Sborový výlet 22.srpna – 25.srpna 2019

Ve dnech 22.srpna – 25.srpna 2019 proběhne sborový výlet do Mělníka.

Sraz všech přihlášených účastníků u motorestu Studená Loučka na „Mohelničáku“ ve 13,30hod.

 

Shromáždění v sobotu 24.8. v modlitebně ve Valašském Meziříčí nebude.

Křesťanský domov

V sobotu 31.srpna 2019 odpoledne se sejdeme ve Valašské Bystřici č.p.407 u Mročků na společném posezení Křesťanského domova.

Vítáme nového kazatele sborů Valašské Meziříčí, Kateřinice a Vsetín – Hynka Donu

Shrnutí sobotní školy 3.čtvrtletí

  1. Jednomu z mých nepatrných bratří

„Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘“ (Mt 25,40) Ježíšova slova obracejí naši pozornost k spravedlnosti, laskavosti a milosrdenství.  Nebeské království je realitou a i my můžeme být právě teď jeho součástí. Je to způsob života, který se řídí zcela jinými prioritami, hodnotami a zásadami, než podle jakých fungují všechny vládnoucí pozemské politické systémy.

Kázání na hoře – úvod. Kázání na hoře Chu-Ža-Ti-La-Mi-Či-Po-Pre je Ježíšovým nejdelším kázáním. Přináší přehled o podstatě Božího království, o rozpoznání chudoby, o spravedlnosti, pokoře, milosrdenství, čistotě srdce a o pokoji, které byli ztělesněním podceňovaných hodnot jeho království. Aplikace těchto pravidel přinese praktickou změnu do života celého světa. Praktická odpovědnost a vliv věřících je zdůrazněn Ježíšovou výzvou, aby byli solí a světlem světa (Mt 5,13–16).

Překonávání zla dobrem. „Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, … protože nebeský Otec dává slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,38–48) Ježíš většinou mluvil k obyčejným lidem, kterým se v té době žilo poměrně obtížně. Když je Ježíš učil, zaměřoval se na to, aby jim navzdory komplikovaným okolnostem nabídl lepší život naplněný sebeúctou a odvahou. Ježíš shrnul „celý zákon a proroky“ do principu: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.“ (Mt 7,12)

Milosrdný Samařan. Jeden člověk … padl do rukou lupičů … kněz i levita se mu vyhli … Samařan, byl hnut soucitem a postaral se o něho. (L 10,30–37) Lidé často přemýšlejí o tom, jak  vymezit pojem „bližní“ z Lv.19,18. Ježíš usiloval o to, aby jeho učedníci prokazovali lásku a dobré skutky všem. Dokonce nepřátelům. Místo teoretické odpovědi dal Ježíš zákoníkovi praktickou radu: Jdi a buď ty sám bližním každému, kdo potřebuje tvou pomoc (L 10,36.37).

Boháč a Lazar. V době, kdy neexistovaly sociální dávky, veřejné nemocnice nebo charitativní organizace, bylo běžné, že lidé s vážným zdravotním problémem žebrali u domů bohatých. Očekávalo se, že zámožní budou štědří, aby zmírnili utrpení chudých. V podobenství O boháči a Lazarovi zůstal boháč k potřebám svého trpícího bratra sobecky lhostejný. To ho stálo obrovskou cenu s přesahem do věčnosti.

Nepatrní bratři.  „Pane, kdy jsme tě viděli …  40Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,37–40) Ježíšův výrok, že službou potřebným, sloužíme vlastně jemu, by měl změnit naše vztahy a postoje. Představ si, že bys měl možnost pozvat Ježíše na oběd nebo ho navštívit v nemocnici či ve vězení.

Podněty k zamyšlení. „Kristus boří dělicí zeď, sebelásku, národnostní předsudky a učí lásce k celé lidské rodině. Povznáší lidi nad úzký obzor vytvořený sobectvím; ruší územní hranice a uměle vytvořené rozdíly ve společnosti. Nedělá rozdíl mezi blízkými a cizinci, přáteli a nepřáteli. Učí nás, abychom v každém člověku, který potřebuje naši pomoc, viděli svého bližního a na svět se dívali jako na své působiště.“ (MB 42; MON 30) Falešné je každé náboženství, které ve svých důsledcích vede lidi, aby se nestarali o to, co člověk pociťuje, čím trpí, co zakouší, aby si málo vážili druhých, za něž Kristus zemřel. Zrazujeme Krista, když nedbáme na volání chudých, trpících a hříšných. Křesťanství má ve světě tak malý vliv, protože se lidé jen hlásí ke Kristovu jménu, ale svým životem ho zapírají. Takové jednání Kristovo jméno zneucťuje.“ (MB 136.137; MON 79) 

  1. Ježíš a lidé v nouzi

 Jedním z důvodů Ježíšova vtělení bylo ukázat nám, jaký je vlastně Bůh. Uskutečnil to různě – učením, obětí a způsobem života, jakým jednal s obyčejnými lidmi. Co udělal nebo řekl, přineslo do života lidí okamžitou a opravdovou změnu. Náboženští vůdci však vnímali Ježíše jako hrozbu. Za vše hovoří jejich ohavný čin nespravedlnosti a krutosti, když dali Ježíše zatknout, křivě ho obvinili, nespravedlivě soudili a nakonec ho ukřižovali. Na Ježíšově smrti se naplno projevila hrůzostrašná podstata zla. Ale díky vzkříšení Ježíš ukázal vítězství života, dobra a spasení.

Mariin chvalozpěv. Marie si jen před několika dny vyslechla slova anděla Gabriela. Anděl jí řekl, že se stane matkou Ježíše, který bude Synem Nejvyššího. Marie doslova překypovala údivem, vědomím prožívaného zázraku a vděčností Bohu. Uvědomovala si, že Bůh jedná v jejím životě, zároveň jí však bylo jasné, že tyto události mají mimořádný vliv i na celý národ a na všechny lidi. Marie chápala, že Bůh je nejen mocný a hodný chvály, ale že je také milostivý a mimořádně ho zajímá osud prostých, utlačovaných a chudých.

Ježíšovo poslání. Péče o tělesné a praktické potřeby lidí byla pro Ježíše a jeho učedníky nedílnou součástí péče o jejich duchovní potřeby. Jejich služba měla odrážet a potvrzovat hodnoty a principy Ježíšovy služby a království, do kterého lidi zval.

Ježíšovy zázraky dokazovaly jeho moc. Neměly být žádným divadlem ani atrakcí. Hlavním Ježíšovým cílem bylo přinést lidem spasení. Zázraky byly i vyjádřením jeho soucitu s trpícími. Dělal vše pro to, aby pomohl lidem, s nimiž přišel do kontaktu, a pozvedl je.

Vyčištění chrámu. V evangeliích nás často oslovuje Ježíšovo laskavé a vlídné jednání, jeho péče o nemocné, o děti a ztracené. Proto nás mohou zaskočit příběhy, v nichž Ježíš jedná stroze, přísně a energicky. Očištění chrámu je příběh naplněný silnými emocemi, mocnými činy a horlivostí. Ježíši evidentně velmi leželo na srdci, jakým způsobem je chrám využíván. Co můžeme jako členové církve udělat pro to, aby se naše místní sbory nikdy nestaly místem, které by potřebovalo stejně radikální zásah, jako chrám v Ježíšových dnech? 

 

Kristův kříž. Bůh v Ježíši Kristu prožil to nejhorší z lidské krutosti, bezohlednosti a nespravedlnosti přes veškerou milost a dobrotu, kterou Ježíš během svého života a své služby prokazoval. Jeho smrt přišla jako následek nenávisti, závisti a nespravedlnosti. Prostřednictvím Ježíšova utrpení nám Bůh ukázal, že ví a rozumí tomu, co znamená být obětí zla a nespravedlnosti.

Podněty k zamyšlení. „Bůh dává ve svém slovu jednoznačný důkaz, že potrestá přestupníky zákona. Ti, kdo si namlouvají, že Bůh je příliš milosrdný, než aby uplatnil spravedlnost vůči hříšníkům, by se měli podívat na golgotský kříž. Smrt bezhříšného Božího Syna dosvědčuje, že ‚mzdou hříchu je smrt‘, že každé přestoupení Božího zákona přináší spravedlivou odplatu. Kristus přinesl takovou oběť proto, aby hříšníci mohli být zachráněni. Každý, kdo odmítá draze vykoupené odpuštění, musí sám nést vinu a trest za své přestoupení.“ (GC 539.540; VDV 352)  Ježíš nikdy nehlásal politické reformy, kterými by se uskutečnilo „království“, o němž mluvil. Dějiny jsou plné smutných příběhů lidí, kteří jednali násilně a působili utrpení. Často své činy omlouvali snahou pomoci utlačovaným a ponižovaným. Konečný výsledek nezřídka spočíval v tom, že jednu skupinu způsobující útlak nahradila nějaká jiná skupina. 

