Archiv pro Září, 2017

Houbaři se radují, turisté už méně. Právě nastoupivším podzimem nás provází svěží deštíky. Chrapot a nastuzení začínají útočit, ale přesto se modlitebna dnešního rána pěkně zaplnila. Obrovským překvapením pro nás byl návrat našeho kazatele Pavla Kostečky z daleké Bolívie a Peru, který dorazil přímo z letadla.

Sobotní školou s názvem Evangelium a církev nás provedl Petr Chára.

Lidé nejsou dokonalí. Ani nejodevzdanější křesťané nejsou imunní vůči chybám. Každý z nás se může dopustit přestoupení. Jak se chovat , když se bratr v církvi dopustí špatného jednání? Neměl by následovat trest, odsouzení ani vyloučení, ale náprava. Tak jako neopustíme spoluvěřícího, který spadl a zlomil si nohu, tak bychom se jako členové Kristova těla měli s láskou postarat o své bratry a sestry v Kristu, kteří na společné cestě do Božího království klopýtli a padli. Každý si musíme dát pozor také na sebe, abychom nepodlehli pokušení.

Jedním z největších nebezpečí, jaké křesťanovi hrozí, je právě pocit duchovní pýchy. Pýcha nás vede k myšlence, že jsme nějakým způsobem imunní vůči některému druhu hříchu. Musíme si však uvědomit, že všichni máme hříšnou přirozenost, která odporuje Bohu. Bez moci Božího Ducha, který nás „drží pod kontrolou“, bychom mohli podlehnout jakémukoliv hříchu.

Všichni křesťané mají svá břemena. U někoho je to břemeno pokušení a důsledků morálního selhání, pro někoho jiného tělesná nemoc, duševní porucha, rodinná krize, nezaměstnanost atd. Bůh nechce, aby každý z nás nesl své břemeno sám. Často jsme ochotni pomoci jiným, ale nechceme dovolit, aby jiní pomohli nám. Pavel odmítá tento postoj soběstačnosti jako lidskou pýchu. Bůh nás vyzývá, abychom nesli břemena druhých, protože naším prostřednictvím jim můžeme projevit svou útěchu. Pokud neseme břemena druhých, následujeme Ježíšův příklad. Morální zákon ve spojení s láskou hraje v životě křesťana důležitou roli. Jsou však břemena, která nemůže nést nikdo za nás – například břemeno špatného svědomí, utrpení a smrti. V těchto případech se musíme spolehnout jedině na Boží pomoc.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o našem vnímání reality – maličkosti, ba přímo malichernost považujeme za důležité, a důležité se nám jeví jako maličkosti. Na základě arabské pověsti o vzniku pouště jsme si uvědomili, že nepatrná zrnka písku, která se zdají nepodstatná, mohou ve větším množství vytvořit obrovskou poušť ničící vše živé. Stejně jako velké množství malicherností může zničit náš život.

Dnešní den byl významný i tím, že jsme mohli přivítat kazatele Petra Harasteje s manželkou, který nám posloužil kázáním a vysluhoval večeři Páně. V našich řadách nalezl i řadu známých z dob mládí a tak byl během přestávky zapředen nejeden velmi milý rozhovor. Přepis kázání najdete v archivu.

Ještě před samotnou památkou večeře Páně nám naše mládežnice zahrály skladbu Adama Michny z Otradovic, při které jsme si s radostí zazpívali a takto chválili našeho milého Stvořitele.

Připomínáme, že příští bohoslužba se bude konat v Trojanovicích od 10hod, kdy budeme slavit Den díkůvzdání.

Sborový výlet na hrad Bouzov se z důvodu nepříznivého počasí odkládá !

Naše dnešní bohoslužba měla překvapivý průběh. Ctihodného bratra či zasloužilou sestru za kazatelnou vystřídali naši mládežníci, kteří se uvádění soboty ujali s téměř profesionální lehkostí. Adélka a Jindřiška zvládly nejen vést slovem, ale připravily si také hudební osvěžení.

