Archiv pro Listopad, 2025

Valašská lidově kostelová halekačka

Mirek Ešler

1. Zahrajte gajdošky moje. Nech hrajú aj skřipce tvoje. /: Chválija Ježíša, navěky uslyša, chválija Ježíša, Kristus je Pán.:/
2. Dívaj sa tam na tu horu. Zvonci tam zpívajú spolu. /: Zvonci tam zvonija a ĺudem pravija, zvonci tam zvonija, Kristus je Pán. :/
3. Dívaj sa tam na tu dolu. Ovse sa scházaju spolu.  /: Ovečky békajú, valacha čakajú, pastýři volajú, Kristus je Pán. :/
4. Vlček de k salaši dolú. Ondřej ho zaháňa holú.  /: Šak sa nic nestane, když noc už nastane, odejdi satane, Kristus je Pán. :/
5. Cérenky spřádajú věnce. Pravijá, že pro mládence. /: Věnce sa snášajú, do vody padajú a cérky volajú, Kristus je Pán. :/
6. kostelík zaváňa smolu. Poďme tam cérenky spolú.  /: Ogaři zpívajú, na cimbál hrávajú, Valaši jásajú, Kristus je Pán. :/

Dnešní sobota patří k těm, na které se obzvláště těšíme. Slavit budeme památku Večeře Páně. Budeme se moci sklonit před naším Pánem a nechat se očistit od všeho, co nás v uplynulé období pošpinilo, co jsme nezvládli, čím jsme zhřešili. Náš dobrý Bůh s námi má díky své lásce neskutečnou trpělivost, a stále znovu a znovu nám dává šanci začít znovu.

Při studiu sobotních úkolů pokračujeme ve čtení knihy Jozue. Izraelské kmeny překročily Jordán a díky Boží milosti je jim dána úrodná země, kterou jim losem rozdělí právě Jozue. Úkol s názvem „Dědicové slibů“ nás provedla sestra Iva Chárová. Země, kterou Bůh zaslíbil Abrahámovým potomkům, nyní Izraelci dostávají. Sliby se naplnily. Jsme také my dědicové nějakého slibu? Bůh nám zaslíbil novou zemi, kde budeme žít s Ním v nekončící radosti. Tak jako kdysi daroval Adamovi a Evě zahradu Eden, daroval teď Izraelcům zemi Kenaan a nám daruje novou zemi. Ale stejně jako musí synové Izraele splnit podmínku, že budou milovat jen jednoho Boha, stejnou podmínku dostáváme i my. I přes velikou lásku k vyvolenému národu jim Bůh při nesplnění podmínky zemi odebral. Nám se může stát to samé. Země Kenaan byla ve vlastnictví Boha, jen on ji mohl lidu darovat, jen on o ní rozhoduje. Byla rozdělena losem, aby každý kmen, kromě Levi, měl své území, které mu bude patřit navždy. Bůh učil svůj lid tomu, že jsme si všichni rovni – stejně jako lidé světí sobotu, i země měla každých 7 let prožít „sobotu“. Lidé se měli spolehnout na svého Boha, že se o ně postará – o bohaté i chudé. Všichni otroci měli být propuštěni. Všechny pronajaté pozemky měly být před milostivým 50.rokem vráceny původním majitelům.

Více >

Více >

Dnešní návštěvníky bohoslužby provázel cestou štiplavý a chladivý vítr. Babí léto je s jistotou pryč a ohlašovaná sněhová nadílka je za dveřmi. Černé mraky už ji ohlašují.

V modlitebně ale bylo krásně teploučko a mohli jsme se po vyprošení Božího Ducha pustit do studia úkolu sobotní školy. Pokračovali jsme v probírání knihy Jozue a spolu s bratrem Chárou se zamýšleli nad „Velikány víry Jozuem a Kálebem“. Kdo může být nazván velikánem víry? Máme i dnes nějaké? Čím nám může pomoci příklad těchto dvou Bohu věrných mužů?

Říká se, že příklady táhnou. Dobré, ale často i ty zlé. Také dospělí potřebují vzory, zejména v duchovní oblasti. Jozue a Káleb jsou vzorem odvahy, houževnatosti a věrnosti Hospodinu.

Deset ostatních vyzvědačů vylíčilo zaslíbenou zemi jako nedobytnou. Káleb věřil, že s Boží pomocí si podrobí obrovité Anákovce.  Byl příkladem toho, co můžou dosáhnout lidé, kteří jsou plně oddaní Hospodinu.

Příběh Otniela a Aksy ukazuje, že další generace byla připravena pokračovat v naplňování Božího plánu s Izraelem.

Jozue si vybral skromné místo nedaleko Šíla, v blízkosti svatyně. Ukazuje to na Jozuovy skutečné priority.

Přemýšlení o životních příkladech hrdinů víry je důležité pro náš duchovní růst. Pohledem na Ježíše Krista se měníme.

Součástí naší povahy se stane přívětivost a láska. Káleb uvěřil Božímu zaslíbení, že Hospodin dá svému lidu do vlastnictví Kanaán. Trpělivě snášel putování po poušti a sdílel s lidem zklamání i tíhu viny. Máme sílu odolat tlaku okolí a odvahu ozvat se, když ostatní mlčí?

