Shrnutí sobotní školy – dokončení

  1. Adventní naděje v praktickém životě

Ježíš představil Boží království jako realitu již v přítomnosti. Učedníky vyslal připomínat tuto skutečnost hlásáním evangelia a službou druhým. Měli zdarma dávat, tak jak zdarma dostali (Mt 10,5–8). Dokud se s nadějí díváme do budoucnosti, naděje nám pomáhá proměňovat současnost. Svým jednáním usilujeme přinášet změnu, která je v souladu s naším očekáváním budoucího světa.

 „Až dokdy?“ Bible opakovaně zaznamenává volání Božího lidu po Hospodinově zásahu. Nejčastěji žádost zaznívá v časech útlaku, nespravedlnosti či tragédie. V Bibli zároveň nacházíme množství příkladů, jak Bůh jednal, zachraňoval a současně mstil utlačovatelům. V Žalmech čteme, že bezbožným se daří a spravedliví jsou utlačováni. Boží lid bude vždy prožívat určitou míru frustrace z toho, kolik je na světě zla. „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.“ (Abk 1,2)  Jaké máme my zkušenosti s voláním k Bohu?

Naděje proměněná v činy. Náboženství často čelí kritice, že věřící odpoutává od reálného života v současnosti a směřuje je pouze k lepšímu životu po vzkříšení. To je vede k „posvěcenému úniku z reality“. Nepovažují za důležité pracovat pro blaho současné společnosti a světu nepřinášejí žádný nebo jen malý užitek. Existují smutné příklady mocných vládců, kteří chudé a utlačované nabádali, aby bez reptání přijímali svůj smutný osud.  Jaké jsou Ježíšovy pokyny pro náš život během čekání na jeho návrat? Naše víra a představa o budoucnosti výrazně ovlivňuje to, jak žijeme dnes. Zdravá důvěra v Boží zaslíbení a chápání budoucnosti našeho světa, by měla podstatně ovlivnit naši aktivitu v současnosti a měla by vést k bohatšímu a hlubšímu životu, který přináší pozitivní změny do života jiných lidí.

Naděje ve vzkříšení. Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra.  Křesťanská naděje na druhý Ježíšův příchod není jen zaměřením se na světlou budoucnost. Apoštol Pavel viděl ve vzkříšení klíčový prvek adventní naděje. Proč je pravda o vzkříšení tak významná? Svědectví o vzkříšeném Kristu změnilo první učedníky. Pustili se do díla, které postupně měnilo svět.

Naděje ve spravedlivý soud. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kaz 12,13.14) Pro každého člověka je těžké vyrovnat se s utrpením. Mnohem těžší je však snášet utrpení, jehož smyslu nerozumíme a okolí si ho nevšímá. Naděje na spravedlivý soud vychází z toho, čemu člověk věří o podstatě Boha. Boží soud je klíčovým prvkem nápravy světa.

Bůh setře slzy. Božím plánem je znovu stvořit náš svět a to v sobě zahrnuje i obnovu a uzdravení každého z nás. Do té doby bychom měli usilovat o to, abychom s Kristovou pomocí udělali svůj díl práce, ať už je jakkoli chabý a malý. Abychom ve svém okolí sloužili lidem, kteří potřebují právě to, co jim my můžeme nabídnout. Ať už je to cokoli – povzbudivé slovo, teplý pokrm, lékařská pomoc, poskytnutí oděvu nebo poradenství – měli bychom pomáhat ochotně, obětavě a s láskou, kterou Ježíš prokazoval lidem během svého života.

Podněty k zamyšlení. „Velký spor mezi dobrem a zlem skončil. Není už hříchu ani hříšníků. Celý vesmír je čistý. V celém nezměrném stvoření vládne soulad a štěstí. Od Boha, který všechno stvořil, proudí život, světlo a štěstí do všech stran nekonečného prostoru. Od nejmenšího atomu až po největší vesmírná tělesa, všechno živé i neživé v nezkalené kráse a dokonalé radosti hlásá, že Bůh je láska.“ (GC 678; VDV 437) Bůh nedovolí, aby zlo trvalo věčně. Úžasná naděje na Kristův příchod, o níž mluví Písmo, bude naplněna.

 

  1. Milovat milosrdenství

Mezi nejčastější projevy zla patří chudoba, násilí, útlak, vykořisťování, sobectví a chamtivost. Musíme se aktivně stavět proti tomuto zlu – bez ohledu na to, jaké je to často těžké. Boží láska nás má vést k milosrdnému, vynalézavému a odvážnému jednání: „…abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Mi 6,8)

Na čem záleží? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? … pít? …  oblékat? … Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,31–33) Ježíš učil, že je „život víc než pokrm a tělo víc než oděv“. Měli bychom nově uspořádat svůj žebříček hodnot a zaměřit se více na druhé a méně na sebe. Věrný život znamená, že tváří v tvář zlu nebudeme pasivní a lhostejní.

Únava ze soucitu. Existuje množství způsobů, jak můžeme pozitivně zasáhnout do života lidí v nouzi. Soucit. Prvním krokem je citlivost k utrpení druhých. Vzdělání.  Je potřebné a důležité dozvědět se o konkrétních okolnostech co nejvíce, abychom navzdory nejlepším úmyslům pomoci nezpůsobili problémy. Modlitba – dříve, než se rozhodneme udělat něco „praktického“.  Očekávání. Měli bychom usilovat o to, abychom lidem poskytli možnosti a příležitosti, které by jinak neměli.

Štědrost. Ochotné, štědré a radostné dávání je důležitou a nedílnou součástí života křesťana. Štědrost je životní postoj, který se vyznačuje odvahou, velkomyslností a pochopením, ale v životě se často setkáváme s postoji zaměření se na sebe a snaze získat pro sebe co nejvíce. Pokud je naše víra opravdová, pak jsme ochotni žít více pro druhé. Víra nám pomáhá vidět lidi tak, jak je vidí Bůh, jejich dobro i zkaženost, silné stránky i slabosti. Život každodenně naplněný štědrostí je velmi důležitý. Potřebujeme se naučit oceňovat a podporovat ducha štědrosti ve všem, co děláme.

Šíření pokoje. Blaze těm, kdo působí pokoj, … (Mt 5,9) Násilné konflikty jsou častou příčinou utrpení. Existují i menší konflikty, které poznamenávají životy lidí v rodinách a společenstvích. Toužíme-li po spravedlnosti, nemůžeme přehlédnout pověření tvořit a šířit pokoj. V centru Ježíšova evangelia je smíření lidských bytostí s jejich Stvořitelem. Člověk, který žije v souladu s Bohem, získává nebeský pokoj a šíří ve svém okolí požehnaný vliv.

Hlas němých. Otevři svá ústa za němého … Šalomoun napsal, že je „čas mlčet a čas mluvit“ (Kaz 3,7). Není jednoduché najít správnou vyváženost mezi tím, kdy mluvit a kdy mlčet. Nebyli jsme až příliš často potichu, když měl zaznít náš hlas? Bůh prostřednictvím proroků a Bible pověřuje ženy a muže, aby se stali jeho hlasem. Ve stanovisku církve k chudobě ve světě se mimo jiné říká: „Adventisté sedmého dne věří, že kroky směřující ke zmírnění chudoby a s tím spojené nespravedlnosti jsou důležitou součástí společenské odpovědnosti křesťanů. Adventisté sedmého dne jako duchovní společenství obhajují spravedlnost pro chudé a otevírají ‚svá ústa za němého, za právo všech postižených‘ (Př 31,8) a staví se proti těm, kteří ‚nuzným odnímají možnost obhajoby‘ (Iz 10,2).

Podněty k zamyšlení. Marně bychom hledali mocnější pravdu než tu, která se projevuje ve skutcích milosrdenství vůči lidem, kteří potřebují naše porozumění a pomoc. „Neomezená láska k Bohu a vzájemná nesobecká láska člověka k člověku je nejlepším darem, který nám nebeský Otec může dát. Tato láska není jen chvilkovým vzplanutím, ale božskou zásadou, trvalou mocí. Dáme-li takové lásce prostor, náš život se stane příjemnějším a všude kolem sebe budeme šířit blahodárný vliv.

 

  1. Společenství služebníků

„Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (Žd 10,23.24) Církev má potenciál organizovaného společenství věřících. Když spolupracujeme, můžeme být pro lidi kolem nás mnohem větším požehnáním. Měli bychom jednat jako Kristus, zajímat se o lidi.

 Nositelé změny. První křesťané vytvořili zvláštní společenství, založené na nových principech se silným sociálním rozměrem. Starali se o ty, kteří byli v nouzi. Oslovovali i ty, kteří nepatřili do jejich společenství. Když žijeme a chováme se způsobem, který je charakteristický pro Boží království, zpřítomňujeme věčnou nebeskou realitu jeho lásky a spravedlnosti v našich životech, v církvi a v životech těch, kterým sloužíme.

Láska, která slouží. Ti, kteří jsou Bohu skutečně věrní, „zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova“ (Zj 12,17; 14,12). Věrnost se zároveň projevuje i láskou k druhým lidem, která vede k obětavé službě.  Příkladem nám může být postava Mojžíše. Prospěch Božího lidu mu byl milejší než možnost, že by se sám stal otcem mocného národa.

Záchrana druhých. A žijte vzorně mezi pohany …(1Pt 2,12) Máme se zaměřit na sociální práci, nebo na hlásání evangelia? Když lépe porozumíme oběma konceptům, zjistíme, že kázání evangelia a služba pomoci jsou neoddělitelně spojeny. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: ‚Následujte mne.‘ … Je třeba pomáhat chudým, pečovat o nemocné, utěšovat zarmoucené a pozůstalé, poučovat nevědomé a radit nezkušeným. Máme plakat s těmi, kdo pláčou, a radovat se s těmi, kdo se radují.“ (MH 143; ŽNP 67) Jedním z nejlepších způsobů, jak oslovit druhé lidi naším poselstvím, je sloužit jejich potřebám. Pokud součástí našeho snažení nebude opravdový zájem o lidi a jejich potřeby, pak evangelizace ztrácí svůj smysl. Evangelizace i touha po spravedlnosti vyvěrají z poznání Boží lásky k ztraceným, zlomeným a rozbolavělým lidem. Spolupracujme s Bohem tak, že se budeme snažit zjistit a naplnit skutečné potřeby lidí a pro jejich naplnění využívat vše, co nám Bůh ve své milosti svěřil.

Milost v církvi. Hodnoty spravedlnosti, milosti a lásky by měly určovat vše, co se odehrává uvnitř, určovat způsob, jakým činovníci církve vedou druhé, rozhodují a starají se i o ty „nepatrné“ ve společenství církve. Spravedlnost, milost a láska by měly ovlivňovat i řešení sporů, které se mezi námi občas objeví. Pokud nejsme schopni přistupovat spravedlivě a uctivě k vlastním členům, jak bychom to mohli zvládat ve vztahu k lidem, kteří nejsou členy našeho společenství? Církev by všude měla postupovat v duchu štědrosti a ohleduplnosti a bez jakýchkoliv náznaků nespravedlivého a nečestného zacházení. Sborové společenství by mělo být spolehlivým místem, kde každý člen usiluje udělat vše pro to, aby se zranitelní a bezbranní v církvi cítili bezpečně. Jak se spravedlnost, milost a láska projevují v chování členů sborového společenství? Jak se projevují ve tvém vlastním chování?

Vzájemné povzbuzování k lásce a dobrým skutkům. 24Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,24–25) Ježíš nevysílal učedníky samotné – a když se to občas stalo, brzy se spolu opět sešli, aby se podělili o vzájemné zkušenosti a obnovili svoji energii a odvahu. To je také důvod, proč jsme povoláni, abychom se navzájem povzbuzovali a inspirovali. Podněty k zamyšlení. Kdy jste se naposledy cítili povzbuzeni a podpořeni vaším církevním společenstvím?

 

Sobota 14.9.2019

Krásné sluníčkové ráno nás dnes provázelo cestou do sborečku. Inu babí léto se skutečně vydařilo. Jako motýlci za květinou odletěly naše mládežnice za svými vrstevníky do Opavy na setkání We send. Kéž jim Pán žehná. Skupinu mladých zastupovali jen Ondra a Stázinka. Také František nám dnes dal „košem“. Ovšem nezapomněl na nás – poslal sboru krásnou povzbuzující sms. Přejeme jemu i manželce Boží požehnání na dovolené u teploučkého moře.

Dnešní díl videa Line age nás seznámil s nejslavnější vězenkyní všech dob – Marií Durandovou, která i přes nespravedlivé uvěznění kvůli své protestantské víře zastupovala 38 let ostatní vězenkyně, dodávala jim odvahu, utvrzovala ve víře a pomáhala přežít nelidské podmínky vězení. Sobotní školou na téma Adventní naděje v praktickém životě nás provedl vedoucí sobotní školy Miloš Mroček.

S mládežníky se učila Iva Burešová a kromě probírání úvodních kapitol evangelia si hodinu ozvláštnili kreslením velikých ilustrací na clip chart boardu. Zvláště nejmladší členku společenství tato činnost velmi bavila.

Příběh před kázáním Ivy Burešové nám připomněl, že každodenní drobné „náhody“, které nám dělají radost a jsou naplněním našich přání, je dílo našeho nebeského Otce. On nás tak miluje, že přes všechny světové problémy jsme pro Něho tak důležití, že nám chce těšit drobnými „náhodami“.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel Hynek Dona. Téma bylo skutečně aktuální – znovuzrození. Co to vlastně je? Prožíváme ho? Jak často? Je důležité? Nestačí k obrácení pouze křest?

Zpěv závěrečné písně dnešní bohoslužby nám ozvláštnil Ondrášek hrou na trubku. Je opravdu velmi šikovný a nám se píseň moc líbila.

Sobota 7.září 2019

Nastal nám nový školní rok. Mládežníci návrat do svých tříd přežili ve zdraví a tak spolu s námi dospělými zahájili sobotu krásnou písní a upřímnou modlitbou. A stejně jako se vrátili do zajetých kolejí oni, také naše bohoslužba nabrala opět tradiční „tvář“. Nejprve jsme shlédli další díl seriálu televize Hope TV s názvem Line Age, tentokrát pojednávající o masakru Valdenských v roce 1655. Poté jsme s Květou Tyšerovou probrali další oddíl sobotní školy s krásným názvem Život podle evangelia. Mládež posílená dětmi ze sboru Kateřinice si spolu s Ivou Burešovou připomněla událost narození našeho Pána Ježíše a poté si povídala o křtu.

Je třeba vést ke službě mladé, proto se dnes slovíčka před kázáním ujala Adélka.

Kázáním nám posloužil Martin Mikláš. Rozebíral s námi 2Kor 8, 1.-15. a zamýšlel se, čím by se měl vyznačovat správný křesťan. Pro svou úvahu využil i mnohaleté zkušenosti ze svého podnikání v oblasti vztahů a komunikace.

Sobota 31.srpna 2019

Osvěženi sborovým výletem do daleké Polabské nížiny jsme se opět všichni sešli v naší útulné modlitebně. Všichni spokojení, odpočinutí a opálení. Co naplat – prázdniny končí, škola volá, a to i ta naše sobotní na téma Služba v novozákonní církvi, kterou nás provedl Petr Chára. Mládeži se věnovala Iva Burešová a „budoucnost naší církve“ si povídala o Janu Křtiteli řešila problém stvoření versus evoluce.

