Archiv pro Květen, 2019

Tuto sobotu jsme vstávali výrazně dříve, než jiné soboty. To proto, že jsme se rozhodli doprovodit naše kazatele Pavla Kostečku a Jiřího Lodera na instalaci do Dětmarovic. Cesta do nejsevernější části Moravy pro některé nebyla problém. I přes mnohé úseky označené starým známým „Musíme to opravit“ dorazili do sborečku v rodinném domě na okraji obce na první pokus. Jiní, kteří odmítli poslouchat navigaci v přesvědčení, že „to přece mají nastudované v mapě“ si udělali nechtěně výlet i do přilehlého Polska. Ale nakonec jsme sobotní bohoslužbu stihli všichni.

Upravený rodinný dům u krásné louky plné kopretin s nápisem Modlitebna CASD nás přivítal zalitý sluncem. Protože účastníků bylo dnes výrazně více než jindy, bylo také více aut a parkování si vyžádalo asistenci obětavého bratra z místního sboru.

Před budovou se nachází malý dvorek, kde stál stan skrývající stoly plnící se postupně dobrotami na polední občerstvení. Postupně jsme se přivítali se všemi přítomnými a zaujali svá místa v malém útulném sálu. Přijeli také naši bratři ze Vsetína a Kateřinic.

I v tento vyjímečný den jsme se zahloubali po zpěvu úvodní písně do úkolu sobotní školy. Nejprve jsme shlédli video TV Hope s bratrem Dymáčkem. Poté jsme se rozdělili. Bylo nás tolik, že jsme mohli vytvořit 3 dospělácké a jednu dětskou třídu.

Po sobotní škole jsme využili krátké přestávky k obhlédnutí sborečku a přilehlé zahrady. Sluníčko, v minulých deštivých dnech schované za mraky, jako by dnes jásalo spolu s námi v radosti nad požehnaným dnem.

Kázáním nám posloužil bratr Stejskal. Zamýšlel se nad tématem cesty. Asi v souvislosti s cestou našich kazatelů Kostečky a Lodera na nové působiště.

Sobotní bohoslužbu nám zpříjemňovaly děti svými písničkami. Každé z nich má svůj sešit, do kterého zapisují a zakreslují, co je zaujalo v kázání. Dnes na požádání bratra Stejskala nakreslili, s kým by chtěli strávit večeři a jak si představují výbornou večeři. Pavel bude mít opravdu šikovné Pathfindery.

Dnes byla vysluhována večeře Páně. Podávání chleba a vína se ujal bratr Kučera ze sboru Dětmarovice a bratr Stejskal.

Čas se nachýlil a my jsme si udělali přestávku na společný oběd. Polévečky i guláš sester byly opravdu výtečné, stůl na dvorku sboru se prohýbal pod dobrotami. Nešlo odolat. A tak jsme si v družném hovoru užívali darů pokrmu.

Odpolední část byla věnována loučení i vítání. Svá místa opouští mazatel sboru Bohumín Petr Rohan s rodinou, a dětmaroický sbor bratr Filip Furst. Ten se loučil sám, protože se včera jeho manželce narodil druhý syn Štěpán. Jak moc byli oba kazatelé oblíbení, o tom svědčilo to, jak se s nimi oba sbory rozloučily. Sestra z Bohumína těžce zadržovala slzy, a děti svého „Koblížka“ Filipa mále umačkaly láskou.

Stejně milé jako loučení bylo i vítání. Aby bratři a sestry věděli, koho jim předáváme, bratr Pimek pronesl krátkou řeč, ve které Pavla vychválil, což si opravdu zaslouží. Sbory poté oba nové kazatele přivítali množstvím dárečků. A děti? Ty svého „Pavlíka“ obdarovali krabicí-kostečkou, která je určena jen a pouze na kresby a přáníčka od nich. A že se na něho i na Jiřího těší vyjádřili svým nezaměnitelným způsobem.

Všichni jmenovaní kazatelé pronesli několik slov ke svým sborům a pak už nezbývalo, než se společně vyfotit, dojíst všechny dobroty a vydat se směrem domů. Myslím, že jsme naše kazatele vložili do dobrých rukou.