  1. Uctívání Stvořitele

„Zdalipak půst, který já si přeji, není …“ (Iz 58,6.7) Proroci konkrétně a adresně vyjadřovali hněv a zármutek nad nespravedlivým jednáním Božího lidu. Výroky proroků o spravedlnosti a bezpráví zazněly v kontextu pokynů se správným uctíváním Boha. Pravé uctívání není omezeno na náboženský rituál. Nedílnou součástí pravého uctívání je usilovat o dobro druhých a o pozvednutí ponížených a zapomenutých.

Modlářství a útlak. Izraelci se zavázali, „‚Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.‘  Je neuvěřitelné, jak rychle se odvrátili k uctívání modly. Uprostřed volání k reformaci a oživení zaznívaly i výzvy k lepšímu zacházení s chudými, potřebnými a bezmocnými. Uctívání model ovlivnilo jejich postoje v sociální oblasti. Kdyby zůstali věrní Hospodinu, zachovali by si i zájem o lidi v nouzi.

Pohnutky uctívání. Pro uctívání Hospodina existuje několik důvodů, jako např. kdo je Bůh a co udělal. Mezi Boží vlastnosti patří jeho dobrota, spravedlnost a milosrdenství. Boží činy se stávaly motivací pro jednání lidí. Boží spravedlnost vidíme v jeho čestném, nestranném a spravedlivém jednání ve prospěch jeho lidu, všech chudých a utlačovaných. Jak vnímáme vlastní motivaci k uctívání Boha?

Nesprávná bohoslužba. „Nenávidím vaše … Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok. (Am 5,21–24) Nejlepší snahy o náboženskou reformu nestačily na to, aby prostřednictvím rituálů přehlušili pláč a křik chudých a utlačovaných. Hospodin zavrhuje náš způsob uctívání.  Hospodin „nemůže ani vystát“ slavnostní shromáždění. „Nechce slyšet“ oslavné písně. Odvrací všechny své smysly – nenávidí, nechce cítit, ochutnat, poslouchat, dívat se. Všechno, co dělají ve jménu náboženství, je mu odporné. Dá se něčím získat Boží přízeň a odpuštění? NE! O co tedy Bohu opravdu jde? Hospodin žádá „jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mi 6,8).

Cesta k uctívání. „Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému … (Iz 58,5–8) Proroci poukazují na to, že aktivní pomoc chudým, utlačovaným a lidem v nouzi je důležitou a nedílnou součástí bohoslužby. Hospodin ve svých slovech kritizuje chování horlivých, nábožensky orientovaných lidí. Měli by se pokusit o zcela jiný typ bohoslužby – o službu. Uctívání Boha by nemělo být zaměřeno jen dovnitř člověka (nebo společenství), ale mělo by přinést požehnání všem kolem. Hospodin jako odpověď na takovou formu bohoslužby dá své mimořádné požehnání.

Milosrdenství a věrnost. „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Mt 9,13; citováno z Oz 6,6) Ježíšův život byl naplněn péčí a službou. Jeho vztah k druhým, zázraky uzdravení, způsob komunikace a jeho podobenství, to vše ukazovalo a přesvědčovalo, že právě takový život je nejlepším svědectvím o skutečném posvěcení se Bohu. Náboženské úkony a dodržování pravidel nejsou samy o sobě špatné, ale v žádném případě nesmí bránit tomu, abychom s druhými lidmi zacházeli spravedlivě a čestně.

Podněty k zamyšlení. „Dostala jsem pokyn, abych obrátila pozornost našich lidí na 58. kapitolu Izajáše. Čtěte ji pozorně a pochopte, jaký způsob služby přinese do sborů život. Dílo evangelia se má šířit dvěma způsoby – štědrostí a našimi skutky. Když potkáte trpící duši, která potřebuje pomoc, pomozte jí. Když najdete hladové, nasyťte je. Tak budete jednat v souladu s Kristovou službou. Pánovo svaté dílo spočívalo ve skutcích laskavosti a štědrosti. Ať jsou všichni věřící povzbuzeni, aby měli i oni účast na takovém díle.“ (WM 29) Součástí opravdového uctívání, o které Bohu jde, je péče o chudé a nuzné a snaha pracovat proti útlaku a nespravedlnosti.

  1. Volání proroků

„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Mi 6,8) Poselství proroků mělo Boží lid navrátit zpět k Hospodinu a vést lidi k pokání.

 Volání po spravedlnosti. Lid odmítl Samuela uposlechnout. Prohlásili: „Nikoli. Ať je nad námi král!“ (1S 8,19.) Netrvalo dlouho a David a Šalomoun zneužili svou moc. Proroci vyzývali, abychom žili a jednali spravedlivě. „Děsivé skutečnosti, jsou i dnes součástí našeho světa. … Nespravedlivé skutky nás málokdy znepokojí, pobouří nebo vyburcují ke konkrétnímu jednání. Proroci nám pomáhají vidět nespravedlnost a utrpení pohledem Božích očí naplněných slzami. Jejich horlivost je výzvou spolupracovat s Bohem na zmírnění bolesti kolem nás.

Ámos začal popisem zločinů okolních národů a pak vyhlásil soud nad Judou. Obyvatelé severního království tleskali. Pak se věnuje hříchům Izraele – modlářství, nespravedlnosti a opakovanému úpadku. Ámos se nevyjadřuje diplomaticky. Jeho varování jsou naplněna naléhavými prosbami, aby se lidé vrátili zpět k Bohu. Součástí pokání měla být i obnova jejich smyslu pro spravedlnost a péče o chudé mezi nimi. Konec proroctví se soustřeďuje na obnovu Božího lidu a láskyplný vzkaz o odpuštění a naději.“ (PK 283; OSU 111) Za jakých okolností bychom měli být připraveni hlásat nepopulární a nepříjemné poselství o nápravě nespravedlnosti? 

Micheáš  vyjadřuje Boží hněv a smutek nad zlem, kterého se Boží lid dopouští. Bůh se o svůj lid zajímá. Varování přicházela proto, že Bůh svůj lid miloval. Když jiní profitují z nespravedlnosti, vysmívají se milosrdenství a pyšně dávají na odiv své ego, pak spravedlivé jednání, milosrdenství a chození s Bohem vyžaduje odvahu a vytrvalost. Když jednáme podle Boží vůle, Bůh jde s námi.

Ezechiel. „Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou. Ezechiel se zaměřuje na nedostatek péče o potřebné. Po pádu Jeruzaléma a odvedení zajatců do Babylona se zaměřuje na Boží zaslíbení obnovy. Bůh je Bohem, který nabízí druhou příležitost. Druhé šance dává i těm, kteří udělali velmi špatné rozhodnutí.    

Izajáš. Hospodin se postavil, povede spor … Slova Izajáše jsou ostrou kritikou poměrů v Božím lidu, varováním před blížícím se soudem. Zároveň nabízejí naději podmíněnou návratem k Bohu a změnou života. V jeho slovech zaznívá pocit zármutku nad zástupem lidí, kterým bylo ublíženo, nad ztrátami, které prožil národ, a nad soudem, který na něj brzy dopadne. Zároveň nabízí naději na to, co pro ně Bůh chce v budoucnosti udělat. Proto by měli usilovat hledat Hospodina hned, protože obnovený vztah s Bohem přinese také pokání nad jejich hříchy a změní i způsob, jak se chovají k druhým lidem. „Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí v dáli, pravda klopýtá, a co je správné, nemůže vstoupit“ (Iz 59,14). Velká pozornost se ale soustřeďuje na oznamování příchodu Mesiáše, který s konečnou platností obnoví Boží vládu na zemi, přinese spravedlnost, milosrdenství a obnovu.

Podněty k zamyšlení. „Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.‘ (Am 5,10)“  (PK 282; OSU 110)Když byl Izajáš povolán, moc se mu do plnění svěřeného úkolu nechtělo. Věděl, že se setká se silným odporem.“ (PK 306.307; OSU 118) Stát na straně pravdy je náročné a nebezpečné.  Volání proroků, vyzývající k návratu k Bohu, v sobě zahrnovalo i výzvu k ukončení nespravedlnosti. 

  1. Milost a spravedlnost v Žalmech a Příslovích

„Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu…“ (Ž 82,3.4) Písmo jasně svědčí, že Bůh ví o nespravedlnosti a snaží se ji zmírnit. Kéž nás studium inspiruje k tomu, abychom byli aktivnějšími v uspokojování potřeb chudých, utlačovaných a slabých.