Slovíčko před kázáním Ivy bylo o navigaci, a nejen o té automobilové, nýbrž i o GPS v naší hlavě, ale hlavně o Bohu jako naší nejlepší navigaci. Kázáním nám posloužil náš nový kazatel Hynek Dona, který se konečně přemístil ze severu Moravy do našeho Valašského kraje.

Ne všichni členové se zúčastnili minulý týden našeho výletu. Proto nám Iva promítla fotky z našeho pobytu v Polabské nížině. Shlédli jsme také videa, která Iva vytvořila pro sbor v Litoměřicích, u kterého jsme trávili požehnanou sobotu, a která se kvůli přílišnému slunečnímu svitu nedala v Čechách moc dobře shlédnout. A potom už jsme se všichni přesunuli do Valašské Bystřice k Mročkům na setkání Křesťanského domova. Je třeba společně zakončit prázdniny !

Příjezdová cesta nad rodiným domkem Mročků se brzy zaplnil většími i menšími vozidly a všichni jsme se hladově vrhli do prosluněné kuchyně. Očekávaly nás tam dva druhy voňavých polévek, které zmizely rychlostí světla. Poté jsme se přesunuli na zahradu k trampolíně, na níž si skákáním protahovala těna naše milá omladina. Starší kousky se raději vsunuly pod trampolínu do milosrdného stínu, protože teploměr začal nebezpečně stoupat k tropické třicítce. Létu se evidentně nechce opustit vedoucí pozici.

Odkládací stoleček se zaplnil neskutečným množstvím dobrot, které nám připravily sestry ze sborečku. Bylo by škoda nechat ty dobroty rozehřát, proto hrrr na ně ! 🙂 Všichni jsme se pohodlně usadili na připravené lavičky, nad hlavami rozevřeli deštníky nahrazující slunečníky a užívali jsme si sobotní pohodu.

Abychom celé odpoledne pouze nepovídali, zazpívali jsme si za doprovodu kytary Franty Tomance i řadu písniček a zahráli jsme si „křeslo pro hosta“. To proto, aby nás náš nový kazatel a jeho manželka lépe poznali. Snad jsme je moc nevyplašili.

Sluníčko pěkně pálilo, tekunin ze džbánů rychle ubývalo, a na některé přišel opět hlad. Nebo možná jen mlsná. Nicméně pán domu nezaváhal, zapálil oheň v grilu a už se opékaly nejrůznější dobrotky z domácích zdrojů přítomných.

S plnými bříšky jsme si opět udělali pohodu, někteří v poloze ležmo, a vstřebávali dojmy dnešního dne. A protože doba pokročila a začalo se pomaličku stmívat, společně jsme si ukončili sobotu, rozehnali peroucí se psíky, začali se loučit a rozjíždět do svých domovů. Byl to požehnaný den. Díky Pánu.

 

 

Sborový výlet do Mělníka

Tam, u Mělníka – sborový výlet Iwany Petrowny
Napsal a nafotil Franta publikán Tomanec
 
Tam, kde se stýká, tam, u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou se o předposledním srpnovém víkendu rozhoduje zakotvit pestré společenství adventistických poutníků z Dálného Východu. Kromě několika rodných Valachů se jedná o pestrou směsici česko-slovensko-slezských míšenců doplněných o rusky mluvící Jekatěrinu z Moldávie a Burešchárovic čistokrevného ratlíka s japonským názvem Hačikó. Ze zapadlých končin suverénního Valašského království se několika jakž takž pojízdnými vehikly putuje žírnou Hanou a zvlněnou Vysočinou až k úrodnému Polabí. Čtyři stovky kilometrů dlouhé drkotání končí v solidním kempu poblíž soutoku dvou zmiňovaných tuzemských veletoků.
Za vším je , jak známo, třeba hledat ženu, a vdaném případě se nemůže jednat o nikoho jiného, než o nenapravitelně vitální aktivistku, všechno a všechny zvládající tetu Iwu. Prvním bodem programu je podle očekávání společná schůze. Zmiňovaná Matka představená na ní představuje své představy o dalším vývoji a nikoho nenechává na pochybách, že na nic nezapomněla a všechno pevně třímá ve svých rukou. Bez dlouhých řečí pak usazenou pospolitost rozhání a vysílá ji k dobytí historického centra jmenovaného města.
Jak už to tak chodívá, každý jedinec si volí svůj jedinečný cíl. V případě vetchých starců to bude středisko seniorů, v případě dlouhodobě svobodných mládenců třeba manuál zralé ženy. Umělecky deformované duše nepochybně přiláká stylová výzdoba a všechny dohromady potom nabídky výloh a stojanů se zbožím, bez něhož se v životě nelze obejít.
Centru vévodí půlkruhové Náměstí míru s celou řadou vzorně udržovaných stavení. Mělník obývá kolem dvaceti tisícovek smrtelníků a do historie se zapsal především zrozením jedné z nejuznávanějších tuzemských postav, bájné Ludmily. Mělo se tak stát na jistém hradišti Pšov, jehož název odkazuje na existenci slovanského kmene Pšovanů, který v oné době tuto oblast obýval.
 
Podél petropavlovského chrámu a někdejšího hradu se protáhneme k legendární městské vyhlídce. Hluboko pod námi se v přítmí lesknou vody Vltavy i Labe a rudnoucímu nebi vévodí nejproslulejší český krtinec s názvem Říp. Zdá se, že si náš věhlasný praotec lepší místo k usídlení snad ani vybrat nemohl.
Čím dál hustější večerní přítmí s sebou přináší hned několik nečekaných překvapení. Nepříliš svatá trojice ve složení Jindra, Pavel a moje maličkost sejde při návratu do kempu na scestí. Kupodivu i navzdory tomu, že její součástí je profesionální duchovní vůdce. Vedle velké víry má však v záloze i malou technickou vymoženost, která nás s vydatnou pomocí vysoko zavěšené družice dokáže vrátit na jedinou správnou cestu k dočasnému domovu. Podstatně závažnější komplikací se ukazuje ztráta podpůrné hole Pavla druhého. Detektivní pátrání v útrobách prostorného Kauflandu, bez jehož návštěvy by zmíněný valašský poutník nepřežil, je naprosto bezvýsledné. Situaci řeší až Jindřichova večerní přímluvná modlitba a Petrova ranní návštěva jmenovaného chrámu konzumu. Kamerový systém odhaluje včerejší Pavlovy pochůzky. U salámů byl ještě s holí, u piva a ostatních tekutin už nikoliv. Bdělé oko obchodních poskoků se zaměří na dotyčný úsek a za chvíli je kovová podpora na světě. Pavel druhý je tím pádem dokonale mobilní, a jak se později ukáže, s pomocí hole si dokáže nejen sjednat patřičný respekt, ale také dobýt nejvyšší věž nedalekého kamenného hradu.
Před námi je premiérová noc v několika dřevěných chatkách. Protože mi bylo přisouzeno místo na zemi, milosrdné dorostenky z klubu Pathfinder se smilovaly a zapůjčily k podestlání nafukovací matraci. Vysoce výkonný ruční kompresor se sice rozfoukává až k úplnému zadření, k požadovanému efektu však stále nedochází. Jak se vzápětí ukáže, dotyčná podestýlací náležitost oplývá závažným zraněním. Bodná rána v jejím středu zabraňuje uchování nezbytného vzduchu, takže v této podobě je víceméně nepoužitelná. Maminečka naše představená se za pomoci technicky nadaného následníka rodu Jana snaží situaci vyřešit a přichvátá s čerstvě zakoupenou tubou kanagonu. Ústřižek americké lepicí pásky obdrží nános českého lepidla a vše je po připlácnutí na postižené místo zatíženo postelí Pavla prvního. Nadějně se vyvíjející operace však končí neúspěšně. Po doporučených čtyřiadvaceti hodinách schnutí a solidním nočním zatížením pastorovým tělem se ukáže, že českoamerický pokus o ucpání díry je absolutně neúčinný. Situaci zachraňuje přítomnost rodiny současného sborového staršiny Petra. Nezištné zapůjčení karimatky způsobuje, že se kosti a tkáně vetchého starce nedeformují, naopak až do konce pobytu si dopřávají relativně pohodového nočního odpočinku.
Problém jiného řádu však řeší akademicky vzdělaný doktor přírodních věd. S vědeckým přístupem přistoupí k prázdné ledničce a na základě letmé analýzy dochází k závěru, že zmrazovací zařízení nefunguje. Možná má strach o pečlivě zatajovaná husí stehna, která asi obdržel od některé ze svých nových oveček, možná chce demonstrovat svůj technický talent a tak se za pečlivého dozoru přítomných spolunocležníků opakovaně vrhá do útrob chladícího aparátu. Při několikátém pokusu jde kolem už předtím vzpomínaný Petr. Protože je to Chárakter, milému Pavlovi nezištně oznámí, že lednička během jeho operací zchládla víc než nálada po prohraném zápase a klidně do ní může naládovat své veřejné i tajné potravinové zásoby.
Po temné noci zpravidla přichází o něco světlejší ráno. To dnešní je přímo ukázkové, takže své mobilní kuchyňské zařízení stěhuji na venkovní dřevěný stůl. Po ratibořském chlebu a ochucené majdě z cizrny uvažuji o nějaké nezbytné splachovací variantě. Čaj ani toaleťák si zásadně na vandry neberu, protože obojí zmíněné mi štědře nabízí neomylná matka příroda. Druhé v pořadí zatím nepotřebuji, vypátrání prvního se v tuto chvíli jeví jako nezbytnost. Městský kemp však s výskytem takových exotů, jako jsem já, nepočítá, navíc se jeho správci snaží o pravidelný sestřih přítomných anglických trávníků. Řešení se však najde i v takovéto zapeklité situaci. V místech, kam se nedostaly ostré tesáky motorové sekačky, zůstaly vzpřímené lístky řebříčku lékařského. Hodím je do vařící vody v ešusu a na ranní čaj o osmé přizvu i hladově obcházejícího Pavla prvního. Nazelenalá tekutina, kterou pak spokojeně usrkává, jej uspokojuje natolik, že ho nenapadne pátrat po zdroji surovin. Dodnes mu asi nedochází, že velice pravděpodobně obsahovala i stopy značkovacího produktu hlídače výpravy, psíka Hačikó, který dotyčná místa nepochybně obcházel se zdviženou zadní končetinou.
 
