admin

Již dlouhou řadu let se náš sbor spolu se zástupci ostatních církví města účastní aliančního týdne modliteb. Není to věc běžná, že by se věřící z rozdílných „ovčinců“ respektovali tak, jako je tomu u nás, a sjednotili se ve víře v našeho Pána. Ježíš se za naši jednotu modlil: „Aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě… aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.“ (Jan 17,21) Jednota není v tradici, stylu bohoslužeb nebo organizaci, ale v Kristu. Bible mluví pouze o jedné církvi – Kristově těle (Efezským 1,22–23). Rozdílné církve mohou být skutečně jednotné, pokud drží evangelium o Kristu, autoritu Písma, a lásku k bratřím a sestrám.

Letošní modlitební týden má název „Setkání se vzkříšeným“ a materiály byly zpracovány Českou evangelikální aliancí. Autory textů jsou zástupci různých českých denominací.

„Všechny příběhy lidí, kteří se s Ježíšem po jeho vzkříšení setkali, jsou fascinujícími sondami do toho, jak Bůh vstupuje do chvil, kdy se zdá vše ztraceno, kdy zápasíme s pochybnostmi nebo vlastními selháními, kdy okolnosti zatemňují naši schopnost vidět Boha nebo věřit tam, kde se nevíra zdá rozumnějším řešením. Jsou tajemnými momenty, kdy se nám Kristus identifikuje svými ranami, abychom ho mohli následovat a vstupovat do ran tohoto světa s odvahou, že zlo nakonec nemá poslední slovo. Vzkříšení není jen jedním z klíčových článků a vyznání naší víry, ale také proměňující zkušeností první církve. Není něčím, co by se odehrálo v nebi, mimo lidský pozemský dosah. Ježíšovo vzkříšení se odehrálo zde na zemi. Setkání se vzkříšeným proběhla na stejných starých cestách, na místech, kde učedníci vyrůstali, mluvili a pracovali, při společném jídle. Nejsou spektakulární, ale lidská, prostá a někdy až překvapivě obyčejná. Přesto musela jeho svědkům zcela změnit pohled na to, co mohl Ježíš myslet svými slovy, že přišel, abychom měli život. Jakého života v Bohu jsme vlastně účastni. Samostatnou kapitolou je i to proč a komu se Ježíš po svém vzkříšení zjevuje a jaká témata jsou pro něj důležitá. Vidíme, že prvními svědkyněmi jeho vzkříšení jsou ženy. Slyšíme slova Velkého poslání, ale i zcela osobní rozhovory, které jsou zásadní pro vedoucí prvotní církve.“

Připomenuta byla modlitba sv.Františka:

„Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje. Kde je nenávist, dej mi zasít lásku. Kde je zranění, dej mi odpustit. Kde je pochybnost, dej mi víru. Kde je zoufalství, dej mi naději. Kde je temnota, dej mi sílu přinášet světlo. Kde je smutek, dej mi sílu přinášet radost. Pane, dej mi sílu, abych nehledal tolik útěchu, ale abych utěšoval. Abych nehledal tolik porozumění, ale abych snažil rozumět. Abych nehledal tolik lásku, ale abych miloval. Neboť dáváním přijímáme, odpouštěním nám je odpuštěno. Umíráním se probouzíme k věčnému životu.“

Převzato z materiálů modlitebního týdne, Jiří Unger – tajemník ČEA

První setkání se uskutečnilo v úterý 13.ledna 2026 v evangelickém kostele. Kázáním sloužil pastor Apoštolské církve, nazývané též Církev pro region, Tomáš Galda. Čtení z Písma J 20:19-29. Téma kázání „Nevěřící Tomáš“. Vybral si ho právě kvůli svému jménu.

(foto Mirek Ešler)

Více >

Novoroční posezení

Po dopolední části sobotní bohoslužby a společném agapé v režii bratra Petra Cháry, který slaví 70 let, jsme se opět shromáždili v modlitebně, abychom chválili Hospodina písněmi, básněmi, scénkami a hrou na hudební nástroje. Naše tzv. novoroční posezení je sestaveno z vystoupení zástupců jednotlivých rodin, protože dětí je v našem sborečku pomálu. Tento způsob oslavy našeho Pána se stal velmi oblíbeným. Užíváme si nejen přítomnosti Božího Ducha, ale i sebe navzájem. Uvědomujeme si nezasloužená požehnání, kterými nás Pán zahrnuje, ale také upevňujeme naši krásnou duchovní rodinku.

