Archiv pro Říjen, 2025

Dnešní zcela zaplněný malý sál knihovny dával tušit velmi kvalitního přednášejícího. Byl jím režisér, scénárista a kameraman ČT Jaroslav Jindra. Obsahem jeho besedy byla část Jižního Tichomoří zvaná Melanésie, část Oceánie na jihozápadě Tichého oceánu, severně a severovýchodně od Austrálie. Součástí Melanésie je několik ostrovů a skupin ostrovů. Náš přednášející nás zavedl na Papuu Novou Guineu, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu a Fidži.

Více >

Studium knihy Jozue nám přináší mnoho zajímavých myšlenek, které můžeme aplikovat do svých životů. I když čteme příběh starý mnoho staletí, Bůh jedná stále stejně, a stále stejně nás miluje.

Úkolem sobotní školy s názvem „Největší spor“ nás provedl starší sboru Pavel Pimek. Zde jsou nejdůležitější myšlenky úkolu.

Bohem přikázané války představují v Písmu obtížné téma.

Jozue pochopil identitu „Velitele Hospodinova zástupu“.

Jozue před ním na znak hluboké úcty padl na tvář.

Pozemské konflikty jsou neoddělitelně propojené s velkým sporem v nebi.

Války Izraelců vůči pohanům jsou důsledkem velkého konfliktu mezi dobrem a zlem.

Bůh aktivně bojuje proti hříchu a nebude ho věčně tolerovat.

Nakonec budou zničeni všichni lidé, kteří se nenapravitelně ztotožnili s hříchem.

„Hospodin bude bojovat za vás“ … a vy budete mlčky přihlížet.

Kdykoli Izraelci důvěřovali Bohu, nemuseli bojovat.

„Je mezi námi Hospodin, nebo není?“

Zhroucení hradeb Jericha bylo výsledkem Božího zázraku.

V jiných případech se museli aktivně zapojit do boje a čelit tvrdému odporu.

Postojem víry vůči Božím zaslíbením můžeme i my ovlivnit výsledky konfliktů.

Více >

Dnešní sobota byla především sobotou díků. Náš dobrý Pán žehná sborečku i každému z nás, proto jsme se rozhodli uspořádat bohoslužbu Díkuvzdání.

Dopolední čas jsme věnovali studiu úkolu sobotní školy. Provedla nás sestra Květa Tyšerová a zamýšleli jsme se nad „Památníky milosti“. K čemu slouží památníky? Mluvili jsme o přechodu Izraelců přes řeku Jordán a o tom, co se zde měli naučit.

Schrána a přípravy na přechod přes Jordán Izraeli připomněly, že nevstupují do Kenaanu podle vlastního uvážení a v čase, který si sami vybrali. Obsazení země bude úspěšné pouze tehdy, pokud budou respektovat Boží cestu a načasování. Bůh vstupuje do Kenaanu před Izraelci jako ten, kdo vede jeho obsazování. Ten, kdo jim dokázal zajistit přechod přes Jordán suchou nohou, měl i moc darovat jim jejich nový domov. Na rozdíl od pohanských božstev, která a rozdíl od pohanských božstev, která nemají moc spasit, Bůh Bible je aktivní, „živý Bůh“, jehož následovníci mu mohou důvěřovat a mohou očekávat jeho zásahy v jejich prospěch. Izraelci měli ze dna Jordánu vyzvednout kámen, každý podle svého kmene. Měly lidem pomáhat připomínat si Hospodinovy velké činy a hledat odpovědi na důležité otázky. Víru v Boha, který činí zázraky, lze udržet živou pouze tehdy, pokud každá generace znovu sama pro sebe objeví význam mocných Hospodinových činů. Vstup do Kenaanu je předobraz „odpočinku milosti“, do kterého křesťané vstupují prostřednictvím víry.

„Současný duchovní Izrael je ve větším nebezpečí, že zapomene na Boha a uchýlí se k modlářství, než v jakém byl jeho lid ve starověku. Mnoho model uctívají dokonce i ti, kteří zachovávají sobotu. Bůh nařídil svému lidu ve starověku, aby se chránil modloslužby, protože kdyby se odklonili od služby živému Bohu, spočinulo by na nich jeho prokletí, zatímco kdyby ho milovali celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou, nesmírně by jim požehnal při úrodě i zásobách a odstranil by z jejich středu nemoci.“

Více >

Členové vsetínského sboru uskutečnili v rámci Křesťanského domova výlet do Strážovic, doma zůstalo jen několik „domorodců“. A tak náš kazatel Hynek Dona rozhodl, že jejich řady posílíme a prožijeme společně sobotní den odpočinku.