Jak ukazuje ranní brífink, první noc přežili všichni a pastor je po ranní čajové vzpruze natolik vitální, že si pár hodin před polednem troufne i na vedení nezbytné jitřenky. Ta zpravidla obsahuje více či méně komentovaný úsek ze svatých Písem, po jehož stručném probrání přichází na scénu společná modlitba. Jakkoliv si o tom může myslet kdokoliv cokoliv, určitě se nejedná o bezduchý vpád do nového dne, který může přinést bezpočet nečekaných, někdy i nepříjemných překvapení.
Znovu se ocitáme na povědomém náměstí. Někde by se tu měla nacházet i nejširší studna Země praotce Čecha, která se ocitla i v tuzemské Guinessově knize rekordů. Má mít průměr přes čtyři půl metru a sahá do hloubky přibližně dvanáctkrát větší. Milovníci temnot se poté noří do místního podsvětí, vyznavači památek do kostelů a jeden trapný stařec dokonce paradoxně zatoužil po cestě ke kráse a zdraví!
Pomalu a líně se protáhnu kolem nejvýznačnějších památek a podobně jako včera večer zakotvím na známé vyhlídce. Blízký soutok vltavských a labských vod, stejně jako mnohem vzdálenější silueta Řípu se v dopoledním nasvícení jeví jako výrazně zřetelnější. Až k hornímu zábradlí šplhají pečlivě obdělávané vinice. Podle pověstí je má na svědomí už vzpomínaná Ludmila. Zdejší ušlechtilý mok se prý neplní do běžných flašek, ale do speciálních kalamářů a největší vinné sklepy nevlastní žádný prostopášný opilec, ale sám bohabojný Jiří Lobkovicz.
Úzkým chodníkem mezi dávno zarostlými terasami se spustím až k nejdelší z českých řek. Obnažené břehy zdobí porosty kopřiv a pomalý tok zelené ostrůvky žlutě kvetoucích leknínů. V Labi jsem se ještě nikdy nekoupal, takže právě teď přichází na historicky první smočení. Vyznavači modrých zahradních bazénů s patřičnou dávkou nezbytné chemie by nad rezavě nažloutlou tekutinou patrně ohrnovali nosem, ale budiž jim připomenuto, že ani tato voda se bez zmíněného ošetření na svém toku asi neobešla. Chemiček a jim podobných zařízení má na svém toku víc než dost. Za sebe mohou s klidným svědomím prohlásit, že nazrzlá plavba mezi ostře žlutými květy a živými rybami je tu nádherná a s největší pravděpodobností se i v jiným případech obejde bez výraznější újmy na kráse či na aktuálním zdraví.
Zatímco nám zmiňovaná vyhlídka nemá šanci odhalit skutečný soutok Labe a Vltavy, teď mám sbratření Krkonoš a Šumavy přímo před očima. Pozdravy obou pohoří se tu mísí zcela spontánně a bez jakéhokoliv rámusu pak společně putují k dalekému ústí na německém severu. Vnímám to jako výjimečný okamžik a náramně si jej užívám. Nepotřebuji k tomu štěbetající davy, trapné moderátory ani uječenou muziku z nabuzených reproduktorů. Hluboké vody tekou potichu, tvrdí jedno dokonale pravdivé úsloví.
Nadchází smluvená hodina a dav je, až na jisté výjimky, opět pohromadě. Poblíž Vrázovy vyhlídky najednou do poklidné atmosféry vrazí klín trojice nejmenovaných grácií. Podle jejich mluvčí, která se, co do výřečnosti, výrazně pomamila, je prý pro ně neúnosné, ba přímo životu nebezpečné, pokračovat v nastíněném programu, protože by jej při stávající teplotě atakující tropickou třicítku jednoduše nezvládly. Daleko užitečnější je pro jejich další zdárný vývoj návštěva koupaliště s výskytem plaveckých bazénů, adrenalinových tobogánů a potetovaných vrstevníků v dlouhých módních bermudách. Zatímco Matka představená dlouho a hrdinně odolává, adoptivní budoucí Otec rodu se kácí k zemi. Začarovaný kruh rozsekne až nečekaná přímluva jisté raně seniorské dvojice, která si tuto taktiku osvojila při občasné návštěvě svých vzdálených vnoučátek. Pevný postoj Náčelnice zájezdu je tím překvapivě zviklán a trio mladistvých krasavic se může konečně realizovat ve svém více či méně úsporném koupacím oblečení. Jedinou dívenkou, která to má na háku, je v pořadí čtvrtá kráska. Jmenuje se Stázka a konfliktní kratochvíle využívá k aktivní horolezecké přípravě na nadcházející kokořínské dějství.
Grácie tedy necháme plavat a míříme ke Kokořínu. Někteří Kokořínským dolem, jiní klesajícími serpentinami s jedním minitunelem. Ke vlastnímu hradu se pak musí pěkně do kopce. Caparti v čele s Adélkou tam v pohodě vyběhnou, vážení kmeti váží každý krok. Na konci už melou z posledního. Všechny ale čeká velice milé překvapení. Tato kamenná pevnost vyrostla k nebi už začátkem čtrnáctého století. O sto roků později jej poničili bojovní husité a od roku 1544 je už hrad veden jako pustý. Přesto o něj má zájem celá řada mocipánů, mezi nimi známý Albert z Valdštejna. Na rozhraní osmnáctého a devatenáctého věku zříceninu kupuje pražský podnikatel protestantského ražení jménem Václav Špaček a začíná s jeho rekonstrukcí. Po slavném Vítězném únoru je vše komunisty zabaveno a až roku 2006 po dlouhých tahanicích konečně vráceno původním majitelům. Přestože je hrad v soukromých rukou, rodina Špačkových si jej neusurpovala jen pro sebe, ale nabízí jeho prostory nejširší veřejnosti.
Z vděčnosti tu někteří návštěvníci nechávají i část obsahu svých peněženek. Ondra patří mezi náramně vnímavé skauty a tak mu lesk nejrůznějších mincí přímo učaroval. Neváhá se proto protáhnout až k bezprostřední blízkosti hradní studny a uskutečnit několik loveckých pokusů. Možná bude mít na kopeček zmrzliny, možná na zítřejší kostelní sbírku.
Po půlhodinové komentované prohlídce interiérů šplháme po bezmála šedesáti schodech na osmatřicet metrů vysokou strážní věž. Její střecha je kupodivu z kamene, to aby ji neponičil případný požár. Z kamene bude pravděpodobně i nejstarší účastník naší výpravy, Pavel druhý, který, jak už bylo předesláno, zdolává vyhlídkovou plošinu se svou znovunalezenou invalidní holí. Buď je to mazaný simulant, který na nás svoji nemohoucnost hraje nebo se jedná o obdivuhodného borce s železnou vůlí a nepoddajnou dubovou palicí. Pohledy spatra jsou přímo úchvatné, ale stejně tak zajímavé se jeví i základy celé stavby. Stojí, jak je v Bibli doporučováno, na skále, ale ne na skále ledajaké. Tehdejší borci si museli s členitým pískovcovým podložím nejprve pěkně pohrát, a až poté se pustit do vyšších a vyšších pater.
Celé Kokořínsko je prošpikováno nádhernými skalními městy. Jsou zpravidla zamaskovány hlubokými, převážně listnatými lesy a vynikají především členitými voštinovými stěnami s bezpočtem různě velikých děr a kamenných otvorů. Miniaturní ukázku nabízí i bezprostřední okolí hradu. Určitě by to tady stálo za pořádný vandr s několikanásobným přenocováním pod širákem, případně pod nějakým zašitým romantickým převisem.
U dolního parkoviště se však jedná o úplně jiné kafe. Zastánci všemocné evoluce zde mají zářný příklad toho, jak tato všeobecně uctívaná bohyně funguje. Ještě před léty tu stála parádní stavení. Evoluční proces ji však posunul do podoby, kterou nabízí dnes. Celkový dojem naštěstí zachraňují proklínají sprejeři. Jak uvádějí ve svém sdělení, pokud jsou tady, je se aspoň na něco jakž takž dívat. Komu zříceniny aktuálně patří, není známo. Špačkovi to bezpochyby nebudou.
Vracíme se do kempu. Je na čase ukuchtit nějakou večeři. Včera byla polévka z vyžebraných brambor, dneska se omezím na poživatelné ostatky z příruční igelitky. V ešusu postupně mizí vločky, pohanka a cibule. Finálovou chuť nakonec završí špetka soli, lžička oleje a čundrácký glutamán v podobě hrsti lahůdkového droždí. Samozřejmě i nezbytná dávka čerstvě oloupaného česneku. Čajová směs bude opět originální. Ve vařící vodě se ocitají modrofialové plody bezinek a zelené listy jitrocele. Na Valašsku se mu říkávalo psí jazýček, což opět evokuje myšlenku na předchozí návštěvu certifikovaného hlídače naší Iwanušky Petrowny. I tentokrát je vše výše zmíněné do detailu zlikvidováno s pomocí věhlasného akademika, a jak blízká budoucnost ukáže, bez negativních následků na zdraví i na životech.
Na pořadu dne je dlouho ohlašované překvapení. Jeho odtajnění začíná známou znělkou v podání španělské kytary a valašského dívčího dua, stejně jako lákavě vyhlížejícími kulinářskými výtvory kruhovitého tvaru, které zdobí slavnostně prostřený stůl. Narozeniny neslaví nikdo slavnější než naše milovaná Maminečka představená. Gratulace, objímání a především konzumování obsahu slavnostní tabule neberou konce. Chtělo by to však ještě nějaké pořádné hobla, ale při představě, že by obsahovalo více než pětadvacet poctivých zdvihů se i nejstatnějším přítomným borcům do takového podniku ani trochu nechce. Riziko, že by při akci oslavenkyně nějakou náhodou upadla na zem či přímo do kómatu je příliš velká, stejně jako pravděpodobnost trvalé invalidity přímých aktérů veřejného pozdvihování.
Rozjařené stádo se poté rozchází do svých přidělených doupat. Pánský kvartet zalézá do rozestlaných pelechů a páteční večer si užívá podle svých zvyklostí či představ. Pavel první hledí do počítače, zatímco chárakterní Petr počítá ovečky. Daleko nejčilejším členem chaty číslo jedna je osmi křížky pronásledovaný Pavel druhý. Trpělivě naslouchajícímu Jindřichově barvitě představuje své uskutečněné dobré skutky, které však byly ve většině případů po zásluze potrestány.
Příští ráno je ve znamení čtyřicetikilometrového odsunu k německým hranicím. Litoměřice, které dodnes nezapřou germánské stopy, nás vítají sluncem, modrou oblohou a totálně ucpanými ulicemi městského centra. Postupně svými přibližovadly zaplníme veškeré volné skuliny a přesouváme se na uzounkou Máchovu ulici. V přímém sousedství arcibiskupských nemovitostí se tu krčí modlitebna místních adventistů. Ti jsou ve světě známí především svými bizarně vyhlížejícími specifiky, mezi nimiž výrazně vyčnívá pradávno známý obyčej sobotního odpočinku. A protože je dnes právě onen zmiňovaný den, architektonicky zajímavá budova je v mírném obležení. Vstupujeme dovnitř a účastníme se dopolední pobožnosti. Zatímco většina z nás přívětivě relaxuje v pohodlných lavicích, náš bývalý pastor má pracovní šichtu. Místním sourozencům totiž slouží reprodukcí Dobré zprávy, chcete-li, kázáním. Té ovšem předchází moderovaná diskuze na předem dané téma, nazvané Sobotní škola, společné zpívání a jak napovídá název budovy, také modlitby k Všemohoucímu. To všechno v duchu ústředního motta, odkazujícího na Krista, zdroje a smyslu skutečného života. Všímám si také nápisu na jedné z vývěsek určených k informování veřejnosti. Litoměřičtí adventisté se na něm představují stylově: „Méně náboženství, více přátelství“.
 
Pravdivost uvedeného hesla si ověřujeme hned po skončení oficiálního programu. Vážně se tvářící sestry se převtělují v čiperné servírky a během chvíle zaplní dlouhý stůl nejrůznějšími dobrotami. Pestré menu navíc jistí hned čtyřmi druhy výtečných polévek, po kterých se co nevidět jenom zapráší. Pokud se mi na tomto církevním společenství, které samozřejmě oplývá spoustou nejrůznějších neduhů něco líbí, pak je to především něco jako rodinná atmosféra. Ať už přijdete na sever Čech, do Rumunska nebo do vzdáleného Ulánbátaru, cítíte se tu jako doma. A litoměřické navíc šlechtí jedna velice zásadní věc. Vztahy k ostatním křesťanům, většinové katolíky nevyjímaje. Podle sdělení místních jim sousední Arcibiskupství pronajalo míchačku na celou dobu stavby modlitebny a řádové sestřičky nejednou obdarovaly shromážděné adventisty čerstvými meruňkami z farní zahrady.
Z nevšedním výhledem na historické panoráma si přímo vedle sboru ordinujeme polední sobotní odpočinek. Někteří vestoje, jiní vsedě a největší propagátor izraelských zvyklostí dotahuje šábes k židovské dokonalosti. Ukládá tělo do horizontální polohy a dopřává si pár minutek spánku spravedlivých.
Odpoledne se ještě na chvilku zhoufujeme v sympatickém interiéru shromažďovacího sálu. Dokonalé prosklení budovy však vykazuje jednu nevýhodu. Náčelnice Iwa nachystala hned tři videa představující valašský kraj včetně naší modlitebny. Přemíra světla však způsobí, že místní věřící nevidí Valašsko, ale pouze své důvěrně známé promítací plátno. Místní pastor Petr to bere s patřičným nadhledem, podobně jako naše Maminečka představená. Litoměřickým proto nezbývá než Dálný Východ navštívit osobně nebo si program naservírovat na některý z dlouhých zimních večerů. Jediným jakž takž srozumitelným sdělením o valašské domovině se tak stává písnička Náš kraj doprovázená hostující moldavskou klavíristkou Jekaterinou.
V přímém sousedství adventistického útočiště není jen už vzpomínané arcibiskupství, ale i domek, kde na sklonku života pobývá Karel Hynek Mácha. Narodí se roku 1810 v Praze a ve svých šestadvaceti letech odjíždí do Litoměřic. Za pouhé tři měsíce však umírá. Pohřeb je 8. listopadu, v den, kdy se měla konat jeho svatba. Básnická sbírka Máj tak má poněkud smutné zakončení.
Pod vedením náramně pohodového pastýře Petra a jeho bystrého synátora vyrážíme na obhlídku slavného historického centra. Město, které má v současnosti kolem pětadvaceti tisíc obyvatel letos slaví osm set let svého trvání. Jakožto město královské mělo celou řadu výhod a přestože tu zpočátku pobývali většinou domorodci české národnosti, časem je zcela převálcovali rozpínaví Germáni. Stop stav jejich nadvlády nestal ve zlomovém roce 1945, kdy museli na základě Benešových dekretů odcupitat za kopečky. Nechali tu vznosné budovy, udržované vinice i úrodná pole, která vydobyla tomuto kraji lichotivé přízvisko Zahrada Čech.
Zatímco se drtivá většina výpravy soustředí na dávné architektonické zázraky, naše Náčelnice Iwa Petrowna vzhlíží ke slibné budoucnosti. Svého schopného potomka vysílá na průzkum zdrojů slavnostních nápojů a sama vyhlíží místo, kde by se dlouho očekávaná a zatím přísně utajovaná událost měla uskutečnit. Vše je dotahováno do detailů, včetně objednání vyzdobeného auta a plavek na svatební cestu do Karibiku.
Zvedáme kotvy a labské přístavní město necháváme za zády. Kousek proti proudu leží obec Křešice. Právě tady před sedmnácti lety operovala v barvách české Adry část naší současné družiny. Zastavujeme u známého vodoznaku a vzpomínáme. Těsně po katastrofálních záplavách tu vypadalo všechno úplně jinak. Místa, která byla plná páchnoucího bláta dnes zdobí svěže zelený trávník a dům, kde se omítky okopávaly i v části prvního patra září čistotou. A to přesto, že před šesti lety si tu živel opět zřetelně zalaškoval a poslal své vody jen o půl metru níž než v onom památném roce 2002. Tenkrát tu sahaly až do úctyhodných čtyř metrů.
 
Minulost je dokonale zapomenuta a v zátopových místech vyrostlo parádní hřiště pro zdejší mláďata. Využívají jej však i poněkud přerostlé děti z naší výpravy. Ctihodní funkcionáři, jakož i reprezentanti spodnějších církevních vrstev si tu dopřávají bohulibé sobotní kratochvíle a tím dokazují, že den odpočinku není jen o vysedávání v kostelních lavicích čí nihilistickém vylehávání na rozestlaném gauči.
Zanedlouho se už ocitáme na úpatí nejprestižnějšího českého pahorku. Ten si kupodivu nenechají ujít ani tři grácie, které včerejší Kokořín vyměnily za mělnickou promenádu v plavkách. Mírné stoupání vzrostlou alejí střídá výživnější výšvih listnatým lesem. Dlouholetý učitel autoškoly, který se běžně neobtěžuje vyhazováním blinkrů či respektováním jednosměrek to přes všechny možné zákazy bere nahoru svým výkonným fordem. Budiž mu připsáno k dobru, že kromě své tělesné schránky sem nechává vyvézt i několik dalších jedinců, pro které by hora praotce Čecha zůstala nedobytná.
Někde na půli cesty potkáváme pár povědomých litoměřických tváří, které nás v dobytí vrcholu výrazně předběhly. Mezi nimi i respektovaného Jendu, s nímž jsme kdysi zdávna bezmála celé desetiletí vysedávali v tehdejší Radě české Adry. Zatímco on cílevědomě diskutoval, moje maličkost za stolem pospávala, případně vyrušovala. Přesto se právě v onom období zmíněná organizace těšila asi největší přízni tuzemské veřejnosti. S bratrem Janem si popřejeme šťastné a veselé stárnutí a pak každý svým směrem pokračujeme řípským úbočím.
Konečně jsme na nejvyšším bodě. Toto návrší nezapře, že se nacházíme v Čechách. Stojí tu totiž kostel i hospoda. Rotunda pamatuje časy románské, dřevěná chata bude o několik pátků mladší. Nacházíme se v úctyhodné výšce čtyř set pětapadesáti metrů. Praotec to měl jednodušší, protože až do roku 1879 byl kopec bez lesů. Dnes musíme za výhledem na některou z vyhlídek. Pražská i ta roudnická odhalují žírnou krajinu polí, měst a vesniček, ze které ční k nebesům věže kostelů a romantických dýmajících komínů. Zkrátka a dobře, zemský ráj to na pohled.
 
 
Nevyhnutelné dobytí Řípu máme zdárně za sebou, dolů se můžeme spustit, případně skutálet, hned několika způsoby. Pochopitelně volím tu dramatičtější variantu. Chodník nejprve klesá skalnatým úbočím, aby se později napojil na dokonale pohodovou pěšinu zastíněnou nejrůznějším olistěným stromovím. Cesta je tu a tam vyzdobena drobnými květy, především výrazně růžovými hvězdicemi hvozdíků.
Slunce klesá k západnímu obzoru a tak je načase slavnostní den patřičně zakončit. V tuzemské adventistické tradici dodnes přežívá tak zvané „kolečko“. Nejedná se o zařízení k přemísťování stavebních materiálů či harampádí, ale o kruh tvořený lidmi, které spojuje identický pohled na smysl pozemského pobývání. Ten naštěstí míří k výšinám, kam směřují i slova společně odříkaného či vyzpívaného přání.
Poslední noc i poslední ráno ještě prožíváme v plném počtu. Na nedělní svítání patrně dlouho nezapomene těžce zkoušený Jindřich. Stavební inženýr Pavel podrobuje zmíněného pedagoga s uměleckou praxí drtivým testům z biblických věd. Zatímco kemp, včetně celého Máchova kraje ještě spokojeně dřímá ušlechtilým spánkem, v chatě číslo jedna padá jedna pětka za druhou. Kumštýř se na kavalci převaluje z jedné strany na druhou a na neodbytného vyzvědače buď polohlasně zavrčí nebo neodpoví vůbec. Duchovního experta posílá v duchu k čertu, a tak je načase vypadnout. Kam jinam než k Čertovým hlavám!
Devět metrů vysoké tváře přisuzované vládcům pekel tu v letech 1841 až 1846 vytesal tehdejší kuchař Liběchovického zámku, Václav Levý. Jak na tom byl s kuchtěním se neví, ale určitě nebyl levý na bouchání do kamene. Jinak by se později nepodepsal na sochařské výzdobě mnoha významných budov, mezi jinými i Katedrály svatého Víta na pražských Hradčanech.
 