Dnešní sobota byla opět trochu jiná.  Ranní paprsky slunce nás doprovázely na cestě to sboru ve Vsetíně, stejně jako řada našich bratří a sester doprovázela svého téměř již bývalého kazatele Hynka Donu. Hlavním důvodem těchto přesunů bylo loučení s naším kazatelem Pavlem Kostečkou před jeho cestou do Ameriky a následným stěhováním na Ostravsko, a instalace nového kazatele, jehož jméno sdružení tak dlouho a úspěšně tajilo.

Plni očekávání jsme vstoupili do modlitebny. Dnes se osvědčilo staré známé „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Protože jsme se sjeli ze sborů ValMez, Kateřinice, Vsetín a Dětmarovice, byla modlitebna za chvilku  plná a sedět se muselo i v přilehlé místnosti s dveřmi otevřenými. Ještě že mládež je na víkendové akci Helfštýn 2019.

Úvodní slovo patřilo bratru Klodovi, který s námi probral další úkol sobotní školy nazvaný Klíče k rodinné jednotě. Ačkoliv – nebo možná právě proto – že nás bylo tak mnoho, diskuze trochu vázla, ale bratr nás dobře vedl a nakonec jsme úkol zdárně probrali.

Program měl být původně v režii dětí a mládeže, ale protože akce Helfštýn je pro ně velkým lákadlem – a je to tak dobře, o hudební doprovod se postarali „veteráni“ , jak nazval vtipně bratr Juřínek chválící skupinku sboru Vsetín ve spolupráci s bratry Wagnerovými z Kateřinic. Zpívali a hráli opravdu nádherně. Kéž by tak skvělé zpěváky a hráče měly všechny sbory.

Kázáním nám posloužil bratr Jaroslav Stejskal.Velmi milou byla informace o včerejším křtu bratra Jiřího Mikulce, kterého on i kazatelé přivítali do církve.

Bratr Stejskal se za všechny sbory rozloučil a poděkoval kazatelům Pavlovi Kostečkovi, Jiřímu Loderovi a Jaroslavu Šlosárkovi za jejich práci pro valašské sbory. Přidali se také zástupci sborů a poděkovali slovy i malými dárečky.

Krásným rozloučením byla také báseň přednesená sestrou Smilkovou. Poté dostali všichni kazatelé prostor pro to, aby zavzpomínali na své působení. Přivítán byl zástupcem MSS a sbory nový kazatel, na kterého se všichni velmi těšíme. Jak budeme vycházet, jak moc ho překvapí specifické valašské prostředí a mentalita, kam se posunou sbory díky jeho působení, to je zatím tajemstvím. Ale jak se vyjádřil bratr Hynek Dona – pokud budeme mít všichni srdce u Pána Ježíše, zvládneme všechno.

Velmi příjemné a emotivní dopoledne bylo ukončeno společným obědem. Smutné chvíle loučení jsme si zpříjemnili alespoň báječnými zákusky z dílny sester přítomných sborů. Naši kazatelé budou stále v našich srdcích a věříme, že se budeme vídat i v budoucnu. Svěřujeme jejich příští kroky do rukou toho nejlepšího průvodce, našeho Pána.

Ve dnech 10. a 11.5.2019 jsme měli jedinečnou příležitost seznámit se s osobním svědectvím kazatele Vítka Chána k dílu ženy, o které církev adventistů věří, že obdržela od Boha dar proroctví. Žila v období, kdy byla současnicí prvních věřících adventistů. Převážná většina z nich poznala, že se skrze ni v církvi projevoval duch proroctví, ale již za jejího života se našli i její odpůrci. Nejinak tomu je v dnešní době. 

