sbor Církve adventistů sedmého dne
Křesťanský domov
KD v sobotu 17.února 2024 u Mročků ve Valašské Bystřici
Po bohoslužbě ve sboru Valašské Meziříčí se přemístíme na oběd a odpolední KD do Valašské Bystřice.
Něco dobrého k zakousnutí k čaji či ke kávičce vítáno.
Zveme vás na prožití posledního dne roku 2023 do Valašské Bystřice u Mročků.
Budeme si povídat, hrát hry, určitě se i zasmějeme. Budeme vzpomínat na prožitky minulého roku, ale především se modlit za požehnání do nového roku.
Příští akce KD se uskuteční:
-
14.října 2023 – společná bohoslužba valašských sborů Díkuvzdání
Ukrajinské pohoštění + oslava 80
V sobotu 2.září 2023 jsme prožili velmi krásné odpoledne u společného oběda připraveného Olenkou a Světlankou. Moc jsme si pochutnali. Děkujeme.
Zároveň jsme s naší milou Boženkou Kimlerovou oslavili její 80 narozeniny. Kéž jí Pán žehná a dopřeje ještě mnoho let v plném zdraví a síle.
Sborový výlet do Valtic
Je nám spolu dobře, a proto jezdíme velmi rádi na společné akce, jako je například několikadenní prázdninový výlet. Letos jsme zamířili na krásnou jižní Moravu do Valtic a okolí. Počasí se vydařilo, viděli jsme mnoho nového a díky Pánu jsme si pobyt opravdu užili. V sobotu jsme měli možnost navštívit sbor Břeclav. Děkujeme za milé přijetí.
Pokud chcete znát podrobnosti, počkejte si na nové číslo sborového bulletinu.
Sborový výlet
Nedělní ráno 18.června bylo jako malované. Před modlitebnou na Hřbitovní se začala v brzkých ranních hodinách sjíždět auta a z nich vystupovali účastníci zájezdu. Nikoliv do Chorvatska, jako ve stejnojmenném snímku, ( i když právě tato destinace je snem naší šéfky KD ) ale na Opavsko. Po naplnění počtu 15 osob (+ 1 pes) z našeho i Kateřinického sboru jsme natočili své oře a vyrazili směr severní Morava pěkně v řadě za sebou. Kousek za Fulnekem naše vedoucí Soňa nečekaně zabočila k motorestu. Vzhledem k jeho zjevné opuštěnosti jsme její záměr hned neprokoukli. Že by zdravotní zastávka? O zdraví šlo, ale jinak. Naši cestu je třeba zaštítit Boží přítomností, a tak jsme se v krásně šišatém kolečku společně pomodlili.
Naší první plánovanou zastávkou byl Hradec nad Moravicí, magické místo, jehož genius loci by se dal krájet. Zde se k nám přidali poslední dva členové výpravy – Petrovičovi.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1060. Po smrti Přemysla Otakara II. zde sídlila jeho vdova Kunhuta spolu se svým milencem Závišem z Falkenštejna. Hradcem nad Moravicí se prohnalo i husitské vojsko. Během Třicetileté války se zde nacházela mincovna, která razila falešné mince. Posledními šlechtici, kteří vlastnili zdejší zámek, byli Lichnovští.
Po zaparkování na náměstí jsme se vydali k bráně zámku, která svou červenou barvou a cihlovým provedením nápadně připomíná čarodějnickou školu z filmové ságy o Harry Potterovi. Ten den jsme byli zcela prvními návštěvníky. Někteří nejmenovaní spořiví členové se snažili z tohoto důvodu vyjednat slevu, což se samozřejmě nepodařilo. Po nezbytné společné fotografii, kdy jsme si mezi sebou přehazovali fotoaparáty a mobily různých majitelů jako horké brambory, jsme se vydali k bílé budově zámku. Tam nás čekala prohlídka interiérů. Pouze pes Hači se svou paničkou se odebral označkovat co nejvíce stromů zámeckého parku, ve kterém kromě mnoha letitých košatých velikánů najdeme také busty velikánů kultury zde kdysi pobývajících – Ludvík van Beethoven, Ferenc Liszt, Niccolo Paganini, Cosima Wagnerová, Sidonie Nádherná, Rainer Maria Rilke a mnozí další. Značkování však nebylo dokončeno, protože se musel vrátit k zámku a dohlédnout na Svaťku, která z důvodu nevolnosti opustila prohlídku dříve.
