sbor Církve adventistů sedmého dne
Nezařazené
Bohoslužba valašských mužů 13.června 2026
14. Čvn
Protože se ve sboru ValMez konalo dnes setkání žen z blízkého i širokého okolí, museli se muži uchýlit „do exilu“.
Je velice dobré a hezké, že přibývá akcí jak sborových, tak regionálních ve společenství CASD. A že to nejsou setkání jen tak. Jsou to setkávání s požehnáním našeho Pána. Tuto zkušenost mohli osobně prožít i bratři uplynulou sobotu.
Organizátor: kazatel bratr Hynek Dona.
Místo setkání: kazatelská stanice ČCE Lázy.
Právě ono místo setkání bylo podmaňující. Skromný sbor na konci osady podtrhnul a upřednostnil překrásné dílo našeho Stvořitele. S úctou a pokorou pozorovali bratři překrásná panoramata hor, nad nimiž se majestátně a důstojně vznášela nadýchaná oblaka nad překrásnou valašskou krajinou. Z nenápadných kopců místního sboru, pohledy bratří brouzdaly přes Hostýnské vrchy, na vzdálenější Veřovické vrchy, přičemž na obzoru byly zarámovány Radhoštěm, Pustevnami a Kněhyní. Není divu, že si pod vlivem této malebné krajiny vzpurní Valaši zamilovali Pána Boha v prosazené a plné náboženské svobodě. A není také s podivem, že si Valachy zamiloval i bratr J. A. Komenský.
Bohoslužba žen 13.června 2026
14. Čvn
V sobotu 13.června 2026 se uskutečnila Bohoslužba žen určená – jak název napovídá – pouze ženám. Z našeho společenství, jiných ohrádek, ale i hledajícím ženám. Téma letošní bohoslužby bylo „Odvaha být ženou aneb víra v každodennosti“. Odvaha není jen hrdinský čin, odvaha je často nenápadná, tichá. Každá žena ví, jak velkou odvahu mnohdy potřebuje, když jí svírají starosti o blízké, množství práce a povinností, ztráty a bolestivé události. Ten, kdo nám pomáhá jejich tíhu nést, je náš dobrý Pán a Spasitel. A o tom jsme se dnes chtěly bavit.
Poslední beseda Adra Klubu zdraví v tomto školním roce
14. Čvn
Ve čtvrtek 11.6.2026 proběhla poslední beseda našeho klubu v tomto školním roce. Před nadcházejícími prázdninami jsme se naladili na letní cestování s panem MUDr. Martinem Ondráškem, se kterým jsme se vypravili na severní mys Nordkapp. Toto místo navštívil vícekrát a různými trasami. Tentokrát nám popsal svou cestu přes Polsko, Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu a přes Polsko zpět na Valašsko. Trasu dlouhou 10.656km projeli za 16 dní. Cesta krásnou severskou přírodou je ale natolik úchvatná, že kdyby se měl člověk zastavit na každém pěkném místě, mohl by putovat klidně celý rok.
Sobota 6.června 2026
8. Čvn
Červnové počasí si s námi hraje, jako by byl apríl. Chvíli teplo, chvíli zima. Mnohé květiny a keře, vloni touto dobou již obsypané květy, se stále ustrašeně choulí a schovávají svou barevnou krásu. Počasí se týkalo také sdílení před sobotní školou. I skrze něho lze rozpoznat Boží zásahy a zázraky, jak nám dosvědčili například manželé Chárovi svými zkušenostmi z minulé soboty prožité v Podkrkonoší.
Právě bratr Petr Chára nás dnes vedl při studiu úkolu. Původně plánovaný výjezd do Vsetína jsme odvolali, a tak se bratr ochotně ujal probírání. Téma znělo „Pokání a odpuštění“. Jednalo se o naše hříchy, naše pokání a odpuštění naším Pánem nám, hříšným. Jsme v mnohém stejní, jako Izraelci putující do zaslíbené země. Cesta se jim zdála dlouhá, odloučení od Mojžíše také. Lehce sklouzli k hříchu a modloslužbě.