Jak číst a vykládat spisy E.G.White

První přednášku, která měla stejný název jako celý program, uvedl jednoduchou radou: Čtěme ji stejně, jako Bibli.To neznamená, že jsou její spisy postavené na stejnou úroveň jako Bible. Autorka vždy hodnotila své spisy jako „menší světlo, které ukazuje na větší světlo (Bibli)“. Začněte třeba knihami Touha věků, Kristova podobenství, Myšlenky z hory blahoslavenství, Cesta ke Kristu, abychom se seznámili s tím, co říká o Ježíši Kristu. Je to stejná rada, jakou bychom dali člověku, kterému se poprvé dostane do rukou Bible. Nečíst ji od začátku do konce, ale postupně si vybírat jednotlivé knihy. Začít např. evangeliem Marka a seznámit se s Ježíšem. Pak pokračovat knihou Skutky apoštolů, která seznámí čtenáře s prvokřesťanskou církví. Kniha Genesis nás zavede do počátku dějin naší Země a lidstva. Z listů apoštola Pavla k nám proniknou rady, jak žít praktický křesťanský život.

Dílo E.G.Whiteové charakterizují tři hlavní důrazy:

– zaujetí pro Spasitele

– zaujetí pro Boží Slovo

– zaujetí pro záchranu ztracených

Až pak by v čtení knih E.G.White měly následovat další díly Velkého sporu věků, knihy o zdraví a nakonec knihy o výchově. Kompilace – výběr z díla jsou určené pro zkušené čtenáře, protože právě zde se setkáváme nejčastěji s chybnou interpretací a s nepochopením. Interpret nebo kritik si vybere citát a bez toho, aby posoudil kontext citátu s konkrétní situací, historický kontext a okolnosti, za kterých byl citát pronesen. Citát všeobecně aplikován na všechny situace. Bůh si přeje, abychom se v těchto otázkách chovali citlivě. Nebojme se používat zdravý rozum. Okolnosti častokrát mění podmínky. Poselství by mělo mluvit samo za sebe. E.G.Whiteová již během za svého života napsala, že lidé často překrucují její slova a dávají jim nesprávný, někdy i opačný význam, než sama zamýšlela.

Závěrečná rada zní: Nezapomínejme na kontext (historický, literární), na odlišení principu (stále platný bez ohledu na okolnosti) od aplikace (dobově, kulturně podmíněná, rada pro konkrétního člověka). Často ve svém díle popisuje ideál, který se ale od každodenní reality výrazně liší

11.5.2019 sobotní dopolední kázání

1.Kor. 13,11. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, měl jsem dětinské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.

Jak se chová a jak mluví dítě? Věří svým rodičům, protože rodiče umí všechno.

Náš vztah k autoritám (např. rodičům, Bibli nebo i k dílu EGW) může mít tři podoby

Vzpoura – Odmítám jakoukoli autoritu, chci si jít svou cestou, nechci, aby mi kdokoli radil a pomáhal mi. V duchovní oblasti odmítám jakoukoli autoritu, radu nebo prorocké vedení. Chci věci dělat po svém.

Naprostá závislost – To je vlastně opak výše zmíněného. Bez vlastního úsudku se schovávám za nějakou autoritu, sám nepřemýšlím. Cítím se dobře a bezpečně, když si netvořím vlastní názor a nekriticky přejímám to, co říkají druzí (rodiče nebo jiné autority).

„Dospělý dospělý“ – To je člověk, který si váží a respektuje (např. rodičovskou) autoritu. Rodič jsou rádci a přátelé. Pomáhají, nabízejí svou pomoc a radu, ale má životní rozhodnutí jsou má vlastní. Jsem zodpovědný za svůj život, vím proč, dělám to, co dělám.

Někdy však můžeme „rodičovskou“ radu špatně pochopit. V díle Ellen Whiteové je například chybou, když do textu vkládáme naše vlastní chápání skutečnosti, někdy hledáme souvislosti, kde nejsou, snažíme se příliš černobíle vymezit své postoje vůči druhým (buď mám pravdu já nebo ty). Bible totiž neřeší všechny naše problémy, vypráví příběhy a ukazuje principy, kterých bychom se měli držet.

Ideálem chování je dospělost. Dospělý bere rady vážně, ale má a používá i svůj rozum. Chovejme se rozumně a zrale, jako dospělý– dospělý.