Čas pokročil, teplota vzrostla a tak někteří mlsouni neodolali a osvěžili se místní zmrzlinou. Ale to už jsme vyrazili směr Nový Dvůr, kde jsme měli v plánu navštívit arboretum. Že jde o atrakci vyhledávanou jsme poznali hned na parkovišti. Na volné místo se stála fronta. Ale podařilo se a všichni, kromě Hačiho a jeho pánečka, kteří naši výpravu jistili v poloze ležmo z nedaleké stíněné louky, jsme se vydali objevovat krásy místní květeny.
Unikátní park u zámečku s rozlohou 30 ha a rozsáhlou sbírkou dřevin z celého světa, založil roku 1905 majitel zámku v Novém Dvoře Quido Riedl. V arboretu můžete vidět rostliny vřesovišť, rašelinišť, písečných dun pobřeží Baltu, himálajské rostliny, sbírky dřevin z Číny, Dálného východu a Japonska a rozsáhlé sbírky dřevin a bylin z východního a západního pobřeží a středozápadu severní Ameriky. Arboretum také proslavila velká sbírka rodu Rhododendron, která patří k nejbohatším sbírkám v ČR. Součástí arboreta je skleníkový areál s expozicí subtropických a tropických rostlin. V horní části parku potom zoo koutek a lom se skalničkami. Zdatnější účastníci oběhli arboretum i přes panující horko celé, ostatní si po prohlídce skleníku sedli do velmi příjemného chládku vysokých stromů a před prohlídkou okolí zámku si družně popovídali.
Doba oběda už dávno minula a my jsme zamířili do restaurace Davidův mlýn ve Starých Těchanovicích, kde na nás čekal pokrm na posilněnou. Ne příliš široká cesta nás vedla přes větší i menší vesničky a nabízela nádherné výhledy do krajiny a na dramatické nebe s nádhernými mraky, dílo našeho úžasného Stvořitele. Uprostřed panenské přírody, kde bychom to vůbec nečekali, nás přivítala velmi vkusně opravená budova bývalého mlýna včetně náhonu, které přiléhalo několik rybníků a lanové centrum. Pokud máte chuť ulovit si svůj oběd sami, můžete si zapůjčit prut a vytáhnout z vody pstruha dle svého výběru. My jsme se na své rybářské schopnosti spoléhat nechtěli, a proto jsme zamířili rovnou do restaurace. Ve výběru jídel převažovaly právě ryby. Hlavně naše milé sestry z Ukrajiny se konečně cítily jako doma, kde jsou zvyklé jíst ryby ráno, v poledne i večer, a v naší suchozemské zemičce jim tento pokrm chybí.
Jediný, kdo si zjevně nepochutnal, byl náš dvorní umělec Jindra, který si spletl sůl s cukrem, čímž si svou krkovičku moc nevylepšil.
Poslední naší zastávkou bylo Anenské údolí, do kterého sjela naše náčelnice spolu s účastnicemi 60+, zatímco ostatní se vydali na rozsáhlou zříceninu hradu Vikštejn. Místní vyhlídka nabízela krásný pohled do údolí řeky Moravice a stala se místem nostalgických vzpomínek našich malinko odrostlých mládežníků. V tomto kraji totiž prožili nejeden úžasný tábor a setkání. Hrad nabízel mnoho zajímavých zákoutí a tajuplných sklepení, což byl povel pro nejmladšího Honzu a věčně mladého Frantu k jejich prozkoumání.
Po průzkumu hradu jsme sjeli za druhou skupinou k řece, kde jsme se ještě společně prošli. A jak jsme výlet započali, tak jsme ho i ukončili – společnou fotografií. Příjemně unaveni a plni zážitků jsme se vydali na cestu domů. Bylo to skvělé, a už teď se těšíme na další výlet – tentokrát vícedenní prázdninový pobyt na jižní Moravě.
v sobotu 25.března 2023 jsme prožili nejen dopolední bohoslužbu, ale také společné agapé s manželi Zástěrovými. Od doby, kdy působil bratr Aleš v našem sboru jako kazatel, uplynulo neuvěřitelných 40 let. A tak bylo na co vzpomínat, o čem povídat u dobrého jídla. Nechyběly ani fotografie z dob minulých. Poseděli jsme v dobré pohodě až do pozdních hodin.
