Sobota žen

Beseda

Sobota 31.3.2018

Krásný slunečný den – taková byla dnešní sobota. Po mrazech minulých dnů to byla velmi vítaná změna.

Pohled do modlitebny dnes nebyl moc optimistický, a to z důvodu malého počtu přítomných. Ale to se mělo během první čtvrthodiny změnit. K radosti nás všech přijela nejedna návštěva a hned bylo veseleji. Odměnou jim jistě byl trošku netradiční závěr dnešní bohoslužby.

Poslední úkol sobotní školy s námi probral Miloš Mroček, tématem byly Výsledky věrného správcovství.

Úkolem správce je žít jako svědek o Bohu, kterému slouží. Má mít nepřehlédnutelný, dobrý vliv na životy druhých lidí. Výsadou nás jako správců je ukazovat lidem, kteří neznají Boha, lepší a smysluplnější život. Správcovství znamená, že jsme poslechli povolání žít život v úzkém vztahu s Bohem a prožívat s ním náš osobní růst. To se projeví v tom, jak zacházíme s dary, které nám Bůh svěřil.

Správce by měl být spokojený s tím, co má. Křesťanská spokojenost je příjemný, vnitřní, tichý a vděčný stav ducha. Dobrovolně se podřizuje a těší se z Božího moudrého a otcovského zacházení, bez ohledu na okolnosti. Naučme se důvěřovat Bohu tím, že ve víře vykročíme vpřed a spolehneme se ve všem na něj. Čím více se spoléháme, tím více naše důvěra k němu poroste. Život věrného správce je viditelným projevem důvěry v Boha.

Být správcem neznamená pouze spravovat Boží vlastnictví. To, jakými jsme správci, vidí naše rodina, sousedé, celý svět a vesmír. Krista zjevujeme vlídností a morálkou, které jsou v souladu s Boží vůlí. Správcovství je prostě život podle dvou největších přikázání – lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Jsou motivací a silou všeho, co děláme.

Sobotní školku mládeže vedla Iva Burešová a čas využila i k přípravě malého překvapení pro všechny přítomné, které přišlo v závěrečné části pobožnosti.

Příběh před kázáním Ivy Burešové nám připomenul, jak moudrý je náš Bůh, který si oblíbil ty, kteří jsou slabí, nedokonalí, nemoudří, aby zahanbil silné, mocné a moudré.

Kázáním s velikonoční tématikou nám posloužil Pavel Kostečka. Přepis hledejte v archivu.

Po kázání přišlo již zmíněné překvapení. Mládež si připravila malé velikonoční pásmo, kterým si spolu s dospělými chtěli připomenou nesmírnou oběť našeho milovaného Ježíše Krista. Trpěl za naše hříchy, naši neposlušnost. Smyl naše provinění a nyní sedí po pravici Boha Otce, a v ten pravý čas si pro nás přijde. Na závěr dnešní bohoslužby nás mládež doprovodila při zpěvu hrou na hudební nástroje a musíme říct, že jim to šlo opravdu moc dobře. Máme šikovné děti.

Sobota 24.3.2018

Dnešní shromáždění se uskutečnilo v dosti malém počtu bratrů a sester. Někteří odjeli, jiní se účastnili bohoslužby v jiném sboru. Nicméně i tam, kde se dva či tři sejdou v Božím jménu, je On mezi nimi. Úvodní video ze série Line Age shrnovalo poslední chvíle Jana Husa a Jeronýma Pražského, které byly více než hrdinské.

Sobotní školou na téma Návyky dobrého správce nás provedla Květa Tyšerová.

Nejvěrnější správci jsou ti, kteří si vytvoří dobré návyky. Naše návyky utvářejí to, jací jsme – dnes i ve věčnosti. Životy těch, kteří pracují na dobrých návycích a jsou věrní v povinnostech, budou jako jasné světlo zářit na cestu ostatním. Návyk je rozhodnutím, které v nás postupem doby pevně zakořenilo.

