Archiv pro Leden, 2026

Velké Boží dary

Pojďme se svými rodinami oslavovat stvoření: manželství, rodinu a sobotu.

V rámci letošního týdne věnovaného rodinám zaměříme svoji pozornost na objevování velkých Božích darů. Naším cílem je pomoci rodinám napojit se na Boží přetékající lásku a poznat jeho dary skrze stvoření, vztahy a sobotu.

Budeme zkoumat, jakým způsobem Boží láska proudí z jeho srdce k tomu našemu a poté mezi námi navzájem. Naučíme se, jak jeho lásku poznat a sdílet s ostatními. Prostřednictvím každodenní zkušenosti uctívání, které zapojí všechny naše smysly (pozorování krásy, poslouchání ptačího zpěvu, ochutnávání ovoce a vnímání jeho přítomnosti), objevíme, že Boží láska nás stále obklopuje a jen čeká, až si jí všimneme a budeme ji sdílet.

Více >

Pod odkazem ZPRAVODAJ je pro vás připraveno nové číslo našeho bulletinu.

Přejeme požehnané chvíle nad jeho stránkami.

V úterý 3.února 2026 v 17.30 hodin proběhne poslední alianční modlitební setkání, tentokrát v Římskokatolickém kostele Valašské Meziříčí.

Kázáním nám poslouží kazatel Valašských sborů CASD bratr Hynek Dona.

Zima se svého žezla stále nechce pustit. Má na to právo – je teprve poslední lednový den. Bílá krása nás provázela po cestě do sboru i dnes. Nad ojíněnými stromy a sněhem zavátou krajinou musí člověk opět žasnout – jak úžasné je Boží stvoření !

Sobotní školou nás provedl bratr Ján Petrovič. Jde o osobu více než vhodnou. Každou sobotu se můžeme těšit z jeho shrnutí myšlenek minulého sobotního úkolu, a na konci čtvrtletí pro nás zpracovává shrnující prezentace. Sobotního úkolu s názvem „Jako hvězdy, které osvěcují svět“ se zhostil v jiném konceptu, než jak jsme zvyklí, ale velmi zajímavě.

Bůh vyzýval Izraelce, aby svůj život založili na poslušnosti. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (J 8,12). Zároveň svým učedníkům řekl: „Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře“ (Mt 5,14). Jak můžeme být takovým světlem? Pouze díky pevnému spojení s Ježíšem, který je „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka“ (J 1,9). Apoštol Pavel v této souvislosti o Ježíši píše, že „ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán“ (Fp 2,9–11).

Světlo a moc nebe jsou dostupné všem, kteří předali své životy Ježíši. Někdy ale čekáme, že Bůh udělá všechno, nebo mu do cesty stavíme své představy a plány. Proto jsou Pavlova slova Filipským tak aktuální i dnes.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze sboru Vsetín. A hned při úvodu jsme si připomněli známou pravdu, že Bůh má smysl pro humor. Přijela o trochu později a nebyla přítomna při sdílení se před sobotní školou. Zde bratr Jenda Petrovič vyprávěl o svém opakovaném snu, že mu vypadaly všechny zuby. Sestra Blanka započala své kázání příběhem – o čem? O sultánovi, kterému se zdálo, že mu vypadaly všechny zuby 😊 .

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Zde nabízíme přepis kázání sestry Novotné.

Více >

Třetí setkání věřících sourozenců našeho města proběhlo v úterý 27.ledna. Krásný kongresový sál, který Apoštolská církev, nazývaná též Církev pro region, využívá jako modlitebnu, nás přivítal písněmi chválící skupinky a příjemnou atmosférou. Úvodní slovo pronesl pastor AC Tomáš Galda. Za vedení hudebníků jsme se mohli zklidnit a připravit na přijetí Božího slova, kterým nám posloužil farář ŘKC Jan Berka. Je v našem městě nový, stejně jako jeho kolega z Evangelické církve, ale už teď je jasné, že do naší rodinky Valašských Božích dětí skvěle zapadne. Ke své promluvě si vybral téma „Petře, miluješ mne?“ a text Jan 21, 15.-22., který popisuje setkání Petra se zmrtvýchvstalým Ježíšem.

Přepis kázání:

„Začnu takovým krátkým příběhem, možná svědectvím, z jednoho okamžiku mé služby, už tady v této farnosti ve Valašském Meziříči. Jednoho dne na faře zazvonil zvonek a já jsem otevřel a byla tam přede dveřmi mladá dívka, asi kolem 20 let. Ptala se, jestli je tam kněz, jestli by mohla si s někým promluvit. Tak jsem říkal, že může, posadili jsme se a viděl jsem, že je nejistá. A zeptal jsem se, s čím přichází. Řekla, že vlastně ani neví, ale že by si chtěla promluvit. A tak jsem se zeptal, o čem. A ona mlčela.