Oddělení křesťanského domova má v našem sborovém společenství dlouholetou tradici. Společně pořádané akce se obecně těší velikému zájmu, ať už se jedná o společná setkání, sborové výlety nebo tzv. soboty díkůvzdání.
Společná setkání se konají buď ve sborové místnosti, nebo u někoho v rodině. Asi bychom se neměli chválit tím, že setkání je vždy spojeno s bohatým pohoštěním, ale nikdy na něm nechybí duchovní strava. Poslední setkání proběhlo při příležitosti ukončení modlitebního týdne KD. Těší nás, že se setkání zúčastňují přátelé, kteří nenavštěvují pravidelné sobotní pobožnosti.
Zveme vás na posezení s našimi sestrami z Ukrajiny, které se uskuteční v sobotu 11.června 2022 po bohoslužbě. Těšit se můžete na pravý ukrajinský boršč a golubce.
Zveme vás na společné agapé v sobotu 19.března 2022 při příležitosti oslavy narozenin Květy a Miloše.
Díkuvzdání
Milí bráškové a sestřičky, zveme vás na oslavu Díkuvzdání v sobotu 16.října 2021 odpoledne. Nejde sice o tradiční setkání na chatě, ale bude o to srdečnější a veselejší.
Místo uskutečnění bude ještě upřesněno – buď se sejdeme ve sborečku, nebo u Mročků.
Těšíme se na vás !!
Zveme vás na posezení v rámci křesťanského domova dne 19.6.2021. Oslavíme křest naší nové sestry Svaťky, popovídáme si a potěšíme se i dobrým jídlem. V případě příznivého počasí proběhne grilování.
Den díkůvzdání 5.října 2019
V očekávání krásného slunečného počasí, stejně jako tomu bylo vloni, jsme se všichni těšili na náš výjezd na chatu Pod vrchem v Hošťálkové, kde jsme si chtěli společně se sborem Kateřinice připomenout požehnání, kterých se nám od Pána dostává a uspořádat si Den díkůvzdání. Ale všechno bylo jinak – nebe se zatáhlo a drobný déšť lákal spíše zůstat doma za teplými kamny. Nicméně i přes nepřízeň počasí se společenská místnost chaty zaplnila do posledního místečka, ba ještě chybělo. To proto, že sluníčko jsme si nesli všichni ve svých srdcích.
Organizaci soboty jsme svěřili „větry nejrůznějších akcí ošlehané“ Soni Mročkové. Každý z příchozích donesl nějaký výpěstek ať už v přírodním stavu či zavařený, nebo květiny a římsa krbu byla ve chvilce opravdu krásně nazdobená. Stoly zaplnily hrnečky s teplým čajem i něčím dobrým k zakousnutí, a naše společná netradiční bohoslužba mohla začít. Neobešla se samozřejmě bez studia sobotní školy, kterou nás provedl Miloš Mroček. Děti byly svěřeny do rukou mladých „učitelek“ z řad mládežnic.
Kázáním nám posloužil kazatel Hynek Dona, který byl tak trochu nesvůj, protože v papučích ještě nekázal :-). Zamýšlel se samozřejmě nad tématem Díkůvzdání. Jsme zvyklí děkovat Bohu? Jsme vděční? A máme být za co vděční?
Po kázání následoval skvělý společný oběd – houbový guláš – jsme si mohli dát díky sběratelské vášni Pavla Pimka. Kulinářský zážitek korunovaly nejrůznější sladké dobroty vytvořené našimi sestrami. Poobědový čas byl věnován povídání s bratry a sestrami, procházce okolo chaty, či popíjení dobré kávičky.
Program sobotního odpoledne byl také nabitý. Bratr kazatel Hynek Dona je známý svou ochotou věnovat čas a energii potřebným lidem, především na Ukrajině. Připravil si pro nás velmi zajímavé povídání o svých cestách do této země ne příliš vzdálené co do kilometrů, ale jistě co do životní úrovně. Dozvěděli jsme se o balíčcích pro děti i seniory, o tom, jak velkou radost dokáží tyto malé činy lásky způsobit.