Jedním z nejužitečnějších návyků je hledat Boha hned,  když se ráno probudíme. Ježíš vždy hledal Boha. Kristův příklad můžeme následovat, jestliže se rozhodneme milovat Boha celým srdcem, myslí i duší.

Naši správcovskou roli musíme vždy vykonávat ve světle Ježíšova návratu. Věrní správci plní své povinnosti se stejnou odpovědností, jako kdyby byl Pán přítomen. Zvyk hledět do budoucnosti a očekávat vrchol evangelia, je užitečný i pro nás. Náš čas je konečný a nedá se vrátit. Jako správci s ním proto musíme správně zacházet. Využívejme ho na to důležité pro časný i věčný život. Bible nám pomůže rozeznat, co nám za to stojí.

Během pozemského života Kristus neúnavně působil na lidi a uzdravoval je duchovně, duševně i tělesně. Bůh chce, abychom byli co nejzdravější již tady na zemi. jako správci si osvojujeme návyky prospěšné pro mysl, tělo i duši. Bůh nám dal ducha rozvahy. Ta nám pomůže rozlišovat mezi dobrem i zlem. Rozvahu a sebekázeň posílíme praxí.

Děti pod vedením Ivy Burešové zakončovaly své úkolky o správcovství. Slovíčko před kázáním měla netradičně Květa Tyšerová, která nám přečetla příběh ze svého dětství, který jí velmi ovlivnil. Jmenoval se „Kup si sám“ a byl o muži, který vyměnil pravidelné večery v hospodě za čas trávený se svou rodinou a našel něco mnohem hodnotnějšího.

Kázáním nám posloužil bratr Bohumil Mroček. Přepis najdete v archivu.

Moc krásnou tečku našeho dnešního shromáždění udělali Klárka Černá a Míša Sirka, kteří nám přinesli své svatební oznámení a také sladkou výslužku.

Sobota 17.3.2018

Stalo se již tradicí, že před samotným studiem sobotní školy zhlédneme jeden díl seriálu LINE AGE z produkce Hope TV, který popisuje vývoj protestantismu v Evropě. Dnes jsme si připomněli postavy pro české dějiny velmi významné – Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Téma bylo pro dnešní dobu velmi aktuální – Dluhy – každodenní rozhodnutí.

Peníze s půjčujeme, protože je potřebujeme utratit. Riskujeme a předpokládáme, že budeme schopni danou částku splácet a že se naše finanční situace nezmění. Budoucnost však neznáme a půjčení peněz v sobě nese riziko. Koloběh půjčování  a utrácení je hybnou silou konzumního života. Pokud nás hmotný svět láká, hledejme Boží vedení.Příkladme je pro nás sám Ježíš – po čtyřicetidenní půstu ho satan tříkrát pokoušel, ale Kristus nepodlehl. Ukázal, že nad hříchem je možné zvítězit.

Nezvykejme si na půjčování. Pokud si půjčíme, splaťme dluh co nejdříve. Moudrý člověk plánuje tak, aby mu k životu stačily prostředky, které má k dispozici. „Uzavři s Bohem smlouvu, že s jeho požehnáním splatíš dluh, a pak se už nezadlužuj, i kdybys měl žít o chlebu a vodě.“

Ať už jako správci ukládáme peníze pro potřeby rodiny, nebo je „investujeme“ v nebi, nejde o to, kolik jich vlastníme, ale zda se svěřenými prostředky nakládáme podle Boží vůle.

Pravidelné slovíčko před kázáním Ivy Burešové připomnělo postavu Napoleona Bonaparte, který řadu let vyprávěl historku o vojákovi, který v boji u Slavkova přišel o ruku a z oddanosti vůči císaři si usekl i druhou. Všichni příběhu věřili, nikoho nenapadlo se ptát, čím si ji usekl. Stejně tak my často věříme pomluvám, domněnkám, a to je v Božích očích bláznovství.

Kázáním nám dnešního dne posloužil bratr Jiří Veselý, přepis kázání najdete v archivu.