 Žalmy – písně naděje pro utlačované. Bůh slyší a vidí ty, kteří prožívají bolest a trápení, kteří sice vložili svou důvěru v Boha, ale nevidí, že by se děla spravedlnost. Ujištění o Boží dobrotě, spravedlnosti a moci se může ztrácet ve zkušenosti nespravedlnosti a útlaku – v reakci na napětí naděje a víry v zaslíbení o Boží dobrotě a spravedlivém soudu. Zlo a nespravedlnost možná nyní vypadají jako vítězové, ale Bůh bude soudit hříšníky a nespravedlivé a potrestá je. Ti, kteří prožili ústrky a stali se oběťmi hříšného chování druhých lidí, budou nakonec obnoveni a uzdraveni. V žalmech můžeme najít naději pro utlačované, pro ty, kteří prožívají utrpení a zklamání právě dnes.

 „Bože, povstaň, rozsuď zemi…!“ „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? Často se stává, že se nelišíme od ostatních lidí. Předním představitelům šlo mnohdy jen o vlastní prospěch. Bez možnosti domoci se spravedlnosti u soudu byli obyčejní lidé zneužíváni. Nebeská spravedlnost je měřítkem, kterým bude posuzována pozemská spravedlnost.  Pokud pozemské soudy zůstanou hluché a nezastanou se chudých a utlačovaných, Bůh nebude mlčet. Boha znepokojují i nespravedliví soudci a chce, aby se rozhodli pro lepší způsob života. Co uděláme, aby vítězilo dobro, spravedlnost a pravda? 

Královské sliby. Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. (Ž 101,5–7) Žalm 101 je napsán z pohledu krále. Na začátku své vlády slíbil, že bude spravedlivým vládcem. Každý máme v životě postavení, ve kterém můžeme ovlivňovat druhé lidí – v práci, ve škole, v rodině, v sousedství nebo ve sborovém společenství. Vždy bychom měli praktikovat a prosazovat milosrdenství a právo. Musíme odolávat pokušení jednat nepoctivě, bezcharakterně a sobecky. To jsou nástrahy, které číhají na každého člověka, kterému je svěřena odpovědnost rozhodovat o druhých.

Chození s Bohem. Bůh na tomto světě neustále jedná – soudí, sytí, vysvobozuje, uzdravuje, pomáhá, ochraňuje a stará se a my jsme přizváni spolupracovat s ním. Jeho činnost je zaměřena na lidi, kteří pomoc potřebují. Když se snažíme bojovat proti chudobě, útlaku a nemocem, potom ve skutečnosti spolupracujeme s Bohem a pomáháme mu naplňovat jeho cíle.

Přísloví – projevy milosrdenství. V knize Přísloví nacházíme úvahy a poznámky týkající se různého způsobu chování (lenost/pilnost; spravedlnost/ničemnost; útisk/pomoc). Bohu na nás záleží. Dvojí závaží nebo odsouzení poctivého se Hospodinu přímo hnusí. Dalším důležitým tématem knihy Přísloví je slušnost a čestné jednání v obchodě, podnikání, vládnutí a prosazování spravedlnosti.

  1. Sobota – den svobody

 „A řekl jim: ‚Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“ (Mk 2,27) Sobota je projevem toho, že jsme byli stvořeni do vztahu s Bohem a s ostatními lidmi. Jak bychom měli sobotu zachovávat? Co v sobotu dělat nesmíme nebo bychom neměli? Pokud „pamatujeme na sobotní den“, bude nás to měnit každý den v týdnu. Sobota se může stát prostředkem požehnání pro druhé lidi.

Mana pro každého. Hospodin přikázal: Nasbírejte si každý, kolik potřebujete k jídlu. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Během čtyřiceti let se s železnou pravidelností opakovaly viditelné důkazy Boží péče o celé společenství. Izraelci se měli z každodenního daru many naučit, že Bůh dává dostatek pro každého člověka. Stejný princip bychom si měli osvojit i my. Vezměme jen tolik, kolik potřebujeme, a o nadbytek buďme připraveni se rozdělit s ostatními. Pak bude mít každý dost a o každého bude postaráno. Vyjadřujeme tím důvěru, že i další den přinese dostatek.

Poselství soboty.  V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. (Ex 20,11) Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi … Dnes je mnoho (jinak svobodných) lidí duchovně zotročeno obrovským množstvím falešných božstev a potřebují si připomínat, že pravý Bůh je Stvořitel. Sobota je pro takové připomínání velmi důležitá. Zachovávání soboty má vést k obnově vztahu mezi Bohem a jeho lidem: „Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já, Hospodin, je posvěcuji.“ (Ez 20,12)

Den rovnosti. Pamatuj na den odpočinku … Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani … ani tvůj služebník ani tvůj host.  V přikázání o sobotě je zaměření na druhé. Důraz klade na nejslabší členy společnosti (děti, otroci, zvířata, cizinci). Přikázání se zaměřuje na to, aby sobota byla dnem radosti a užitku pro všechny. Ve světle soboty jsme si všichni rovni. Zaměstnavatel nemá právo vyžadovat od zaměstnanců práci v sobotu. Bůh zve každého člověka, aby slavil sobotu mimo rámec každodenních povinností. Týká se to i cizinců, kteří nesdílejí naše náboženské přesvědčení. 

Den uzdravení. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Sobota měla být požehnáním pro všechny. Skutečným smyslem soboty bylo vysvobození a odpočinek. „Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ V sobotu jsme osvobozeni od každodenních povinností. To nám umožňuje, abychom se v sobotu zaměřili na druhé.

Sobotní odpočinek pro zemi zahrnoval mimořádný odpočinek každý sedmý rok. Jubilejní rok se konal každý padesátý rok. Zemědělská půda ležela jeden rok ladem. Moudrost takového jednání je v zemědělství obecně známá. Otroci měli být sedmý rok osvobozeni. Nezaplacené dluhy měly být na konci sedmiletého období zrušeny. To vše bylo projevem důvěry v Boha, že úroda z předchozího roku a to, co se samo urodí na polích, jim bude stačit na živobytí. Zachovávání soboty v dnešní době by mělo být duchovní zkušeností, která změní a ovlivní celý náš život.

„… Ten, kdo v sobotu přehlíží potřeby trpících, není bez viny. Bůh nechce, aby jeho stvoření, byť jen jednu hodinu, trpělo, pokud je možné mu v sobotu nebo v kterýkoli jiný den pomoci.“ (TV 128)  Vnímáme zachovávání soboty jako projev důvěry Bohu? Prožili jste zkušenost podobnou „maně“, když Bůh mimořádným způsobem zasáhl nebo vám požehnal v odpovědi na vaši důvěru v něho? Jak bychom se mohli podělit o požehnání ze soboty s těmi, kdo sobotu nesvětí?

  1. Plán pro lepší svět

Bůh vždy nacházel lidi, se kterými mohl navázat blízký vztah. V jejich příbězích vidíme Boží touhu obnovit zničený vztah s lidmi. Předávat skrze ně požehnání dalším. Mělo být uskutečněno prostřednictvím Izraele. Formoval jejich život tak, aby mohli být požehnáním pro ostatní národy. Podobné principy jsou součástí života věřících v současnosti.

Bůh slyšel a viděl útlak Izraelců v Egyptě. Čtyři století čekání v rozvíjejícím se útlaku a otroctví bylo velmi dlouhým obdobím. Pak se Bůh zjevil Mojžíšovi s poselstvím, že slyšel jejich volání o pomoc, viděl jejich útlak a ví o jejich utrpení – a rozhodně mu to není jedno. Bůh jim naplánoval lepší místo k životu, ale i to, aby neodešli z Egypta jako chudáci, s prázdnou. Bůh se rozhodl vybudovat z bývalých otroků životaschopnou a prosperující společnost, vzor pro okolní národy. A požehnání se mělo přenést na celý svět.

Desatero bychom mohli vnímat jako Ústavu. Po krátké „preambuli“, že Bůh vysvobozuje svůj lid, uvádí základní principy, podle kterých má žít celý národ. Principy, jak mohou lidé co nejlépe naplňovat svou lásku k Bohu a k sobě navzájem. Přestože jsou jednotlivá přikázání Desatera stručná, např. „Nezabiješ“  vyjadřuje a shrnuje „všechny nespravedlivé činy, jejichž záměrem je zkrátit život“, a také „sobecké přehlížení péče o potřebné“. (PP 308). Přestoupení zákona se můžeme dopustit i svými myšlenkami, špatnými pohnutkami nebo dokonce nevykonáním toho, o čem víme, že bychom udělat měli (Mt 5,21–30). Představ si společnost, v níž by se každé přikázání Desatera bralo vážně.

Nebudeš utlačovat hosta, ani vdovu a sirotka…  Hospodin ustanovil slavnost Paschy jako připomínku minulých událostí a jako příležitost vždy nanovo prožít a vyprávět příběh vysvobození. Zanedlouho Mojžíš obdržel od Hospodina další nařízení, např. jak mají správně zacházet s otroky, principy pro spravedlivé jednání soudů. Další zákony se zaměřovaly na ochranu nejzranitelnějších členů společenství a na cizince. Nebylo přípustné je využívat či zneužívat, měli právo na důstojný život.