Nejen lidé na Ukrajině, ale i my máme za co děkovat Bohu. Využili jsme proto příjemný odpolední čas k osobním vyznáním a díkům. A potom již přišel okamžik tak očekávaný především dětmi – tombola. Nejen malí účastníci akce, ale i ti velcí byli bohatě obdarováni.
Den se nachýlil k večeru. Ještě poslední společná fotka, aby bylo na co vzpomínat, a rozjedeme se do svých domovů.
Děkujeme Pánu za další požehnanou sobotu.
31.8.2019
Příjezdová cesta nad rodiným domkem Mročků se v sobotu odpoledne zaplnil většími i menšími vozidly a všichni jsme se hladově vrhli do prosluněné kuchyně. Očekávaly nás tam dva druhy voňavých polévek, které zmizely rychlostí světla. Poté jsme se přesunuli na zahradu k trampolíně, na níž si skákáním protahovala těna naše milá omladina. Starší kousky se raději vsunuly pod trampolínu do milosrdného stínu, protože teploměr začal nebezpečně stoupat k tropické třicítce. Létu se evidentně nechce opustit vedoucí pozici.
Odkládací stoleček se zaplnil neskutečným množstvím dobrot, které nám připravily sestry ze sborečku. Bylo by škoda nechat ty dobroty rozehřát, proto hrrr na ně ! 🙂 Všichni jsme se pohodlně usadili na připravené lavičky, nad hlavami rozevřeli deštníky nahrazující slunečníky a užívali jsme si sobotní pohodu.
Abychom celé odpoledne pouze nepovídali, zazpívali jsme si za doprovodu kytary Franty Tomance i řadu písniček a zahráli jsme si „křeslo pro hosta“. To proto, aby nás náš nový kazatel a jeho manželka lépe poznali. Snad jsme je moc nevyplašili.
Sluníčko pěkně pálilo, tekunin ze džbánů rychle ubývalo, a na některé přišel opět hlad. Nebo možná jen mlsná. Nicméně pán domu nezaváhal, zapálil oheň v grilu a už se opékaly nejrůznější dobrotky z domácích zdrojů přítomných.
S plnými bříšky jsme si opět udělali pohodu, někteří v poloze ležmo, a vstřebávali dojmy dnešního dne. A protože doba pokročila a začalo se pomaličku stmívat, společně jsme si ukončili sobotu, rozehnali peroucí se psíky, začali se loučit a rozjíždět do svých domovů. Byl to požehnaný den. Díky Pánu.
6.10.2018 – Chata Pod vrchem, Hošťálková
Chalupa Pod vrchem v Hošťálkové zasazená do nádherně barevné podzimní přírody nás přivítala onoho sobotního rána ve sluníčkovém hávu. Sbory ValMez a Kateřinice se rozhodly prožít Den díkůvzdání společně uprostřed valašských kopců. Malé parkoviště u chalupy se postupně zaplnilo, stejně tak krbová římsa ve společenské místnosti byla v krátké době obložena nejrůznějšími plody, výpěstky, květinami a také dárečky určenými do tomboly. Ani jediná židle nezůstala neobsazena, a to je dobře.
Všechny dary našich zahrádek, polí a sadů jsou důsledkem požehnání našeho Pána, a proto jsme Ho chválili modlitbami i písněmi. Sobotní školu s námi probral kazatel Pavel Kostečka. Děti si povídaly s Ivou Burešovou o tom, kdo potřebuje Boha, jestli si spasení zaslouží i ti, kteří hřeší, a co je nutné pro spasení udělat. Školky se zúčastnili také dva psíci Bibi a Hačiko, kteří bedlivě poslouchali.
Po sobotní škole nám vyhládlo a tak jsme se pustili do báječného občerstvení, které pro nás připravila Soňa Mročková a přítomné sestry. Všem chutnalo. A aby nás plná bříška nesváděla ke spánku v odpoledních teplých slunečních paprscích, vyšli jsme se projít po okolí. Vyhlášena byla i soutěž v pouštění draků pro děti, ale nakonec si hráli tatínkové. A šlo jim to moc dobře. Vyhřátá mez lákala k poležení, čemuž mnozí neodolali. Výhled na protější kopce byl opravdu nádherný, a neobešel se bez „vlastivědné“ přednášky, jak se který z nich jmenuje a kde je jaká vesnice.