8.konference žen Malenovice 2018

Tento víkend se konala v Malenovicích akce, kterou si žádná z nás nemohla nechat ujít – konference žen. Naprosto úžasná záležitost, na které se vždy cítíme jako princezny – obletované, hýčkané a Bohem milované.

Sluníčko provonělo vzduch jarem, ale v Malenovicích ještě pokrýval svahy sníh. Dokonce se ještě lyžovalo. Hotel KAM nás opět přivítal velmi milým personálem, čistými a útulnými pokoji a báječným jídlem v nadstandartních porcích. Celý program se nesl v duchu příběhu o ženě Samaritánce u studny, která se zde potká s Ježíšem. Hosty byly sestra Denise Hochstrasser a Dagmar Dorn ze Švýcarska – původní a nová vedoucí oddělení žen při Interevropské divizi. Vyslechly jsme několik úžasných kázání, která nás velmi oslovila a mnohdy i rozplakala. Víkend byl protkán chválami, workshopy, povídáním o Službě žen, prožily jsme také krásný kulturní večer s koncertem a výstavou fotografií. Pokud chcete znát podrobnosti, musíte si počkat na další číslo bulletinu, které vás s obsahem konference bude obsáhle informovat.

Přepis kázání obou výše zmíněných dam najdete v archivu.

Služba žen

                       Video

Výsledek obrázku pro služba žen casd

Společně na jedné lodi

Pozdrav z Malenovic z konference žen 2018

Sobota 24.2.2018

Média nám již delší dobu vyhrožují arktickou zimou. A je to tady. Ale i když nás mráz pevně sevřel do svého náručí a krajinu zasypal sníh, nás nezastraší. Sešli jsme se v hojném počtu v teple modlitebny a nálada byla více než příjemná.

Vedoucí sobotní školy Petr Kimler nás všechny přivítal a vedení sobotního úkolu svěřil do rukou Bohumila „Miloše“ Mročka, našeho čerstvého a uspěšného účastníka Jizerské padesátky. Tématem byly tento týden Desátky.

Od dob Abrahama a Jákoba dávali věrní lidé Bohu desátek. Desátky jsou součástí systému, který finančně zajišťuje Boží církev a dává jí možnost plnit Boží poslání. Příjemce desátků – správce – nese zodpovědnost za to, aby Bohem svěřené prostředky byly použity k šíření evangelia. Bůh zaslíbil hojnost požehnání všem, kteří věrně odevzdávají desátky. Když jsme požehnaní, je naší povinností podělit se s ostatními. Největším požehnáním, které dsátky přinášejí, je posílení důvěry v Boha.

Není možné odevzdávat desátek na činnost, lterou my uznáme za vhodnou. Desátek je oddělen pro zvláštní účel. není to jen nějaký bezvýznamný fond. Je jasně určen k podpoře těch, kteří přinášejí Boží poselství světu, a tento účel musí být dodržen. V Bibli byl desátek vždy odevzdán na místo, které si Bůh zvolil, bez ohledu na to, v jaké situaci a době se Boží lid nacházel.

Odevzdávání desátků není pro nás žádnou zásluhou a nezajistí nám spasení. Spasení je dar určený těm, kteří si ho nezaslouží. Odevzdáním desátků ukazujeme svůj postoj k Božím požadavkům. Pokud jsme si uvědomili, že jsme jen správci a vše, co máme, nám svěřil Bůh, je naším vnějším projevem také věrnost v desátcích.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nám připomnělo, jak důležitý je náš vztah k přátelům. Ne vždy se chováme dobře a mnohé můžeme pokazit. Důležité je křivdy „zapisovat pouze do písku“ a štěstí „tesat do kamene“.

Kázáním nám posloužil bratr Pavel Kostečka. Název „Sladký jako med“ zní hodně lákavě. Zda tomu tak je zjistíte v archivu kázání.

Sobota 17.2.2018

Chřipková epidemie a právě probíhající prázdniny s názvem „jarní“, čemuž pohled z okna vůbec neodpovídá, se podepsaly na trochu menší účastí bratrů a sester dnešní sobotu. Ale o to příjemnější nálada ve sborečku vládla.