 
Ani výhled ze zdejších pískovců nezapře romantiku současné české krajiny. Na západním horizontu vykukuje dobytý Říp, kterému však úspěšně konkuruje sebevědomá Mělnická elektrárna. Útlocitní jedinci sice nedávají, ale vzápětí se láskyplně zahledí do tabletu či jiného podobného zařízení, které by jim bez proklínané elektřiny nebylo k ničemu.
Zcela bezproblémové posezení však nabízí okraj vesničky Želízy. Někdo tu se železnou trpělivostí vysázel rozlehlý záhon pestrobarevných jiřin. Ty neodbytně avizují příchod podzimu. Přesto se tu postupně houfují jak reprezentanti tohoto ročního období, tak letitá či přímo jará mládež. Někteří tady vydrží pěkných pár příštích chvil, jiní hned vyrážejí za novým dobrodružstvím.
 
Dalším dílem kamenosochařského seriálu je nedaleká jeskyně Klácelka. Pojmenování dostala od bajky jistého F. M. Klácela, na jejíž motivy tu právě Levý Václav vytesal vpravdě monumentální pohádkové postavy. Kromě nich také bojovné mírotvůrce z husitských válek i samotnou jeskyni zasazenou do bludiště více či méně zrádných skalních zákoutí.
Před polednem naskakujeme na oře a máchnutím ruky se přesunujeme k úplně poslední štaci, k Máchovu jezeru. Jedná se o osmý největší rybník v Česku, který rozkázal vybudovat sám velký Karel IV. Má rozlohu přibližně tří stovek hektarů a maximální hloubku kolem pěti metrů. Máchají se tu především spoře oděné slečny, a když se převrhne pendlující motorové plavidlo, potom i prostorově výraznější rekreanti. Přestože je tato vodní plocha přisuzována zmíněnému básníkovi, ten se tu pravděpodobně nikdy pořádně nesmočil. Název Máchovo jezero je oficiálně uváděn až od roku 1961.
Velice rychle opouštím rušný babylon u přístaviště a úprkem mizím z dosahu nekřesťansky zpoplatněné oficiální pláže. Borovicovými lesy se protáhnu až k samému konci jezera, které tu poznenáhlu přechází v mechem zarostlé bažiny. Zatímco v preferovaných lokalitách narazím v lese nanejvýš na tlející zbytky toaletních papírů, tady na mne vykukují parádní exempláře z říše jedlých hub. Netrvá dlouho a zaplním jimi bezmála polovinu svého pohotovostního baťůžku. Příštího dne se mění ve výtečnou smaženici a nedostižnou houbovou omáčku.
Většina výpravy se spokojí s lidnatým pobřežím, ale já si raději hraji na rákosníka. V dokonalém soukromí si tu užívám příjemné vody, zlatého slunce i nenahraditelného pocitu nespoutané volnosti.
Na pořadu dne je už jenom nezbytný přesun na domovský Dálný Východ. Začíná po třetí odpolední a končí o pět a půl hodiny později. Díky Bohu, bez jakéhokoliv karambolu. Na Valašsku doznívají bouřky a krajině vládne slušná tma. Objímáme Maminečku představenou a udělujeme jí zaslouženou pochvalu. Dobré dílo se podařilo a to se jí počítá k dobru! Teď už jen netrpělivě čekáme na pozvání ke svatební tabuli…
 

Vítáme nového kazatele sborů Valašské Meziříčí, Kateřinice a Vsetín – Hynka Donu

Shrnutí sobotní školy 3.čtvrtletí

  1. Adventní naděje v praktickém životě

Ježíš představil Boží království jako realitu již v přítomnosti. Učedníky vyslal připomínat tuto skutečnost hlásáním evangelia a službou druhým. Měli zdarma dávat, tak jak zdarma dostali (Mt 10,5–8). Dokud se s nadějí díváme do budoucnosti, naděje nám pomáhá proměňovat současnost. Svým jednáním usilujeme přinášet změnu, která je v souladu s naším očekáváním budoucího světa.

 „Až dokdy?“ Bible opakovaně zaznamenává volání Božího lidu po Hospodinově zásahu. Nejčastěji žádost zaznívá v časech útlaku, nespravedlnosti či tragédie. V Bibli zároveň nacházíme množství příkladů, jak Bůh jednal, zachraňoval a současně mstil utlačovatelům. V Žalmech čteme, že bezbožným se daří a spravedliví jsou utlačováni. Boží lid bude vždy prožívat určitou míru frustrace z toho, kolik je na světě zla. „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.“ (Abk 1,2)  Jaké máme my zkušenosti s voláním k Bohu?

Naděje proměněná v činy. Náboženství často čelí kritice, že věřící odpoutává od reálného života v současnosti a směřuje je pouze k lepšímu životu po vzkříšení. To je vede k „posvěcenému úniku z reality“. Nepovažují za důležité pracovat pro blaho současné společnosti a světu nepřinášejí žádný nebo jen malý užitek. Existují smutné příklady mocných vládců, kteří chudé a utlačované nabádali, aby bez reptání přijímali svůj smutný osud.  Jaké jsou Ježíšovy pokyny pro náš život během čekání na jeho návrat? Naše víra a představa o budoucnosti výrazně ovlivňuje to, jak žijeme dnes. Zdravá důvěra v Boží zaslíbení a chápání budoucnosti našeho světa, by měla podstatně ovlivnit naši aktivitu v současnosti a měla by vést k bohatšímu a hlubšímu životu, který přináší pozitivní změny do života jiných lidí.

Naděje ve vzkříšení. Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra.  Křesťanská naděje na druhý Ježíšův příchod není jen zaměřením se na světlou budoucnost. Apoštol Pavel viděl ve vzkříšení klíčový prvek adventní naděje. Proč je pravda o vzkříšení tak významná? Svědectví o vzkříšeném Kristu změnilo první učedníky. Pustili se do díla, které postupně měnilo svět.

Naděje ve spravedlivý soud. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kaz 12,13.14) Pro každého člověka je těžké vyrovnat se s utrpením. Mnohem těžší je však snášet utrpení, jehož smyslu nerozumíme a okolí si ho nevšímá. Naděje na spravedlivý soud vychází z toho, čemu člověk věří o podstatě Boha. Boží soud je klíčovým prvkem nápravy světa.

Bůh setře slzy. Božím plánem je znovu stvořit náš svět a to v sobě zahrnuje i obnovu a uzdravení každého z nás. Do té doby bychom měli usilovat o to, abychom s Kristovou pomocí udělali svůj díl práce, ať už je jakkoli chabý a malý. Abychom ve svém okolí sloužili lidem, kteří potřebují právě to, co jim my můžeme nabídnout. Ať už je to cokoli – povzbudivé slovo, teplý pokrm, lékařská pomoc, poskytnutí oděvu nebo poradenství – měli bychom pomáhat ochotně, obětavě a s láskou, kterou Ježíš prokazoval lidem během svého života.

Podněty k zamyšlení. „Velký spor mezi dobrem a zlem skončil. Není už hříchu ani hříšníků. Celý vesmír je čistý. V celém nezměrném stvoření vládne soulad a štěstí. Od Boha, který všechno stvořil, proudí život, světlo a štěstí do všech stran nekonečného prostoru. Od nejmenšího atomu až po největší vesmírná tělesa, všechno živé i neživé v nezkalené kráse a dokonalé radosti hlásá, že Bůh je láska.“ (GC 678; VDV 437) Bůh nedovolí, aby zlo trvalo věčně. Úžasná naděje na Kristův příchod, o níž mluví Písmo, bude naplněna.

  1. Život podle evangelia

 „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,8–10) Když uvažujeme o Božích přikázáních, požadavcích a pokynech, dostáváme se do pokušení, myslet si, že si svým jednáním můžeme zasloužit spasení. Na druhé straně, když si uvědomujeme hodnotu spasení, budeme stále jasněji vidět souvislost mezi jeho láskou vůči nám a zájmem o chudé a utlačované. Přijali jsme, abychom dávali.

  „Neboť Bůh tak miloval svět…“ Miluje ty, které máme rádi, a my z toho máme radost. Miluje i ty, kterým se snažíme předat evangelium, a toto poznání je pro nás často motivací evangelizace. Bůh však miluje i ty, v jejichž blízkosti se necítíme dobře, nebo i ty, které nemáme v lásce a které „nemusíme“. Otec v nebesích dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mt 5,45)

Soucit a pokání. Je pochopitelné, že cítíme bolest, neklid, zármutek z tragického stavu světa i lidí kolem nás. Nářek v knize Žalmů a proroků, slzy a lítost Ježíše – to vše je přirozenou odezvou na stav světa, a především na situaci těch, kteří trpí pod vlivem zla na světě. Hřích narušil vztah mezi Bohem a jeho lidem a náš hřích ublížil jiným lidem. Egoizmus, chamtivost, lakota, předsudky, lhostejnost a bezohlednost – to vše tvoří podstatu zla, nespravedlnosti, chudoby a útlaku ve světě. Vyznání naší hříšnosti je prvním krokem nejen k pojmenování tohoto zla, ale také k tomu, abychom dovolili Boží lásce zaujmout v našich srdcích to správné místo:

Milost a dobré skutky. Milostí jste spaseni skrze víru. Je to dar Boží. (Ef 2,8–10) Boží milost projevená v Ježíšově oběti za hříchy světa otevírá cestu pro odpuštění a uzdravení. Bůh nás může použít jako své spolupracovníky ve snaze uzdravovat zranění a napravovat škody, které vznikly v životech druhých. Přestože zápasíme s pokušením egoizmu a chamtivosti, sebeobětavá a pokorná Boží milost nám nabízí nový způsob života a lásky, který promění naše bytí. A jak lépe reagovat na lásku, než tím, že budeme projevovat lásku druhým?

Naše společné lidství.  Ježíš se svou službou a učením zaměřoval na všechny lidi. Každého vítal s opravdovou vroucností a péčí. Pomoc bližním a práce ve prospěch druhých lidí tvořily podstatu chápání evangelia prvních křesťanů. Evangelium přineslo do jejich chápání Boží lásky obrovskou změnu. Boží láska zahrnuje každého a jako lidé máme stejný původ a stejné postavení před Bohem.

Věčné evangelium. Poselství tří andělů spojuje službu lidem v nouzi s vyjádřením naděje a varováním. Je adresované „každé rase, kmeni, jazyku i národu“.  Text Zjevení 14,7 v sobě spojuje v souvislosti s Božím pohledem na zlo, chudobu a útlak tři klíčové prvky: Soud (Bůh slyší volání lidí v nouzi), uctívání (proroci propojovali uctívání a péčí o chudé a nuzné) a stvoření (tvoříme velkou Boží rodinu, v jeho očích máme všichni obrovskou hodnotu).

Podněty k zamyšlení. Celý svět denně přijímá požehnání od Boha. Každá kapka deště, každý paprsek světla, který dopadne na naše nevděčné pokolení, každý lístek, každá květina a každý plod svědčí o Boží shovívavosti a o jeho velké lásce.“ „Musíme slyšet a odpovídat na volání trpícího lidstva bez ohledu na náboženské rozdíly… Všude kolem nás žijí lidé, kteří potřebují projevy soucitu a konkrétní pomoc. Evangelium mění vztahy a vede nás ke službě těm, kteří naši pomoc nejvíce potřebují. Jak najít správnou vyváženost mezi praktickou pomocí a zvěstováním evangelia? 

 

  1. Služba v novozákonní církvi

„Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“ (Jk 1,27) Ježíšovo velké pověření (Mt 28,18–20) souvisí také s péčí o nuzné, trpící a o ty, kteří si nezvládnou pomoci sami. Pokyny, které dal Ježíš svým následovníkům, byly pokračováním díla, které začal.

 Nový typ společenství. Skupina věřících se velmi rychle rozrůstala a začala vytvářet nový typ společenství, které prakticky vyjádřilo svou víru vzájemným dělením se o hmotné prostředky. Společný finanční fond (Sk 4,34–5,2) byl určen k zajištění potřeb spoluvěřících i lidí mimo něj. Šlo o reálně fungující mechanizmus, který však měl i svá úskalí. Lze některé z principů aplikovat i dnes?

Služba a svědectví Tabity. Tabita konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. (Sk 9,36) Noví věřící navázali na učení a službu Ježíše. Brali velmi vážně jeho pokyny týkající se péče o lidi v nouzi. Život a služba Tabity ovlivnila lidi v jejím okolí. Zpráva o tom, že onemocněla, zemřela a nakonec byla zázračně vzkříšena, se rozšířila po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána.“ (Sk 9,42)

Dávání jako způsob služby. Po svém obrácení se apoštol Pavel ujal služby nést evangelium pohanskému světu. Rozvíjel vizi křesťanského společenství, které mělo vroucně přijímat všechny věřící. Pavel vyzývá čtenáře, aby jejich dávání nebylo náhodné. Měli si pravidelně odkládat část příjmu, aby mohli rychle zorganizovat sbírku a doručit ji jeruzalémským křesťanům v nouzi.

Pavlův návod na život naplněný láskou. „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. (Ř 12,9–11) Pavel se zaměřil na praktický návod k životu naplněnému láskou, založenému na Boží milosti a lásce zjevené v Ježíši: „Vybízím vás, bratří, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1) Dávání máme dělat zodpovědně, s nadšením, vytrvale a s láskou. Máme šířit klid a přemáhat zlo dobrem (Ř 12,20.21).

Jakub „Spravedlivý“. Toto pojmenování odkazuje na moudrého představitele církve, který uměl zaujmout správný postoj k lidem, na které jiní zapomínali nebo je utlačovali. Epištola se zaměřuje na praktickou zbožnost a vyzdvihuje důležitost moudrého života Božích následovníků. Jakub ukazuje, že pokud někomu přejeme dobré a dokonce Boží požehnání, nijak mu to nepomůže.  Poskytnutí jídla a oblečení je mnohem užitečnější a je skutečným projevem opravdového zájmu o lidi.

Podněty k zamyšlení. „Spasitel obětoval svůj vzácný život proto, aby založil církev, která bude schopna potěšovat lidi v zármutku a pomáhat jim v pokušení. Společenství věřících může být chudé, bez vzdělání a neznámé, a přesto může v rodinách, sousedství, v církvi i v ‚dalekých krajích‘ vykonat v Kristově moci dílo, jehož význam bude sahat až do věčnosti.“ (DA 640; TV 410) „Nesobecká štědrost naplňovala ranou církev velikou radostí; věřící totiž věděli, že svým úsilím přispívají ke zvěstování evangelia lidem, kteří dosud žijí ve tmě. Boží milost nepřijali nadarmo. Štědrost mohli projevovat jedině díky posvěcení Duchem svatým. Pro věřící i nevěřící to byl zázrak Boží milosti.“ (AA 344; PNL 197.198) Jak a v čem by se naše sborové společenství mohlo stát podobnějším prvokřesťanské církvi? Jak můžeme povzbudit ostatní? Celosvětová církev adventistů sedmého dne používá principy pro rozdělování darů mezi různé části světa. Systém přerozdělení zdrojů přináší svůj užitek. Raná církev byla novým typem společenství, ve kterém se jednotlivci podíleli na pomoci těm, kteří se ocitli v nouzi.