Ve světě dochází k probuzení mezi mladými. Unaveni sociálními sítěmi, neklidem a nejistotou ve světě hledají stabilitu a pokoj, a ve velkém hledají a následují Boha. Také v našem malém společenství jsme rádi, když se mladí zapojují do služby ve sboru. V duchu hesla „mládí vpřed“ 😊 nám dnes kázala Adélka Vráblová. Zamýšlela se nad rozdílem mezi „věřím v Boha“ a „důvěřuji Bohu“. Co je důležitější? A jak jsme na tom my? Audio záznam si můžete poslechnou pod odkazem „Kázání“.

Více >

Vždy máme velkou radost, když do sboru přijde někdo, koho jsme delší dobu neviděli. Dnes nás nesmírně potěšily sestry Hana a Alena Jančovy. Díky patří našemu dobrému Pánu a Spasiteli, že vedl jejich kroky do sborečku, ve kterém působily v době svého mládí. Bývalá mládež nám pěkně zapózovala pro fotografii. 

Více >

Více >

Dnešní sobotu končí Modlitební týden naší církve. Každý večer jsme se scházeli v domácnostech, abychom studovali společně přednášky s názvem „Ježíš se brzy vrátí“. Učení o druhém příchodu Ježíše Krista je jedním ze základních věroučných bodů naší církve. Ježíš dal svým následovníkům zaslíbení, že jim připraví místa a pak je vezme k sobě. Přednášky modlitebního týdne nabídly hlavní témata, která můžeme vyprávět lidem o Kristově druhém příchodu, aby Boží dílo na světě mohlo být dokončeno a my jsme mohli jít „domů“.

Úkolem sobotní školy „Nepřítel uvnitř“ nás provedla sestra Anna Petrovičová. Pokračovali jsme ve studiu knihy Jozue. Kdo je myšlen nepřítelem uvnitř? Je to satan, nějaký zrádce nebo naše vlastní nedokonalosti? Kdo byl nepřítelem uvnitř v knize Jozue?

Izraelci nedobili Aj kvůli Akanovu hříchu a důvěře ve vlastní síly. Skrytý hřích jednotlivce brání projevům Hospodinovy moci v celém společenství.  Bůh nechal viníkovi čas na přemýšlení, pokání a vyznání hříchu. Pak vylučovací metodou odhalil provinilce a očistil nevinné. I když se kruh uzavíral, Akan mlčel a doufal, že zůstane neodhalen. Akan slyšel, co bylo příčinou porážky. Přesto nevyznal svůj hřích. Mlčel do chvíle, dokud Boží prst neukázal na něj samotného. Až pak objasnil příčiny svého selhání, „viděl kořist, zatoužil po ní, vzal si ji a ukryl“.

Jednání jednoho člověka může ovlivnit osud mnohých. Rachab ukryla zvědy a zachránil sebe i rodinu. Akan skryl kořist a přinesl Izraelitům potíže, sobě a své rodině smrt. Napodruhé Hospodin vydal město taktickým postupem do rukou Izraelců.

Písmo objektivně popisuje vítězství i porážky Izraelců. Vítězství byla důkazem Božího přiznání, porážky by ukazovaly na Boží bezmoc.

Více >

Ukončení modlitebního týdne v sobotu 8.listopadu prožijeme spolu se sestrami a bratry sboru Kateřinice.

Sdílet se budeme u poledního agapé. Za příspěvek na společný stůl budeme rádi.

Začátek modlitebního setkání vždy v 18 hodin. 

Ne – Pimkovi

Po – Donovi

Út – Tyšerovi

St – Mročkovi

Čt – Chárovi

Pá – Kimlerovi ml.

První listopadový den předznamenává začátek modlitebního týdne. Přednášky mají název „Ježíš se brzy vrátí“. Věříte tomu? Sdílíte se o to s lidmi kolem sebe? Je před námi čas, kdy se chceme více než jindy společně modlit, přemýšlet a diskutovat o Ježíši, který je na cestě k nám. Chceme si připomenout, co o tom říká Bible, chceme společně sdílet tuto naději, pokládat si otázky, které díky ní máme. Vědomí Krista, který se brzy vrátí, si však nesmíme nechat jen pro sebe.

Úkolem sobotní školy „Hospodin bojuje za vás“ nás provedl Petr Chára.

Myšlenka „svatých válek“ byla a je těžko pochopitelná. Bohem „schválené války“ ale mají své podmínky i duchovní důsledky. Jak to, že náš Bůh, Bůh lásky, vedl Izrael k válkám? Měl v plánu genocidu, nebo ne? Jistě ne. Ač je v knize Jozue psáno o „úplném vyhubení“, není to myšleno doslova. Dále čteme, že řada Kananejců žila v zemi dále.

Proč se uchýlil Bůh k tak razantnímu řešení? Potřeboval půdu pro Izrael, nebo bylo důvodem něco jiného? Mnoho pohanských rituálů je založeno na zvrhlých sexuálních praktikách, které Bůh odsuzuje. Kananejci promarnili příležitost vzdát se jich. A příležitostí měli řadu. Izrael nestál u hranice země poprvé, jíž před 40 lety slyšeli Kananejci o Božích činech. Pověst o mocném Izraelském Bohu šla po celé zemi. U Jericha měli 6 dní na obrácení, a tak jako Bůh ušetřil Ninive, když se obrátilo, ušetřil by jistě i Jericho. Kananejci, kteří uznali Boží svrchovanost, mohli záhubě uniknout. Bůh dal hříšníkům čas milosti. Postupně se ale dostali do bodu, kdy už nebyla možná Boží shovívavost, a měli být vyhlazeni.

Více >