Sobota 30.května 2026
31. Kvě
Valaši a Laši, opět pod jednou střechou
Tentokrát Valaši vyrazili na Lašsko. Přesněji, bratři a sestry valašskomeziříčského sboru církve adventistů sedmého dne opláceli návštěvu bratří a sester z Nového Jičína. Ranní kapky deště dávaly tušit, že kousek za kopcem bude mokro ještě mokřejší. A vskutku. Za hostašovickým přejezdem začalo bubnové staccato do čelních skel a kapot našich vozů v podání množstvím rozvášněných dešťových bubeníčků. Ale bylo to milé, neboť jsme byli očekáváni milými sourozenci v Kristu. Ti nás velmi srdečně vítali na schodech i v předsálí.
Při vstupu do sálu, nově příchozího uchvátila velikost a noblesa tohoto Božího stánku. Ale na rozhlížení nebylo příliš času, neboť ne-valašsky započala bohoslužba, jak by se zde před několika dekádami v tomto sboru řeklo: „Absolut pünktlich.“
Zahájení bylo tradiční a v češtině! I když s dialektem od valaštiny poněkud odlišným. Ale i to je krásné a milé, vždyť jsme mezi svými. Po úvodní písni přicházela společná modlitba, při níž byla mužská část vyzvána k pokleknutí. (Tedy pokud jsou toho schopni.) Pak se již shromáždění rozdělilo do dvou skupin. Jedna zůstala v sále a druhá odešla zasednout ke „kulatému stolu“.
V sále byl vedením a probíráním myšlenek sobotní školy pověřen, bratr Sýkora z místního společenství.
Beseda „Biblická archeologie ve Svaté zemi“
29. Kvě
Mgr. Tereza Holasová Vystudovala archeologii a judaistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a odborně se zaměřuje na biblickou archeologii a archeologii židovských památek. Biblická archeologie nám umožňuje nahlédnout do světa, o kterém vypráví Bible.
Paní Mgr. Tereza Holasová nás na své skvělé besedě na téma „Biblická archeologie ve Svaté zemi“ nejprve seznámila, čím se tomuto vědní obor zabývá. Ona sama se zaobírá nálezy z oblasti Izraele, Mezopotámie, Egypta, řeckých ostrovů a Anatolie. Poslední výzkumy prováděla ve starozákonních městech Tel Lachish a Azeka. Vysvětlili jsme si dva směry biblické archeologie – minimalistický, který nevěří v pravdivost biblických textů, a maximalistický, pro který je Bible spolehlivý zdroj. Také jsme měli možnost porovnat biblickou časovou osu s archeologickým datováním, rozděleným na periody podle materiálů, které se v daném období používaly.
TEL je označení kopce, který vznikl uměle. Na určitém místě vzniklo osídlení, které bylo po určité době zničeno, a na daném místě později vzniklo nové město. To je původ kopcovitých útvarů v Izraeli. Jako například Tel Lakíš, představitel regionu Šefela, ve své době druhé nejvýznamnější město hned po Jeruzalému. Lakíš znamená v hebrejštině „hořet“, což průzkumy dokázaly – opakovaně zde docházelo ke zničení požárem. I když průzkum města probíhá od roku 1932, prozkoumán je pouze zlomek naleziště.
Každé historické období je znatelné v archeologických nálezech. Prošli jsme s naší přednášející jednotlivé etapy, připomněli jsme si biblické verše popisující toto období a seznámili jsme se s nálezy, které potvrzují pravdivost uvedených textů. Bylo úžasné sledovat, jak do sebe „dílky skládačky“ zapadají.