  1. Jednomu z mých nepatrných bratří

„Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘“ (Mt 25,40) Ježíšova slova obracejí naši pozornost k spravedlnosti, laskavosti a milosrdenství.  Nebeské království je realitou a i my můžeme být právě teď jeho součástí. Je to způsob života, který se řídí zcela jinými prioritami, hodnotami a zásadami, než podle jakých fungují všechny vládnoucí pozemské politické systémy.

Kázání na hoře – úvod. Kázání na hoře Chu-Ža-Ti-La-Mi-Či-Po-Pre je Ježíšovým nejdelším kázáním. Přináší přehled o podstatě Božího království, o rozpoznání chudoby, o spravedlnosti, pokoře, milosrdenství, čistotě srdce a o pokoji, které byli ztělesněním podceňovaných hodnot jeho království. Aplikace těchto pravidel přinese praktickou změnu do života celého světa. Praktická odpovědnost a vliv věřících je zdůrazněn Ježíšovou výzvou, aby byli solí a světlem světa (Mt 5,13–16).

Překonávání zla dobrem. „Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, … protože nebeský Otec dává slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,38–48) Ježíš většinou mluvil k obyčejným lidem, kterým se v té době žilo poměrně obtížně. Když je Ježíš učil, zaměřoval se na to, aby jim navzdory komplikovaným okolnostem nabídl lepší život naplněný sebeúctou a odvahou. Ježíš shrnul „celý zákon a proroky“ do principu: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.“ (Mt 7,12)

Milosrdný Samařan. Jeden člověk … padl do rukou lupičů … kněz i levita se mu vyhli … Samařan, byl hnut soucitem a postaral se o něho. (L 10,30–37) Lidé často přemýšlejí o tom, jak  vymezit pojem „bližní“ z Lv.19,18. Ježíš usiloval o to, aby jeho učedníci prokazovali lásku a dobré skutky všem. Dokonce nepřátelům. Místo teoretické odpovědi dal Ježíš zákoníkovi praktickou radu: Jdi a buď ty sám bližním každému, kdo potřebuje tvou pomoc (L 10,36.37).

Boháč a Lazar. V době, kdy neexistovaly sociální dávky, veřejné nemocnice nebo charitativní organizace, bylo běžné, že lidé s vážným zdravotním problémem žebrali u domů bohatých. Očekávalo se, že zámožní budou štědří, aby zmírnili utrpení chudých. V podobenství O boháči a Lazarovi zůstal boháč k potřebám svého trpícího bratra sobecky lhostejný. To ho stálo obrovskou cenu s přesahem do věčnosti.

Nepatrní bratři.  „Pane, kdy jsme tě viděli …  40Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,37–40) Ježíšův výrok, že službou potřebným, sloužíme vlastně jemu, by měl změnit naše vztahy a postoje. Představ si, že bys měl možnost pozvat Ježíše na oběd nebo ho navštívit v nemocnici či ve vězení.

Podněty k zamyšlení. „Kristus boří dělicí zeď, sebelásku, národnostní předsudky a učí lásce k celé lidské rodině. Povznáší lidi nad úzký obzor vytvořený sobectvím; ruší územní hranice a uměle vytvořené rozdíly ve společnosti. Nedělá rozdíl mezi blízkými a cizinci, přáteli a nepřáteli. Učí nás, abychom v každém člověku, který potřebuje naši pomoc, viděli svého bližního a na svět se dívali jako na své působiště.“ (MB 42; MON 30) Falešné je každé náboženství, které ve svých důsledcích vede lidi, aby se nestarali o to, co člověk pociťuje, čím trpí, co zakouší, aby si málo vážili druhých, za něž Kristus zemřel. Zrazujeme Krista, když nedbáme na volání chudých, trpících a hříšných. Křesťanství má ve světě tak malý vliv, protože se lidé jen hlásí ke Kristovu jménu, ale svým životem ho zapírají. Takové jednání Kristovo jméno zneucťuje.“ (MB 136.137; MON 79) 

  1. Ježíš a lidé v nouzi

 Jedním z důvodů Ježíšova vtělení bylo ukázat nám, jaký je vlastně Bůh. Uskutečnil to různě – učením, obětí a způsobem života, jakým jednal s obyčejnými lidmi. Co udělal nebo řekl, přineslo do života lidí okamžitou a opravdovou změnu. Náboženští vůdci však vnímali Ježíše jako hrozbu. Za vše hovoří jejich ohavný čin nespravedlnosti a krutosti, když dali Ježíše zatknout, křivě ho obvinili, nespravedlivě soudili a nakonec ho ukřižovali. Na Ježíšově smrti se naplno projevila hrůzostrašná podstata zla. Ale díky vzkříšení Ježíš ukázal vítězství života, dobra a spasení.

Mariin chvalozpěv. Marie si jen před několika dny vyslechla slova anděla Gabriela. Anděl jí řekl, že se stane matkou Ježíše, který bude Synem Nejvyššího. Marie doslova překypovala údivem, vědomím prožívaného zázraku a vděčností Bohu. Uvědomovala si, že Bůh jedná v jejím životě, zároveň jí však bylo jasné, že tyto události mají mimořádný vliv i na celý národ a na všechny lidi. Marie chápala, že Bůh je nejen mocný a hodný chvály, ale že je také milostivý a mimořádně ho zajímá osud prostých, utlačovaných a chudých.

Ježíšovo poslání. Péče o tělesné a praktické potřeby lidí byla pro Ježíše a jeho učedníky nedílnou součástí péče o jejich duchovní potřeby. Jejich služba měla odrážet a potvrzovat hodnoty a principy Ježíšovy služby a království, do kterého lidi zval.

Ježíšovy zázraky dokazovaly jeho moc. Neměly být žádným divadlem ani atrakcí. Hlavním Ježíšovým cílem bylo přinést lidem spasení. Zázraky byly i vyjádřením jeho soucitu s trpícími. Dělal vše pro to, aby pomohl lidem, s nimiž přišel do kontaktu, a pozvedl je.

Vyčištění chrámu. V evangeliích nás často oslovuje Ježíšovo laskavé a vlídné jednání, jeho péče o nemocné, o děti a ztracené. Proto nás mohou zaskočit příběhy, v nichž Ježíš jedná stroze, přísně a energicky. Očištění chrámu je příběh naplněný silnými emocemi, mocnými činy a horlivostí. Ježíši evidentně velmi leželo na srdci, jakým způsobem je chrám využíván. Co můžeme jako členové církve udělat pro to, aby se naše místní sbory nikdy nestaly místem, které by potřebovalo stejně radikální zásah, jako chrám v Ježíšových dnech? 

Kristův kříž. Bůh v Ježíši Kristu prožil to nejhorší z lidské krutosti, bezohlednosti a nespravedlnosti přes veškerou milost a dobrotu, kterou Ježíš během svého života a své služby prokazoval. Jeho smrt přišla jako následek nenávisti, závisti a nespravedlnosti. Prostřednictvím Ježíšova utrpení nám Bůh ukázal, že ví a rozumí tomu, co znamená být obětí zla a nespravedlnosti.

Podněty k zamyšlení. „Bůh dává ve svém slovu jednoznačný důkaz, že potrestá přestupníky zákona. Ti, kdo si namlouvají, že Bůh je příliš milosrdný, než aby uplatnil spravedlnost vůči hříšníkům, by se měli podívat na golgotský kříž. Smrt bezhříšného Božího Syna dosvědčuje, že ‚mzdou hříchu je smrt‘, že každé přestoupení Božího zákona přináší spravedlivou odplatu. Kristus přinesl takovou oběť proto, aby hříšníci mohli být zachráněni. Každý, kdo odmítá draze vykoupené odpuštění, musí sám nést vinu a trest za své přestoupení.“ (GC 539.540; VDV 352)  Ježíš nikdy nehlásal politické reformy, kterými by se uskutečnilo „království“, o němž mluvil. Dějiny jsou plné smutných příběhů lidí, kteří jednali násilně a působili utrpení. Často své činy omlouvali snahou pomoci utlačovaným a ponižovaným. Konečný výsledek nezřídka spočíval v tom, že jednu skupinu způsobující útlak nahradila nějaká jiná skupina. 

  1. Uctívání Stvořitele

„Zdalipak půst, který já si přeji, není …“ (Iz 58,6.7) Proroci konkrétně a adresně vyjadřovali hněv a zármutek nad nespravedlivým jednáním Božího lidu. Výroky proroků o spravedlnosti a bezpráví zazněly v kontextu pokynů se správným uctíváním Boha. Pravé uctívání není omezeno na náboženský rituál. Nedílnou součástí pravého uctívání je usilovat o dobro druhých a o pozvednutí ponížených a zapomenutých.

Modlářství a útlak. Izraelci se zavázali, „‚Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.‘  Je neuvěřitelné, jak rychle se odvrátili k uctívání modly. Uprostřed volání k reformaci a oživení zaznívaly i výzvy k lepšímu zacházení s chudými, potřebnými a bezmocnými. Uctívání model ovlivnilo jejich postoje v sociální oblasti. Kdyby zůstali věrní Hospodinu, zachovali by si i zájem o lidi v nouzi.

Pohnutky uctívání. Pro uctívání Hospodina existuje několik důvodů, jako např. kdo je Bůh a co udělal. Mezi Boží vlastnosti patří jeho dobrota, spravedlnost a milosrdenství. Boží činy se stávaly motivací pro jednání lidí. Boží spravedlnost vidíme v jeho čestném, nestranném a spravedlivém jednání ve prospěch jeho lidu, všech chudých a utlačovaných. Jak vnímáme vlastní motivaci k uctívání Boha?

Nesprávná bohoslužba. „Nenávidím vaše … Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok. (Am 5,21–24) Nejlepší snahy o náboženskou reformu nestačily na to, aby prostřednictvím rituálů přehlušili pláč a křik chudých a utlačovaných. Hospodin zavrhuje náš způsob uctívání.  Hospodin „nemůže ani vystát“ slavnostní shromáždění. „Nechce slyšet“ oslavné písně. Odvrací všechny své smysly – nenávidí, nechce cítit, ochutnat, poslouchat, dívat se. Všechno, co dělají ve jménu náboženství, je mu odporné. Dá se něčím získat Boží přízeň a odpuštění? NE! O co tedy Bohu opravdu jde? Hospodin žádá „jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mi 6,8).

Cesta k uctívání. „Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému … (Iz 58,5–8) Proroci poukazují na to, že aktivní pomoc chudým, utlačovaným a lidem v nouzi je důležitou a nedílnou součástí bohoslužby. Hospodin ve svých slovech kritizuje chování horlivých, nábožensky orientovaných lidí. Měli by se pokusit o zcela jiný typ bohoslužby – o službu. Uctívání Boha by nemělo být zaměřeno jen dovnitř člověka (nebo společenství), ale mělo by přinést požehnání všem kolem. Hospodin jako odpověď na takovou formu bohoslužby dá své mimořádné požehnání.

Milosrdenství a věrnost. „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Mt 9,13; citováno z Oz 6,6) Ježíšův život byl naplněn péčí a službou. Jeho vztah k druhým, zázraky uzdravení, způsob komunikace a jeho podobenství, to vše ukazovalo a přesvědčovalo, že právě takový život je nejlepším svědectvím o skutečném posvěcení se Bohu. Náboženské úkony a dodržování pravidel nejsou samy o sobě špatné, ale v žádném případě nesmí bránit tomu, abychom s druhými lidmi zacházeli spravedlivě a čestně.

Podněty k zamyšlení. „Dostala jsem pokyn, abych obrátila pozornost našich lidí na 58. kapitolu Izajáše. Čtěte ji pozorně a pochopte, jaký způsob služby přinese do sborů život. Dílo evangelia se má šířit dvěma způsoby – štědrostí a našimi skutky. Když potkáte trpící duši, která potřebuje pomoc, pomozte jí. Když najdete hladové, nasyťte je. Tak budete jednat v souladu s Kristovou službou. Pánovo svaté dílo spočívalo ve skutcích laskavosti a štědrosti. Ať jsou všichni věřící povzbuzeni, aby měli i oni účast na takovém díle.“ (WM 29) Součástí opravdového uctívání, o které Bohu jde, je péče o chudé a nuzné a snaha pracovat proti útlaku a nespravedlnosti.

  1. Volání proroků

„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Mi 6,8) Poselství proroků mělo Boží lid navrátit zpět k Hospodinu a vést lidi k pokání.

 Volání po spravedlnosti. Lid odmítl Samuela uposlechnout. Prohlásili: „Nikoli. Ať je nad námi král!“ (1S 8,19.) Netrvalo dlouho a David a Šalomoun zneužili svou moc. Proroci vyzývali, abychom žili a jednali spravedlivě. „Děsivé skutečnosti, jsou i dnes součástí našeho světa. … Nespravedlivé skutky nás málokdy znepokojí, pobouří nebo vyburcují ke konkrétnímu jednání. Proroci nám pomáhají vidět nespravedlnost a utrpení pohledem Božích očí naplněných slzami. Jejich horlivost je výzvou spolupracovat s Bohem na zmírnění bolesti kolem nás.

Ámos začal popisem zločinů okolních národů a pak vyhlásil soud nad Judou. Obyvatelé severního království tleskali. Pak se věnuje hříchům Izraele – modlářství, nespravedlnosti a opakovanému úpadku. Ámos se nevyjadřuje diplomaticky. Jeho varování jsou naplněna naléhavými prosbami, aby se lidé vrátili zpět k Bohu. Součástí pokání měla být i obnova jejich smyslu pro spravedlnost a péče o chudé mezi nimi. Konec proroctví se soustřeďuje na obnovu Božího lidu a láskyplný vzkaz o odpuštění a naději.“ (PK 283; OSU 111) Za jakých okolností bychom měli být připraveni hlásat nepopulární a nepříjemné poselství o nápravě nespravedlnosti? 

Micheáš  vyjadřuje Boží hněv a smutek nad zlem, kterého se Boží lid dopouští. Bůh se o svůj lid zajímá. Varování přicházela proto, že Bůh svůj lid miloval. Když jiní profitují z nespravedlnosti, vysmívají se milosrdenství a pyšně dávají na odiv své ego, pak spravedlivé jednání, milosrdenství a chození s Bohem vyžaduje odvahu a vytrvalost. Když jednáme podle Boží vůle, Bůh jde s námi.

Ezechiel. „Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou. Ezechiel se zaměřuje na nedostatek péče o potřebné. Po pádu Jeruzaléma a odvedení zajatců do Babylona se zaměřuje na Boží zaslíbení obnovy. Bůh je Bohem, který nabízí druhou příležitost. Druhé šance dává i těm, kteří udělali velmi špatné rozhodnutí.    

