O tom, že prázdniny se nachýlily, svědčila dnes ve švech praskající modlitebna. Dovolené a letní tábory skončily a lavice se opět zaplnily. Přivítali jsme také bratry a sestry z Kateřinic a Karviné, což nás velmi potěšilo.

Sobotní školou nás provedla starší sboru Anička Petrovičová. Její název byl Dvě smlouvy. Ve SZ se vyskytuje přibližně 300x slovo berit a znamená smlouvu, dohodu, úmluvu. Nedílnou součástí bylo definování vztahů mezi lidmi a národy. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo často zabití zvířat. Jednalo se o symbol toho, co se stane straně, která nedodrží smluvní slib a závazek.

První zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi, tvoří jednu z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších pasáží SZ. Je to Bůh, kdo přichází se všemi zaslíbeními. Naproti tomu Abram je vyzván, aby věřil, že Boží zaslíbení se určitě splní. V požehnání adresovaném Abrahamovi – a prostřednictvím něj všem lidem – obnovil Stvořitel svůj vykupitelský záměr. Je překvapující, kam až je Bůh ochoten zajít. Dal nejen své slovo, ale symbolicky přichází rozetnout zvířata, čímž ukazuje, že za splnění smlouvy ručí vlastním životem. Ježíš nakonec dává svůj život na Golgotě, aby se jeho zaslíbení stalo skutečností.

V úkolu je stará smlouva na Sínaji přirovnávána k otrokyni Hagar, protože Izraelci chtěli změnit Boží smlouvu založenou na milosti na smlouvu založenou na skutcích. Nová smlouva s Abrahamem je přirovnána k Sáře. Bůh chtěl navázat s Izraelci na hoře Sínaj stejný smluvní vztah, jaký měl s Mojžíšem. Dokonce to, co mu řekl, se podobá tomu, co řekl Mojžíšovi. Nevyžaduje od Izraelců žádný slib, jehož plněním by si zasloužili Jeho požehnání. Naopak, jejich poslušnost má být odpovědí na přijaté požehnání. Pavel netvrdí, že zákon daný na Sínaji byl špatný nebo že byl zrušen. Znepokojuje jej, že Galatští nepochopili smysl zákona.

Slovíčko Ivy Burešové se týkalo – vzhledem k návratu dětí z prázdnin a jejich známé lásce ke zvířátkům – malé plaché andulky. Neměla důvěru ke svým pánům, proto nikdy neopustila svou klec, ač jí k tomu dali mnoho příležitostí. Nikdy se nenaučila žádné slovo ani se nedočkala pohlazení. My se chováme někdy jako ta andulka. Máme potřebu chránit se a bojovat s Jeho laskavou, pečující rukou. Cítíme se dobře v kleci, ve které nás uvěznil hřích. Pán nám nabízí volnost a život plný Jeho lásky, radosti a dobrých věcí. Má to jedinou podmínku – musíme Mu důvěřovat. (Zj 3,20.)

Kázáním z Božího slova nám posloužil diakon Pavel Pimek. V souladu s úkolem sobotní školy jsme se zamýšleli nad postavou apoštola Pavla, konkrétně nad jeho poslední návštěvou Jeruzaléma těsně před jeho zatčením. Přepis najdete v archivu.