Více >

Zatím co v Bibli se píše o skleněném moři, v našem městě a jeho okolí bylo dnes ráno skleněné všechno – chodníky, silnice i tráva. Námraza způsobila, že sebemenší kopeček se stal zcela nesjízdným, a tak ti, kteří bydlí na Valašských kopcích, se dnes do sborečku nedostali. Přesto byli duchem s námi a my jsme prožili požehnaný sobotní den, i když v menším počtu.

Úkolem sobotní školy nás provedl bratr Franta Tomanec. „Pokora jako základ jednoty“ byl jeho název. Důležitost jednoty odvozuje Pavel z učení a příkladu Ježíše Krista. Je to téma, které nacházíme v celém Novém zákoně a zejména v epištolách. Původ nejednoty ve vesmíru pramenil z pýchy a touhy po postavení a moci jediného anděla v nebi. Tento postoj se rychle šířil, a to i v dokonalém prostředí, a našel živnou půdu i v Edenu.  I zde zvítězila nespokojenost s pravidly, která Bůh zavedl, a touha získat vyšší postavení, než které pro člověka připravil Bůh Zaměřili jsme se na úžasnou Kristovu pokoru, na poučení, která si můžeme uvědomit při přemýšlení o něm, a na to, jak můžeme růst, abychom se mu více podobali. 

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr kazatel Hynek Dona. jeho audiozáznam najdete na našem webu. Zkrácený zápis viz níže.

Více >

V pořadí 3.alianční modlitební setkání se uskuteční v úterý 27.ledna 2026 v 17.30 hodin v modlitebně Církve pro Valmez.

Kázat bude farář ŘKC Jan Berka.

Druhý alianční modlitební večer tohoto roku se uskutečnil v naší modlitebně CASD na Hřbitovní ulici. Opět se sešli členové všech církevních společenství našeho města, ale podle družnosti a kamarádských pozdravů by nikdo nezasvěcený nepoznal, že nejde o jeden sbor. Večerem nás provázel starší a vedoucí našeho sboru bratr Pavel Pimek. Pána jsme chválili společně písněmi ze zpěvníku „Zpívejme Hospodinu“, a protože šlo o známé melodie, užili jsme si krásný mnohohlasný chorál.

Minulých 14 let jsme se na ekumenických akcích potkávali s evangelíkem Danem Hellerem, který se stal naším velmi blízkým přítelem. Letos ho na postu faráře ČCE vystřídal mladičký Aleš Rosický. Ten nám také posloužil kázáním z Božího slova. Vybral si téma „U Tiberiadského jezera“. Z Písma jsme si přečetli text Jan 21, 1.-14.

Více >

V úterý 20.ledna 2026 se bude konat v naší modlitebně od 17.30 hodin druhé setkání aliančního modlitebního týdne. Kázat bude farář  Českobratrské církve evangelické Aleš Rosický na téma „U Tiberiadského jezera“.

Těšíme se na vás.

Je známou věcí, že nové věci zvláštně voní, říkáme „novotou“. Tuto „vůni“ dnes cítili všichni, kdo vešli do modlitebny. Co je tu nového? Promítací plátno ! Konečně vidíme obraz ze všech lavic a můžeme směřovat k tomu, že si budeme promítat texty zpívaných písní tak, jako je to jinde zvykem již dávno.

Úkolem sobotní školy nás provedla sestra Iva Chárová. „Život a smrt“ jsou pojmy, které člověka provází od prvního okamžiku vědomí. Podle Jiřího Wolkera „smrt je jen kus života těžkého“. Tedy že smrt je součástí života. To je lež. Smrt je opakem života, je jeho nepřítelem. Smrt nebyla součástí života. Nikdy jsme neměli smrt poznat. Vše změnil hřích. Ale ani potom nechtěl Bůh, abychom umírali. Chtěl nás od smrti osvobodit, proto poslal svého Syna, který nás svou smrtí spasil.

Pavel několikrát říká, že „svým životem nebo svou smrtí“ oslaví  Krista. Jak je možno smrtí oslavit Krista?