Izajáš. Hospodin se postavil, povede spor … Slova Izajáše jsou ostrou kritikou poměrů v Božím lidu, varováním před blížícím se soudem. Zároveň nabízejí naději podmíněnou návratem k Bohu a změnou života. V jeho slovech zaznívá pocit zármutku nad zástupem lidí, kterým bylo ublíženo, nad ztrátami, které prožil národ, a nad soudem, který na něj brzy dopadne. Zároveň nabízí naději na to, co pro ně Bůh chce v budoucnosti udělat. Proto by měli usilovat hledat Hospodina hned, protože obnovený vztah s Bohem přinese také pokání nad jejich hříchy a změní i způsob, jak se chovají k druhým lidem. „Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí v dáli, pravda klopýtá, a co je správné, nemůže vstoupit“ (Iz 59,14). Velká pozornost se ale soustřeďuje na oznamování příchodu Mesiáše, který s konečnou platností obnoví Boží vládu na zemi, přinese spravedlnost, milosrdenství a obnovu.

Podněty k zamyšlení. „Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.‘ (Am 5,10)“  (PK 282; OSU 110)Když byl Izajáš povolán, moc se mu do plnění svěřeného úkolu nechtělo. Věděl, že se setká se silným odporem.“ (PK 306.307; OSU 118) Stát na straně pravdy je náročné a nebezpečné.  Volání proroků, vyzývající k návratu k Bohu, v sobě zahrnovalo i výzvu k ukončení nespravedlnosti. 

  1. Milost a spravedlnost v Žalmech a Příslovích

„Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu…“ (Ž 82,3.4) Písmo jasně svědčí, že Bůh ví o nespravedlnosti a snaží se ji zmírnit. Kéž nás studium inspiruje k tomu, abychom byli aktivnějšími v uspokojování potřeb chudých, utlačovaných a slabých.

 Žalmy – písně naděje pro utlačované. Bůh slyší a vidí ty, kteří prožívají bolest a trápení, kteří sice vložili svou důvěru v Boha, ale nevidí, že by se děla spravedlnost. Ujištění o Boží dobrotě, spravedlnosti a moci se může ztrácet ve zkušenosti nespravedlnosti a útlaku – v reakci na napětí naděje a víry v zaslíbení o Boží dobrotě a spravedlivém soudu. Zlo a nespravedlnost možná nyní vypadají jako vítězové, ale Bůh bude soudit hříšníky a nespravedlivé a potrestá je. Ti, kteří prožili ústrky a stali se oběťmi hříšného chování druhých lidí, budou nakonec obnoveni a uzdraveni. V žalmech můžeme najít naději pro utlačované, pro ty, kteří prožívají utrpení a zklamání právě dnes.

 „Bože, povstaň, rozsuď zemi…!“ „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? Často se stává, že se nelišíme od ostatních lidí. Předním představitelům šlo mnohdy jen o vlastní prospěch. Bez možnosti domoci se spravedlnosti u soudu byli obyčejní lidé zneužíváni. Nebeská spravedlnost je měřítkem, kterým bude posuzována pozemská spravedlnost.  Pokud pozemské soudy zůstanou hluché a nezastanou se chudých a utlačovaných, Bůh nebude mlčet. Boha znepokojují i nespravedliví soudci a chce, aby se rozhodli pro lepší způsob života. Co uděláme, aby vítězilo dobro, spravedlnost a pravda? 

Královské sliby. Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. (Ž 101,5–7) Žalm 101 je napsán z pohledu krále. Na začátku své vlády slíbil, že bude spravedlivým vládcem. Každý máme v životě postavení, ve kterém můžeme ovlivňovat druhé lidí – v práci, ve škole, v rodině, v sousedství nebo ve sborovém společenství. Vždy bychom měli praktikovat a prosazovat milosrdenství a právo. Musíme odolávat pokušení jednat nepoctivě, bezcharakterně a sobecky. To jsou nástrahy, které číhají na každého člověka, kterému je svěřena odpovědnost rozhodovat o druhých.

Chození s Bohem. Bůh na tomto světě neustále jedná – soudí, sytí, vysvobozuje, uzdravuje, pomáhá, ochraňuje a stará se a my jsme přizváni spolupracovat s ním. Jeho činnost je zaměřena na lidi, kteří pomoc potřebují. Když se snažíme bojovat proti chudobě, útlaku a nemocem, potom ve skutečnosti spolupracujeme s Bohem a pomáháme mu naplňovat jeho cíle.

Přísloví – projevy milosrdenství. V knize Přísloví nacházíme úvahy a poznámky týkající se různého způsobu chování (lenost/pilnost; spravedlnost/ničemnost; útisk/pomoc). Bohu na nás záleží. Dvojí závaží nebo odsouzení poctivého se Hospodinu přímo hnusí. Dalším důležitým tématem knihy Přísloví je slušnost a čestné jednání v obchodě, podnikání, vládnutí a prosazování spravedlnosti.

 

  1. Sobota – den svobody

 „A řekl jim: ‚Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“ (Mk 2,27) Sobota je projevem toho, že jsme byli stvořeni do vztahu s Bohem a s ostatními lidmi. Jak bychom měli sobotu zachovávat? Co v sobotu dělat nesmíme nebo bychom neměli? Pokud „pamatujeme na sobotní den“, bude nás to měnit každý den v týdnu. Sobota se může stát prostředkem požehnání pro druhé lidi.

Mana pro každého. Hospodin přikázal: Nasbírejte si každý, kolik potřebujete k jídlu. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Během čtyřiceti let se s železnou pravidelností opakovaly viditelné důkazy Boží péče o celé společenství. Izraelci se měli z každodenního daru many naučit, že Bůh dává dostatek pro každého člověka. Stejný princip bychom si měli osvojit i my. Vezměme jen tolik, kolik potřebujeme, a o nadbytek buďme připraveni se rozdělit s ostatními. Pak bude mít každý dost a o každého bude postaráno. Vyjadřujeme tím důvěru, že i další den přinese dostatek.

Poselství soboty.  V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. (Ex 20,11) Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi … Dnes je mnoho (jinak svobodných) lidí duchovně zotročeno obrovským množstvím falešných božstev a potřebují si připomínat, že pravý Bůh je Stvořitel. Sobota je pro takové připomínání velmi důležitá. Zachovávání soboty má vést k obnově vztahu mezi Bohem a jeho lidem: „Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já, Hospodin, je posvěcuji.“ (Ez 20,12)

Den rovnosti. Pamatuj na den odpočinku … Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani … ani tvůj služebník ani tvůj host.  V přikázání o sobotě je zaměření na druhé. Důraz klade na nejslabší členy společnosti (děti, otroci, zvířata, cizinci). Přikázání se zaměřuje na to, aby sobota byla dnem radosti a užitku pro všechny. Ve světle soboty jsme si všichni rovni. Zaměstnavatel nemá právo vyžadovat od zaměstnanců práci v sobotu. Bůh zve každého člověka, aby slavil sobotu mimo rámec každodenních povinností. Týká se to i cizinců, kteří nesdílejí naše náboženské přesvědčení. 

Den uzdravení. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Sobota měla být požehnáním pro všechny. Skutečným smyslem soboty bylo vysvobození a odpočinek. „Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ V sobotu jsme osvobozeni od každodenních povinností. To nám umožňuje, abychom se v sobotu zaměřili na druhé.

Sobotní odpočinek pro zemi zahrnoval mimořádný odpočinek každý sedmý rok. Jubilejní rok se konal každý padesátý rok. Zemědělská půda ležela jeden rok ladem. Moudrost takového jednání je v zemědělství obecně známá. Otroci měli být sedmý rok osvobozeni. Nezaplacené dluhy měly být na konci sedmiletého období zrušeny. To vše bylo projevem důvěry v Boha, že úroda z předchozího roku a to, co se samo urodí na polích, jim bude stačit na živobytí. Zachovávání soboty v dnešní době by mělo být duchovní zkušeností, která změní a ovlivní celý náš život.

„… Ten, kdo v sobotu přehlíží potřeby trpících, není bez viny. Bůh nechce, aby jeho stvoření, byť jen jednu hodinu, trpělo, pokud je možné mu v sobotu nebo v kterýkoli jiný den pomoci.“ (TV 128)  Vnímáme zachovávání soboty jako projev důvěry Bohu? Prožili jste zkušenost podobnou „maně“, když Bůh mimořádným způsobem zasáhl nebo vám požehnal v odpovědi na vaši důvěru v něho? Jak bychom se mohli podělit o požehnání ze soboty s těmi, kdo sobotu nesvětí?

  1. Plán pro lepší svět

Bůh vždy nacházel lidi, se kterými mohl navázat blízký vztah. V jejich příbězích vidíme Boží touhu obnovit zničený vztah s lidmi. Předávat skrze ně požehnání dalším. Mělo být uskutečněno prostřednictvím Izraele. Formoval jejich život tak, aby mohli být požehnáním pro ostatní národy. Podobné principy jsou součástí života věřících v současnosti.

Bůh slyšel a viděl útlak Izraelců v Egyptě. Čtyři století čekání v rozvíjejícím se útlaku a otroctví bylo velmi dlouhým obdobím. Pak se Bůh zjevil Mojžíšovi s poselstvím, že slyšel jejich volání o pomoc, viděl jejich útlak a ví o jejich utrpení – a rozhodně mu to není jedno. Bůh jim naplánoval lepší místo k životu, ale i to, aby neodešli z Egypta jako chudáci, s prázdnou. Bůh se rozhodl vybudovat z bývalých otroků životaschopnou a prosperující společnost, vzor pro okolní národy. A požehnání se mělo přenést na celý svět.

Desatero bychom mohli vnímat jako Ústavu. Po krátké „preambuli“, že Bůh vysvobozuje svůj lid, uvádí základní principy, podle kterých má žít celý národ. Principy, jak mohou lidé co nejlépe naplňovat svou lásku k Bohu a k sobě navzájem. Přestože jsou jednotlivá přikázání Desatera stručná, např. „Nezabiješ“  vyjadřuje a shrnuje „všechny nespravedlivé činy, jejichž záměrem je zkrátit život“, a také „sobecké přehlížení péče o potřebné“. (PP 308). Přestoupení zákona se můžeme dopustit i svými myšlenkami, špatnými pohnutkami nebo dokonce nevykonáním toho, o čem víme, že bychom udělat měli (Mt 5,21–30). Představ si společnost, v níž by se každé přikázání Desatera bralo vážně.

Nebudeš utlačovat hosta, ani vdovu a sirotka…  Hospodin ustanovil slavnost Paschy jako připomínku minulých událostí a jako příležitost vždy nanovo prožít a vyprávět příběh vysvobození. Zanedlouho Mojžíš obdržel od Hospodina další nařízení, např. jak mají správně zacházet s otroky, principy pro spravedlivé jednání soudů. Další zákony se zaměřovaly na ochranu nejzranitelnějších členů společenství a na cizince. Nebylo přípustné je využívat či zneužívat, měli právo na důstojný život.

Desátek byl Božím ustanovením pro podporu levijců, protože neobdrželi svůj podíl v zaslíbené zemi. Naše církev převzala desátkový systém a používá ho na podporu duchovních a na misii. Z biblických textů ale vyplývá, že ve starozákonní době Izraelité odevzdávali více než ¼  příjmu na podporu Božího díla, kněží, svatyně, sirotků, vdov a cizinců. Tzv. druhý desátek tvořil fond pro charitativní účely a pohostinnost.

Bůh věděl, jak důležité bude po vstupu Izraele do Kanaánu vlastnictví půdy. Proto byla pod vedením Jozua přidělena jednotlivým kmenům určitá část zaslíbené země. Časem okolnosti ovlivnily rozdělení půdy a soustředily ji do rukou několika lidí. Špatná rozhodnutí a neúspěch způsobily, že někteří lidé dali část půdy jako zástavu, nebo ji dokonce museli prodat, aby přežili. Aby dané rodiny navždy nepřišly o majetek, nebylo možné půdu prodat natrvalo, ale jen do nejbližšího „milostivého léta“. V tomto roce (případně mohla být odkoupena kdykoliv dříve) se pak mělo vlastnictví půdy vrátit rodině, jíž půda původně patřila. (Lv 25,14.17). Boží směrnice měly zajistit sociální rovnost. Sobotní a jubilejní rok do velké míry napravily to, co se pokazilo.

 „Nic nevystihuje zákony dané Mojžíšem lépe než dobrovolný, laskavý a pohostinný duch projevovaný ve vztahu k chudým. Tyto předpisy podporovaly vznešeného ducha štědrosti. Všechno, co uděláme ve prospěch druhých, se odrazí v požehnání pro nás.“ (PP 530-535, NUD 257-260)

 

  1. Bůh a stvoření

Bůh prožíval žal, když potom, co stvořil náš svět a daroval lidem život, viděl, jak je celé jeho stvoření postupně ničeno hříchem? Přesto je náš svět stále objektem Boží lásky. Nejenže začal uskutečňovat plán vykoupení a znovustvoření světa, ale dal i nám, jako svým následovníkům, úkol spolupracovat s ním při naplňování tohoto velkého plánu a při šíření této milosti.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem. Bůh byl v procesu stvoření velmi blízce přítomný – a to především v souvislosti se stvořením prvního člověka. Každá část stvoření je v nějakém vztahu ke zbytku stvoření. Lidé jsou stvořeni do vztahů – s Bohem, se sebou navzájem a také se vším, co bylo stvořeno.

Bůh stvořil dokonalý svět. Všechno, co učinil, bylo velmi dobré. Bylo v něm vše potřebné pro to, aby život prosperoval a vzkvétal. Také Ježíš používal příklady z přírody pro popsání Boží dobroty a péče. Své posluchače tím vedl k závislosti na Bohu a k vděčnosti za jeho dary.

Bůh uložil člověku, aby se staral o stvořenou zemi. Celá planeta byla místem hojnosti, stvořeným tak, aby zde vzkvétal život a aby se z něho lidské bytosti těšily. Během dějin lidé často zneužívali zemi a „škodili ji“. Původním plánem pro svět bylo, že bude stálým zdrojem života, požehnání a krásy pro všechny lidské bytosti. Tato odpovědnost by měla ovlivňovat náš každodenní život?

Bůh dal Adamovi a Evě výjimečný dar – svobodu se rozhodnout. Bůh připustil možnost, aby se lidé rozhodli neposlechnout. Sledoval tím vztah s lidmi založený na lásce a svobodné vůli. Na scénu však vstoupil ničitel, který chtěl rozvrátit dobrý a dokonalý svět stvořený Bohem. Rozhodl se k tomuto záměru zneužít lidské bytosti. Pokušení spočívalo ve zpochybnění Boží dobroty. Špatné rozhodnutí přineslo napětí a zkázu do jejich vztahu ke všemu, co bylo Bohem stvořeno.

Realita hříchu způsobila, že život se stal těžším a komplikovanějším pro zbytek stvoření. Následky hříchu jsou skutečné – ovlivňují celé lidstvo. Hřích poznamenal životy rodin a způsobil, že si jako lidé velmi často vůbec nerozumíme. Problémy máme i ve vztahu k přírodě a světu, ve kterém žijeme. Přestože zápasíme s hříchem a jeho vlivem na naše životy, jsme povoláni usilovat o dobro kolem nás.

Následky hříchu se začaly velmi rychle projevovat a rozšiřovat v celé lidské rodině. Žárlivost, závist, nepochopení a hněv postupně rostly, až vyústily v první vraždu. Když se Bůh ptal Kaina na jeho hřích, odpověděl ironicky: „Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ (Gn 4,9) „Ano, přesně tak, jsi strážcem svého bratra.“ Ať se nám to líbí nebo ne, máme Bohem danou odpovědnost nejen vůči Bohu, ale i jeden vůči druhému (Mt 22,37–39). To je základní motivací pro to, abychom pečovali o druhé a projevovali zájem o ty, kteří v životě nemají takové štěstí jako my. 