Město Lakíš má 3 chrámy a výstavní palác. Velmi oblíbený je symbol skaraba, který se objevuje všude. Z toho jsou patrné silné vazby mezi Egyptem a Kenánem. Stavby jsou vyhotoveny z nepálených cihel, dřevo je nedostatkové zboží, používá se minimálně. Při vykopávkách se našla řada nádob a zlatých plechů s vyobrazením různých bohů. Je zřejmé, že místní obyvatelé tíhli k modloslužbě, což bylo pro Kenán typické.
Lakíš bylo po Jeruzalému druhé největší město a Bible o něm hovoří dosti často. Nalezeny zde byly nádoby z doby vlády krále Chizkijáše, které mají zajímavou pečeť s textem LMLK = lemelech = pro krále. Mohlo jít o nádoby na daně, desátky nebo jídlo na válku.
V bráně města, která sloužila jako radnice, nádraží, celnice, obchod, byl nalezen kamenný záchod, který nebyl nikdy použit. Král Chizkijáš byl věrný Bohu a povolil jeho uctívání pouze v chrámu v Jeruzalémě. Protože brána sloužila také jako obřadní místo, král do ní dal umístit záchod, aby místo znesvětil.
Vně města Lakíš se zachovala dobývací rampa, zbytky zbraní, munice do praků. Také kamenná stéla, dnes uložená v Londýnském muzeu, na které je vyobrazeno město obléhané vojáky, z brány utíkají lidé do bezpečí z města pryč. Lakíš padl. Jeruzalém dobit nebyl.
Během svých průzkumů byla naše přednášející součástí týmu, který odhalil řadu artefaktů z jeruzalémského chrámu z Chrámové hory. Našli dřevěné ostění, které bylo v chrámu původně osazeno, a později využito při stavbě nových budov mešit.
Nalezena byla zlatá náušnice fénického typu. Zcela jistě patřila někomu, kdo se pohyboval na královském dvoře. Bible hovoří o tom, že v době Davida a Šalamouna byl udržován kontakt s králem Týru, od kterého kupovali vzácné dřevo z libanonského cedru. V této době se mohla náušnice do města dostat. Nalezena byla také nádoba vyrobená z hlíny z Jeruzaléma pravděpodobně v Sáby ( 800 př.Kr. ) s nápisem „kadidlo“. Velice zajímavé jsou olověné destičky nalezené na hoře Ebal, odkud byly podle Bible pronášena prokletí, zatím co z hory Gerazim byla pronášena požehnání. Na destičkách jsou zbytky nápisu „Buď proklet ve jménu Jahve“. Tyto destičky byly skenována českým týmem, který spolupracuje na vykopávkách s Izraelskou stranou.
Tereza Holasová se zúčastnila vykopávek také ve městě Azeka. Radost má z nálezu kamene, který původně sloužil k hraní hry podobné našim piškvorkám, později zabudovaný do stavby zdi domu.
Pro archeology nejsou důležité jen samotné nálezy, ale také informace o hloubce uložení, předmětech okolo, složení hlíny apod., z čehož lze vyvodit řadu velmi zajímavých informací.
Součástí archeologického výzkumu není jen samotné kopání, ale také skenování pomocí radiometrických metod, které přináší řadu důležitých poznatků.
Prožili jsme velmi zajímavý večer, kdy jsme se mohli alespoň pomyslně přenést do doby biblických příběhů a na vlastní oči vidět předměty, které možná drželi v rukou ti, o kterých v Písmu čteme. Děkujeme za úžasný prožitek.
Upozornění
23. Kvě
V sobotu 30.května 2026 se sejdeme v 9.30 hod na společné bohoslužbě v Novém Jičíně.
V sobotu 6.června 2026 proběhne bohoslužba našeho společenství tradičně ve sboru Valašské Meziříčí (oproti původní informaci o bohoslužbě ve Vsetíně).