• Smrti se nebojíme tak jako ti, kteří nemají naději. To neznamená, že nemáme strach. Ale opíráme se o Jan 11, 25.- „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít.“
• Žijeme připraveně – smrt bereme vážně, ale ne posedle. Žijeme svůj život tak, aby byl svědectvím – mít usmířené vztahy, odpuštění, jasná víra. Žalm 90, 12. – „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudré srdce.“
• Svou naději ukazujeme druhým – když mluvíme o smrti, mluvíme i o Kristu. 1Tes 4, 17.- „.. a tak budeme navždy s Pánem.“ Místo „už nic nebude, nikdy mně moji milí neuvidí, navždy odejdeme…“
• Učíme se umírat sobě už teď – každodenní „umírání“ tedy zřeknutí se něčeho, změna něčeho, kvůli poslušnosti Kristu je malým obrazem poslední smrti.
• Způsob, jak umíráme, může ukázat na Krista – důvěra místo zoufalství při utrpení, bolesti

Pavla trápilo ho ještě něco. „A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve“. To by mělo být příkladem i pro nás. „Pavlova trpělivost a radostná mysl, které projevoval během svého dlouhého a nespravedlivého zajetí, a jeho odvaha a víra byly samy o sobě jedním nepřetržitým kázáním.“ EGW – více než vysvětlováním věrouky můžeme přivést k víře svým příkladným životem.

Více >

Již dlouhou řadu let se náš sbor spolu se zástupci ostatních církví města účastní aliančního týdne modliteb. Není to věc běžná, že by se věřící z rozdílných „ovčinců“ respektovali tak, jako je tomu u nás, a sjednotili se ve víře v našeho Pána. Ježíš se za naši jednotu modlil: „Aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě… aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.“ (Jan 17,21) Jednota není v tradici, stylu bohoslužeb nebo organizaci, ale v Kristu. Bible mluví pouze o jedné církvi – Kristově těle (Efezským 1,22–23). Rozdílné církve mohou být skutečně jednotné, pokud drží evangelium o Kristu, autoritu Písma, a lásku k bratřím a sestrám.

Letošní modlitební týden má název „Setkání se vzkříšeným“ a materiály byly zpracovány Českou evangelikální aliancí. Autory textů jsou zástupci různých českých denominací.

„Všechny příběhy lidí, kteří se s Ježíšem po jeho vzkříšení setkali, jsou fascinujícími sondami do toho, jak Bůh vstupuje do chvil, kdy se zdá vše ztraceno, kdy zápasíme s pochybnostmi nebo vlastními selháními, kdy okolnosti zatemňují naši schopnost vidět Boha nebo věřit tam, kde se nevíra zdá rozumnějším řešením. Jsou tajemnými momenty, kdy se nám Kristus identifikuje svými ranami, abychom ho mohli následovat a vstupovat do ran tohoto světa s odvahou, že zlo nakonec nemá poslední slovo. Vzkříšení není jen jedním z klíčových článků a vyznání naší víry, ale také proměňující zkušeností první církve. Není něčím, co by se odehrálo v nebi, mimo lidský pozemský dosah. Ježíšovo vzkříšení se odehrálo zde na zemi. Setkání se vzkříšeným proběhla na stejných starých cestách, na místech, kde učedníci vyrůstali, mluvili a pracovali, při společném jídle. Nejsou spektakulární, ale lidská, prostá a někdy až překvapivě obyčejná. Přesto musela jeho svědkům zcela změnit pohled na to, co mohl Ježíš myslet svými slovy, že přišel, abychom měli život. Jakého života v Bohu jsme vlastně účastni. Samostatnou kapitolou je i to proč a komu se Ježíš po svém vzkříšení zjevuje a jaká témata jsou pro něj důležitá. Vidíme, že prvními svědkyněmi jeho vzkříšení jsou ženy. Slyšíme slova Velkého poslání, ale i zcela osobní rozhovory, které jsou zásadní pro vedoucí prvotní církve.“

Připomenuta byla modlitba sv.Františka:

„Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje. Kde je nenávist, dej mi zasít lásku. Kde je zranění, dej mi odpustit. Kde je pochybnost, dej mi víru. Kde je zoufalství, dej mi naději. Kde je temnota, dej mi sílu přinášet světlo. Kde je smutek, dej mi sílu přinášet radost. Pane, dej mi sílu, abych nehledal tolik útěchu, ale abych utěšoval. Abych nehledal tolik porozumění, ale abych snažil rozumět. Abych nehledal tolik lásku, ale abych miloval. Neboť dáváním přijímáme, odpouštěním nám je odpuštěno. Umíráním se probouzíme k věčnému životu.“

Převzato z materiálů modlitebního týdne, Jiří Unger – tajemník ČEA

První setkání se uskutečnilo v úterý 13.ledna 2026 v evangelickém kostele. Kázáním sloužil pastor Apoštolské církve, nazývané též Církev pro region, Tomáš Galda. Čtení z Písma J 20:19-29. Téma kázání „Nevěřící Tomáš“. Vybral si ho právě kvůli svému jménu.