Probráním úkolu sobotní školy s názvem „Překvapen milostí“ nás provedla sestra Chárová.

Bible nazývá druhou a každou další šanci „milostí“. Vidíme jako průzkumníci jen to, co chceme vidět, nebo to, co bychom měli vidět? Jozue vyslal do Jericha a kenaanské země dva posly – ze své vůle a tajně. Co zjistili poslové? Nic. Zdá se, že důvodem jejich cesty bylo zajistit nevěstce Rachab a její rodině záchranu a dozvědět se, že místní mají z Izraelců strach, protože slyšeli o Božích zázracích. To je mělo podpořit v ochotě poslouchat Boha a dle Jeho příkazů obsadit zaslíbenou zemi.

Rachab nežila příkladným životem. Nikde není zmínka o tom, že by Bůh schvaloval její jednání, ale ocenil její víru v Izraelského Boha a skutek víry, kterým zachránila zvědy. Nesuďme lidi podle vzhledu nebo toho, co dělají. Do jejich srdce vidí jen Bůh.

Rachab použila při záchraně lež. Stejně jako kdysi porodní báby v Exodu lhaly faraonovi, a Bůh jim za to požehnal, i zde lze lež omluvit, protože je skutkem víry. Rachab musela nechat v okně svého domu karmínovou šňůru jako důkaz víry v Boha. Se stejným znamením se setkáváme v Egyptě, kde museli Izraelci pomazat veřeje svých dveří krví beránkovou, aby byli pominuti při uskutečnění jedné z ran. Byl to také důkaz víry v Hospodina. Co je naší karmínovou šňůrou?

Jaký byl důvod záchrany zvědů ze strany Rachab? Nebyla to vychytralost a snaha zachránit si život, stejně jako u Gibeoňanů? I tak přízemní důvod k hledání Boha, jako je záchrana života, si Bůh dokáže přeměnit v lásku k Bohu.

Izraelci se vůbec neptali Boha, ani se nesnažili ověřit, zda Gibeoňané mluví pravdu, když se vydávali za posly. Může být jednání založené a uzavřené na lživých informacích před Bohem platné? Lidé zodpovědní za vedení Božího lidu mají hledat a poznávat Boží vůli. Izraelci ocenili lež Gibeoňanů tak, že si je zotročili, ale nezabili. Bůh ocenil ochotu Gibeoňanů vzdát se modlářství a uctívat pravého Boha.

Bůh nedělá rozdíly mezi národy, rasami či kastami. Ve stvoření a spasení jsou si všichni lidé rovni.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel sborů Vsetín a Valašské Meziříčí. Jako věřící jsme pod drobnohledem ostatních lidí. Co je v našem životě nejdůležitější? Jeho audio záznam najdete na našem webu pod odkazem KÁZÁNÍ.

Pod odkazem FOTOGALERIE najdete fotky z výroční děkovné bohoslužby u příležitosti 95 let sboru.

Fotogalerie bude postupně doplňována o další snímky.

V sobotu 18.října 2025 prožijeme v našem sboru bohoslužbu Díkuvzdání.

V sobotu 11.října 2025 se sejdeme ve sboru Vsetín v 9.30hod, kde nám poslouží kázáním bratr Hynek Dona, a následně prožijeme společný oběd.

95 let života je pro člověka požehnaný věk, a letitému jedinci většinou upřímně závidíme. 95 let života sboru – je to moc, nebo málo? Šest až sedm generací věřících se v tomto čase podílelo na růstu společenství. Možná že délka trvání je v tomto případě sekundární informace. Důležitější je, jak se sbor vyvíjel, kolik práce na Boží vinici odvedl a jaký je jeho vztah k našemu Pánu i k okolí. Zažívali jsme léta lepší i horší, perzekuce i rozkvět. Ale po celou dobu trvání sboru nám náš Bůh žehnal, vedl a přiznával se k nám. Za to Mu patří chvála a poděkování, které jsme vyjadřovali na výroční děkovné bohoslužbě dnešní sobotu.

Už od 9 hodin začali přicházet první hosté dnešní bohoslužby. Už v šatně začalo nadšené vítání a radost ze setkání s lidmi, které jsme řadu let neviděli. Dokonce i bývalý člen sboru z dalekého Norimberka za námi přijel. Při příchodu do modlitebny čekala všechny zúčastněné kronika, do které se na památku podepsali, pamětní list z dílny grafika Jindřicha Oleše, našeho člena, a program. Řady se krásně zaplnily, v očích všech bylo vidět očekávání, co je dnes čeká.

Více >

Odkaz na prezentaci :  Exodus