Po načerpání energie ze sluníčka jsme se vrátili do chalupy a zaposlouchali se do svědectví bratra Petra Hřiba, který nám vyprávěl o svém působení v hospicu. Využili jsme poslední hřejivé paprsky pro pořízení několika společných fotografií a pak nás čekala „sladká“ tečka dnešní krásné soboty – tombola. Nikdo neodešel neobdarován.
Pomalu se začalo smrákat a byl čas se rozejít. Sice neradi, ale jistě jsme se takto nesešli naposledy. Děkujeme Pánu za krásný a požehnaný den.
11.6.2017 – Jablunkov a Chotěbuz
Fotogalerie – zde
Nádherně slunečné ráno dnes dávalo tušit, že sborový výlet do Jablunkova Chotěbuzi bude vydařený. A nejen co se počasí týče.
Skupinky cestovatelů si daly již tradičně sraz v Tiché, odkud jsme pokračovali společně směr Jablunkov. Zde se podařilo 3 nadšencům za vydatné pomoci mnoha dobrých lidí vybudovat ve starém klášteře jedinečné Světové muzeum a Knihovnu Bible. Boží vedení a pomoc je patrna na každém kroku. Všechny „náhody“ tak zapadají do sebe, že je zcela zřejmé, že náš Pán tomuto dílu žehná. Měli jsme možnost prohlédnout si 1/5 ze všech exponátů, tedy asi 250 různých Biblí. Dětské, pro nevidomé, voděodolné, staré několik století i zcela nové, psané v těch nejexotičtějších jazycích. Bible vážící několik kilogramů i Bible, které lze číst pouze pod mikroskopem. Velmi zajímavá je Bible psaná ručně stovkami lidí naší republiky v rámci akce Přepisujeme Bibli. Pro nás je významná také proto, že nejstarším člověkem, který část Bible přepsal, byla maminka našeho bratra Jendy Petroviče Marie, která svou část napsala v 96 letech.
Klášter je postupně opravován a těchto prostorách budou otevřeny další expozice. K Muzeu Bible bude také patřit Biblická stezka a mnoho dalších atrakcí. Náš průvodce – člen CASD – nás provedl i okolím kláštera, vyprávěl nám o vzniku Muzea a počátečních problémech, které museli autoři projektu překonat. Návštěvu Muzea rozhodně doporučujeme.
Poté jsme se přesunuli do Chotěbuzi, kde už na nás čekal v Rybím domě kromě prohlídky akvárií také oběd. A jak jinak, než ve znamení ryb. Všichni jsme si pochutnali, dobré jídlo ještě doplnili dobrým zákuskem a už jsme se odebrali do blízkého Archeoparku. V moderní prosklené budově jsme si prošli 3patra krásných expozic představujících archeologické nálezy z dob Slovanů. Shlédli jsme také naučné video, které nám představilo běžný život našich předků. Pak jsme se odebrali na prohlídku slovanského hradiště, kde jsme viděli domy našich předků, zbraně, opevnění, společenskou místnost. Největší ohlas měla lukostřelba a mnozí bratři i sestry se ukázali být vskutku zdatnými lovci.
Protože večer už se nachýlil, rozjeli jsme se směrem ke svým domovům příjemně unaveni a plni dojmů. Díky Pánu za požehnaný výlet a náš šťastný návrat.
11.3.2017
Je to k nevíře, ale je to tak. Náš bratr Bohumil Mroček se dožívá významného jubilea a my jsme se dnes sešli ve Vitalitě, abychom mu při této příležitosti poblahopřáli a pomohli mu sníst úžasné dobroty, které nám jeho žena Soňa připravila 🙂 .
Oslava byla ohlášena „ve valašském stylu“ a ihned po příchodu do jídelny nás vzhled Miloše přesvědčil, že je tomu skutečně tak. Výrazný klobouk a hůl nás nenechaly na pochybách, odkud tento švarný bratr pochází.
Přípitek pronesl Petr Chára. Hlasité „živijóóó“ bylo završeno cinkáním skleniček s nealko šampaňským. Po nezbytné modlitbě a poděkování našemu Pánu za našeho bratra Bohumila i naše setkání jsme se už nedočkavě vrhli na pečená krůtí stehna s báječným červeným zelím a několika druhy knedlíků. Soňa si v tu chvíli získala sympatie všech přítomných.