(foto Mirek Ešler)

Více >

Novoroční posezení

Po dopolední části sobotní bohoslužby a společném agapé v režii bratra Petra Cháry, který slaví 70 let, jsme se opět shromáždili v modlitebně, abychom chválili Hospodina písněmi, básněmi, scénkami a hrou na hudební nástroje. Naše tzv. novoroční posezení je sestaveno z vystoupení zástupců jednotlivých rodin, protože dětí je v našem sborečku pomálu. Tento způsob oslavy našeho Pána se stal velmi oblíbeným. Užíváme si nejen přítomnosti Božího Ducha, ale i sebe navzájem. Uvědomujeme si nezasloužená požehnání, kterými nás Pán zahrnuje, ale také upevňujeme naši krásnou duchovní rodinku.

V úvodu jsme si promítli video dokumentující události minulého roku. Prožili jsme mnoho krásných akcí, jako například bohoslužbu žen a výroční bohoslužbu u příležitosti 95 let sboru, ale také smutnější události, kdy nás opustili Jana Jančová, Bohuš Krůpa a Jiřka Škrlová. I takové okamžiky k životu patří a posilují naše přimknutí se k Bohu.

Více >

Zatím co první sobota v novém kalendářním roce je věnována společné bohoslužbě všech Valašských sborů, druhá sobota je jen naše. Po tradičním dopoledni a agapé se scházíme na tzv. novoročním posezení, což je krycí jméno pro novoroční besídku. Ta je spojována většinou s vystoupením dětí. Těch je však v našem sborečku více než poskromnu, a tak se ujalo, že za každou rodinu vystoupí někdo s písní, básní, zkušeností či scénkou. Svými příspěvky chválíme našeho Pána, vyjadřujeme dík za všechna požehnání a radost z toho, že se můžeme v míru a svobodě každou sobotu scházet se svým Bohem a Pánem.

Naše město vypadá poslední dny jako z Ladových obrázků. Mráz nás cestou do modlitebny štípal do tváří a sněhové vločky všech myslitelných tvarů zasypal valašskou krajinu tak důkladně, že se mnozí dnes dostavili se zpožděním. Úkolem sobotní školy „Důvod k díkuvzdání a modlitbě“ nás provedla Anička Petrovičová. Přemýšleli jsme nad první kapitolou listu Filipským a Koloským.

Více >

Zveme vás na sobotní bohoslužbu 10.ledna 2026 zakončenou novoročním posezením, na kterém zavzpomínáme na požehnání uplynulého roku, shlédneme vystoupení jednotlivých rodin našeho sboru a rozdáme si novoroční veršíky.

Těšíme se na vás.

Zveme vás na pokračování velmi úspěšné besedy s režisérem, scénáristou a kameramanem ČT panem Jaroslavem Jindrou o ostrovech Jižního Tichomoří ve čtvrtek 8.ledna 2026 v 17.30 hodin v malém sále Knihovny Valašské Meziříčí.

Dobrovolné vstupné bude, jako na všech našich besedách, předáno DC Adra Valašské Meziříčí.

První sobota v novém roce je pro nás vždy velkým svátkem. Již řadu let ji prožíváme společně s bratry a sestrami z ostatních Valašských sborů, tedy ze Vsetína a Kateřinic. Tu letošní jsme prožili v našem valmezském sborečku a bylo krásné vidět jeho řady zcela zaplněné.

Začali jsme studovat nový úkol s názvem „Spojení nebe a země – Kristus v listech Filipským a Koloským“. Oba dopisy jsou si v mnohém podobné. Především zjevují Krista, jediného, kdo je schopen spojit nebe se zemí. On je „žebřík“, který Jákob viděl sahat ze země do nebe.  Jako Syn člověka a zároveň Syn Boží nás vykupuje z hříchu a přimlouvá se za nás. Při studiu těchto dopisů uvidíme oba aspekty Ježíše. Budeme uvažovat o některých velkolepých výrocích o Kristově božství a o tom, jak se všeho vzdal, aby nás spasil. Uvidíme Pavla, jak se z vězení potýká s problémy v obou sborech. Jeden z nich sám založil (Filipy), druhý nikdy osobně nenavštívil (Kolosy). Vztahy a kontakty, které Pavel vybudoval v celé „světové církvi“ té doby, mu umožnily reagovat na vzniklé problémy dokonce i z římského vězení. Věděl, že se jeho čas krátí. Udělal tedy vše, co mohl, aby přiblížil církev k nebi a zároveň prohloubil vztahy uvnitř církve. Tím nám ukazuje, jak se i dnes může Boží církev sjednotit s nebem. Jen tak může naplnit pověření pro čas konce ze Zjevení 14, které známe jako „poselství tří andělů“.

Více >