Sobotní školou přítomné provedl bratr Pavel Pimek. Tématem bylo, jak Žít podle Ducha. Dříve, než byli Ježíšovi následovníci nazváni křesťany, lidé je znali prostě jako následovníky „té Cesty“. Křesťanství nebylo jakýmsi souborem náboženských doktrín, ale především „cestou“ života, kterou bylo nutné „kráčet“. Chování bylo ve Starém zákoně definováno jako „chození v zákoně“. Pavlova slova o „chození Duchem“ se týkala poslušnosti, kterou dosáhneme jen vnitřní motivací vyvolanou Duchem.

Lidé se rodí s přirozeným sklonem jednat podle „smýšlení těla“. Skutečný duchovní konflikt začíná až tehdy, kdy jsme znovuzrozeni Duchem. Naše přirozenosti – tělesná a duchovní – jsou v neustálém napětí a konfliktu. Ten bude v nejrůznějších obměnách pokračovat, dokud při Ježíšově návratu nedostaneme nové tělo. Protože naše mysl je příliš slabá na to, aby sama odporovala tělu, naší jedinou nadějí je každý den se vědomě postavit na stranu Ducha.

„Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlostužba, čarování, nepřítelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“

Slovíčko před kázáním bylo opět v režii mládežnic a svědčilo o tom, že bychom měli věřit v našeho Pána, ať nás potkají jakkoliv těžké chvíle, třeba i nebezpečné. Slovíčko bylo doplněno hudebním číslem Jindřišky a Zdeňky Pimkové.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze vsetínského sboru, a jako by tušila dnešní netradiční průběh, i její promluva byla netypická. Přečetla nám dvě kapitoly z knihy Moderní podobenství autora Morrise Vendena. Příběh popisoval cestu hlavního hrdiny do nejkrásnějšího města. Vybrat si mohl mezi krátkou cestou do zábavného a světly hýřícího Las Vegas, kdy mohl žít a užívat si se spoustou peněz, ale po omezenou  dobu, nebo do několik trilionů kilometrů vzdáleného věčného města, kde by mohl žít ve štěstí nekonečně dlouho. Zajímavá byla také cesta do věčného města, kdy hlavní hrdina měl možnost poznat, jak to dopadne, když bude řídit on sám – ač má řidičský průkaz, a jak to dopadne, když bude řídit jeho tajemný přítel, který ho do města veze a dokáže vyřešit každý problém a vyvést hlavního hrdinu z každého průšvihu.

Kázání bylo opět korunováno hudebním číslem, tentokrát Adélky a Zdeňky Pimkové. Následující minuty využily dívky k představení svého oddílu Klubu Pathfinder s názvem Cvikráši doplněného prezentací fotografií ze schůzek a akcí klubu. Ukončením dopolední bohoslužby byla skladba přednesená děvčaty na housle a violoncello.

Dokument ČT2 – zde odkaz

Dnešní shromáždění jsme započali vyřízením pozdravů řady bratrů a sester ze zahraničí – z Řecka, Chorvatska, Francie a dokonce z daleké Bolívie, kde je náš kazatel Pavel Kostečka. Je vidět, že se nám ještě léta a prázdninového toulání nechce úplně vzdát.

Sobotní školka mládeže byla dnes v duchu nácviku hudebního vystoupení pro příští bohoslužbu. Cvičilo se ještě něco, ale to bude překvapení 🙂 .

Sobotní školou na téma Svoboda v Kristu nás provedla Květa Tyšerová.

Pavel vyzývá Galatské, aby chránili svobodu, kterou mají v Ježíši Kristu. Jeho odpůrci se totiž snažili získat Boží přízeň svými skutky a zapomněli na osvobozující charakter Kristova díla. Zapomněli na spasení, které již měli v Kristu prostřednictvím víry. Druhou hrobou bylo zneužití Kristem darované svobody k nevázanému způsobu života. Obojí drží člověka v otroctví.  Pavel mluví o svobodě od otroctví a odsuzuje křesťanství ovládané zákonem.