V úvodu jsme si promítli video dokumentující události minulého roku. Prožili jsme mnoho krásných akcí, jako například bohoslužbu žen a výroční bohoslužbu u příležitosti 95 let sboru, ale také smutnější události, kdy nás opustili Jana Jančová, Bohuš Krůpa a Jiřka Škrlová. I takové okamžiky k životu patří a posilují naše přimknutí se k Bohu.

Více >

Zatím co první sobota v novém kalendářním roce je věnována společné bohoslužbě všech Valašských sborů, druhá sobota je jen naše. Po tradičním dopoledni a agapé se scházíme na tzv. novoročním posezení, což je krycí jméno pro novoroční besídku. Ta je spojována většinou s vystoupením dětí. Těch je však v našem sborečku více než poskromnu, a tak se ujalo, že za každou rodinu vystoupí někdo s písní, básní, zkušeností či scénkou. Svými příspěvky chválíme našeho Pána, vyjadřujeme dík za všechna požehnání a radost z toho, že se můžeme v míru a svobodě každou sobotu scházet se svým Bohem a Pánem.

Naše město vypadá poslední dny jako z Ladových obrázků. Mráz nás cestou do modlitebny štípal do tváří a sněhové vločky všech myslitelných tvarů zasypal valašskou krajinu tak důkladně, že se mnozí dnes dostavili se zpožděním. Úkolem sobotní školy „Důvod k díkuvzdání a modlitbě“ nás provedla Anička Petrovičová. Přemýšleli jsme nad první kapitolou listu Filipským a Koloským.

Více >

Zveme vás na sobotní bohoslužbu 10.ledna 2026 zakončenou novoročním posezením, na kterém zavzpomínáme na požehnání uplynulého roku, shlédneme vystoupení jednotlivých rodin našeho sboru a rozdáme si novoroční veršíky.

Těšíme se na vás.

Zveme vás na pokračování velmi úspěšné besedy s režisérem, scénáristou a kameramanem ČT panem Jaroslavem Jindrou o ostrovech Jižního Tichomoří ve čtvrtek 8.ledna 2026 v 17.30 hodin v malém sále Knihovny Valašské Meziříčí.

Dobrovolné vstupné bude, jako na všech našich besedách, předáno DC Adra Valašské Meziříčí.

První sobota v novém roce je pro nás vždy velkým svátkem. Již řadu let ji prožíváme společně s bratry a sestrami z ostatních Valašských sborů, tedy ze Vsetína a Kateřinic. Tu letošní jsme prožili v našem valmezském sborečku a bylo krásné vidět jeho řady zcela zaplněné.

Začali jsme studovat nový úkol s názvem „Spojení nebe a země – Kristus v listech Filipským a Koloským“. Oba dopisy jsou si v mnohém podobné. Především zjevují Krista, jediného, kdo je schopen spojit nebe se zemí. On je „žebřík“, který Jákob viděl sahat ze země do nebe.  Jako Syn člověka a zároveň Syn Boží nás vykupuje z hříchu a přimlouvá se za nás. Při studiu těchto dopisů uvidíme oba aspekty Ježíše. Budeme uvažovat o některých velkolepých výrocích o Kristově božství a o tom, jak se všeho vzdal, aby nás spasil. Uvidíme Pavla, jak se z vězení potýká s problémy v obou sborech. Jeden z nich sám založil (Filipy), druhý nikdy osobně nenavštívil (Kolosy). Vztahy a kontakty, které Pavel vybudoval v celé „světové církvi“ té doby, mu umožnily reagovat na vzniklé problémy dokonce i z římského vězení. Věděl, že se jeho čas krátí. Udělal tedy vše, co mohl, aby přiblížil církev k nebi a zároveň prohloubil vztahy uvnitř církve. Tím nám ukazuje, jak se i dnes může Boží církev sjednotit s nebem. Jen tak může naplnit pověření pro čas konce ze Zjevení 14, které známe jako „poselství tří andělů“.

Více >

Sobota 3.1.2026

Společná bohoslužba všech Valašských sborů ve sboru Valašské Meziříčí zakončená agapé. Začátek 9.30 hodin.