V dalším okamžiku už nic nebránilo tomu, abychom oslavenci popřáli Boží požehnání do dalších let a předali dary. Jejich množství svědčí o tom, jak moc máme Miloše rádi.
Velkým překvapením byla píseň zazpívaná dětmi, Frantou, Ivou a Jarkou složená jen a pouze pro Miloška. Mapovala jeho dosavadní cestu životem a podle smíchu přítomných byla asi pravdivá 😆 .
Následující kávička a úžasný zákusek Royal příjemně navodil čas pro přátelské povídání a sdílení se. Nechybělo ani zpívání písniček mezi obloženými studenými mísami. Všichni jsme se těšili hlavně na prezentaci fotografií z Milošova dětství a mládí.
Ti, kteří vydrželi až do konce, se dočkali zlatého hřebu večera – tanečního sóla oslavence a jeho milé ženy.
Takže milý Miloši – do další šedesátky mnoho Božího požehnání !!!
14.1.2017
Po novoroční besídce dětí jsme se sešli poprvé v roce 2017 při společném obědě a přátelském posezení ve sborové místnosti. Jako vždy naše sestry připravily stoly opravdu úžasně. Zelňačka i těstovinové saláty, chlebíčky, koláčky zákusky, ovoce – všechny pokrmy vypadaly skvostně a my jsme se po poděkování Pánu s chutí pustili do jídla. Jak dobroty vypadaly, tak i chutnaly. Prostě báječně.
Příjemné chvíle jsme samozřejmě proložili povídáním. Došlo i na témata závažnější – při dobré kávě jsme diskutovali o úpravách naší sborové zahrady, plánovali jsme sborové výlety a uvažovali o tolik potřebné úklidové brigádě.
V jednom okamžiku jsme si nemohli nevzpomenout na známý biblický výjev “ A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.“ To ve chvíli, kdy Soňa Mročková začala nabízet sestrám oblečení 😆 .
Ale brzy se ukázalo, že Soňa neprodává, ale obdarovává, a to je povoleno.
Sborový dům se oděl do nové fasády a mrká na nás novými okny. To vše je zásluhou především Laďi Smílka, Pavla Pimka a Franty Tomance. Jen jejich obrovským úsilím a nespočtem odpracovaných hodin se celá akce podařila. Za to se sluší přinejmenším poděkovat, a to jsme ústy Petra Kimlera udělali.
17.12.2016 – oslava 70.narozenin Franty Tomance
Velmi příjemnou částí dnešního dne byla oslava kulatých narozenin našeho milého, stále usměvavého a vitálního Františka Tomance, kterému by jeho věk opravdu nikdo nehádal.
Ještě než jsme zasedli k bohatě prostřenému stolu ve vegetariánské jídelně Vitalita, poděkovali jsme našemu Pánu za všechna požehnání, protože jen díky Němu je nám dána plnost našich let a jen díky Jeho veliké dobrotě a lásce můžeme žít v klidné zemi a společně slavit a veselit se. Všichni členové sboru i přátelé poté Frantovi poblahopřáli a předali věcné dary. No a po přípitku hroznovou šťávou jsme usedli k báječnému obědu.
Ani po jídle ješně není dárkům konec. Iva Burešová a Jarka Krutílková zazpívaly pro oslavence písničku „Je stále mlád“, která byla průřezem jeho životem. Také omladina se nedala zahanbit a vymyslela oslavnou báseň Frantovi pro radost.
S dalším velmi rafinovaným darem přišla rodina Češkova spolu s Pavlem Kostečkou. Dal by se nazvat KPZ pro pobyt v horách. Řada velmi „praktických“ dárečků byla nakonec korunována poukazem na wellness pobyt v Tatrách.
Zbytek odpoledne jsme využili pro přátelské povídání, sdílení se a zpívání písniček. A tak jsme si ani nevšimli, že se sobota chýli ke konci. V kruhu a ruku v ruce jsme si náš Pánem oddělený den společně zakončili modlitbou a požehnáním.
Pane náš, děkujeme za našeho bratra Františka a požehnej mu i do dalších let, dej mu zdraví, sílu a elán.