Petr Kimler se ujal jak zahájení, tak vedení sobotní školy. Tématem byla Věrnost Bohu, ale vlastně se řeč u jednotlivých úkolků vždy stočila na desátky. Je vidět, že příští týden, kdy se danou problematikou budeme zaobírat, bude hodně diskutován.

Věrné chování vůči Bohu je u křesťana zásadní. Nepoctivé jednání nám vadí, hlavně u druhých lidí. U sebe máme sklon ho zlehčovat a ospravedlňovat. Tím klameme sami sebe i Boha. On ví, jak snadno sklouzneme k nepoctivému chování. Mocnou zbraní proti pokušení nepoctivosti a sobectví v materiálních věcech jsou právě desátky.

Desátky jsou viditelným projevem naší víry a lásky k Bohu. Když dáváme Bohu desetinu z toho, co vyděláváme, přiznáváme se ke svému Vykupiteli a dáváme jasně najevo, že jsme na Něm závislí a jsme pokorní.

Správce by se měl vyznačovat růstem víry. Víra není jednorázovou záležitostí. Měla by časem sílit. Může však i slábnout. Záleží na tom, zda vírou opravdu žijeme.

Mládež se zamýšlela opětovně nad vlastnostmi správců, tentokrát morálními. Slovíčko před kázáním téma doplňovalo, Iva Burešová se zamýšlela nad naším svědomím, které by mělo být pro Pána očištěno.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Jaromír Juřínek. Přemýšleli jsme nad povoláním Samuela. Přepis najdete v archivu.

Sobota 10.2.2018

Plni příjemných dojmů z aliančního shromáždění jsme se dnes sešli k tradiční sobotní bohoslužbě. Úkolem nás provedla Květa Tyšerová. Téma bylo v době přípravy na volby do výboru sboru více než aktuální – Vlastnosti křesťanského správce. Pokud chceme tuto funkci zastávat dobře, měli bychom celým svým životem zrcadlit Kristovu povahu. To nám pomůže v práci, kterou nám Bůh svěřil.

Věrnost – absolutně věrný je pouze Bůh, je to součást Jeho charakteru. My se věrnými správci stáváme, když v našem životě působí Bůh. Věrnost znamená stát za tím, co je správné.

Oddanost – Bůh s námi neuzavřel obchodní smlouvu, kdy by byly vyjmenovány obchodní podmínky.  Ani nám nedal pouhý seznam pravidel, podle kterých bychom měli žít. Oddanost má být dobrovolná a z lásky.

Čisté svědomí – svědomí slouží jako „vnitřní měřítko“ našeho života. Mělo by být nastaveno podle vysokého a dokonalého vzoru Božího zákona. Když Bůh vepíše svůj zákon do srdce a člověk se ve víře snaží jeho zákon dodržovat, i jeho svědomí bude očištěno.

Poslušnost – nejsme poslušni proto, abychom byli zachráněni. Jsme poslušní, protože už zachráněni jsme. Poslušnost je důsledkem opravdové víry.

Poctivost a spolehlivost – uděláme-li, k čemu jsme se zavázali, a to bez ohledu na to, kam nás tlačí okolí, je v našem jednání vidět Boží charakter. Důvěryhodnost je vrcholem etického chování. Svědčí o tom, že člověk jedná podle nejvyšších morálních zásad.

Děti a mládež v sobotní školce se také zamýšlela nad vlastnostmi lidí, kteří jsou pověřeni správou ať už materiálních věcí, tak duchovních, ale i správou času.

Slovíčko nejen pro děti Ivy Burešové na téma správcovství také navazovalo. Mluvilo o 86400 sekundách, které každý den dostáváme darem a záleží jen na nás, jak je využijeme. Komu pomůžeme, koho potěšíme. Pokud své sekundy promarníme, je to ztráta navratná. A kdo ví, zda zítra nějaké další sekundy dostaneme.

Kázáním nám posloužil bratr Marek Wagner ze sboru Kateřinice a jeho přepis najdete v archivu.