Sobota 23.května 2026
23. Kvě
„Buď pochválen, můj Pane, především za bratra Slunce, jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo. A on je krásný a září velikým jasem; tvým, Nejvyšší, je obrazem.“
Takto opěvoval ve 13.století Boží stvořitelské dílo František z Assisi. A právě tak nádherná a slunečná byla i dnešní sobota. Teploty poprvé vytáhly ukazatel teploměru na letní teploty. A my jsme mohli s radostí prožít požehnaný den v přítomnosti našeho Pána.
Úkol sobotní školy měl název „Život s vírou“ s námi probrala sestra Anna Petrovičová. Jaká je dnes tvá víra? Otřásla se někdy v samotných zákl
adech? Možná jsi prožil něco, co tě ochromilo natolik, že sis nedokázal představit, jak dál pokračovat ve vztahu s Bohem. A možná je tvá víra právě teď jako růže – ze zeleného stonku vyrašil malý pupen, který se postupně rozvinul v krásný, barevný květ a naplnil celé okolí svou omamnou vůní. Opravdu, „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“. Víru si nemůžeme vytvořit sami, protože „míru víry udělil každému Bůh“. Víra je Boží dar – i věřit můžeme jen díky tomu, co v nás a pro nás koná Bůh.
Hlavní myšlenky úkolu :
Víra je jako Wi-Fi. Má moc spojit nás s tím, koho potřebujeme. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Každá generace ale namítá: „Kdybychom viděli (důkazy), uvěřili bychom.“ Vždy existuje prostor pro pochybnosti. Soustřeďme se na to, co víru
posiluje.
Ježíš zná, co je opravdu v našich srdcích. Náš stav lze charakterizovat asi takto: Věřím, ale ne dostatečně. Co můžeme dělat, když nás přepadnou pochybnosti o Bohu nebo o jeho Slově?
Překročme hranice omezeného uvažování a učme se vidět věci v širších souvislostech.
Sobota 16.května 2026
19. Kvě
Pokud se na Valašsku v některém ze sborů objeví vzácná návštěva, je potřeba využít příležitosti. A to se stalo tuto sobotu – do Vsetína přijel bratr Jenda Majer st., který je s naším sborem velmi úzce spjatý. Proto jsme osedlali své čtyřkolé oře a zamířili na společnou bohoslužbu valašských sborů.
Pokud někteří doufali, že se díky zcela zaplněnému sálu vyhnou aktivní účasti na probírání úkolu sobotní školy, velmi se zmýlili. Marek Wagner pověřený vedením si s tématem „Praktická modlitba“ poradil po svém. Kladl nám otázky týkající se daného úkolu a „hlasováním“ buď s mobilem nebo bez něho jsme odpovídali. Modlíte se každý den? Nebo dokonce několikrát? Kde se modlíte? Jsou naše modlitby pro Boha důležité? Nebo spíše pro nás? Je odříkávání textu modlitba? Jsme zklamáni, když Bůh naše modlitby nevyslyší? Spoléháme na Boží řešení našich problémů, nebo už máme pro Něho připravený „správný“ plán? Více prosíme nebo více děkujeme? Shrňme si několik základních myšlenek.
Modlitba je neustálým spojením člověka s Bohem. Bůh slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Po Božím přiznání Eliášovu víru přemohl strach ze smrti.
Bůh neodpovídá vždy podle našich představ.
Není to proto, že:
1) Nehledáme Boží vůli, ale svou vlastní
2) Máme nesprávné pohnutky;
3) Skrýváme nějaký hřích?
Nepoužívejme okázalé, dlouhé a pečlivě připravené modlitby. Modlit se můžeme jednoduše, upřímně, vlastními slovy.
Modlitba by měla obsahovat chválu, vyznání, prosby a díkůvzdání. Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Pýcha a pocit soběstačnosti jsou překážkou modlitebního života. Měli bychom se také modlit s rodinami, ve skupinách a sborovém společenství. Při modlitbě dovolme Bohu, aby promluvil do našeho života a učinil v něm změnu.