Sobota 10.1.2026

Bohoslužba našeho sboru zakončená novoročním posezením (rozdávání novoročních veršů, program sestavený z příspěvků jednotlivých členů sboru)

Společné přivítání nového roku u Mročků se koná od 18 hodin.

Ilustrační foto

Poslední sobota roku 2025 je tady. Někteří starší členové sboru zažili v dětství „proroctví“ tetiček a strýčků o tom, že nemá smysl studovat, že vojny už se nedočkají, určitě už se neožení a nevdají, protože Pán přijde během několika málo let. Že bychom se dožili roku 2000, tomu také mnozí nevěřili. A dnes nám končí dokonce rok 2025. To by se tetičky a strýčkové divili ! Inu Pán má svůj čas, a ve své milosti vyčkává, dává čas těm, kteří ho ještě neznají. Díky Pane za Tvou nekonečnou lásku.

Posledním úkolem z knihy Jozue s názvem „Vyvolte si dnes“ nás provedl bratr Petr Chára. Celé čtvrtletí jsme sledovali osudy Izraelského národa, který po zaslíbeních daných Hospodinem vstoupil do své země. Jednotlivá území Jozue rozdělil mezi kmeny, aby nikdo nebyl opomenut a nedocházelo k řevnivosti. Dlouhá cesta z Egypta do země kenaanské je u konce a Izrael si musí uvědomit, že jí nezískal díky svým vojenským schopnostem a ve své síle. Hospodin jim dal zemi darem. On je vedl, chránil a bojoval za ně. Jozue na konci svého života připomíná lidu, co pro ně Bůh udělal a obnovuje smlouvu Izraele s Bohem. Nepotřebují lidského krále, protože jejich jediným králem je Bůh. Ochraňovat je bude, pokud mu zůstanou věrní a nesklouznou k modloslužbě, jako to udělali už tolikrát. Vyvolit si musí už dnes, stejně jako my.

Více >

Písně oslavující narození našeho Pána Ježíše Krista vítající nám při vstupu do modlitebny navozovaly radostnou předvánoční atmosféru. Zatím co naši bratři z židovského národa oslavují Svátek světel – Chanuku, připomínající zázračné znovuzasvěcení jeruzalémského Chrámu po povstání Makabejských proti syrským vládcům v 2.století př.Kr., křesťané si připomínají, že se Král vesmíru vzdal svého nebeského domova a z veliké lásky k nám sestoupil na zemi, aby položil život za naše spasení. Neshodneme se sice na dni, který nám zůstal utajen, ale shodneme se na tom, že narozením našeho Spasitele bylo naplněno proroctví a je nám bez zásluh nabídnuto odpuštění hříchů a naděje na věčný život u nohou našeho Boha. A to je veliký důvod k radosti.

Úkolem sobotní školy nás provedl starší sboru Pavel Pimek. Blížíme se ke konci studia knihy Jozue, ze které jsme se mnohému naučili. Název úkolu je asi to nejdůležitější, co jsme se měli v tomto čtvrtletí dozvědět – „Bůh je věrný!“ .

Více >

 Nahrávka

Více >

Houkající a kouřící parní vlak projíždějící dnešního sobotního dne v opakovaných intervalech okolo naší modlitebny na své vánoční jízdě z Valmezu do Rožnova a zpět v nás dříve narozených vyvolával nostalgické vzpomínky na dětství a připomínal, že křesťanské svátky oslavy narození našeho Pána se kvapem blíží. Vánoční stromeček v modlitebně připravený pro zítřejší vánoční bohoslužbu Hooligans Church, pod kterým se už dnes objevily dárky od našich členů pro bezdomovce napovídal, o čem by vánoční svátky měly být – o pomoci, lásce, empatii k bližním a vděčnosti našemu Pánu za čin Lásky. A aby nebylo pomoci málo, zítra odpoledne se naše modlitebna promění ve sběrné místo sbírky vánočních balíčků pro děti z válkou postižené Ukrajiny.

Úkolem sobotní školy s názvem „Život v zaslíbené zemi“ nás provedla Jindřiška Mročková. Byl to její vůbec první úkol, který s námi probírala. A nutno říct, že si i přes obtížnost tématu s ním poradila velmi dobře. 

