj k rozvodu a rozvedeným nacházíme v Bibli? Hospodin, Bůh Izraele, praví: Nenávidím rozvod! Také bylo řečeno: „Kdo chce zapudit svou manželku, musí ji dát rozlukový list.“ Na námitky farizeu z Judska Ježíš odpověděl: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku tak nebylo.“ Apoštol Pavel pak doplňuje nikoliv svoje, ale Pánovo přikázání: „Manželka ať od muže neodchází. Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.“ Sbor, organizační složky církve, či každý z nás můžeme pomáhat zachovat manželství tím, že budeme dobrým vzorem, povedeme jednotlivce k poslušnosti Božích přikázání, k vzájemné lásce, věrnosti a úctě, aby krize ve vztazích nikdy nepřišla.

Dalším důvodem osamělosti může být ztráta životního partnera v důsledku jeho úmrtí. Rada vyrovnat se s realitou pomíjivosti nás samotných či našich blízkých asi nikoho ve chvílích smutku nezbaví vnitřní bolesti. V takovém čase se můžeme – a často i musíme – spoléhat jen a jen na Boží zaslíbení. Možno, že nejvhodnější bude plakat s plačícími či pouze tichá účast se zarmoucenými.

Poslední skupinu osamělých lidí tvoří „duchovní vdovy a vdovci“. Jsou to lidé, kteří nemohou sdílet svoji víru se svým partnerem, tolerantním či nepřátelským.

Elen Whitová o Henochovi, který celý život chodil s Bohem, napsala: „Henoch si během svého činorodého života neochvějně udržoval spojení s Bohem. Vroucně se modlil. Stále na jistý čas opouštěl společenský život a uchyloval se do samoty, kde hledal spojení s Bohem. Henoch stále víc a více odrážel Boží obraz. Jeho tvář vyzařovala jakýsi posvátný jas, jaký později zářil z obličeje Ježíše Krista. Když se vracel mezi lidi, s bázní hleděli na nebeský výraz jeho zjevu i nevěřící lidé. (GW (služebníci evangelia) str. 52)    

 

Sobota 27.dubna 2019

Tak už je to tady. Náš milý kazatel Pavel Kostečka nás vbrzku opustí a vydá se nejprve za velkou louži a hned poté se stane kazatelem v novém působišti. A protože chceme vyjádřit, jak nám přirostl k srdci, připravili jsme mu malé rozloučení. Ale až po bohoslužbě.

Video Line age nám osvětlilo protestantský Svátek vater slavený v Anglii, který nám dosud nebyl známý. Sobotní školou nás provedl Bohumil Mroček. Probírali jsme téma Osamělost. Shrnutí úkolu najdete výše. Mládež se sestrou Burešovou se zamýšlela nad Boží pravdou. Jak to, že některé zcela zcestné teorie dokládají jejich autoři Biblí? Jak to, že některým veršům z Písma nerozumíme? A kdy se nám jejich význam objasní? To byly otázky, které mladí řešili.

Před kázáním jsme si vyslechli slovíčko, ale tentokrát nám posloužila Adélka Vráblová. Pověděla nám příhodu, kterou prožila s Pavlem Kostečkou na vodáku a na jejím základě nám připomenula, že jak důležité je důvěřovat v každé situaci našemu Pánu a spoléhat na Jeho záchrannou paži.

Své poslední kázání v našem sboru jakožto kazatel měl dnes právě Pavel Kostečka. A byla to opravdu krásná tečka za jeho působením u nás.

Odpolední část dne jsme věnovali Pavlovi. Rozloučili jsme se s ním, tak jak to odpovídá naturelu našeho sboru – promítli jsme mu prezentaci z fotek, které dokumentovali jeho působení u nás, Ondrášek zakrál krásné fanfáry, zazpívali jsme mu písničku složenou právě jen a jen pro něho. Obdržel krásnou kytici i věcný dar na památku na nás. No a poté jsme se odebrali do sborové místnosti, kde jsme si užili velmi bohatou hostinu a Pavlovi předali maxi dort. Že bude všem chybět, zvlášte dětem, jsme pochopili při pohledu na sborovou zahradu…

 

Bůh tě, Pavle, provázej na tvých dalších cestách.

 

Shrnutí úkolu sobotní školy – 3

Příprava na změnu.

