Jednou za čtvrt roku máme příležitost vyznat Pánu svá  provinění, požádat o odpuštění a očištění Kristovou krví. Dnes budeme prožívat obřad Památky Večeře Páně, který je pro nás velmi důležitý.

Posledním úkolem sobotní školy nás provedl Petr Chára. Čtvrtletní studium s názvem „Boží láska a spravedlnost“ se na první pohled zdálo být lehkým a témata známá, ale při probírání jsme se mnohému naučili a mnohé si ujasnili. Úkol „Láska je naplněním zákona“ rozpoutal také živou diskusi.

Mnohdy bývají láska (milost) a spravedlnost (zákon) vnímány jako protiklady. Soucit určitě musí být základem našeho přístupu k lidem – zejména k těm, kteří udělali chybu. Je nedílnou součástí lásky. V Písmu patří láska a zákon k sobě. Boží „Zákon lásky“ je zákonem o ospravedlňování hříšníka. Kdosi přirovnal Boží zákon lásky ke vztahu dávání. Aby bylo možné dávat, musíme odněkud brát. Zatímco někteří jsou přesvědčeni, že Ježíšova smrt „zrušila zákon“, apoštol Pavel má velmi jasno v tom, že Ježíš právě svou smrtí naplnil zákon ospravedlnění a spasení z milosti. Zákon o ospravedlňování počítal jak ve starozákonní, tak v novozákonní době se spasením z milosti. Deset přikázání definuje základní body Boží vůle. Dodržováním zákona nemůžeme zachránit sami sebe. Udělením milosti nás ale může zachránit Bůh. Zákon dodržujeme proto, že nás Bůh miluje a my – vedeni jeho láskou – toužíme milovat Boha i druhé lidi. Ježíš považuje v Zákoně za „důležitější“ právo, milosrdenství a věrnost“. Láska jako naplnění zákona zahrnuje nejen dodržování zákona ve smyslu nedělání hříchů, ale také aktivní konání dobra – skutků lásky, které prosazují spravedlnost a milosrdenství.  Nejen členům církve, ale celému světu, který tak zoufale potřebuje opravdové křesťanské svědectví. Láska se tak stává ústředním prvkem křesťanství, protože Bůh je láska, a ti, kteří tvrdí, že milují Boha, se musí milovat navzájem.

Kázáním nám posloužil bratr Hynek Dona. Zamýšlel se nad tím, co je pro křesťanství nejdůležitější – víra nebo skutky? Mohou nás skutky spasit? Přijímáme Kristovu oběť? Audiozáznam najdete na našich stránkách.

Co je pro křesťanství nejdůležitější – víra nebo skutky?

Ve společnosti se nemluví už o hříchu. Říká se – on pochybil, spletl se, udělal něco, co neměl. Nikdo neřekne – on zhřešil. Co s tím? Mnohdy si nechceme uvědomit, že jsme hříšní. Nejsme schopni být čestní sami k sobě a uvědomit si, přiznat si, že něco špatně uděláme. Máme Památku poslední večeře, budeme vzpomínat na velikonoce – události Velké noci.

V jakého Boha věřím? Jaký je? Přemýšlíme o lidech, jací jsou – máma, táta, manžel, soused. Jaký je Bůh? Jan 13, – popisuje, jak se setkali učedníci s Ježíšem Kristem. Miloval své, kteří jsou ve světě, prokázal svou lásku….a k Bohu odchází. Ježíš odkládá svrchní šat a umývá učedníkům nohy. Bůh NZ  je jiný než SZ, jak často slyšíme. Bůh není ani benevolentnější ani přísnější. Dal nám Desatero – proč? Stačí milovat Boha a bližního. To často slyšíme.

Izrael vyšel z Egypta po 430 letech. Nějak tam žili, změnili se. Přijali něco, co by jinde nepřijali. Josef přijal nějaký zevnějšek, také Daniel přijal nějaký zevnějšek. Byli ovlivněni prostředím, proto na ně musel Bůh být přísnější a dát požadavky.

5 Moj, 6kap. Toto jsou přikázání, nařízení a práva. Aby ses bál Hospodina, svého Boha, …., abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli,…. Povede se ti dobře. Budeš to mít na veřejích, na čele, budete na to neustále myslet, budeš to mít na očích. Pamatuj, že já jsem Hospodin, a budeš se podle toho chovat.

