Archiv pro Listopad, 2018

Zveme všechny členy na příjemné  posezení u prostřeného stolu v rámci Křesťanského domova v sobotu 1.prosince 2018. Po společném občerstvení prožijeme milé setkání s naším hostem – Ivetou Halešovou, vedoucí oddělení Služby žen, která nám bude povídat o činnosti a plánech tohoto oddělení.

Těšíme se na vás.

Naučila jsem se pěstovat sebelásku, abych mohla být prospěšná druhým (rozhovor)

Iveta Halešová a její společnost IveHale s.r.o. se zabývá zakládáním a budováním obchodních sítí pro zahraniční firmy jako Tupperware, Pierre Lang, Jenny Lane, O-Pur. Zabezpečuje překlady materálů, vytváří strategické a marketingové plány, zabezpečuje training a poradenství. Je plná optimismu a dobré nálady, s noblesou se věnuje pořádání akcí pro ženy a seniory. Má styl a smysl pro humor. Pořídila si Apple, protože je vegetariánka a miluje ovoce.

Ahoj Iveto, jak se máš?

Ahoj Hanko, vcelku velmi dobře. Potýkám se sice s problémy, jako například náhlá hospitalizace mého tatínka. Na druhé straně jsem ráda, že žijeme v naší zemi a máme zde zdravotní péči, i když by dle mého názoru mohla být vstřícnější a empatičtější.

Je podzim náročnější období, než jiné části roku?

Podzim je pro mě vůbec to nejhezčí roční období! Opět se budu opakovat, že jsem ráda, že žiji zde v této zemi, ve střední Evropě, kde se můžeme čtyřikrát v roce těšit na jiné počasí, jinou dobu apod. Není to fádní, po studené zimě, která vyčistí ovzduší a půdu, přichází jaro – vše se vrací k životu, rozvíjí se, raší, kvete a příroda ukazuje všechny své možnosti, aby v přicházejícím létě vytáhla své hlavní trumfy. A pak přichází podzim, hrající všemi překrásnými barvami. Podzim nás připravuje na zimu – rána jsou chladnější, někdy je zcela pošmourno, to abychom se připravili na méně sluníčka a více odpočinku. Najednou pak vyskočí slunce a my zažíváme krásné babí léto, které roztřpytí i rosu na pavučinách. 

Jak se vyvíjela Tvoje pracovní kariéra? Chtěla jsi vždycky dělat to, co děláš?

Moje pracovní kariéra se vyvíjela zcela opačným směrem, než jsem si někdy od základní školy vymyslela. Jsem vnučkou věhlasné a vyhledávané krejčové. Maminku vynechám – má mnoho předností, žel po své mamince talent a lásku k šití nezdědila. Mne od malička fascinovaly tkaniny, látky, móda, šití a výběr svého povolání jsem někdy na konec základní školy měla jasný. Díky tehdejšímu politickému vedení a náboženskému přesvědčení celé naší rodiny mně takříkajíc bylo určeno, co budu studovat resp. kam půjdu dále. Když jsme s rodinou bydleli v Německu, nabídla mi kamarádka, zdali bych nechtěla prodávat vynikající nádoby a dózy. Jmenovala jsem jí tisíc důvodů, proč bych to nemohla dělat, ale ona byla neodbytná a přesvědčila mne, abych to zkusila.

A šlo to, překonávala jsem různé problémy a hodně se učila. Dosáhla jsem i hodně velkých úspěchů a po té, co jsme se v roce 1996 vrátili do ČR, mne firma požádala, zda bych nechtěla vybudovat její zastoupení v Česku. Opět jsem jmenovala tisíc důvodů, proč bych to nemohla udělat. Nemohla jsem ale přesvědčovat, že mi prodej nejde – už bylo evidentní, že to umím. Pustila jsem se do práce a šlo to. Měla jsem výborné učitele – manažery, kteří měli obrovskou pokoru a vděčnost. Ve své kariéře jsem se dostala hodně nahoru a zaplatila i poměrně vysokou cenu – odnesl to krach manželství. Pak přišel čas na přehodnocení a stanovení si priorit.

Mohla bys být konkrétní? Co jsi nechtěla a co jsi naopak začala chtít?

Věděla jsem, že není důležité, abych hodně, ne-li všechna rozhodnutí dělala sama, že je mnohem efektivnější vytvářet dobrý a spolehlivý tým, který bude vědět, co má dělat, jednotlivci budou pracovat samostatně, zodpovědně aby se nakonec všichni sešli a mohli konstatovat, co se povedlo a na čem je potřeba zapracovat. Henry Ford kdysi řekl: pokud Tě k běžnému chodu firmy nikdo nepotřebuje, je to známka toho, že jsi výborný šéf, který své lidi vše naučil a věří jim.