All-focus

„Manželství bez mýtů“

Další ročník Národního týdne manželství, který je zároveň i modlitebním týdnem křesťanského domova církve adventistů, proběhne v týdnu od 12. do 18. února 2018. Téma s názvem „Manželství bez mýtů“ je současně i nadpisem sborníku přednášek, který sepsali odborníci zabývající se rodinnou problematikou (J. Bauer, R. Jonczy, M. Žůrek,…). Je distribuován na sbory v tištěné podobě, v elektronické verzi je ke stažení ZDE.

Alianční bohoslužba 6.2.2018 v modlitebně CASD

 

Sobota 3.2.2018

Leden utekl jako voda, čekali bychom nejstudenejší měsíc v roce a zatím se nám rozezpívali ptáci, jako by už ohlašovali jaro. No uvidíme, zda trumfnou Dagmar Honsovou.

Sobotní školou nás dnes provedl zkušený učitel Petr Chára. Snažil se s námi rozebrat téma „Zodpovědnost dobrých správců“.

Sobotní školku mládeže vedla Iva Burešová a naši mladí opět přemýšleli nad správcovstvím. Tentokrát řešili hlavně starost o zdraví, čas a duchovní dědictví. Slovíčko před kázáním mluvilo o tom, že mnohdy nejsme schopni prožívat pokoj, a to díky svému mylnému chápání věcí.

Ozdobou dnešní bohoslužby byla Blanka Novotná, která nám posloužila kázáním z Božího slova. Proloženo mnoha zajímavými příběhy bylo opravdu milé.

Sobota 27.1.2018

Po několika zajímavých novoročních vystoupeních se běh našich bohoslužeb vrací pomalu do normálu. Úkol sobotní školy jsme dnes otevřeli s Aničkou Petrovičovou a opět jsme se zamýšleli nad otázkou Křesťanské správcovství. Tentokrát nás zajímalo téma „Opustit cestu svévolníků“.

Pokud nechceme podlehnout lákadlům světského života, je naší jedinou nadějí zdravý vztah s Ježíšem. Touha po bohatství se nám může stát prokletím. Je nutné, aby vztah s Ježíšem byl pro nás prioritou. Měli bychom studovat Písmo, protože Bible je „navigací“ v dnešním zamateném světě, je jediným zdrojem pravdy. Prostřednictvím Písma s námi Bůh komunikuje. My komunikujeme s ním prostřednictvím modlitby. Hledejme přitom vůli Boží, ne svou. Modlitba má vyjadřovat naše podřízení se Bohu. Boj s různými svody můžeme vyhrát, jen pokud na nás působí Duch Svatý. On nám zjevuje Boha a Jeho vůli.

„Pamatujme, že povinnost má své dvojče – lásku. Když se tyto dvě spojí, zvládnou všechno.“ Povinnost správce spojená s láskou k Bohu nám pomohou dobře se o svěřené statky, ať už hmotné nebo nehmotné, starat.

Sobotní školka mládeže se také zamýšlela nad tím, kdo to je správce, o co všechno se lze starat, rozdělovali předměty správy do různých skupin a snažili se najít jejich společné znaky.

Ani tuto sobotu jsme nebyli ochuzeni o slovíčko před kázáním Ivy Burešové.

Velmi milou návštěvou dnešního dne byl Jaroslav „Jerry“ Šlosárek, který nám posloužil kázáním z Božího slova a zároveň nás provedl krátkým členským shromážděním, na kterém byl sestaven jmenovací výbor pro příští volby. Je to až k nevíře, ale máme před sebou další volby do výboru sboru.

Sobota 20.1.2018

Možná se dnes někteří při vstupu do modlitebny lekli, co se to děje. Budeme snad malovat? Nic není na svém místě, zmizela i modlitebna, klavír opustil své oblíbené místo u zdi, stěna v čele místnosti je otevřena a ze všech stran se ozývají mladé hlasy. Zachovejte klid, žádné zkrášlování zdí se nekoná. O to už se postaral před rokem náš neohrožený pokořitel žebříků všech výšek – Franta Tomanec. Důvodem  je milá návštěva mládeže ze Zlína, která nás potěší svým novoročním programem. Takže rychle si najděte místečko s dobrým výhledem – začínáme.