11.5.2019 Proč si vážit dar proroctví ve 21.století?

Církev adventistů sedmého dne dostala jedinečný dar v životě a díle E.G.Whiteové. Za celý svůj život napsala více jak 100 000 stránek rukopisů, 5000 novinových článků, 24 knih a mnoho dalších textů. Význam jejího díla je obrovský. Kromě toho, že je třetí nejpřekládanější autorkou v dějinách, je nejpřekládanější  ženskou autorkou ve Spojených státech. Její kniha Cesta ke Kristu byla přeložena do 165 jazyků, což je více, než do kolika jazyků byl přeložen např. Harry Potter.

Církev adventistů má díky jejímu vlivu a radám dnes druhý největší křesťanský školský systém na světě.

Díky jejímu důrazu na zdravý životní styl, jsou adventisté významým poskytovatelem nestátní zdravotní péče v mnoha zemích světa. Její zdravotní rady jsou aktuální a uznávané významnými světskými osobnostmi i v dnešní době. Odborníci provedli srovnání aktuálních vědeckých poznatků s tím, co napsala E.G.White a zjistili, že se téměř 90%  jejích výroků shoduje s poznatky současné medicíny. Jsou stále pravdivé a mohou být inspirací pro ty, kteří její prorocký dar berou vážně.

Někteří kritici tvrdí, že mnoho ze svých rad opsala od jiných autorů. Pravděpodobnost, že se budou náhodně vybrané rady v oblasti zdraví shodovat s vědeckými poznatky získanými o 130 let později, by byla 1:10²⁵. E.G.White přinesla informace, které ji ukázal Bůh. Proto by bylo nemoudré, neřídit se jejími (Božími) radami.

Před několika léty proběhla anketa, která se týkala duchovního života členů církve adventistů. V rámci ankety bylo osloveno 8200 členů církve, aby odpověděli na otázky, které se týkaly jejich spirituality. Anketa ukázala přímou souvislost mezi kladným postojem k Ellen Whiteové a duchovním životem respondentů. Tento trend se objevil ve všech sledovaných aspektech (vztah ke Kristu, četba Bible, osobní zbožnost) – procento členů, kteří četli knihy E.G.Whiteové a zároveň odpověděli kladně na otázku jejich vztahu k Bohu, ke studiu Bible, k rodinným bohoslužbám a dalším podobným, byl téměř dvakrát vyšší než členů, kteří její spisy nečtou.

Její vliv na život lidí přináší dobré ovoce a my můžeme z jejího literárního odkazu těžit dodnes (Mt 7,17).

11.5.2019 E.G.White pod palbou.

Určitě se spolu shodneme na tom, že lidé si zaslouží slyšet pravdu. Proč se zejména v posledních desetiletích rozmáhá kritika díla E.G.White, přestože sama autorka je už více než 100 let mrtvá? Kritici vycházejí z logiky, že když zasáhnou základ, zasáhnou tím celou stavbu (církev). Jaké argumenty uvádějí?

• Opsala většinu svého díla (80-90 %)
• Šířila teorii zavřených dveří
• Protiřečí si s Biblí (asi 50 krát)
• Protiřečila si sama sobě (v otázce jedení masa, používání vinného octa)
• Zastávala názor, že ke spasení jsou potřebné víra i skutky
• Její proroctví se nenaplnila
• Opsala rady obsažené ve zdravotní reformě
• Psaní knih připisují jako důsledek její nemoci – druh epilepsie spojený s hypergrafií
• V průběhu času odstraňovala své teologické chyby
• Schvalovala chyby milleritů
• Vedení církve zakrývalo chyby E.G.White

Cílem přednášky nebylo podrobně zodpovědět a vyvrátit všechny argumenty kritiků. V minulosti byly postupně všechny námitky zodpovězené. Na některé dala odpověď už sama E.G.White. Přednášející řekl, že je z kritiky smutný, ale současně je za ni vděčný. Paradoxem kritiky je skutečnost, že často vede k většímu zájmu o autora, k hlubšímu studiu témat a k novému poznání. Pomůže docenit význam díla. Ne všichni kritici si váží dílaE.G.White. Motivace ke kritice EGW je různá: někteří chtějí pomoci varovat před „bludem“, jiní se touží zviditelnit, někteří chtějí naopak církvi ublížit.