Další prioritou bylo více času na sebe a rodinu. Naučila jsem se pěstovat sebelásku, abych mohla být prospěšná druhým. Věčně uhoněná, přetažená, unavená a bez energie supermatka a žena nikomu a nijak neprospívá, takže jsem se naučila věci odložit , přesunout nebo jednoduše říci i ne. Paradoxně ten čas věnovaný sobě, synovi, rodičům, přátelům mi nikdy nechyběl. Byla to vzácná investice do vztahů.

Přivedla jsem do Česka a na Slovensko ještě pár jiných firem. Zažila jsem také, jaké to je, když mi mí nejbližší spolupracovníci ukradli obchodní podíl a po patnácti minutách mi bylo jasné, že mám zaměstnance, náklady a nemám příjem. Byla to těžká situace, která mě opět dovedla k přehodnocení priorit. Mnoho mých přátel a známých se často ptalo, jak to mohu vše vydržet a relativně dobře snášet.

Co Tě vedlo?

Měla jsem v životě štěstí na moudré a zkušené manažery, kteří své pozice vybudovali pílí, empatií, pokorou a vděčností. Mám velmi ráda knihy jako: Vítězové nikdy nepodvádějí s podtitulem …ani v těžkých dobách, nebo Vděčnost v businesse nebo Vděčnost – způsob života, ale nejvíce obchodních rad a námětů lze najít v knize knih – bibli. Ráda po ní sáhnu a čtu, i když jsem ji četla už mnohokrát, často objevuji to, co jsem v těch textech neviděla. Vždy je důležité číst i stejnou věc s jiným pohledem.

Jak Ty osobně vnímáš Boží vedení?

Podzim je také období sklizně a v životě člověka je to čas na jakési bilancování. Já se zrovna nacházím v tomto časovém údobí a tak s vděčností bilancuji, co se mi v životě povedlo, co ne, čeho jsem dosáhla, co jsem možná někdy a za jiných okolností dosáhnout mohla. Jako křesťan mám tu další možnost, obracet se ještě výše k Bohu. Myslím, kdybych neměla tu možnost, spoustu těžkých situací bych nebyla schopna unést. Také se říká, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš být schopen se odrazit. A odrazit se lze pouze v případě, že člověk spadne na dno.

Do vínku jsem patrně dostala houževnatost, trpělivost a sebekázeň, tak se snažím pokorně a empaticky řešit všechny vzniklé situace. Jsem vděčná za všechny zlé i dobré věci, které se mi dějí, protože to člověka vede k větší empatii. Právě v tom vidím Boží vedení. Vnímám, že když mi ubývají síly, jak fyzické nebo psychické, tak se mám kam obrátit. To je devíza, kterou nemají všichni.

Autor: Hana Pinknerová

Sobotní dopoledne vypadalo, že se mezi našimi bratry a sestrami rozšířila nějaká infekce bolavých zad. Nejeden z nás se kroutil, poposedával a hekal. Inu zima je tady a s ní řada zdravotních komplikací.

Po dalším dílu seriálu Line age věnovaném Martinu Lutherovi jsme se pustili do studia sobotní školy na téma „Jednota ve víře“ s Květou Tyšerovou. Naší snahou by měla být jednota ve všech základních adventních věroučných bodech. Vzájemné nepřátelské postoje kazí společenství, přátelství a tak ničí poslání církve.

Mládežnice z našeho sborečku se  zúčastnily víkendovky PTD, tentokrát v Ostravě.  Zbylé 2 děti v sobotní školce malovaly kulisy na novoroční besídku. Doufáme, že se budou líbit.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávěl o jejím psíkovi, který nemá rád zimní psí oblečení. I když je to pro jeho dobro, aby nenastydnul, brání se jeho nošení. Stejně jako se my, lidé, bráníme Božím zákonům, i když jsme je dostali pro naše dobro.

Kázáním z Boží slova nám posloužil Pavel Pimek. Zamýšlel se nad hrdinstvím a hrdiny. Potřebujeme hrdiny? Co je to hrdinství ? Kdo nám dává sílu být hrdinou ? Na otázky najdete odpověď v přepisu kázání v archivu.

Čtvrteční podvečer zamířila řada příznivců besed do vegetariánské jídelny Vitalita. Lákadlem se stala přednáška Ferdinanda Janka s názvem „Koření života II.“ . Zmíněný přednášející byl jako vždy zárukou kvality. Nezabýval se kořením jakožto ochucovadel našich pokrmů, ale jako součástí naší lékárničky. Neboť na každý neduh nám náš Stvořitel dal nějakou bylinku. To nám hned na úvod vyzpíval Ferda Janek písničkou za doprovodu své kytary. Zásluhu našeho Pána na darech, které nám dává přírpda, ostatně zdůrazňoval po celou besedu.