Desátek byl Božím ustanovením pro podporu levijců, protože neobdrželi svůj podíl v zaslíbené zemi. Naše církev převzala desátkový systém a používá ho na podporu duchovních a na misii. Z biblických textů ale vyplývá, že ve starozákonní době Izraelité odevzdávali více než ¼  příjmu na podporu Božího díla, kněží, svatyně, sirotků, vdov a cizinců. Tzv. druhý desátek tvořil fond pro charitativní účely a pohostinnost.

Bůh věděl, jak důležité bude po vstupu Izraele do Kanaánu vlastnictví půdy. Proto byla pod vedením Jozua přidělena jednotlivým kmenům určitá část zaslíbené země. Časem okolnosti ovlivnily rozdělení půdy a soustředily ji do rukou několika lidí. Špatná rozhodnutí a neúspěch způsobily, že někteří lidé dali část půdy jako zástavu, nebo ji dokonce museli prodat, aby přežili. Aby dané rodiny navždy nepřišly o majetek, nebylo možné půdu prodat natrvalo, ale jen do nejbližšího „milostivého léta“. V tomto roce (případně mohla být odkoupena kdykoliv dříve) se pak mělo vlastnictví půdy vrátit rodině, jíž půda původně patřila. (Lv 25,14.17). Boží směrnice měly zajistit sociální rovnost. Sobotní a jubilejní rok do velké míry napravily to, co se pokazilo.

 „Nic nevystihuje zákony dané Mojžíšem lépe než dobrovolný, laskavý a pohostinný duch projevovaný ve vztahu k chudým. Tyto předpisy podporovaly vznešeného ducha štědrosti. Všechno, co uděláme ve prospěch druhých, se odrazí v požehnání pro nás.“ (PP 530-535, NUD 257-260)

  1. Bůh a stvoření

Bůh prožíval žal, když potom, co stvořil náš svět a daroval lidem život, viděl, jak je celé jeho stvoření postupně ničeno hříchem? Přesto je náš svět stále objektem Boží lásky. Nejenže začal uskutečňovat plán vykoupení a znovustvoření světa, ale dal i nám, jako svým následovníkům, úkol spolupracovat s ním při naplňování tohoto velkého plánu a při šíření této milosti.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem. Bůh byl v procesu stvoření velmi blízce přítomný – a to především v souvislosti se stvořením prvního člověka. Každá část stvoření je v nějakém vztahu ke zbytku stvoření. Lidé jsou stvořeni do vztahů – s Bohem, se sebou navzájem a také se vším, co bylo stvořeno.

Bůh stvořil dokonalý svět. Všechno, co učinil, bylo velmi dobré. Bylo v něm vše potřebné pro to, aby život prosperoval a vzkvétal. Také Ježíš používal příklady z přírody pro popsání Boží dobroty a péče. Své posluchače tím vedl k závislosti na Bohu a k vděčnosti za jeho dary.

Bůh uložil člověku, aby se staral o stvořenou zemi. Celá planeta byla místem hojnosti, stvořeným tak, aby zde vzkvétal život a aby se z něho lidské bytosti těšily. Během dějin lidé často zneužívali zemi a „škodili ji“. Původním plánem pro svět bylo, že bude stálým zdrojem života, požehnání a krásy pro všechny lidské bytosti. Tato odpovědnost by měla ovlivňovat náš každodenní život?

Bůh dal Adamovi a Evě výjimečný dar – svobodu se rozhodnout. Bůh připustil možnost, aby se lidé rozhodli neposlechnout. Sledoval tím vztah s lidmi založený na lásce a svobodné vůli. Na scénu však vstoupil ničitel, který chtěl rozvrátit dobrý a dokonalý svět stvořený Bohem. Rozhodl se k tomuto záměru zneužít lidské bytosti. Pokušení spočívalo ve zpochybnění Boží dobroty. Špatné rozhodnutí přineslo napětí a zkázu do jejich vztahu ke všemu, co bylo Bohem stvořeno.

Realita hříchu způsobila, že život se stal těžším a komplikovanějším pro zbytek stvoření. Následky hříchu jsou skutečné – ovlivňují celé lidstvo. Hřích poznamenal životy rodin a způsobil, že si jako lidé velmi často vůbec nerozumíme. Problémy máme i ve vztahu k přírodě a světu, ve kterém žijeme. Přestože zápasíme s hříchem a jeho vlivem na naše životy, jsme povoláni usilovat o dobro kolem nás.

Následky hříchu se začaly velmi rychle projevovat a rozšiřovat v celé lidské rodině. Žárlivost, závist, nepochopení a hněv postupně rostly, až vyústily v první vraždu. Když se Bůh ptal Kaina na jeho hřích, odpověděl ironicky: „Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ (Gn 4,9) „Ano, přesně tak, jsi strážcem svého bratra.“ Ať se nám to líbí nebo ne, máme Bohem danou odpovědnost nejen vůči Bohu, ale i jeden vůči druhému (Mt 22,37–39). To je základní motivací pro to, abychom pečovali o druhé a projevovali zájem o ty, kteří v životě nemají takové štěstí jako my. 

„Kdyby lidé plnili své povinnosti jako věrní správci Božích věcí, nebylo by hladu, utrpení způsobeného bídou, nebyli by nazí a potřební. Nevěrnost lidí je příčinou mnoha utrpení, které lidstvo prožívá. … Bůh ustanovil lidi za správce, proto není odpovědný za trápení, chudobu, nahotu, bídu a nouzi lidstva.“ (WM 16)

 

Úvod „Jednomu z mých nepatrných bratří…“

Ježíš hovořil o důležitosti pomoci hladovým, nemocným, nahým a vězněným. „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Jinými slovy máme naplňovat potřeby lidí v nouzi. Projevovat jim soucit, sloužit jejich potřebám a získávat si jejich důvěru. Pak je vyzvat: ‚Následujte Krista. Služba potřebným se může a má stát mocným nástrojem hlásání evangelia. Toto čtvrtletí se soustředíme na studium toho, co Boží slovo říká (a je toho hodně) o našem povolání sloužit trpícím kolem nás. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8)

 

Davidův životní příběh ukazuje, že hřích přináší jen hanbu a nesnáze. Víra pozvedne člověka, který činí pokání, aby prožíval přijetí za Božího syna nebo dceru!“ (NUD 371) Jsem nositelem spravedlnosti a milosrdenství? Žalmy a Přísloví jsou dvě biblické knihy, které se mimo jiné zaměřují na to, jak žít věrně a čestně uprostřed životních zkoušek a těžkostí. Nářek v Žalmech i moudrost v Příslovích naznačuje, že Bůh ví o situaci člověka a zasahuje, aby chránil ty, kteří jsou tak často přehlíženi a zneužíváni. A pokud se do něčeho takového pouští sám Bůh, pak bychom ani my neměli zůstat stranou a měli bychom v tom rozpoznat i své poslání.

 

Ján Petrovič

Rozpis kázání a sobotní školy 3.Q 2019

Přejeme všem bratrům a sestrám požehnané dny dovolených a šťastný návrat z cest

Shrnutí sobotní školy za celé čtvrtletí

Shrnutí celého čtvrtletí

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.

Svůj čas má na této zemi vymezený i život v rodině. Ostatní ovlivňují náš život a my zase můžeme a máme pozitivně ovlivnit ten jejich.

Rozhodněme se správně, protože volby mohou zásadně změnit časný i věčný život. Někteří z nás žijí na troskách špatných rozhodnutí. Mezi naše důležitá rozhodnutí patří volba přátel a výběr životního partnera.

Život je plný změn a ty často přicházejí neočekávaně. Vstup do manželství, narození dítěte, odchod dítěte z domova, stárnutí, nemoc a nakonec umírání. Lze se připravit na smrt? Jedno důležité rozhodnutí by měl každý udělat: mít jistotu smíření s Bohem i s lidmi.        

Hospodin řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Přesto se člověk může dostat do situace, že je osamocený, protože je svobodný, rozvedený nebo ovdověl. Zvláštní skupinu osamělých lidí tvoří „duchovní vdovy a vdovci“. Jsou to lidé, kteří nemohou sdílet svoji víru se svým partnerem.

V Bibli nacházíme hodně slov moudrosti pro rodiny, která se týkají výchovných rad pro rodiče, morálních zásad v oblasti sexuality. 

Královská milostná píseň. Jedním z nejdůležitějších a nejdelších období života je manželství. Vztah mezi mužem a ženou probíhá ve třech rovinách: 1) zájmové v oblasti praktického života 2) názorové v oblasti duchovního života a 3) intimní v oblasti lidských bytostí. Tento úkol se zaměřil především na tajemství lidské intimity a rozkoš manželské lásky. Žel, že dnes jsme svědky toho, že Bohem vymezené hranice, se na všech frontách začínají odstraňovat. 

