Archiv pro Říjen, 2018

V předvečer stého výročí vzniku naší samostatné republiky jsme se sešli jako každou sobotu ke studiu Božího slova a ke společným chválám. Přivítali jsme k naší veliké radosti i jednoho přítele, který přišel prožít dnešní bohoslužbu s námi. Kéž se mu u nás líbí a Pán mu žehná.

Na začátku shromáždění nám Iva Burešová promítla další díl ze série Line age popisující vývoj protestantské církve. Tentokrát jsme se seznámili s osobou švýcarského reformátora Zwingliho.

Studiem úkolu sobotní školy s názvem Klíč k jednotě nás provedl Bohumil Mroček. Přemýšleli jsme nad tím, že jsme všichni bez rozdílu Božími dětmi,  a tak bychom měli k sobě navzájem přistupovat. Všichni patříme do Boží rodiny, všechny nýs chce Bůh sjednotit v Kristu. Miluje nás všechny stejně. Všem nabízí spasení. Je jen otázkou, jak se k této nabídce postavíme.

Bůh každému z nás žehná a všem dává dary. Praktickým výsledkem Božích darů, které jako křesťané dostáváme, by mělo být úsilí zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Skutečná jednota může představovat Boží lásku tak jedinečným způsobem, že ji budou obdivovat i lidé, kteří nejsou součástí společenství věřících.  Zatím co spasení je darem, který dostávají všichni lidé, kteří jej jsou ochotni přijmout, jako jednotlivci dostáváme různé duchovní dary, které mají konkrétní cíl.  Věřící mají za úkol pomocí darů připravovat ostatní na službu záchrany ztracených. V tom se musíme navzájem povzbuzovat a pomáhat si na naší cestě, protože všichni jsme součástí Kristova těla. Není myslitelné tvrdit, že prožíváme hluboký vztah s Bohem, aniž by tento vztah ovlivnil naše vztahy s ostatními lidmi.

Mládež si probírala další úkol Real Time spolu se Soňou Mročkovou. Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka. Přepis jeho zamyšlení nad tématem Babylonské věže trochu jinak najdete v archivu.

Chalupa Pod vrchem v Hošťálkové zasazená do nádherně barevné podzimní přírody nás přivítala onoho sobotního rána ve sluníčkovém hávu. Sbory ValMez a Kateřinice se rozhodly prožít Den díkůvzdání společně uprostřed valašských kopců. Malé parkoviště u chalupy se postupně zaplnilo, stejně tak krbová římsa ve společenské místnosti byla v krátké době obložena nejrůznějšími plody, výpěstky, květinami a také dárečky určenými do tomboly. Ani jediná židle nezůstala neobsazena, a to je dobře.

Všechny dary našich zahrádek, polí a sadů jsou důsledkem požehnání našeho Pána, a proto jsme Ho chválili modlitbami i písněmi. Sobotní školu s námi probral kazatel Pavel Kostečka. Děti si povídaly s Ivou Burešovou o tom, kdo potřebuje Boha, jestli si spasení zaslouží i ti, kteří hřeší, a co je nutné pro spasení udělat. Školky se zúčastnili také dva psíci Bibi a Hačiko, kteří bedlivě poslouchali.

Po sobotní škole nám vyhládlo a tak jsme se pustili do báječného občerstvení, které pro nás připravila Soňa Mročková a přítomné sestry. Všem chutnalo. A aby nás plná bříška nesváděla ke spánku v odpoledních teplých slunečních paprscích, vyšli jsme se projít po okolí. Vyhlášena byla i soutěž v pouštění draků pro děti, ale nakonec si hráli tatínkové. A šlo jim to moc dobře. Vyhřátá mez lákala k poležení, čemuž mnozí neodolali. Výhled na protější kopce byl opravdu nádherný, a neobešel se bez „vlastivědné“ přednášky, jak se který z nich jmenuje a kde je jaká vesnice.

Po načerpání energie ze sluníčka jsme se vrátili do chalupy a zaposlouchali se do svědectví bratra Petra Hřiba, který nám vyprávěl o svém působení v hospicu. Využili jsme poslední hřejivé paprsky pro pořízení několika společných fotografií a pak nás čekala „sladká“ tečka dnešní krásné soboty – tombola. Nikdo neodešel neobdarován.

Pomalu se začalo smrákat a byl čas se rozejít. Sice neradi, ale jistě jsme se takto nesešli naposledy. Děkujeme Pánu za krásný a požehnaný den.