Jak reagovat na kritiku? Je lepší ji ignorovat, vyčkávat nebo se aktivně bránit? Z dlouhodobého pohledu se zdá, že nejlepší reakcí na kritiku je obrana – s tichostí, s bázní a s dobrým svědomím. Obhajoba musí být zdůvodněná, důvěryhodná, věcná, klidná a pokorná. Co je jisté, musíme dát odpověď – s láskou a s respektem ke kritikovi.

V závěru poslední přednášky se pak V.Chán vzorově, ale stručně, věnoval prvnímu z výše uvedených argumentů – PLAGIÁTORSTVÍ, tj. argumentům, že E.G.White opsala dílo druhých a vydávala ho za své vlastní dílo. Následně vyzývala členy církve, aby si kupovali její knihy a tím se obohacovala.

V rámci vzorové odpovědi definoval a vymezil problém, analyzoval ho z pohledu biblického, právního, etického a morálního a porovnal s běžnou praxí v době, v které žila. Její dílo nelze hodnotit z pohledu aktuálně platné normy (ČSN ISO 5127:2003), která byla vydaná v r. 2003, a která definuje „představení cizího díla jako vlastního“ jako plagiátorství. Zástupce renomované americké právní kanceláře specializující se na autorské právo Vincent Ramik podrobil zkoumání její knihy a také obvinění z plagiátorství. Došel k závěru, že se v jejím případě nejedná o plagiátorství, ale o literární výpůjčku – kdy myšlenky a věty jiných autorů kreativně používá ve svém díle.

Dnes se má za to, že (až na 5 jejích knih, kde je procento vyšší) 3 % textu jsou „vypůjčené“ od jiných autorů (s citací nebo někdy bez ní). Argument, že ve své době byla obžalována z plagiátorství nebo jí za to hrozil soud, se neprokázala jako pravdivá. Nebyl porušen ani morální ani etický rozměr. Stejně tak se neprokázalo, že by církev kryla nějaká pochybení E.G.White. Spíše naopak, církev se ke kritickým myšlenkám opakovaně vyjadřovala a vysvětlovala a popírala některá falešná obvinění.

Po každé přednášce následovala krátká diskuse, v které zazněly nejrůznější otázky, ale žádnou z nich nebylo možné považovat za kritickou. Setkání proběhlo ve velmi příjemné atmosféře vsetínského sboru. S vděčností jsme vnímali laskavé přijetí, které se mimo jiné projevilo i během polední přestávky, pohlazením na těle i na duši. Děkujeme. 

Poznámka autora článku: Dovolte mi osobní zkušenost. Já čtu knihy E.G.White přirozeně. Bez předsudků i bez nadsázky. Někdy systematicky celou knihu od začátku do konce, někdy jen vybrané kapitoly. Vše závisí od okolností. Svobodně si ji vyberu z poličky v knihovně, přečtu si vybraný oddíl, nechám se poučit, inspirovat, napomenout. Občas si pomyslím, že by nebylo od věci, kdyby si odstavec nebo kapitolu přečetl i někdo jiný. Někdysi zase pomyslím, že s danou pasáží nesouhlasím, nerozumím ji, nebo že jí dokonce nevěřím, nebo mou myslí proběhne jiné vnitřní hodnocení.

Pro ty, kteří chtějí její dílo studovat a věnovat se mu podrobně, platí stejné zásady, jaké platí pro studium kteréhokoliv studijního předmětu.