Klíče k rodinné jednotě. Prvním a nejdůležitější klíčem k rodinné jednotě je – Kristus, jako střed rodiny. Budování jednoty v rodině by mělo být nejdůležitější částí společného života. Tím nejspolehlivějším pojivem je láska. Ničitelé rodiny mají svoji konkrétní podobu. Jednou z nich je pýcha a sobectví.

Období rodičovství. Cílem tohoto úkolu bylo uvažovat o období rodičovství, o výzvách, obavách, uspokojení a radostech, které toto období přináší. Rodiče, veďte a vychovávejte děti, aby od dětství milovaly a poslouchaly Hospodina. „Zasvěť chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“

Čas ztrát. Všichni známe realitu bolesti a ztráty. Když dopadne na naši rodinu, prožíváme ji skutečně hluboce. Nejčastěji ztrácíme zdraví, vztah, důvěru a lásku (v důsledku násilí), svobodu (v důsledku závislosti) a nakonec i život.

Období obtíží – Konflikty. Existují principy, které pomáhají předejít konfliktům s lidmi. Pokud nastanou, je dobré problém jasně pojmenovat a naplno se věnovat jeho řešení, které by bylo k prospěchu všech zúčastněných. Modleme se za druhé a odpouštějme jim. Neřešené konflikty a přetrvávající hněv přerostou do ničivého vztahu plného násilí v rozporu s Božským principem nesobecké lásky. Když se proviníme my sami, měli bychom se pokusit narušený vztah napravit. Vyvinout iniciativu, zajít za člověkem, kterému jsme ublížili a vyjádřit lítost nad svým chováním a vzniklou situací a poprosit o odpuštění.

Víra v rodině. Život každého z nás je ovlivňován okolím.  Jakou roli hraje víra  v životě členů rodiny? Cílem úkolů sobotní školy pro toto čtvrtletí je harmonický život v rodinách. K tomu je potřebné, abychom se drželi toho, co je správné. Hleďme na Krista a vyvarujme se zla v každé podobě. Připomínejme si, jaký vliv měli někteří patriarchové, proroci a králové na společnost. Přinášejme světu stejné poselství, jaké přinášeli první křesťané. Za svou víru byli ochotni položit i své životy. 

Co viděli v tvém domě? Čím je provoněn náš domov? Je u nás cítit duch modlitby? Nachází se tam něha, velkorysost a láska? Věnujme se podnětům, které mohou udělat z našich domovů hezčí místo k životu. Neexistuje důležitější misijní oblast, než právě rodina. Následujme každý dobrý příklad. Hmatatelným vyjádřením obětavé lásky je pohostinnost. Vliv správné rodiny na srdce a životy lidí je mnohem účinnější než sebelepší kázání.

Rodina a čas konce. Jako synonymum „krizové situace“ se někdy používá spojení „čas konce“. Čas konce je spojen se vznikem generačních problémů. V náboženské oblasti lze situaci přirovnat modloslužbě za vlády krále Achaba. Kritická doba vyžadovala prožít důraznou společenskou změnu. Dnešním ekvivalentem dávné situace by mohly být příležitosti, kdy je v našich rodinách připomínán a vyzdvihován Ježíš a jeho zachraňující milost. Právě takové projevy mohou prostřednictvím milosti přinášet křesťanské rodiny.   

Ján Petrovič

Shrnutí sobotní školy č.13

Rodina a čas konce

Jako synonymum „krizové situace“ se někdy používá spojení „čas konce“. Možná i proto, že bible spojuje dobu konce s krizovou situací. V tomto úkolu jsme se zabývali některými biblickými příběhy a hledali poučení pro dobu, kdy v životě prožíváme obavy, těžkosti a zápasy, nebo počítáme s tím, že takové situace mohou v našem životě nastat.

Dnešní doba je charakteristická tím, že existují velké generační problémy. Který rodič by si nepřál lépe vycházet se svými dospívajícími dětmi? Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou praktickým vyjádřením věrnosti Bohu. Verše v úkolu mají ale i širší aplikaci. Odkazují na smíření Božího lidu s Hospodinem a mluví o spojení nové generace s předchozími věrnými následovníky prostřednictvím obnovy smlouvy.  

Jezábel, sidonská manželka krále Achaba se přičinila o zavedení uctívání Baala a urychlila morální úpadek Izraele. Eliášovo jméno „Hospodin je můj Bůh“ bylo všudypřítomným pokáráním těch, kteří uctívali Baala. Poskytnout přístřeší tomuto člověku by se dalo přirovnat k přechovávání nepřítele v době válečného konfliktu. Nelze se proto divit, když vdova vyčetla Eliášovi, že je zodpovědný za smrt jejího syna. Podle pohanského uvažování totiž hřích člověka vyžadoval oběť dítěte. Vzkříšením syna ženě ukázal, že Boží moc přináší život a znovu spojuje rodinu.

Kritická doba ale vyžadovala prožít mnohem důraznější společenskou změnu. V čase večerní oběti Bůh učinil zázrak a strávil promáčené dřevo i zápalnou oběť,  aniž by Eliáš pod ní rozdělal oheň. Boží odpověď byla znamením, že Bůh svůj národ opět přijal. Dnešním ekvivalentem dávné situace by mohly být příležitosti, kdy je v našich rodinách připomínán a vyzdvihován Ježíš a jeho zachraňující milost.

Jan odsoudil hřích a vyzýval hříšníky, aby činili pokání a nechali se pokřtít. Bez uvědomění si vlastního skutečného stavu člověk necítí potřebu něčeho lepšího. Janovo poselství obracelo lidi ke svatosti Božích požadavků. Jeho posluchači si mohli uvědomit, že potřebují dokonalou Boží spravedlnost. Upřímné pokání je vždy spojeno s pokornou prosbou o to, aby nás Bůh změnil. Jan Křtitel odhaloval mělké a sobecké pokrytectví Abrahamových potomků.

Jako adventisté sedmého dne v určitém smyslu vnímáme svou roli podobně jako roli Jana Křtitele. My jako hnutí usilujeme o obnovu a pokání v souvislosti s druhým příchodem Ježíše Krista. Prostřednictvím kříže nebeský Otec obrátil srdce svých dětí zpět k sobě. Zároveň obrátil jejich srdce i jednoho k druhému. Svět nutně potřebuje projevy nesobecké péče, trvalé oddanosti a neochvějné věrnosti Bohu. Právě takové projevy mohou prostřednictvím milosti přinášet křesťanské rodiny. Zvláště v našich rodinách se musí projevovat principy evangelia, jednoty, lásky a sebeobětování.     

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Poslední předprázdninová beseda Adra Klubu zdraví

14. eku výšlap – Po stopách šílených krav

Zajímá vás, co znamená tajemný název posledního ekuvýšlapu? Chtěli byste vědět, co jsme zažili ? Počkejte si na nové číslo sborového bulletinu. A my nabízíme malou ochutnávku v podobě fotografií.

 

Shrnutí sobotního úkolu č.12

Co viděli v tvém domě?

Možná, že se nacházíme v situaci, kdy je v našem životě vše v pořádku, ale možná je všechno úplně jinak. Ale ať už je to jakkoli, jaká by byla odpověď na otázku proroka Izaiáše: „Co viděli v tvém domě?“ Čím je provoněn náš domov? Je u nás cítit duch modlitby? Nachází se tam něha, velkorysost a láska? Věnujme se podnětům, které mohou udělat z našich domovů hezčí místo k životu.

2.Pa 32,24.25.31. V oněch dnech král Chizkiáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení. …. Iz. 39.kap. Babylonský král poslal Chizkiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení. Chizkiáš posly přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato …. A ukázal jim i celou zbrojnici… V celém jeho panství nebylo nic, co by jim Chizkiáš neukázal. … Izaiáš na to řekl: „ ….. Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, … bude odneseno do Babylonu.“  Položme si úvodní otázku trochu jinak: Co neviděli v tvém domě? Každá návštěva, která zavítá do křesťanské rodiny, by měla mít příležitost setkat se s opravdovými Kristovými následovníky. Měli by se snažit najít způsob, jak se citlivě a přiměřeně podělit o dobrou zprávu o spasení v Ježíši. Že jsme umírali, ale Kristus nás uzdravil.

Ondřej vyhledal svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše.“ Členové naší rodiny jsou docela přirozeně prvními příjemci našeho úsilí šířit evangelium. Neexistuje důležitější misijní oblast než právě rodina. V rodině bychom měli každého povzbuzovat, aby se účastnil nejen společné rodinné bohoslužby, ale aby věnoval pravidelný čas i osobní bohoslužbě. Dětem a mladým lidem bychom měli věnovat dostatek času a opravdové úsilí.