„Kdyby lidé plnili své povinnosti jako věrní správci Božích věcí, nebylo by hladu, utrpení způsobeného bídou, nebyli by nazí a potřební. Nevěrnost lidí je příčinou mnoha utrpení, které lidstvo prožívá. … Bůh ustanovil lidi za správce, proto není odpovědný za trápení, chudobu, nahotu, bídu a nouzi lidstva.“ (WM 16)

 

Úvod „Jednomu z mých nepatrných bratří…“

Ježíš hovořil o důležitosti pomoci hladovým, nemocným, nahým a vězněným. „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Jinými slovy máme naplňovat potřeby lidí v nouzi. Projevovat jim soucit, sloužit jejich potřebám a získávat si jejich důvěru. Pak je vyzvat: ‚Následujte Krista. Služba potřebným se může a má stát mocným nástrojem hlásání evangelia. Toto čtvrtletí se soustředíme na studium toho, co Boží slovo říká (a je toho hodně) o našem povolání sloužit trpícím kolem nás. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8)

 

Davidův životní příběh ukazuje, že hřích přináší jen hanbu a nesnáze. Víra pozvedne člověka, který činí pokání, aby prožíval přijetí za Božího syna nebo dceru!“ (NUD 371) Jsem nositelem spravedlnosti a milosrdenství? Žalmy a Přísloví jsou dvě biblické knihy, které se mimo jiné zaměřují na to, jak žít věrně a čestně uprostřed životních zkoušek a těžkostí. Nářek v Žalmech i moudrost v Příslovích naznačuje, že Bůh ví o situaci člověka a zasahuje, aby chránil ty, kteří jsou tak často přehlíženi a zneužíváni. A pokud se do něčeho takového pouští sám Bůh, pak bychom ani my neměli zůstat stranou a měli bychom v tom rozpoznat i své poslání.

Rozpis kázání a sobotní školy 3.Q 2019

Přejeme všem bratrům a sestrám požehnané dny dovolených a šťastný návrat z cest

Shrnutí sobotní školy za celé čtvrtletí

Shrnutí celého čtvrtletí

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.

Svůj čas má na této zemi vymezený i život v rodině. Ostatní ovlivňují náš život a my zase můžeme a máme pozitivně ovlivnit ten jejich.

Rozhodněme se správně, protože volby mohou zásadně změnit časný i věčný život. Někteří z nás žijí na troskách špatných rozhodnutí. Mezi naše důležitá rozhodnutí patří volba přátel a výběr životního partnera.

Život je plný změn a ty často přicházejí neočekávaně. Vstup do manželství, narození dítěte, odchod dítěte z domova, stárnutí, nemoc a nakonec umírání. Lze se připravit na smrt? Jedno důležité rozhodnutí by měl každý udělat: mít jistotu smíření s Bohem i s lidmi.        

Hospodin řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Přesto se člověk může dostat do situace, že je osamocený, protože je svobodný, rozvedený nebo ovdověl. Zvláštní skupinu osamělých lidí tvoří „duchovní vdovy a vdovci“. Jsou to lidé, kteří nemohou sdílet svoji víru se svým partnerem.

V Bibli nacházíme hodně slov moudrosti pro rodiny, která se týkají výchovných rad pro rodiče, morálních zásad v oblasti sexuality. 

Královská milostná píseň. Jedním z nejdůležitějších a nejdelších období života je manželství. Vztah mezi mužem a ženou probíhá ve třech rovinách: 1) zájmové v oblasti praktického života 2) názorové v oblasti duchovního života a 3) intimní v oblasti lidských bytostí. Tento úkol se zaměřil především na tajemství lidské intimity a rozkoš manželské lásky. Žel, že dnes jsme svědky toho, že Bohem vymezené hranice, se na všech frontách začínají odstraňovat. 

Klíče k rodinné jednotě. Prvním a nejdůležitější klíčem k rodinné jednotě je – Kristus, jako střed rodiny. Budování jednoty v rodině by mělo být nejdůležitější částí společného života. Tím nejspolehlivějším pojivem je láska. Ničitelé rodiny mají svoji konkrétní podobu. Jednou z nich je pýcha a sobectví.

Období rodičovství. Cílem tohoto úkolu bylo uvažovat o období rodičovství, o výzvách, obavách, uspokojení a radostech, které toto období přináší. Rodiče, veďte a vychovávejte děti, aby od dětství milovaly a poslouchaly Hospodina. „Zasvěť chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“

Čas ztrát. Všichni známe realitu bolesti a ztráty. Když dopadne na naši rodinu, prožíváme ji skutečně hluboce. Nejčastěji ztrácíme zdraví, vztah, důvěru a lásku (v důsledku násilí), svobodu (v důsledku závislosti) a nakonec i život.

Období obtíží – Konflikty. Existují principy, které pomáhají předejít konfliktům s lidmi. Pokud nastanou, je dobré problém jasně pojmenovat a naplno se věnovat jeho řešení, které by bylo k prospěchu všech zúčastněných. Modleme se za druhé a odpouštějme jim. Neřešené konflikty a přetrvávající hněv přerostou do ničivého vztahu plného násilí v rozporu s Božským principem nesobecké lásky. Když se proviníme my sami, měli bychom se pokusit narušený vztah napravit. Vyvinout iniciativu, zajít za člověkem, kterému jsme ublížili a vyjádřit lítost nad svým chováním a vzniklou situací a poprosit o odpuštění.

Víra v rodině. Život každého z nás je ovlivňován okolím.  Jakou roli hraje víra  v životě členů rodiny? Cílem úkolů sobotní školy pro toto čtvrtletí je harmonický život v rodinách. K tomu je potřebné, abychom se drželi toho, co je správné. Hleďme na Krista a vyvarujme se zla v každé podobě. Připomínejme si, jaký vliv měli někteří patriarchové, proroci a králové na společnost. Přinášejme světu stejné poselství, jaké přinášeli první křesťané. Za svou víru byli ochotni položit i své životy. 

Co viděli v tvém domě? Čím je provoněn náš domov? Je u nás cítit duch modlitby? Nachází se tam něha, velkorysost a láska? Věnujme se podnětům, které mohou udělat z našich domovů hezčí místo k životu. Neexistuje důležitější misijní oblast, než právě rodina. Následujme každý dobrý příklad. Hmatatelným vyjádřením obětavé lásky je pohostinnost. Vliv správné rodiny na srdce a životy lidí je mnohem účinnější než sebelepší kázání.

Rodina a čas konce. Jako synonymum „krizové situace“ se někdy používá spojení „čas konce“. Čas konce je spojen se vznikem generačních problémů. V náboženské oblasti lze situaci přirovnat modloslužbě za vlády krále Achaba. Kritická doba vyžadovala prožít důraznou společenskou změnu. Dnešním ekvivalentem dávné situace by mohly být příležitosti, kdy je v našich rodinách připomínán a vyzdvihován Ježíš a jeho zachraňující milost. Právě takové projevy mohou prostřednictvím milosti přinášet křesťanské rodiny.   

Ján Petrovič

Shrnutí sobotní školy č.13

Rodina a čas konce

Jako synonymum „krizové situace“ se někdy používá spojení „čas konce“. Možná i proto, že bible spojuje dobu konce s krizovou situací. V tomto úkolu jsme se zabývali některými biblickými příběhy a hledali poučení pro dobu, kdy v životě prožíváme obavy, těžkosti a zápasy, nebo počítáme s tím, že takové situace mohou v našem životě nastat.

Dnešní doba je charakteristická tím, že existují velké generační problémy. Který rodič by si nepřál lépe vycházet se svými dospívajícími dětmi? Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou praktickým vyjádřením věrnosti Bohu. Verše v úkolu mají ale i širší aplikaci. Odkazují na smíření Božího lidu s Hospodinem a mluví o spojení nové generace s předchozími věrnými následovníky prostřednictvím obnovy smlouvy.  

Jezábel, sidonská manželka krále Achaba se přičinila o zavedení uctívání Baala a urychlila morální úpadek Izraele. Eliášovo jméno „Hospodin je můj Bůh“ bylo všudypřítomným pokáráním těch, kteří uctívali Baala. Poskytnout přístřeší tomuto člověku by se dalo přirovnat k přechovávání nepřítele v době válečného konfliktu. Nelze se proto divit, když vdova vyčetla Eliášovi, že je zodpovědný za smrt jejího syna. Podle pohanského uvažování totiž hřích člověka vyžadoval oběť dítěte. Vzkříšením syna ženě ukázal, že Boží moc přináší život a znovu spojuje rodinu.

Kritická doba ale vyžadovala prožít mnohem důraznější společenskou změnu. V čase večerní oběti Bůh učinil zázrak a strávil promáčené dřevo i zápalnou oběť,  aniž by Eliáš pod ní rozdělal oheň. Boží odpověď byla znamením, že Bůh svůj národ opět přijal. Dnešním ekvivalentem dávné situace by mohly být příležitosti, kdy je v našich rodinách připomínán a vyzdvihován Ježíš a jeho zachraňující milost.

Jan odsoudil hřích a vyzýval hříšníky, aby činili pokání a nechali se pokřtít. Bez uvědomění si vlastního skutečného stavu člověk necítí potřebu něčeho lepšího. Janovo poselství obracelo lidi ke svatosti Božích požadavků. Jeho posluchači si mohli uvědomit, že potřebují dokonalou Boží spravedlnost. Upřímné pokání je vždy spojeno s pokornou prosbou o to, aby nás Bůh změnil. Jan Křtitel odhaloval mělké a sobecké pokrytectví Abrahamových potomků.

Jako adventisté sedmého dne v určitém smyslu vnímáme svou roli podobně jako roli Jana Křtitele. My jako hnutí usilujeme o obnovu a pokání v souvislosti s druhým příchodem Ježíše Krista. Prostřednictvím kříže nebeský Otec obrátil srdce svých dětí zpět k sobě. Zároveň obrátil jejich srdce i jednoho k druhému. Svět nutně potřebuje projevy nesobecké péče, trvalé oddanosti a neochvějné věrnosti Bohu. Právě takové projevy mohou prostřednictvím milosti přinášet křesťanské rodiny. Zvláště v našich rodinách se musí projevovat principy evangelia, jednoty, lásky a sebeobětování.     

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Poslední předprázdninová beseda Adra Klubu zdraví

14. eku výšlap – Po stopách šílených krav

Zajímá vás, co znamená tajemný název posledního ekuvýšlapu? Chtěli byste vědět, co jsme zažili ? Počkejte si na nové číslo sborového bulletinu. A my nabízíme malou ochutnávku v podobě fotografií.

 

Shrnutí sobotního úkolu č.12

Co viděli v tvém domě?

Možná, že se nacházíme v situaci, kdy je v našem životě vše v pořádku, ale možná je všechno úplně jinak. Ale ať už je to jakkoli, jaká by byla odpověď na otázku proroka Izaiáše: „Co viděli v tvém domě?“ Čím je provoněn náš domov? Je u nás cítit duch modlitby? Nachází se tam něha, velkorysost a láska? Věnujme se podnětům, které mohou udělat z našich domovů hezčí místo k životu.

2.Pa 32,24.25.31. V oněch dnech král Chizkiáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení. …. Iz. 39.kap. Babylonský král poslal Chizkiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení. Chizkiáš posly přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato …. A ukázal jim i celou zbrojnici… V celém jeho panství nebylo nic, co by jim Chizkiáš neukázal. … Izaiáš na to řekl: „ ….. Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, … bude odneseno do Babylonu.“  Položme si úvodní otázku trochu jinak: Co neviděli v tvém domě? Každá návštěva, která zavítá do křesťanské rodiny, by měla mít příležitost setkat se s opravdovými Kristovými následovníky. Měli by se snažit najít způsob, jak se citlivě a přiměřeně podělit o dobrou zprávu o spasení v Ježíši. Že jsme umírali, ale Kristus nás uzdravil.

Ondřej vyhledal svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše.“ Členové naší rodiny jsou docela přirozeně prvními příjemci našeho úsilí šířit evangelium. Neexistuje důležitější misijní oblast než právě rodina. V rodině bychom měli každého povzbuzovat, aby se účastnil nejen společné rodinné bohoslužby, ale aby věnoval pravidelný čas i osobní bohoslužbě. Dětem a mladým lidem bychom měli věnovat dostatek času a opravdové úsilí.

Někteří členové společenství mají nevěřícího partnera nebo partnerku. Ne každý z nevěřících partnerů má pochopení pro náboženský život svého protějšku. Jak se zachovat v takových situacích? Apoštol Pavel radí, neopouštět partnera, který chce v manželském svazku zůstat, protože nevěřící partner je posvěcen věřícím partnerem a spolu s nimi i jejich děti. Prokazování milosrdenství, neochvějná věrnost, pokorná služba a laskavé svědectví na straně věřícího zvyšuje pravděpodobnost, že se i nevěřící partner rozhodne následovat Krista.

V části „Rodinný život jako svědectví“ bylo uvedeno několik biblických textů, které se vyznačovaly společnou radou: řiďte se příkladem – Božím; Kristovým; Pavlovým; lidí, kteří dosáhli zaslíbení; víry; ale i přátel, manželských párů, rodin, spoluvěřících, či nevěřících, následujme každý dobrý příklad.    

Hmatatelným vyjádřením obětavé lásky je pohostinnost. Uspokojuje základní potřeby druhého člověka – odpočinek, jídlo a přátelství. Ježíš poukázal na teologickou důležitost pohostinnosti, protože tím prokážeme službu jemu samotnému. Pohostinnost se může projevit prostou přívětivostí, ochotou modlit se za druhého nebo s ním studovat Bibli.

Moc domova spočívá v evangelizaci. Vliv správné rodiny na srdce a životy lidí je mnohem účinnější než sebelepší kázání. Otevřeme-li svá srdce a své domovy Božím životním zásadám, staneme se prostředníky, skrze něž bude proudit životodárná síla. Z našich domovů budou tryskat proudy zdraví, které přinášejí život, krásu a užitek tam, kde je dnes pusto a prázdno. (Život naplněný pokojem 186.187).

      

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Sobota 22.června 2019

Pomalu se nám blíží prázdniny a mládežnické akce nabírají na obrátkách. Proto dnes naše mládežnice vyměnily sboreček za poslední setkání PTD (Pošli to dál), tentokrát v dětském táboře u Oder. Zůstaly nám jen menší děti, které spolu s Ivou Burešovou využily krásného slunečného počasí a šly na procházku do parku u zámku Kinských.

Sobotní školou s názvem „Co viděli v tvém domě“ nás provedl neplánovaně Petr Chára. Ujal se také vedení celé bohoslužby.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Bohumil Mroček. Zamýšlel se nad otázkou štěstí a radosti. Přepis najdete v odkazu „Kázání“.

Protože se blíží dovolené, ve středu se uskuteční poslední modlitební setkání, a to opět v 18.30hod ve sboru. Následovat bude 2měsíční pauza. Stejně tak se bude ve čtvrtek konat poslední předprázdninová beseda Adra Klubu zdraví s Anett Pavlokovou o Peru. Těšíme se na vás.