Beseda byla nejen zajímavá, ale hlavně poučná a její evangelizační význam nelze také pominout.

Dnešní datum nám připomnělo významné události z roku 1989, kdy došlo ke změně režimu a náš vztah k Bohu přestal být důvodem k perzekucím. Náboženská svoboda je obrovským darem, kterého si musíme vážit a využít co nejvíce k šíření zvěsti evangelia.

Další díl seriálu Line age uvedl dnešní bohoslužbu a naladil nás na přemýšlení o Božím slovu. Sobotní školou na téma „Když přijdou konflikty“ s námi probral Pavel Pimek. Připomněli jsme si, jakým způsobem řešila vnitřní konflikty prvotní církev a jaké ponaučení plyne pro naši dobu. Je naším úkolem udržet jednotu ve chvíli, kdy se objeví rozbroje týkající se identity a poslání církve. S mládeží dnes pracovala Iva Burešová.

Po slovíčku před kázáním nám mládež udělala radost písničkou. Kázáním z Božího slova nám posloužila Blanka Novotná. Na začátku nás překvapilo, že každý z nás dostal 2 papírky a tužku. Že bychom hráli nějakou hru? Papírky nám měly názorně ukázat, že každý hřích – kresba tužkou na papíře – zanechá v našich duších jizvy i po odpuštění – vygumování. Přepis kázání najdete v archivu.

Dnešní sobota je druhou sobotou Modlitebního týdne. Celý týden jsme se scházeli v domácnostech, abychom společně přemýšleli nad Božím slovem, a hlavně se modlili. Je tolik potřebných lidí, kteří potřebují Boží pomoc ! Byly to velmi příjemné večery a my jsme cítili Boží přítomnost.

Pobožnost jsme začali již tradičně promítáním dalšího dílu seriálu Line age. Sobotní školu na téma „Obrazy jednoty“ s námi studoval Petr Chára. Diskutovali jsme o vztahu církve k Bohu, o vzájemných vztazích členů církve a o vztahu církve ke společnosti. Děti v sobotní školce začaly vymýšlet a cvičit novoroční besídku pod vedením Ivy Burešové.

Podělili jsme se o přečtení poslední přednášky Modlitebního týdne, které završil kázáním milý host dnešní bohoslužby – Peter Čík, tajemník kazatelského oddělení CASD. Zaměřil se na téma tohoto týdne – Boží slovo, Bůh, pravda. Přepis najdete v archivu. Naše modlitební úsilí bylo završeno sbírkou na misii, tentokrát na misijní činnost MSS a na celosvětovou misii. Úkolu zjistit výslednou sumu sbírky se ujal pokladník sboru, starší sboru a náš milý host.

Po ukončení bohoslužby jsme se ještě sešli ve sborové místnosti a využili přítomnosti tajemníka Petera Číka, kterého jsme poprosili o informace  o dění v církvi, plánech naší církve a postojích církve k závěrům Generální konference.  Při šálku dobrého čaje jsme prožili příjemné odpoledne.

Dnešní sobota byla celá v očekávání – náš ordinující kazatel Jarek Šlosárek nám odletěl. Ani ne tak do teplých krajů, jako spíše do studených – do Kanady za vnoučátky. A tak se nám dnes měl představit jeho nástupce bratr Jiří Loder. Jeho rozzářenou tvář nešlo přehlédnout 🙂 . Přivítal se s každým z nás a bohoslužba mohla začít.

Nejprve jsme již tradičně shlédli další díl seriálu Line age, tentokrát o Martinu Lutherovi a jeho 95 tezích. Sobotní školu na téma Prožívání jednoty v ranné církvi – pro náš sbor hodně ožehavé téma – s námi probral Petr Kimler, s dětmi se učila Iva Burešová. Nezapomněli jsme ani na slovíčko pro děti. Vyslechly si příběh o harmoniu, po kterém chudá rodina velmi toužila a modlila se za ně, a které díky modlitbám  bylo uchráněno i před vojáky, kteří ho chtěli zabavit.

Dnešním dnem začal Modlitební týden a proto jsme si přečetli první z řady přednášek na téma „Bible – Boží slovo“.

Celé téma nám potom shrnul náš nový ordinovaný kazatel Jiří Loder. Svou promluvu založil na své zkušenosti, se kterou se nám představil – jak on poprve ucítil radost a štěstí nad Biblí. Příběh byl velmi zajímavý, můžete si jej přečíst v archivu kázání.

Po ukončení bohoslužby jsme ještě zůstali na členském shromáždění, abychom odsouhlasili rozpočet a jména zástupců, které vyšleme na zasedání konference. A protože den pokročil, rozjeli jsme se do svých domovů. Ale za pár hodin se sejdeme opět – na nedělním modlitebním setkání. Těšíme se na vás.