Někteří členové společenství mají nevěřícího partnera nebo partnerku. Ne každý z nevěřících partnerů má pochopení pro náboženský život svého protějšku. Jak se zachovat v takových situacích? Apoštol Pavel radí, neopouštět partnera, který chce v manželském svazku zůstat, protože nevěřící partner je posvěcen věřícím partnerem a spolu s nimi i jejich děti. Prokazování milosrdenství, neochvějná věrnost, pokorná služba a laskavé svědectví na straně věřícího zvyšuje pravděpodobnost, že se i nevěřící partner rozhodne následovat Krista.

V části „Rodinný život jako svědectví“ bylo uvedeno několik biblických textů, které se vyznačovaly společnou radou: řiďte se příkladem – Božím; Kristovým; Pavlovým; lidí, kteří dosáhli zaslíbení; víry; ale i přátel, manželských párů, rodin, spoluvěřících, či nevěřících, následujme každý dobrý příklad.    

Hmatatelným vyjádřením obětavé lásky je pohostinnost. Uspokojuje základní potřeby druhého člověka – odpočinek, jídlo a přátelství. Ježíš poukázal na teologickou důležitost pohostinnosti, protože tím prokážeme službu jemu samotnému. Pohostinnost se může projevit prostou přívětivostí, ochotou modlit se za druhého nebo s ním studovat Bibli.

Moc domova spočívá v evangelizaci. Vliv správné rodiny na srdce a životy lidí je mnohem účinnější než sebelepší kázání. Otevřeme-li svá srdce a své domovy Božím životním zásadám, staneme se prostředníky, skrze něž bude proudit životodárná síla. Z našich domovů budou tryskat proudy zdraví, které přinášejí život, krásu a užitek tam, kde je dnes pusto a prázdno. (Život naplněný pokojem 186.187).

      

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Sobota 22.června 2019

Pomalu se nám blíží prázdniny a mládežnické akce nabírají na obrátkách. Proto dnes naše mládežnice vyměnily sboreček za poslední setkání PTD (Pošli to dál), tentokrát v dětském táboře u Oder. Zůstaly nám jen menší děti, které spolu s Ivou Burešovou využily krásného slunečného počasí a šly na procházku do parku u zámku Kinských.

Sobotní školou s názvem „Co viděli v tvém domě“ nás provedl neplánovaně Petr Chára. Ujal se také vedení celé bohoslužby.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Bohumil Mroček. Zamýšlel se nad otázkou štěstí a radosti. Přepis najdete v odkazu „Kázání“.

Protože se blíží dovolené, ve středu se uskuteční poslední modlitební setkání, a to opět v 18.30hod ve sboru. Následovat bude 2měsíční pauza. Stejně tak se bude ve čtvrtek konat poslední předprázdninová beseda Adra Klubu zdraví s Anett Pavlokovou o Peru. Těšíme se na vás.

Sobota 15.června 2019 – Tenkráť na Valašsku

Tradiční setkání valašských sborů se letos konalo 15.června 2019, a jako vždy – na Damašku. Nikoliv v tom syrském, ale v Hošťálkové. Perfektní organizace byla od počátku znát – cestu nám ukazovaly umně vyhotovené tabulky ukazující správný směr. Lesní cestičkou tam, silnicí zpět. Už z dálky byla vidět mezi stromy prosvítající nová plachta zakrývající posezení pro účastníky bohoslužby pod širým nebem a teepee pro účinkující. Z obavy, že počasí bude více než slunečné a více než teplé jsme se většinou uchýlili do příjemného stínu stromů. Ale Pán nám požehnal i v této drobnosti – polojasno se ukázalo jako nejlepší řešení.

Dopolední částí setkání nás svými chválami provázelo seskupení zvané We send. Je to skupina mladých křesťanů, převážně z Církve adventistů sedmého dne, z nejrůznějších koutů republiky. Jejichž cílem je vzájemné budování vztahů,hodnot a kvality života. Chtějí přiblížit lidem, jakým způsobem se Bůh sklonil k člověku.  Setkávají se pravidelně až na výjimky každý druhý víkend v měsíci v jednom ze zúčastněných sborů CASD. A naše dvě mládežnice Nikča a Aďa se k tomuto společenství přidaly.

Kázání bratra Klody staršího objasňovalo motto celého letošního setkání – „Dveře ke štěstí se otvírají směrem ven“.

———————————————————

Hlavní myšlenky kázání:

Jan 4.kap.

Ježíš potkává u studny samařskou ženu. Ona se vyhýbá kontaktu s lidmi, nechce nikoho potkat. Ježíš v ní vidí ženu, která snila o své budoucnosti navzdory těžkému osudu. Snila o ženichovi, velké lásce, rodině. Do jejího života přišel jeden muž, potom další, a další. Každý její vztah byl plný problémů a hádek. Žila v několikerém vztahu, ale štěstí jí to nepřineslo. Byla zklamaná ze života, ze sebe. Hledala dobré věci, ale špatným způsobem. Cítí emocionální žízeň.Proč? Vždyť vše dělala podle nejlepšího vědomí. Ale nebylo to dobře. Chtěla si život užít, vychutnat. A v tu chvíli potká Ježíše. Ježíš říká – kéž bys okusila vody, kterou ti dám napít já.

Jan 3.kap.

Stejný příběh,  jen postava jiná. Nikodém vyhledá Ježíše. Je to muž, na rozdíl od ženy u studny. Je židovský kníže, není opovrhovanou osobou. Je to farizeus. Oba prožívají to samé. Oba jdou za dobrým cílem, ale špatnou cestou. Žena hledá naplnění života v citových prožitcích, Nikodém hledá štěstí ve studiu, ale nakonec dopadnou oba stejně.

„Příliš se na své štěstí zaměřujete, příliš o něho usilujete. A to není dobrá cesta.“

Jednou se ptali horolezců, kteří lezou na nejvyšší horu světa Mont Everest, proč lezou nahoru. Edmund Hillary odpověděl – ne kvůli pocitu štěstí, ale proto, že tu hora je. Chceme ji pokořit. Chceme něco vybojovat, poprat se s něčím. V důsledku toho se dostaví pocit štěstí. Ale štěstí nebylo tím prvotním záměrem.

Štěstí se získává v důsledku získávání cíle – je vedlejším produktem dosahování cíle. My se staráme o můj život, moje štěstí, moji spokojenost. To není dobře. Je nutné vidět potřeby, touhy a pocity druhých.

Nikodém byl u všech jednání a přelíčení s Ježíšem. Až se nakonec postavil na Jeho stranu. Ví, že to je ta správná cesta, to je dobré jednání.

—————————————————-

Po kázání byl čas na oběd. Sestry nám připravily několik výborných polévek a také něco sladkého. Čas jsme využili nejen k posilnění těla, ale především k popovídání s bratry a sestrami z jiných sborů, ti mladší využili lákavý chladivý bazén a mnozí v něm skončili i v šatech. Budiž jim odpuštěno, teplo bylo opravdu velké.

Odpolední část byla věnována vystoupením nejrůznějších hudebních skupin. Jejich písně, stejně jako finanční dary účastníků, byly věnovány obecně prospěšné společnosti Auxilium o.p.s. která je v regionu známá jako ojedinělý poskytovatel sociálních služeb podporujících život rodin pečujících o děti, následně osoby s nejtěžším stupněm ZP.

Do svých domovů jsme se začali rozjíždět kolem půl 6. Nutno podotknout, že akce byla opět zdařilá a Bohem požehnaná, že jsme moc rádi viděli své brášky v Kristu a podpořili dobrou věc.

Tak zase za rok !

 

 

Shrnutí sootního úkolu 11 – Víra v rodině

Víra v rodině

Život každého z nás je ovlivňován okolím, a to jak v dobrém, tak až příliš často i ve špatném smyslu. Rovněž my ovlivňujeme ostatní kolem nás. Jakou roli hraje víra (ne věrouka, ale životní postoj) v životě členů rodiny? Cílem úkolů sobotní školy pro toto čtvrtletí je harmonický život v rodinách, abychom mohli zářit jako hvězdy, které osvěcují svět.

K tomu je potřebné, abychom se drželi toho, co je správné. Oddíly Písma nám představily tři základní principy: 1) Hleďme na Krista, toho ukřižovaného 2) vyvarujme se zla v každé podobě 3) v neposlední radě zachovávejme další křesťanské (biblické) zásady, které naše církev přijala. Co můžeme my sami doporučit resp. čeho bychom se měli vyvarovat?

Jaký vliv měli někteří patriarchové, proroci a králové na společnost?  O Abrahamovi Bůh řekl: „Znám jej, že přikáže svým synům a své rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu“. Písmo ale přináší i příklady mužů a žen, kteří měli špatný vliv na rodinu i celý národ.