Život je plný změn. Změny přicházejí často neočekávaně, někdy je doprovázejí různá znamení.  Lze se na změny dobře připravit?

Izraelité prožili při putování pouští mnoho zkušeností s Božím vedením. Přesto je to neochránilo před reptáním, smilstvem a modloslužbou. „A proto ten, kdo si myslí, že pevně stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ (1.K.10,12.) Svět potřebuje lidi, kteří se nedají koupit ani prodat. Jsou v hloubi svého srdce ryzí a čestní, nebojí se nazvat hřích pravým jménem a jejichž svědomí je věrné povinnosti jako střelka pólu.

Je čas milovat a je čas objímat, …… i čas objímání zanechat, čas nenávidět a čas umírat. Pro někoho je mezitím čas žít v manželství. Pár měsíců či desítky let.  Jak se připravit na manželství, které vydrží až do chvíle, kdy ho rozdělí smrt jednoho z manželů? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá a krátká odpověď. Přemýšlejme alespoň o dvou radách. 1) Dovolme Bohu, aby formoval náš život. 2) Mnohem důležitější než vlastnosti mého partnera je milovat toho druhého. Samozřejmě, že to platí oboustranně.

Je čas rození a je čas dosažení dospělosti. Mezitím jsou roky výchovy dětí. Starost matky, která vychovává své děti, je stejně důležitá, jako práce misionářů. S výchovou je spojena velká odpovědnost vést děti za tím největším vzorem. Pokud čekáte jednoduchou a účinnou radu, tak milujme své děti a veďme je, aby milovali Boha, rodiče a své bližní.

Je čas umírání. A předtím je obvykle čas stáří. Pisatel žalmu zažil v době, kdy pozbýval síly (ve stáří), nepříjemnou zkušenost. Jeho nepřátelé se radili proti němu. On však upíral svoji naději k Bohu. Úkol sobotní školy přináší tři jednoduché rady: 1) vybuduj si hluboké osobní poznání Boha, 2) vytvoř si dobré návyky, 3) rozvíjej své nadšení pro misii.

Lze se připravit na smrt? Není tato myšlenka tak trochu absurdní? Všichni si přejeme, aby okamžik smrti někoho z našich blízkých nebo dokonce té naší, nikdy nenastal. Všichni upíráme náš zrak k okamžiku, kdy toto pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní co, je psáno: „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!“ Co bychom mohli přece jenom udělat? To nejdůležitější je mít jistotu smíření s Bohem i s lidmi.        

 

Ján Petrovič

Shrnutí úkolu sobotní školy

2. Rozhodni se správně.

V životě se nepřetržitě rozhodujeme. Některé volby jsou jednoduché a běžné, jiné mohou zásadně změnit náš časný i věčný život, či život jiných. Někteří z nás žijí na troskách špatných rozhodnutí. Naštěstí existuje odpuštění, vykoupení a uzdravení – a to dokonce i pro ta nejhorší rozhodnutí.

Rozhodl o našem „osudu“ Bůh nebo záleží na volbách každého člověka? Jako adventisté sedmého dne věříme, že Boží vůlí je zachránit každého člověka a záleží jen na rozhodnutí každého jednotlivce, zda tuto nabídku přijme a bude zachráněn, nebo ne. Bible vypráví příběh Boha, který se sklání k ztracenému člověku a touží, aby mu člověk ze svobodné vůle odevzdal své srdce. Každý se musí rozhodnout, zda jeho záchranu přijme.

„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži.“ Jak se můžeme naučit dělat správná rozhodnutí? Zde je několik biblických rad. Neustále se modleme, žádejme moudrost od Hospodina, buďme ochotní a poslušní a pokud slyšíme, tak plňme jeho slova. Měli bychom se také ujistit, že naše volba a osobní touha není v rozporu s Božím zákonem a s principy Božího slova.

Mezi naše důležitá rozhodnutí patří volba přátel. Vybírejme si za přátele lidi spravedlivé, věrné a milující. Sami milujme druhé lidi za všech okolností, projevujme jim úctu i přes jejich nepřehlédnutelné chyby a nedostatky, to je totiž projev Kristova Ducha. Měli bychom se učit chápat nedostatky druhých s pokorou, uctivostí a trpělivou laskavostí.