Líbí se to nám pohanům? Patříme Bohu, mělo by to být na nás vidět. Pavel píše Korintským a zdůrazňuje, že odešli ze světského světa, bylo to prostopášné město. „Nemůžete žít po staru, vždyť jste poznali Krista.“ Změna možná nenastane okamžitě, ale člověk opouští věci, které jsou špatné.

5 Moj 13kap. 1 verš – Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic nepřidáte ani neuberete.

Mojžíš odevzdává svou funkci Jozuemu, Bůh mu zaslibuje, že bude s ním – Jozue 1kap. Verš 7 – jen buď rozhodný, udatný, bedlivě plň všechno, co je v zákonu. Znovu připomíná zákon. Neodchyluj se. Tak budeš jednat prozíravě. Drž se toho, co ti dává Bůh – budeš jednat prozíravě. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst….

V Bibli je na mnohých místech hovořeno o poslušnosti. Pán potom požehná,  přizná se. Ve starém Izraeli věřili, že se v požehnání budeme mít POUZE dobře. Budeme bohatí, vlivní, úspěšní? O tom to není. Bůh nám dá tolik, kolik zvládneme obhospodařit. Mnohdy se dostaneme i do problémů. Nevnímáme, že dodržování příkazů, zákazů znamená jen Boží požehnání. Můžeme mít klid v nitru, ve svém srdci. To nám dává.

5 Moj 30kap. „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený“= dobře to znáš.

„Předložil jsem ti život a dobro, a smrt i zlo….. budeš žít a rozmnožíš se….zemi obsadit.“ Bůh dává zaslíbení. Izraelité vstoupí do země, kde budou nějaké jiné vlivy, satan. Je důležité přimknout se k Pánu Bohu. Bůh musí být v nás.

Bůh není přísný, není Bohem příkazů a zákazů. Amos prorokuje v nelehké době. „Hledejte dobro, ne zlo. A budete žít. A Bůh zástupů bude s vámi.“ Desatero dává Bůh k našemu dobru. Každé přikázání má své opodstatnění. Amos – uplatňujte právo, snad se bůh slituje…..

Na starý Izrael jsou kladeny požadavky, stejně tak na nás. Bůh chce poslušnost, dalo by se říct až ze skutků. Aby nás to vedlo k dokonalosti. Bůh je bohem lásky, milosti.

Všichni jsme hříšní. Děti vzhlíží k rodičům, ale oni jsou také hříšní. Přesto Bůh říká – cti rodiče své. Odplata za hřích je smrt. ALE. Za větou není tečka, ale čárka. Pavel – ale je tady Boží milost. Bůh se soudce, který bude soudit, ale přihlíží na to, co má člověk v srdci. Je milostivý a plný lásky.

Zachariáš sklonek 6.př.n.l. – Zach 3kap. – Potom mi ukázal velekněze Jošuu,….byl oblečen do špinavého šatu….

Nejsme schopni dodržet to, co Bůh po nás chce. Proto je tady Ježíš. Vzal na sebe naše hříchy, kvůli nim zemřel, kvůli nim se vytvořila propast mezi Kristem a Otcem – „Bože, proč jsi mně opustil.“ I my budeme oděni bílým rouchem Kristovi spravedlnosti. Podmínkou není dokonalost nebo nejlepší skutky v mém životě. Je potřebná naše víra. Na špinavé roucho si nesmíme zvyknout. Bůh je milující, odpouštějící. Ne přísný, zakazující. Bůh nám dává svou spravedlnost.

Jan 13kap. Umývání nohou = očištění. Můžeme začít znovu. Bůh nařizuje, ale podává pomocnou ruku.

 

Obřad Večeře Páně konáme přesně dle nařízení našeho Pána. Umýváním nohou sloužíme svým sourozencům v Kristu, stejně jako to činil On. Vyznali jsme své hříchy, urovnali vztahy a prosili v modlitbách o očištění. Symbol Kristova těla a krve jsme přijímali s díky za Jeho nesmírnou oběť a v naději na brzký příchod Pána Ježíše a život věčný.