Občas se někdo dostane do svízelné situace. Daniel a spolu s ním mnoho mladých lidí bylo odvlečeno do babylonského zajetí. Samuel, Mojžíš, Josef, Ester, Námanova služebná, ti všichni prožili v nářučí milujících rodičů jen několik let. Jakou stopu zanechala výchova v raném dětství na duších těchto mladých lidí? Zaslíbení v Božím slově, síla rodiny, pomoc přátel a ujištění, že náš život je v Božích rukou, pomáhá mnoha hrdinům a hrdinkám víry úspěšně se vyrovnat s těžkými a vážnými otřesy, kterým jsou vystaveni. „Daniel si předsevzal, že se neposkvrní…“.   Jaké předsevzetí si dáme my, když máme svobodu a nehrozí nám pronásledování ze strany cizích vojáků nebo náboženské moci?

První generace – zakladatelé jsou většinou silně oddáni dané věrouce. Právě oni sformulovali základní principy společenství. Část lidí z další generace ztratí ze zřetele principy, které stojí za věroukou nebo zásadami. A u další generace se stává, že zvyk je nahrazen tradicí. Nadšení zakladatelů naprosto pomine. Nechtěli bychom se stát znovu tou první generací a vyznat společně s Jozuem: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“.

Jaké poselství přineseme světu ve 21.století my? Stejné, jaké přinášeli první křesťané. 1) Ježíš byl vzkříšen a žije. 2) Tím potvrdil vše, co řekl o sobě, o Bohu a jeho lásce k hříšníkům, o odpuštění a o jistotě věčného života prostřednictvím víry v Syna Božího. 3) První křesťané otevřeli své domovy pro studium Písma, modlili se a jedli společně, dělili se o finanční prostředky a pečovali o sebe navzájem. 4) Vyznali, dali najevo, že potřebují Boha i navzájem jeden druhého. Na první místo postavili jednotu a soudržnost v církvi i v rodině, aby tak naplnili Ježíšovu modlitbu. 5) Nevěřícím směle vydávali svědectví o Ježíšové vzkříšení a utvrzovali i jeden druhého. Za svou víru byli ochotni položit i své životy.  

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

 

Ján Petrovič

Beseda Adra Klubu zdraví

Není k dispozici žádný popis fotky.

Shrnutí sobotního úkolu – 10

Období obtíží.

Kaz. 3,8. – Je čas boje a čas pokoje. I ty nejlepší rodiny občas procházejí obdobím potíží a konfliktů. V Novém zákoně nacházíme opakované výzvy, abychom žili v klidu a v harmonii s druhými, byli trpěliví, shovívaví a soucitní. Samozřejmě, snadněji se to řekne, než udělá. Zamysleme se nad některými radami, které nám pomůžou uklidnit období obtíží.

Konflikt. Existují dva principy, které nám mohou pomoci vyhnout se nebo předejít konfliktům s lidmi. Podívejme se na třísku ve svém oku hodně zblízka a na třísku v oku druhého z co největší vzdálenosti. „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. (Př. 19,11.) Kéž bychom všichni pamatovali na to, že „začátek hádky je protržení hráze, raději přestaňme, než spor propukne!“ Místo toho je dobré v rozhovoru s partnerem problém jasně pojmenovat a naplno se věnovat jeho řešení. V diskusi vzpomeňme všechny hezké chvíle, že nám na partnerovi záleží, …  uvažujme o jeho slovech. Až potom navrhněme řešení, které by bylo k prospěchu všech zúčastněných.    

I ta nejlepší manželství se čas od času ocitnou v potížích a zachvátí je konflikty. Každý z nás se potřebuje naučit odpouštět. Přijměme chyby svého partnera. Modleme se za něj. V pokoře mu nabídněme odpuštění.

Hněv a konflikty. Každý z nás v určitých situacích pociťuje vnitřní nesouhlas a rozčarování s chováním partnera. Kaz. 7,9. Radí, abychom nebyli snadno popudliví k hněvu. Pokud nás něco trápí, modleme se za ty, kteří nás zraňují nebo nám ubližují. Odpouštějme jim a staňme se pro ně požehnáním. Možná máme pro svůj hněv dobrý důvod. Nepopírejme svůj hněv a ani se ho nesnažme omlouvat. Apoštol Pavel radí: „Nedej se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12,21.)

Hádky, zneužívání, ovládání a manipulace. Neřešené konflikty a přetrvávající hněv přerostou do ničivého vztahu plného násilí v nejrůznějších podobách – v naprostém rozporu s Božským principem nesobecké lásky. Žádná vlastnost lásky nás nevede k tomu, abychom zavírali oči a akceptovali násilí – a to v žádné formě ani podobě. Násilníci jsou často poměrně obratní a manipulativní a dosáhnou toho, že se jejich oběti cítí odpovědné za své utrpení. Nikdo si nezaslouží, aby ho někdo jiný zneužíval.    

Odpuštění a klid. Mt. 7,12. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi;“ Žid. 12,14. „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ I když někdy z naší strany uděláme vše, co je možné, někteří lidé, kteří nám ublížili, nebudou naslouchat a nebudou ochotni se změnit. Někteří se omluví, jiní to však odmítnou. Odpuštění je základním krokem řešení sporů. Boží nepřítel mezi nás s oblibou postaví vysokou zeď a různé překážky. Odpuštění je naše vědomé rozhodnutí. Když se proviníme my sami, měli bychom se pokusit narušený vztah napravit. Znamená to, že potřebujeme vyvinout iniciativu, zajít za člověkem, kterému jsme ublížili a vyjádřit lítost nad svým chováním a vzniklou situací a poprosit o odpuštění.

E.G.White v knize Adventní domov (AH 195,196) napsala: „Domov musí být místem nejčistších a nejvznešenějších citů. Každý den vytrvale usilujte o klid, soulad a štěstí. Je důležité vymýtit vše špatné, co se do našeho srdce snaží zasít satan – závist, žárlivost, podezírání, pomluvy, předsudky, sobectví, lakomství a marnivost. Och, kolik lidí pěstuje jedovaté rostliny, které udusí vzácné plody lásky a pošpiní duši člověka.“ Potlačme hněv, a náš partner nám nebude mít co odpustit.

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič

Informace o slavnostní konferenční bohoslužbě

V sobotu 8. června 2019 se uskuteční slavnostní konferenční bohoslužba pro tři sdružení Česko-Slovenské unie. Společné setkání bude v Brně v areálu Výstaviště Brno v pavilonu V. Slavnostní bohoslužba začne v 10 hodin a hostem bude předseda Interevropské divize církve adventistů Mario Brito.

Čas společně strávené soboty bude naplněn programem dětí, kázáním Božího slova, hudbou a představením administrátorů všech sdružení a unie. Od 14:30 bude odpolední program, kde představí svou službu oddělení církve. Zajímavé budou určitě i rozhovory s předsedy jednotlivých sdružení. V pavilonu také budou stánky s prezentacemi jednotlivých oddělení a institucí.

Pro toto zvláštní shromáždění církve je připraveno v sále 3 500 míst a dostatek dalšího prostoru pro vzájemné sdílení. V polední přestávce bude k dispozici malé občerstvení.

Areál Výstaviště Brno (BVV) je dobře přístupný městskou hromadnou dopravou a pro ty, kteří preferují vlastní dopravu, je dostatek parkovacích míst v areálu výstaviště přímo před pavilonem V (parkování je zdarma). Pro ty, kteří budou cestovat ze vzdálenějších konců našich republik, je zabezpečeno dostupné ubytování.

Chceme vás všechny pozvat na tuto jedinečnou příležitost, kdy se můžeme společně setkat k naslouchání, sdílení i společným modlitbám.

Za Česko-Slovenskou unii Církve adventistů sedmého dne Mikuláš Pavlík

 

Informace

Místo konání konference: Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, Česká republika, pavilon V.

Čas konání: dopoledne od 10:00, odpoledne od 14:30.

Doprava městskou hromadnou dopravou v Brně z autobusového nádraží Zvonařka na výstaviště autobusem č. 84 na zastávku Velodrom (5 stanic). Nebo z hlavního nádraží tramvají č. 1 směr Pisárky na zastávku Výstaviště – hlavní vstup (5 stanic).

Doprava autem směr BVV, Výstaviště 405/1, Brno, vjezd bránou č. 4 (49°11‘4.89“N; 16°34‘55.61), pak na parkoviště k pavilonu V.

 

Ubytování

Je připravena možnost ubytování v prostorách Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví, Brno, Čichnova 982/23, 624 00 Brno, Komín.

Cena ubytování za jednu noc pro jednu osobu je 300 Kč (ČR), 11 € (SR). Děti do 6 let zdarma (je potřeba však uvést jméno a věk dítěte do příhlášky).