Před kázáním bratra Jendy Majera st. jsme se mohli nechat unášet krásnými tóny písně, kterou nám zazpívala talentovaná Lenka Kubičíková. A potom už jsme se zaposlouchali do zamyšlení „Jakou hodnotu má člověk pro Boha, jak se Bůh dívá na člověka“. Bratr působí řadu let jako vězeňský kaplan a setkává se s tím, že jeho svěřenci svou hodnotu nevidí. Udělali špatné věci, vykonávají trest. Ale Bůh to vidí jinak. Každý člověk může změnit svůj život, ať udělal cokoliv. Zvládne to však jen díky Ježíši Kristu, díky Jeho působení na naše životy. Bůh s námi neskončil. Stále má o nás zájem.
Audio záznam kázání najdete na našem webu.
Beseda s panem Jiřím Hanákem – „Pomoc v jižní Etiopii“ 14.5.2026
14. Kvě
Dnešním hostem Adra Klubu zdraví byl pan Jiří Hanák, pastor AC a jeden z členů nadačního fondu Nehemia, který pomáhá finančně, prakticky i modlitebně lidem v nouzi především ve státech bývalého SSSR, v Africe, ale i jinde. Společně jsme se podívali na jeho humanitární cesty do jižní Etiopie.
Etiopie je země, která nikdy nebyla kolonizována, ač se o to snažili Italové. Je hrdá na svou nezávislost, svůj letopočet, svůj čas, svých 13 měsíců v roce, své písmo. Pyšní se tím, že jde o prvotní křesťanskou zemi, což pramení z pověsti o Etiopanovi pokřtěném apoštolem Filipem, který se navrátil do své vlasti a rozšířil zde křesťanství.
Společná bohoslužba Valašských sborů
10. Kvě
V sobotu 16.května 2026 se sejdeme od 9.30 hodin na společné bohoslužbě Valašských sborů ve Vsetíně.
Kázáním nám poslouží bratr Jan Majer st.
Sobota 9.května 2026
10. Kvě
Sobotní ráno začínalo s úsměvem před bránou naší modlitebny. Zablokovaná vrata vytvořila atmosféru dobývaného nafukovacího hradu dětmi. Po několika minutách se podařilo bránu otevřít. S hlaholem, radostí, úsměvem a pobavením bylo možné vstoupit již bez nastražených překážek do prostor sboru.
Návštěvnost byla opět, již po druhé za sebou, poznamenána prodlouženým víkendem. Bratři a sestry se znovu rozjeli po naší krásné vlasti. Některých, dokonce kola plechových miláčků vyrazila až na bratrskou Ukrajinu. Přesto všechno jsme mohli přivítat návštěvu z našeho krajského města Zlín. Stalo se tak v zastoupení Roberta Kimlera, který doprovázel své milované rodiče.
Milá byla i přítomnost po více nežli jednom roce, bratra Zdeňka Dlabaje. Vedení celého shromáždění, včetně Sobotní školy, dopadlo na bedra staršího sboru, bratra, Pavla Pimka. To proto, že vedoucí Sobotní školy, jakož i učitelé patřili mezi ty výletníky do jiných krajů.
Sobota 2.května 2026
4. Kvě
Prodloužený víkend spojený s nádherným počasím, využilo mnoho bratří a sester ke krátkým dovoleným, či návštěvám svých příbuzných a přátel. Nebyl proto překvapivý pohled na poloprázdné lavice našeho sboru. Přejeme všem, kteří tráví dnešní sobotu jinde, požehnaný čas.
Společné shromáždění zahajovala nově zvolená vedoucí sobotní školy, mladinká, milá a vždy usměvavá, naše Jindřiška Mročková. Po úvodní chvále našeho Pána a čtení ze 121. Žalmu, předala slovo bratru Janu Petrovičovi.
Bratr Ján svou pečlivě připravenou osnovou a jasně formulovanými otázkami, které vyžadovaly jasné a stručné odpovědi, otevřel sobotní školu na téma: Jak studovat Bibli.