Co by to bylo za bohoslužbu, kdybychom se nezamysleli nad Božím slovem a nevzali si z něho ponaučení do svých životů. Tématem úkolu probíraného spolu s Pavlem Pimkem je Bůh a mamon. Nejprve jsme přemýšleli nad tím, co vše se může skrývat pod pojmem „mamon“. Nemusí to být nutně jen věci hmotné, které nás odvádí od Boha a stávají se pro nás nejdůležitějšími, ač pomíjivými, na úkor věcí věčných. A nemusíme mít ani nadstandartní množství, stačí mít i málo na to, aby člověk propadl penězům, věcem či nezdravým vztahům.

Vše, co stvořil Bůh a co nám dal k užívání, je dobré. To, že jsme si některé věci povýšili nad Boha je vinou nás, lidí. Ani peníze samy o sobě nejsou špatné. Bible opakovaně chválí lidi, kteří uměli rozmnožit majetek. Ale nesmí se nám stát tím nejdůležitějším v životě. Všech darů – a tedy i peněz – musíme užívat k pomoci jiným, k radosti a oslavování Boha. Pro získání života věčného je nutné, abychom cokoliv dokázali pro Boha opustit. Nic pro nás nesmí být důležitější. Bůh za nás zaplatil nekonečně velkou cenu. Spasení jsme si nezasloužili, a přesto nám byly naše hříchy odpuštěny. Je na nás, jak se zachováme.

Bůh se nám v Písmu představuje jako žárlivý. On je naším Stvořitelem a vykupitelem. Není nic a nikdo, kdo by mu mohl konkurovat. Přesto Bůh „soupeří“ o lidskou lásku. Při naší hříšné povaze máme pokušení sloužit jiným bohům. Ale sloužit máme jen Jemu. My, stejně jako vše na zemi, patří Bohu. Sami nevlastníme nic, jen svobodnou vůli se rozhodnout. My jsme pouze správci Božího vlastnictví. Se svěřeným „majetkem“ máme nakládat tak, aby sloužil k Boží slávě.

S dětmi probíral sobotní školku dnes Petr Chára, mládež probírala úkol také samostatně. Dnes jsme ukončili probírání úkolu trochu dříve a po krátké přestávce už jsme netrpělivě upřeli zrak na nastoupené mladé Kristovy děti a těšili jsme se na vystoupení. Řada krásných písní byla proložena příběhem o pozvání na večeři zasazeným do současnosti, který byl paralelou k podobenství o pozvání na svatbu. Musíme uznat, že to našim přátelům ze Zlína zpívalo opravdu moc dobře. Celé vystoupení bylo zakončeno kázáním bratra Romana Vyčánka a jeho modlitbou.

Po ukončení bohoslužby se všichni uchýlili do sborové místnosti, kde bylo připraveno malé občerstvení a modlitebnu zaplnil družný hovor. Bylo nám dnes krásně a veselo. Děkujeme za krásné vystoupení.

10 dnů modliteb

Jednou z již tradičních akcí začátku roku se stal projekt „10 dnů modliteb“. Tématem roku 2018 je „Náš Velekněz“. Během těchto dnů modliteb můžeme objevovat některá duchovní naučení znázorněné kněžským oblečením. Setkání mohou být pro nás nejen výzvou k obohacení z Božího slova, ale také příležitostí k modlitebnímu ztišení a přímluvným prosbám za druhé.

Deset dnů modliteb je materiál, který nemusí být využit jen během doporučeného data (10. – 20. ledna 2018), ale můžete jej používat během celého roku.

Text zde .

 

Alianční bohoslužby 2018

Začátek je vždy v 17.30h.
 
16.1.  v kostele ČCE – káže Tomáš Hasmanda, pastor Apoštolské církve
 
23.1. v kostele ŘKC – káže Pavel Kostečka, kazatel Církve adventistů sedmého dne začátek v 18hod !!!!!!
 