Součástí ubytování je povlečení, ručník, malé mýdlo a snídaně.

Nocleh lze zajistit ze 7. 6. i z 8. 6. 2019.

Parkování v objektu školy (placené, max. 100 Kč za den).

Ubytování k dispozici od 11:00; pokoje je třeba opustit do 16:00.

Platba pro ČR: číslo účtu ČSU 116 484 1011/0100 variabilní symbol: 512777.

Platba pro SR: IBAN SK94 8330 0000 0025 0034 1599, variabilní symbol: 006.

U platby je potřeba uvést do poznámky jméno a příjmení, koho se platba týká.

Obsazení pokojů bude zohledněno dle přihlášení.

V jedné buňce s vlastním sociálním zařízením a sprchou je 2 a 3lůžkový pokoj.

Přihlašování k ubytování již bylo ukončeno.

Dotazy k ubytování: Jiřina Žižková, e-mail: jzizkova@casd.cz

Konference v Brně 8.června 2019

Shrnutí sobotního úkolu – 9

Čas ztrát.

Všichni známe realitu bolesti a ztráty. Když dopadne na naši rodinu, prožíváme ji skutečně hluboce.

Zdraví. Uvědomujeme si křehkost našeho života a zdraví? Snad ještě více se trápíme, když nemoc zasáhne někoho z našich nejbližších. Většina rodičů si přeje, aby nemoc postihla raději je, než jejich děti. Z hloubky naší bolesti možná dokonce vykřikneme: „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Když prožijeme utrpení, může nás to naučit soucítit a sloužit lidem okolo nás mnohem účinněji než předtím.

Vztah. Kdo z nás se nestal nikdy obětí zrady někoho, komu jsme důvěřovali? Ztráta důvěry je vždy těžká, ale nejhůře snášíme to, když nás zradí někdo z naší rodiny, nebo my zradíme někoho blízkého. Když naše úsilí o obnovu důvěry nemá smysl, může se zdát snadnější ušetřit si další bolest a ze vztahu odejít. Jak může dojít k uzdravení a záchraně vztahu a důvěry? Bible nabízí několik rad v 1.Pt 5,6.7;  1.J 4,18; Jak 5,16; Mt 6,14.15. Obnova zničené důvěry začíná upřímným pojmenováním bolesti a křivdy a současně přiznáním pravdy – bez ohledu na to, kdo a čeho se dopustil. Pokud je příčinou rozvratu nevěra, uzdravení může začít jen tehdy, jestliže se ten, kdo se jí dopustil, přizná. Součástí musí být úplná otevřenost na straně toho, kdo zradil. Nic nesmí zůstat skrytého. Čím déle nevěra trvá, tím větší odcizení nastane. Myslíte, že uvedené principy lze použít i v případě jiných druhů porušené důvěry?

Násilí. Důvěra v rodině může být narušena i některou z forem domácího násilí. Bible zaznamenává projevy domácího násilí i mezi Božím lidem. Násilné chování je vědomým rozhodnutím člověka, který chce jiného člověka (lidi) ovládnout a podřídit si ho (je). Takové chování se nemůže vysvětlovat ani omlouvat vlivem alkoholu, stresem, sexuální touhou, nezvládnutím hněvu a ani jakýmkoli chováním oběti. Oběti nejsou odpovědné za to, že se násilník rozhodne jednat vůči nim agresivně. Násilníci zkreslují a deformují lásku. Vždyť přece „láska neudělá bližnímu nic zlého“ (Ř 13,10). Poskytnout oběti pocit bezpečí a laskavého přijetí je důležitější než poskytovat rady, jak by měla oběť s násilníkem lépe žít.  

Závislost. Jen Bůh ví, kolik stovek miliónů lidí bojuje s nějakou formou závislosti. Neumíme říct co je její skutečnou příčinou, i když vědci někdy dokážou identifikovat části mozku, kde se nachází centrum dané závislosti (škála je velmi široká). Závislost je stav, kdy se člověk nedokáže zastavit, ani když ví, že mu jeho jednání ubližuje. Opojen svoji svobodnou vůlí se nakonec rozhodne stát otrokem nějaké závislosti. Jediným trvalým řešením je změna srdce člověka. „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.“ (Ga 5,24.)

Ztráta života. Kdo přišel o milovaného člověka, prožíval bolestnou zkušenost s tím, jakým silným nepřítelem je smrt. Mrtvý zavírá oči spánkem smrti, ale otevřením vstává k věčnému životu. Jsou to pozůstalí, kdo prožívají bolest a zármutek, který smrt doprovází. Truchlení prožívá každý jiným způsobem a různě intenzivně. Po období šoku a popírání toho, co se stalo, je člověk pohlcen neustálými myšlenkami na milovaného člověka, a to i během běžných každodenních činností. Následuje stadium smutku a zoufalství, které může být velmi dlouhé. Až v poslední etapě truchlení člověk postupně nabývá zájem o každodenní činnosti a začíná normálně fungovat.

V rámci aplikace přemýšlejme o tom, jakým způsobem může naše církevní společenství pomoci lidem, kteří prožívají zármutek nad ztrátou milovaného člověka.

Ján Petrovi

Shrnutí sobotního úkolu – 8

Období rodičovství.

Objektivně platí, že některým je životní role rodiče neznámá. Někomu proto, že si prozatím nestihl založit rodinu, jiným proto, že si dítě nepřejí. Bible píše o tom, že v průběhu věků existovali manželé, kteří žili v naději, že se jim narodí dítě a modlili se o rodinu. Bůh jim ve své milosti dal, oč prosili. V případě Abrahama a Sáry to bylo přímo zázrakem. Je velmi bolestné, že přání některých lidí, ale zůstala nevyslyšena.

V našem uspěchaném světě je narození dítěte tak přirozenou událostí, že často ani neumíme tento zázrak naplno ocenit. Zázrak spočívající ve zrodu, vývoji a narození nové lidské bytosti. Co cítí většina matek, když má na prsou nově narozené dítě, neumím jako muž pochopit.

Cílem tohoto úkolu bylo uvažovat o období rodičovství, o výzvách, obavách, uspokojení a radostech, které toto období přináší.

Stále častěji se setkáváme s tím, že dítě vychovává pouze jeden rodič, většinou matka. Bez ohledu na důvody, proč se rodič a dítě (děti) ocitli v tíživé situaci, se zamysleme nad tím, zda bychom jim nějak nemohli pomoct. Jak. 1,27. píše: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy (a jiné osamocené rodiče) a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“

Všichni si bezpochyby přejeme prožívat radostné a zodpovědné rodičovství. Neexistuje ale recept, který by zaručil dosažení kýženého výsledku. Žádné dvě děti vychovávané v jedné rodině nejsou zcela stejné. Proto se omezím alespoň na několik biblických zásad. Rodiče, veďte a vychovávejte děti, aby od dětství milovaly a poslouchaly Hospodina. „Zasvěť chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“ (Př. 22,6.) V Dt. 6.kap. nacházíme dva důležité principy výchovy. První „Uč a mluv“ se týká jak formálního vzdělání (uč), tak neformální výchovy v každodenních situacích (mluv). Druhý „přivaž a napiš“ znamená, že duchovní pravdy, které vyznáváme, se musí projevovat v našem jednání (ruka) a postoji (hlava) a musí být součástí našeho soukromého i veřejného života. E.G.White napsala: „Udělej si čas a povídej si a modli se se svými dětmi. Nedovol, aby něco narušilo tyto chvíle společenství s Bohem a s tvými dětmi.“ (AH 266.267)

Bible přináší svědectví o příkladných rodičích (ale i starých rodičích a příbuzných). Některé známe podle jména, jiné ne. O Abrahamovi Bůh řekl, že jej zná, že „přikáže svým synům a své budoucí rodině, aby zachovávali Hospodinovu cestu“. Objektivně ale uvádí i příběhy rodičů, kteří při výchově svých dětí pochybili.

Jsou známé případy, že občas se ve velkém obchodním centru ztratí malé dítě i jinak zodpovědným rodičům. Poslední část úkolu ale popisuje situaci, kdy se dospělé děti přes veškerou snahu rodičů od cesty následování Boha odvrátí. Odevzdejme své dítě v upřímné modlitbě Bohu. Požádejme spoluvěřící o podporu a modlitby. Kdykoli buďme připraveni přijmout své dítě zpět do svého domu. Vyhlížejme ho každý den, napišme mu, zavolejme, navštivme ho. Nikdy ho nepřestaňme mít rádi.    

Pro budoucí či začínající rodiče má E.G.White tuto radu: „Rodiče, se svými prvními výchovnými lekcemi byste měli začít, když ještě vaše děti chováte v náručí. Laskavě a důsledně.“ (1T 218)

Ve shrnutí jsou volně použité citace z úkolů sobotní školy pro 2Q2019.  

Ján Petrovič