Morální život podle evangelia není břemenem. Nesnažme se chovat správně, abychom se stali Božími dětmi. My jimi už jsme, to ať je naší motivací. Naše svoboda v Kristu není jen osvobození od zotročení tímto světem, ale také výzvou k novému poslání – sloužit druhým z lásky. Je to příležitost milovat bez zábran, možnost vytvořit lidské společenství založené na vzájemném dávání sebe, ne na touze po moci a postavení.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás vybídlo k tomu, abychom i během dne, kdy jsme zaneprázdněni spoustou starostí a povinností, nezapomínali alespoň v duchu děkovat Bohu za požehnání, kterých se nám během dne dostává a která mnohdy považujeme za normální, i když pro mnoho jiných lidí žijících v horších podmínkách a v nesvobodné společnosti, normální nejsou. Čas strávený na modlitbě není ztracený, právě naopak.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček a zamýšleli jsme se spolu nad postavou apoštola Pavla, jehož listy studujeme v sobotní škole. Přepis najdete v archivu.

Sobotní bohoslužba 30.9.2017 proběhne již tradičně v Muzeu bratří Strnadelů a Jana Knebla v Trojanovicích.

Téma bude upřesněno.

Připravme se společně na Den díkůvzdání.

V neděli 24.9.2017 v rámci KD podnikneme sborový výlet na hrad Bouzov a do vybraných jeskyní. Už teď se těšíme !

O tom, že prázdniny se nachýlily, svědčila dnes ve švech praskající modlitebna. Dovolené a letní tábory skončily a lavice se opět zaplnily. Přivítali jsme také bratry a sestry z Kateřinic a Karviné, což nás velmi potěšilo.

Sobotní školou nás provedla starší sboru Anička Petrovičová. Její název byl Dvě smlouvy. Ve SZ se vyskytuje přibližně 300x slovo berit a znamená smlouvu, dohodu, úmluvu. Nedílnou součástí bylo definování vztahů mezi lidmi a národy. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo často zabití zvířat. Jednalo se o symbol toho, co se stane straně, která nedodrží smluvní slib a závazek.

První zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi, tvoří jednu z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších pasáží SZ. Je to Bůh, kdo přichází se všemi zaslíbeními. Naproti tomu Abram je vyzván, aby věřil, že Boží zaslíbení se určitě splní. V požehnání adresovaném Abrahamovi – a prostřednictvím něj všem lidem – obnovil Stvořitel svůj vykupitelský záměr. Je překvapující, kam až je Bůh ochoten zajít. Dal nejen své slovo, ale symbolicky přichází rozetnout zvířata, čímž ukazuje, že za splnění smlouvy ručí vlastním životem. Ježíš nakonec dává svůj život na Golgotě, aby se jeho zaslíbení stalo skutečností.

V úkolu je stará smlouva na Sínaji přirovnávána k otrokyni Hagar, protože Izraelci chtěli změnit Boží smlouvu založenou na milosti na smlouvu založenou na skutcích. Nová smlouva s Abrahamem je přirovnána k Sáře. Bůh chtěl navázat s Izraelci na hoře Sínaj stejný smluvní vztah, jaký měl s Mojžíšem. Dokonce to, co mu řekl, se podobá tomu, co řekl Mojžíšovi. Nevyžaduje od Izraelců žádný slib, jehož plněním by si zasloužili Jeho požehnání. Naopak, jejich poslušnost má být odpovědí na přijaté požehnání. Pavel netvrdí, že zákon daný na Sínaji byl špatný nebo že byl zrušen. Znepokojuje jej, že Galatští nepochopili smysl zákona.

Slovíčko Ivy Burešové se týkalo – vzhledem k návratu dětí z prázdnin a jejich známé lásce ke zvířátkům – malé plaché andulky. Neměla důvěru ke svým pánům, proto nikdy neopustila svou klec, ač jí k tomu dali mnoho příležitostí. Nikdy se nenaučila žádné slovo ani se nedočkala pohlazení. My se chováme někdy jako ta andulka. Máme potřebu chránit se a bojovat s Jeho laskavou, pečující rukou. Cítíme se dobře v kleci, ve které nás uvěznil hřích. Pán nám nabízí volnost a život plný Jeho lásky, radosti a dobrých věcí. Má to jedinou podmínku – musíme Mu důvěřovat. (Zj 3,20.)

Kázáním z Božího slova nám posloužil diakon Pavel Pimek. V souladu s úkolem sobotní školy jsme se zamýšleli nad postavou apoštola Pavla, konkrétně nad jeho poslední návštěvou Jeruzaléma těsně před jeho zatčením. Přepis najdete v archivu.