Se svolením přednášejícího napsal Jenda Petrovič

Sobotní bohoslužba se dnes konala ve Vsetíně pro všechny 3 naše sbory. Důvodem byla velmi vzácná návštěva. Měli jsme jedinečnou příležitost seznámit se s osobním svědectvím kazatele Vítězslava Chána k dílu ženy, o které církev adventistů věří, že obdržela od Boha dar proroctví – E.G.White. Žila v období, kdy byla současnicí prvních věřících adventistů. Převážná většina z nich poznala, že se skrze ni v církvi projevoval duch proroctví, ale již za jejího života se našli i její odpůrci. Nejinak tomu je v dnešní době.   Vítek na Valašsko přijel už v pátek, kdy nám v podvečer uspořádal první z několika besed – Jak číst a vykládat spisy E.G.White.

Sobotní školu na téma Královská milostná píseň jsme probrali s Pavlem Kostečkou. Nejprve jsme shlédli video Hope TV s bratrem Dymáčkem a následně jsme shrnuli důležité myšlenky. Kázáním nám posloužil bratr Chán, v současné době působící ve Vamberku. Název kázání byl „Tři přístupy k Bibli  a EGW„.  Poté následoval společný oběd, který pro nás připravily sestry ze Vsetína. Většina z nás využila přestávky ke krátké procházce na sluníčku. Odpoledne jsme měli možnost zaposlouchat se do dvou přednášek bratra Chána – jak jinak než na téma EGW – Proč si vážit dar proroctví ve 21.století?    a  E.G.White pod palbou. Bratr Vítek má dar každou dokládat každý závěr pomocí příkladů a jeho výklad se poslouchá velmi dobře. Besedy byly zakončeny dotazy z řad posluchačů a chvílemi byla diskuze značně vášnivá. Každopádně besedy byly pro nás přítomné velmi poučné.

V sobotu 11.května 2019 se sejdeme na společné bohoslužbě ve Vsetíně.

Bohoslužba bude součástí programu V.Chána na téma EGW.

Přednášky se uskuteční v modlitebně CASD Vsetín:

– v pátek 10.5.2019 v 18.30hod

– v sobotu v rámci bohoslužby

– v sobotu po obědě v rámci odpoledního programu bohoslužby

Májové sobotní ráno nás sice přivítalo slunečními paprsky a naladilo nás do usměvava, ale v průběhu dne se k nám vrátily mraky a mrholení. Díky Pánu za to, vody je opravdu třeba. Jen ten sníh, který nám meteorologové slibují, by mohl zůstat v nebeské peřině.

Příchozí do modlitebny vítaly tóny křesťanských písniček a nové zářivky nad kazatelnou 🙂 . Ty staré nás minulý týden trošičku postrašily maličkým lokálním požárkem zřejmě v důsledku výbuchu kondenzátoru. Úvodní video z cyklu Line age nás seznámilo s odjezdem 150 věřících z malé anglické vesničky na lodi Mayflower v roce 1620 do Ameriky, kam přinesli protestantskou víru. Poté jsme se pustili směle do studia sobotní školy s Petrem Chárou. I když se obával, že téma Slova moudrosti pro rodiny nejsou pro něho, vedl nás velmi dobře. Téma bylo hodně diskutováno. Je vidět, že se zamýšlíme nad problémy, které jsou živé a aktuální v každé rodině.

Mládež dnes nebyla přítomna, protože odjela do Zlína na Múzičku. Sami mladí si vybrali a nacvičili písničky. Kéž jim Pán požehná a přinese jim do srdíček radost při chválení našeho Stvořitele.

Slovíčko Ivy Burešové nám připomnělo pomocí příběhu o krásné dívce Agape a jejích 7 nápadnících, že pro dosažení Boží milosti a spasení je nutná nejen víra, nejen činy, ale i studium, rozvaha, sobotní odpočinek, modlitba a odevzdání se Pánu.

Kázáním nám posloužil bratr Jiří Loder, který se zamýšlel nad prvními otázkami zaznamenanými v Bibli. Které to byly? Dočtete se v přepisu kázání.

Po ukončení oficiální části bohoslužby se ještě konalo malé členské shromáždění, jehož předmětem bylo odsouhlasení působení stávajících služebností na další jeden rok. Kéž nás Pán vede a naše práce je přínosná pro celý sbor.