30.1. v modlitebně AC – káže Jaromír Zubík, kazatel z Bratrské jednoty baptistů
 
6.2. v modlitebně CASD – káže Pavel Stefan, farář římskokatolické církve

Sobota 13.1.2018

Dnes jsme se poprvé v roce 2018 sešli v naší milé modlitebně na Hřbitovní ulici. A protože vstup do nového roku je obvykle spojen s bilancováním, začali jsme stejně – spolu s bratrem Jendou Petrovičem jsme si připomněli nejdůležitější myšlenky sobotní školy minulého čtvrtletí, které jsme načerpali při studiu Listu Římanům. Potom jsme se seznámili s úkoly novými .

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Úkol měl název „Nebezpečí materialismu“ a zabýval se sledováním pouze hmotného zájmu a vlastního propěchu, k čemuž nás svádí svět. Honba za penězi je tím, co Boží nepřítel používá, aby si nepoznán zajistil naši věrnost. Materiální zájmy se projevují tehdy, když se touha po bohatství a vlastnictví stane důležitější a cennější než duchovní skutečnosti. Majetek může mít hodnotu, ale neměli bychom se stát jeho otroky. Touha vlastnit věci může naši mysl odvést od toho, na čem opravdu záleží. Namísto toho se zaměříme na to, co je jen dočasné, nestálé a určitě nestojí za ztrátu věčného života.

Lákavost touhy po majetku by nebyla tak účinná, kdyby nebylo reklamy. Díky ní se může majetek stát jakýmsi falešným náboženstvím, které nenabízí žádné poznání a žádnou duchovní pravdu, ale v daném okamžiku je tak atraktivní a lákavé, že mu hodně lidí neodolá. Láska k majetku a penězům může v člověku podpořit přemrštěné sebevědomí, povýšený postoj, pýchu a marnivost. Problém sobeckého zaměření se na sebe není ničím novým. Sám Lucifer podvedl sám sebe tím, že si myslel, že je schopnější, než ve skutečnosti byl. Bůh říká: „Já jsem vinný keř, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Naše spojení s Bohem je přímé  bezpečné. Pokud mu dovolíme, aby vstoupil do našich myšlenek a našich záměrů, potom naše srdce i mysl splynou s jeho vůlí, že poslušnost pro nás bude naprostou samozřejmostí.

Mládežníci v sobotní školce „dopilovávali“ vystoupení, kterým chtěli potěšit dospěláky v odpolední části bohoslužby.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh veliké lásky – vrabec se rozhodl obětovat svůj vlastní život, aby zachránil před psem své dítě – malé ptáčátko vypadlé z hnízda. Pokud dokáže tak malý tvor projevit takovou lásku, jak moc musí Ježíš Kristus milovat nás, když za nás – nehodné, nevěrné, slabé – obětoval svůj život, aby nás zachránil před smrtí. Jeho láska je silnější než smrt.

Kázáním nám posloužil Pavel Kostečka a své vlastně již druhé novoroční kázání věnoval očekáváním v novém roce. Přepis najdete v archivu kázání.

Po krátké přestávce pokračovala bohoslužba odpoledním programem, který byl v režii mládežníků a dětí. Pro naše sestry a bratry si připravili pásmo písní, scénku o stavbě Babylonské věže a potěšili nás i hrou na hudební nástroje.

Že se program mládeže líbil bylo patrno z potlesku, kterým bratři a sestry naše mladé odměnili, a podle jejich usměvavých tváří. 😀 

Po vystoupení nastal okamžik, kdy jsme si vybrali své veršíky – pro sbor, pro mládež a každý pro sebe. Potěšeni a povzbuzeni jsme se potom přesunuli do sborové místnosti a zbytek odpoledne strávili u dobrého jídla a v družném hovoru.

Nové číslo zpravodaje

Po odkazem ZPRAVODAJ najdete všechna čísla našeho sborového bulletinu včetně nejnovějšího čísla 01/2018 .