Sobota 15.června 2019 – Tenkráť na Valašsku

Tradiční setkání valašských sborů se letos konalo 15.června 2019, a jako vždy – na Damašku. Nikoliv v tom syrském, ale v Hošťálkové. Perfektní organizace byla od počátku znát – cestu nám ukazovaly umně vyhotovené tabulky ukazující správný směr. Lesní cestičkou tam, silnicí zpět. Už z dálky byla vidět mezi stromy prosvítající nová plachta zakrývající posezení pro účastníky bohoslužby pod širým nebem a teepee pro účinkující. Z obavy, že počasí bude více než slunečné a více než teplé jsme se většinou uchýlili do příjemného stínu stromů. Ale Pán nám požehnal i v této drobnosti – polojasno se ukázalo jako nejlepší řešení.

Dopolední částí setkání nás svými chválami provázelo seskupení zvané We send. Je to skupina mladých křesťanů, převážně z Církve adventistů sedmého dne, z nejrůznějších koutů republiky. Jejichž cílem je vzájemné budování vztahů,hodnot a kvality života. Chtějí přiblížit lidem, jakým způsobem se Bůh sklonil k člověku.  Setkávají se pravidelně až na výjimky každý druhý víkend v měsíci v jednom ze zúčastněných sborů CASD. A naše dvě mládežnice Nikča a Aďa se k tomuto společenství přidaly.

Kázání bratra Klody staršího objasňovalo motto celého letošního setkání – „Dveře ke štěstí se otvírají směrem ven“.

———————————————————

Hlavní myšlenky kázání:

Jan 4.kap.

Ježíš potkává u studny samařskou ženu. Ona se vyhýbá kontaktu s lidmi, nechce nikoho potkat. Ježíš v ní vidí ženu, která snila o své budoucnosti navzdory těžkému osudu. Snila o ženichovi, velké lásce, rodině. Do jejího života přišel jeden muž, potom další, a další. Každý její vztah byl plný problémů a hádek. Žila v několikerém vztahu, ale štěstí jí to nepřineslo. Byla zklamaná ze života, ze sebe. Hledala dobré věci, ale špatným způsobem. Cítí emocionální žízeň.Proč? Vždyť vše dělala podle nejlepšího vědomí. Ale nebylo to dobře. Chtěla si život užít, vychutnat. A v tu chvíli potká Ježíše. Ježíš říká – kéž bys okusila vody, kterou ti dám napít já.

Jan 3.kap.

Stejný příběh,  jen postava jiná. Nikodém vyhledá Ježíše. Je to muž, na rozdíl od ženy u studny. Je židovský kníže, není opovrhovanou osobou. Je to farizeus. Oba prožívají to samé. Oba jdou za dobrým cílem, ale špatnou cestou. Žena hledá naplnění života v citových prožitcích, Nikodém hledá štěstí ve studiu, ale nakonec dopadnou oba stejně.

„Příliš se na své štěstí zaměřujete, příliš o něho usilujete. A to není dobrá cesta.“

Jednou se ptali horolezců, kteří lezou na nejvyšší horu světa Mont Everest, proč lezou nahoru. Edmund Hillary odpověděl – ne kvůli pocitu štěstí, ale proto, že tu hora je. Chceme ji pokořit. Chceme něco vybojovat, poprat se s něčím. V důsledku toho se dostaví pocit štěstí. Ale štěstí nebylo tím prvotním záměrem.

Štěstí se získává v důsledku získávání cíle – je vedlejším produktem dosahování cíle. My se staráme o můj život, moje štěstí, moji spokojenost. To není dobře. Je nutné vidět potřeby, touhy a pocity druhých.

Nikodém byl u všech jednání a přelíčení s Ježíšem. Až se nakonec postavil na Jeho stranu. Ví, že to je ta správná cesta, to je dobré jednání.

—————————————————-

Po kázání byl čas na oběd. Sestry nám připravily několik výborných polévek a také něco sladkého. Čas jsme využili nejen k posilnění těla, ale především k popovídání s bratry a sestrami z jiných sborů, ti mladší využili lákavý chladivý bazén a mnozí v něm skončili i v šatech. Budiž jim odpuštěno, teplo bylo opravdu velké.

Odpolední část byla věnována vystoupením nejrůznějších hudebních skupin. Jejich písně, stejně jako finanční dary účastníků, byly věnovány obecně prospěšné společnosti Auxilium o.p.s. která je v regionu známá jako ojedinělý poskytovatel sociálních služeb podporujících život rodin pečujících o děti, následně osoby s nejtěžším stupněm ZP.

Do svých domovů jsme se začali rozjíždět kolem půl 6. Nutno podotknout, že akce byla opět zdařilá a Bohem požehnaná, že jsme moc rádi viděli své brášky v Kristu a podpořili dobrou věc.

Tak zase za rok !

 

 

Shrnutí sootního úkolu 11 – Víra v rodině

Víra v rodině

Život každého z nás je ovlivňován okolím, a to jak v dobrém, tak až příliš často i ve špatném smyslu. Rovněž my ovlivňujeme ostatní kolem nás. Jakou roli hraje víra (ne věrouka, ale životní postoj) v životě členů rodiny? Cílem úkolů sobotní školy pro toto čtvrtletí je harmonický život v rodinách, abychom mohli zářit jako hvězdy, které osvěcují svět.

K tomu je potřebné, abychom se drželi toho, co je správné. Oddíly Písma nám představily tři základní principy: 1) Hleďme na Krista, toho ukřižovaného 2) vyvarujme se zla v každé podobě 3) v neposlední radě zachovávejme další křesťanské (biblické) zásady, které naše církev přijala. Co můžeme my sami doporučit resp. čeho bychom se měli vyvarovat?

Jaký vliv měli někteří patriarchové, proroci a králové na společnost?  O Abrahamovi Bůh řekl: „Znám jej, že přikáže svým synům a své rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu“. Písmo ale přináší i příklady mužů a žen, kteří měli špatný vliv na rodinu i celý národ.

Občas se někdo dostane do svízelné situace. Daniel a spolu s ním mnoho mladých lidí bylo odvlečeno do babylonského zajetí. Samuel, Mojžíš, Josef, Ester, Námanova služebná, ti všichni prožili v nářučí milujících rodičů jen několik let. Jakou stopu zanechala výchova v raném dětství na duších těchto mladých lidí? Zaslíbení v Božím slově, síla rodiny, pomoc přátel a ujištění, že náš život je v Božích rukou, pomáhá mnoha hrdinům a hrdinkám víry úspěšně se vyrovnat s těžkými a vážnými otřesy, kterým jsou vystaveni. „Daniel si předsevzal, že se neposkvrní…“.   Jaké předsevzetí si dáme my, když máme svobodu a nehrozí nám pronásledování ze strany cizích vojáků nebo náboženské moci?

První generace – zakladatelé jsou většinou silně oddáni dané věrouce. Právě oni sformulovali základní principy společenství. Část lidí z další generace ztratí ze zřetele principy, které stojí za věroukou nebo zásadami. A u další generace se stává, že zvyk je nahrazen tradicí. Nadšení zakladatelů naprosto pomine. Nechtěli bychom se stát znovu tou první generací a vyznat společně s Jozuem: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“.

Jaké poselství přineseme světu ve 21.století my? Stejné, jaké přinášeli první křesťané. 1) Ježíš byl vzkříšen a žije. 2) Tím potvrdil vše, co řekl o sobě, o Bohu a jeho lásce k hříšníkům, o odpuštění a o jistotě věčného života prostřednictvím víry v Syna Božího. 3) První křesťané otevřeli své domovy pro studium Písma, modlili se a jedli společně, dělili se o finanční prostředky a pečovali o sebe navzájem. 4) Vyznali, dali najevo, že potřebují Boha i navzájem jeden druhého. Na první místo postavili jednotu a soudržnost v církvi i v rodině, aby tak naplnili Ježíšovu modlitbu. 5) Nevěřícím směle vydávali svědectví o Ježíšové vzkříšení a utvrzovali i jeden druhého. Za svou víru byli ochotni položit i své životy.  

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

 

Ján Petrovič

Beseda Adra Klubu zdraví

Není k dispozici žádný popis fotky.

Shrnutí sobotního úkolu – 10

Období obtíží.

Kaz. 3,8. – Je čas boje a čas pokoje. I ty nejlepší rodiny občas procházejí obdobím potíží a konfliktů. V Novém zákoně nacházíme opakované výzvy, abychom žili v klidu a v harmonii s druhými, byli trpěliví, shovívaví a soucitní. Samozřejmě, snadněji se to řekne, než udělá. Zamysleme se nad některými radami, které nám pomůžou uklidnit období obtíží.

Konflikt. Existují dva principy, které nám mohou pomoci vyhnout se nebo předejít konfliktům s lidmi. Podívejme se na třísku ve svém oku hodně zblízka a na třísku v oku druhého z co největší vzdálenosti. „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. (Př. 19,11.) Kéž bychom všichni pamatovali na to, že „začátek hádky je protržení hráze, raději přestaňme, než spor propukne!“ Místo toho je dobré v rozhovoru s partnerem problém jasně pojmenovat a naplno se věnovat jeho řešení. V diskusi vzpomeňme všechny hezké chvíle, že nám na partnerovi záleží, …  uvažujme o jeho slovech. Až potom navrhněme řešení, které by bylo k prospěchu všech zúčastněných.    

I ta nejlepší manželství se čas od času ocitnou v potížích a zachvátí je konflikty. Každý z nás se potřebuje naučit odpouštět. Přijměme chyby svého partnera. Modleme se za něj. V pokoře mu nabídněme odpuštění.

Hněv a konflikty. Každý z nás v určitých situacích pociťuje vnitřní nesouhlas a rozčarování s chováním partnera. Kaz. 7,9. Radí, abychom nebyli snadno popudliví k hněvu. Pokud nás něco trápí, modleme se za ty, kteří nás zraňují nebo nám ubližují. Odpouštějme jim a staňme se pro ně požehnáním. Možná máme pro svůj hněv dobrý důvod. Nepopírejme svůj hněv a ani se ho nesnažme omlouvat. Apoštol Pavel radí: „Nedej se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12,21.)

Hádky, zneužívání, ovládání a manipulace. Neřešené konflikty a přetrvávající hněv přerostou do ničivého vztahu plného násilí v nejrůznějších podobách – v naprostém rozporu s Božským principem nesobecké lásky. Žádná vlastnost lásky nás nevede k tomu, abychom zavírali oči a akceptovali násilí – a to v žádné formě ani podobě. Násilníci jsou často poměrně obratní a manipulativní a dosáhnou toho, že se jejich oběti cítí odpovědné za své utrpení. Nikdo si nezaslouží, aby ho někdo jiný zneužíval.    

Odpuštění a klid. Mt. 7,12. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi;“ Žid. 12,14. „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ I když někdy z naší strany uděláme vše, co je možné, někteří lidé, kteří nám ublížili, nebudou naslouchat a nebudou ochotni se změnit. Někteří se omluví, jiní to však odmítnou. Odpuštění je základním krokem řešení sporů. Boží nepřítel mezi nás s oblibou postaví vysokou zeď a různé překážky. Odpuštění je naše vědomé rozhodnutí. Když se proviníme my sami, měli bychom se pokusit narušený vztah napravit. Znamená to, že potřebujeme vyvinout iniciativu, zajít za člověkem, kterému jsme ublížili a vyjádřit lítost nad svým chováním a vzniklou situací a poprosit o odpuštění.

E.G.White v knize Adventní domov (AH 195,196) napsala: „Domov musí být místem nejčistších a nejvznešenějších citů. Každý den vytrvale usilujte o klid, soulad a štěstí. Je důležité vymýtit vše špatné, co se do našeho srdce snaží zasít satan – závist, žárlivost, podezírání, pomluvy, předsudky, sobectví, lakomství a marnivost. Och, kolik lidí pěstuje jedovaté rostliny, které udusí vzácné plody lásky a pošpiní duši člověka.“ Potlačme hněv, a náš partner nám nebude mít co odpustit.

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Informace o slavnostní konferenční bohoslužbě

V sobotu 8. června 2019 se uskuteční slavnostní konferenční bohoslužba pro tři sdružení Česko-Slovenské unie. Společné setkání bude v Brně v areálu Výstaviště Brno v pavilonu V. Slavnostní bohoslužba začne v 10 hodin a hostem bude předseda Interevropské divize církve adventistů Mario Brito.

Čas společně strávené soboty bude naplněn programem dětí, kázáním Božího slova, hudbou a představením administrátorů všech sdružení a unie. Od 14:30 bude odpolední program, kde představí svou službu oddělení církve. Zajímavé budou určitě i rozhovory s předsedy jednotlivých sdružení. V pavilonu také budou stánky s prezentacemi jednotlivých oddělení a institucí.

Pro toto zvláštní shromáždění církve je připraveno v sále 3 500 míst a dostatek dalšího prostoru pro vzájemné sdílení. V polední přestávce bude k dispozici malé občerstvení.

Areál Výstaviště Brno (BVV) je dobře přístupný městskou hromadnou dopravou a pro ty, kteří preferují vlastní dopravu, je dostatek parkovacích míst v areálu výstaviště přímo před pavilonem V (parkování je zdarma). Pro ty, kteří budou cestovat ze vzdálenějších konců našich republik, je zabezpečeno dostupné ubytování.

Chceme vás všechny pozvat na tuto jedinečnou příležitost, kdy se můžeme společně setkat k naslouchání, sdílení i společným modlitbám.

Za Česko-Slovenskou unii Církve adventistů sedmého dne Mikuláš Pavlík

 

Informace

Místo konání konference: Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, Česká republika, pavilon V.

Čas konání: dopoledne od 10:00, odpoledne od 14:30.

Doprava městskou hromadnou dopravou v Brně z autobusového nádraží Zvonařka na výstaviště autobusem č. 84 na zastávku Velodrom (5 stanic). Nebo z hlavního nádraží tramvají č. 1 směr Pisárky na zastávku Výstaviště – hlavní vstup (5 stanic).

Doprava autem směr BVV, Výstaviště 405/1, Brno, vjezd bránou č. 4 (49°11‘4.89“N; 16°34‘55.61), pak na parkoviště k pavilonu V.

 

Ubytování

Je připravena možnost ubytování v prostorách Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví, Brno, Čichnova 982/23, 624 00 Brno, Komín.

Cena ubytování za jednu noc pro jednu osobu je 300 Kč (ČR), 11 € (SR). Děti do 6 let zdarma (je potřeba však uvést jméno a věk dítěte do příhlášky).

Součástí ubytování je povlečení, ručník, malé mýdlo a snídaně.

Nocleh lze zajistit ze 7. 6. i z 8. 6. 2019.

Parkování v objektu školy (placené, max. 100 Kč za den).

Ubytování k dispozici od 11:00; pokoje je třeba opustit do 16:00.

Platba pro ČR: číslo účtu ČSU 116 484 1011/0100 variabilní symbol: 512777.

Platba pro SR: IBAN SK94 8330 0000 0025 0034 1599, variabilní symbol: 006.

U platby je potřeba uvést do poznámky jméno a příjmení, koho se platba týká.

Obsazení pokojů bude zohledněno dle přihlášení.

V jedné buňce s vlastním sociálním zařízením a sprchou je 2 a 3lůžkový pokoj.

Přihlašování k ubytování již bylo ukončeno.

Dotazy k ubytování: Jiřina Žižková, e-mail: jzizkova@casd.cz