Mnohem opatrnější bychom ale měli být při výběru svého životního partnera. Adam to měl snadné, my to máme těžší. Kromě toho, že bychom měli pečlivě vybírat svého partnera, měli bychom i my být správným partnerem pro manželství.

V určité životní etapě si každý z nás musí (nebo musel) vybrat svou profesi nebo životní dráhu. Jednejme tak, aby náš život měl smysl i přes jeho pomíjivost? Mnoho rodin trpí jen proto, že věnujeme všechnu sílu a veškerý čas práci. Každý z nás se musí rozhodnout, co postavíme ve svém životě na první místo.

Existují biblické příklady špatných rozhodnutí. Chtěli bychom některá špatná rozhodnutí také změnit?

Díky Boží moci v nás můžeme naši svobodnou vůli využít k tomu, abychom se rozhodovali správně. A proto, já a můj dům, budeme sloužit Hospodinu.

 

Ján Petrovič

 

Beseda Adra Klubu zdraví

Shrnutí nového úkolu sobotní školy

Úvod

Kazatel řekl: Je čas rození i čas umírání. Mezi nimi je životní období. Na počátku stvořil Bůh všechno „velmi dobré“. Dnes si to neumíme představit, protože naši představivost formoval zcela odlišný svět, v kterém smrt a utrpení vnímáme jako nedílnou součást životního cyklu. Mnoho lidských příběhů se odehrává v kontextu rodiny a rodinných vztahů. I v našem životě se uskutečňují různé události v rodinných souvislostech. Ty jsou často tou největší sílou, která formuje životy lidí – dobrým, ale i špatným směrem.

 

  1. Rytmus života

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.

Svůj čas měl i počátek, kdy Bůh stvořil všechno „velmi dobré“. Od okamžiku stvoření se vše děje podle určitého záměru, ve vhodnou dobu a na správném místě. 

Mezi dvěma hranicemi života – narozením a smrtí – je životní období. Na světě žijí miliardy lidí a život každého z nás je osobitý a jedinečný. Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny. (Př. 20.29)

Často se právě ve chvíli, kdy se zdá, že je vše v pořádku, stane něco neočekávaného. Job byl bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Najednou se vše změnilo a prožil velkou ztrátu. I do života každého z nás přichází čas od času něco neočekávaného a velmi bolestného. Najednou, zcela bez varování, se všechno změní a náš život už nikdy nebude takový, jako předtím.

Jako lidé máme různé zvyky. Bůh má moc nás změnit.

Bible je kniha o vztazích. Bůh nás stvořil, abychom žili ve vztahu s ostatními. Zatímco ostatní ovlivňují náš život, my zase můžeme ovlivnit ten jejich. Vzájemné ovlivňování může být dobré nebo špatné. Je proto důležité, abychom o svém vlivu neustále uvažovali a abychom aktivně usilovali o dobro.

Představme si, jaké změny se odehrály v životě učedníků, kdy trávili čas s Kristem. Prožívali žárlivost, soupeřili, chyběla jim víra, opustili Ježíše. Současně však rostli, takže jiní lidé dokázali rozpoznat, že patřili k Ježíšovým učedníkům. 

Ján Petrovič

Sobota 30.dubna 2019

Poslední březnová sobota nám přinesla také poslední úkol probírající knihu Zjevení a čekala nás památka Večeře Páně.

Úkolem nás provedl František Tomanec. Zjevení není jednoduchá kniha na pochopení. Nicméně celým studiem se vine jako červená nit ujištění, že Pán má události posledních dnů ve své moci a Jeho děti se nemusí konce obávat. Vždyť nás čeká věčné království a nekončící společenství s naším Otcem. Vše zlé pomine, satan bude zničen a s ním všichni a všechno nedobré. A to je úžasná zpráva.

Mládež si v sobotní škole  připravovala velikonoční besídku spolu s Ivou Burešovou. Co si připravili je zatím tajemství. Ale jistě budou mít úspěch.

Kázáním nám posloužil bratr Pavel Kostečka. Téma korespondovalo s nadcházejícím obřadem Večeře Páně a zamýšlelo se nad posledními slovy Pána.

Památku Večeře Páně sloužil bratr Jiří Loder. Tak jako náš Pán umýval nohy svých učedníků, tak jsme my umyli nohy svým spolubratřím. Následné přijímání chleba a vína nám připomnělo oběť, kterou pro nás Ježíš podstoupil.

 

Sborové foto 2019