Život v komunitě může někdy vést ke sporům a napětí.  Platí to zejména ve společenství, jako je církev, kde lidé z různého prostředí a z odlišných sociálních vrstev – a někdy vychovaní ve zcela odlišných kulturách – žijí a pracují pro společný cíl. Studovali jsme Jozue 22. kapitolu. Mezi kmeny Izraele vzniklo velké nedorozumění. Na začátku knihy Jozue některým kmenům přikázal, aby překročily Jordán a zúčastnily se dobývání spolu s kmeny na západní straně Jordánu . Nyní, když je úkol splněn, se mohou vrátit. Na západní straně Jordánu však staví oltář, který vyvolává obavy mezi západojordánskými kmeny. Proč je nebezpečné dělat ukvapené závěry o chování druhých? Jak můžeme podporovat jednotu v církvi?  Proč je důležité soustředit se na skutečný cíl našeho povolání a nenechat se rozptylovat tím, co není opravdu důležité? Tyto otázky jsme si kladli během dnešního úkolu.

Více >

Nacházíme se v adventním čase a více intenzivněji si uvědomujeme čin lásky, který náš Pán kvůli nám udělal. Poslal na záchranu hříšných lidí svého milovaného Syna, který se vzdal svého nebeského domova, aby nás učil, vychovával a nakonec i zachránil pro život věčný – položil za nás svůj vzácný život. Sice termín jeho  narození do lidského těla neznáme, ale na dané skutečnosti to nic nemění. Díky Pane za Tvou bezmeznou lásku k nám.

Při tradičním sdílení jsme se dozvěděli o odchodu sestry Jiřiny Škrlové, která nás předešla na cestě k  Pánu. Kéž Bůh posílí její rodinu v naději na budoucí radostné setkání u nohou našeho Ježíše.

Nelehkým úkolem sobotní školy s názvem „Pravý Jozue“ nás provedla Anna Petrovičová. Přemýšleli jsme o Jozuovi jako prototypu, tedy předobrazu Ježíše Krista a zemi Kanaanské jako předobrazu nové země. Splnění slibů daných Mojžíšovi je zárukou, že i zaslíbení daná nám se naplní, že Bůh je stále stejný a věrný. Shrnutí nejdůležitějších myšlenek najdete na našem webu.

Kázáním nám posloužila sestra Iva Chárová. Každý z nás se může lehce vzdálit našemu Bohu díky intenzivnímu zaměření se na práci, péči o děti, partnera, zvířecího parťáka či na zájmy. Aniž bychom si to uvědomovali, vyměníme Boha za náhražku. Na samotných činnostech není nic špatného, ale nesmí nám zabírat čas, který bychom měli věnovat našemu Bohu. Je velmi těžké si něco takového přiznat. O to víc je to nebezpečné.  I když se ale Pánu vzdálíme a náš vztah díky nám ochladne, Bůh nám nabízí cestu zpět. Více si můžete poslechnout na audio záznamu kázání.

Příští víkend je poslední možnost přinést dárky pro Chuligány na jejich vánoční bohoslužbu a vánoční balíčky pro Ukrajinské děti. Všem ochotným dárcům děkujeme.

Valašská lidově kostelová halekačka

Mirek Ešler

1. Zahrajte gajdošky moje. Nech hrajú aj skřipce tvoje. /: Chválija Ježíša, navěky uslyša, chválija Ježíša, Kristus je Pán.:/
2. Dívaj sa tam na tu horu. Zvonci tam zpívajú spolu. /: Zvonci tam zvonija a ĺudem pravija, zvonci tam zvonija, Kristus je Pán. :/
3. Dívaj sa tam na tu dolu. Ovse sa scházaju spolu.  /: Ovečky békajú, valacha čakajú, pastýři volajú, Kristus je Pán. :/
4. Vlček de k salaši dolú. Ondřej ho zaháňa holú.  /: Šak sa nic nestane, když noc už nastane, odejdi satane, Kristus je Pán. :/
5. Cérenky spřádajú věnce. Pravijá, že pro mládence. /: Věnce sa snášajú, do vody padajú a cérky volajú, Kristus je Pán. :/
6. kostelík zaváňa smolu. Poďme tam cérenky spolú.  /: Ogaři zpívajú, na cimbál hrávajú, Valaši jásajú, Kristus je Pán. :/