Celými dějinami naší země se táhne jako nit spor mezi dobrem a zlem, mezi satanem a Bohem. Ve světle této informace se nám objasní řada událostí. A právě o tomto tématu byla dnešní sobotní škola s názvem „Vesmírný spor“ vedená sestrou Chárovou. Shrňme si několik zásadních myšlenek úkolu:

Mnozí křesťané myšlenku velkého sporu odmítají.

Když Bůh stvořil svět zcela dobrý, proč je v něm zlo?

Sluhové nemají plevel okamžitě vytrhat. To ale neznamená, že máme ignorovat zlo, se kterým se setkáváme.

Podle Ez. 28. kap. začal vesmírný spor v nebi. Na zemi had obvinil Boha ze lži, ačkoli lhal on sám.

Satanovu snahu zmocnit se Božího trůnu odhalují obě pokušení, kterým byl Ježíš vystaven na poušti.  

Třetí pokušení ukazuje, že ďábel chtěl, aby ho Ježíš uctíval.

Ďábel Boha obviňuje, že není dokonale dobrý a milující. Taková tvrzení nelze porazit mocí a násilím.

K vyřešení sporu je zapotřebí čas a při jednání s hříchem uplatnit spravedlnost a pravdu.

Zlo je vetřelec, jehož existenci nelze zdůvodnit. Je tajemné a nelogické; omlouvat ho, znamená hájit zlo.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Mroček a korespondovalo s tématem úkolu sobotní školy.

„Při vzpomínkách na mládí, dětství, často slyšel mluvit, že víra je jen pro staré babičky. Aby se zabavily, vyplnily čas. Při čtení Písma nelze než konstatovat, že to není pravda. Je zde mnoho moudrého. Bůh nedělá věci zkusmo, tak jako my lidé. Bůh vymyslel úžasný zákon, který nás má ochraňovat. Písmo je jak pro staré, ale i pro mladé. Nejeden obyčejný člověk dobře rozumí Písmu, není pouze pro kazatele.

Je zvláštní, na co všechno se lidé zaměřují, o čem přemýšlí. A snaží se vymyslet něco „za Boha“. Ale v Písmu je všechno.

Znepokojuje nás politická situace, děsíme se toho, co se děje. Ale Pán má všechno ve své moci. Víme, že on zasáhne v ten správný čas.

Novoroční verš – Iz 54, 10.

Hospodin pronesl tato slova k Izraelskému národu kdysi dávno ústy Izajáše. Pokud jsme pokračovateli, patří tedy i pro nás. Můžeme s tímto slovem souhlasit, nebo máme výhrady? Několik kapitol dříve Hospodin trestá Izrael, který si vyvolil, za jejich nevěrnost. Je kárání a trestání v souladu se slovy Izajáše? Někdy se nám zdá, že vidíme rozpory. Při zběžném čtení se nám to může stát. Ale při studiu jeden problém vykládá druhý. Bible se sama vykládá, a jsou zde skryty mnohé moudrosti, které člověk nechápe. Pochopí je v ten pravý čas.

Chceme-li se dozvědět pravdu, musíme se vrátit do ráje k Adamovi a Evě. Byli stvořeni pro věčný život.

1 Moj 1, 26.-28.

Lidé odráželi samotného Boha. Byli stvořeni žít bezhříšně a věčně, a dostali svobodnou vůli – možnost rozhodnout se, jestli budeme Bohu věřit.

Věčný život měl podmínku – člověk nesměl zradit Boha. Satan byl natolik chytrý, že lstí svedl oba na stranu zla. Tehdy lidé neočekávali lež, dnes jsme na ni zvyklí. Proto byli lstivou řečí svedeni.

1 Moj 3, 1.-6.

Tímto krokem se věci zkomplikovaly a lidé přišli o věčný život. Ale Hospodin slíbil, že udělá vše pro to, aby jim navrátil život věčný.

1 Moj 3, 15.-19.

Bůh vyslovil drsná slova, ale věděl, proč to dělá. Návrat k věčnému životu musel být pro člověka bolestivý. Bůh se nechtěl pomstít za nevěru, ale byla to pro ně jediná cesta, která je mohla vrátit zpět. Vyžadovalo to od člověka změnit charakter, oddanost a důvěru v Boha. V utrpení se měl zrodit nový charakter, který by člověka nasměroval k věčnému životu. Člověk dostal na výběr – věčný život s bohem, nebo současný život dle délky jeho života bez Boží přítomnosti a požehnání. Bůh oslovuje i nevěřící. Někteří dovolí měnit svou povahu, a jsou pro věčný život zachráněni. Např. Nebukadnesar, nebo Rut. Lidé, kteří se rozhodnou trvale nemít s Bohem nic společného – Kain – pochází z různých prostředí. Bůh je tedy nechá dožít tento život a dále propadají věčné smrti.

Pro Boha má význam především věčný život člověka, k němu byl určen. Ale po pádu do hříchu se stal čas na tomto světě „ověřovacím“ časem. Musíme se rozhodnout, jaká bude naše budoucnost. Pro ty, kdo mají předpoklad žít věčně, směřuje vše, co se jim děje, k přetvoření jejich charakteru. Proto se nám dějí věci, o kterých si myslíme, že ani nemohou být od Boha. Souvisí však často s naší vůlí. Jednou budeme s Bohem probírat náš život a On nám osvětlí všechny situace. Teprve pak budeme v souladu s Iz 54, 10.“