Neděle 4.12.2016 – sborová brigáda
Že jsou naši bratři a sestry kovaní v Písmu, to víme. Ale oni jsou navíc ještě nesmírně šikovní „na ruce“. A že těch rukou bylo a ještě bude po revitalizaci potřeba !
Křesťanský domov 5.11.2016
Odpolední část dne byla vyplněna Křesťanským domovem. Sešli jsme se u bohatě prostřeného stolu, o jehož přípravu se tradičně postaraly naše setry. Povídali jsme si nejen o tématech křesťanských, ale i radostech a starostech všedního dne. Tyto chvilky jsou vždy velmi srdečné a milé.
Bratr Petr Kimler nás informoval o zasedání Česko – Slovenské unie CASD a jejích závěrech.
http://www.casd.cz/mimoradna-konference-cesko-slovenske-unie-cirkve-adventistu/
Iva Burešová představila za Misijní výbor myšlenku pořádání duchovně zaměřených besed ve vegetariánské jídelně Vitalita a tím doplnění cyklu cestovatelských a zdravotně zaměřených besed o chybějící a tolik potřebné téma. První beseda by se měla uskutečnit začátkem prosince. Prosíme všechny bratry a sestry o modlitby za Pánovo vedení a moudrost.
Den díkůvzdání v Trojanovicích – 1.10.2016
Zachariáš 14, 16. –
„I stane se, že kdožkoli pozůstane ze všech národů, kteříž by přitáhli proti Jeruzalému, přicházeti budou z rok do roka klaněti se králi Hospodinu zástupů a slaviti slavnost stánků.“
Už 10 let se náš sbor schází vždy na počátku podzimu v Trojanovicích v Památníku bratří Strnadlů a Jana Knebla ke slavení „Dne díkůvzdání“. Ten letošní byl skutečně požehnaný. Sobota zalitá sluncem, teploty téměř letní a nádherné prostředí k tomu nás naladily do úsměvu a opět nás přinutily uvědomit si, jak moc nás Stvořitel každodenně obdarovává.
Průběh bohoslužby byl trošku odlišný od jiných sobot. Vzhledem k horší dostupnosti pro některé členy jsme se sešli až v 10hodin. Čipernější členové stihli do této doby vyzdobit interier Památníku v duchu podzimního listí, zralého ovoce a dýní. Průběžně přijíždějící bratři a sestry vystavili své výpěstky k obdivu ostatním a především k oslavě Boha.
Dopolední částí bohoslužby nás provázel bratr Petr Kimler za asistence 1,5 leté dcery Stázinky 😀 . Sobotní školu, která otevřela ke studiu knihu Job, s námi probral bratr Pavel Pimek. Kniha Job řeší témata utrpení jednoho člověka, ale v určitém smyslu je příběhem nás všech. Většina z nás se setkává na tomto světě s těžkostmi, problémy a bolestí, kterým nerozumíme. Na některé otázky najdeme dpověď právě v této knize, ale ne na všechny. Příběh se odehrává v kontextu velkého sporu mezi Kristem a satanem.
Oběd dnešní soboty se nesl v duchu červené řepy. Boršč chutnal znamenitě a pečené kuřecí špalíky s různými druhy salátů z červené řepy byly výbornou tečkou. Pokud si myslíte, že z této plodiny nelze vytvořit nic sladkého, velmi se mýlíte. Naše sestry upekly tři vynikající buchty a dokonce dort ! „Brambůrky“ z červené řepy byly také milým překvapením. Nasyceni ke spokojenosti všech jsme se vydali na menší procházku po Trojanovicích, což byla báječná příležitost k popovídání s bratry a sestrami. Nádherná krajina uprostřed valašských kopců nás osvěžila na duchu a naladila na odpolední kázání.
Kázání z Božího slova bratra Žůrka se týkalo nutnosti vzdávat Pánu díky za všechna požehnání, kterých se nám dostává. Opíralo se o text Lukáš 17,11.-19. Většinou se k Bohu obracíme, pokud máme trápení. Ale pokud jsme „v pohodě“, připadají nám všechna požehnání jako normální, jako bychom si je zasloužili a svůj vděk tak trochu opomíjíme. Bible nás také vede k tomu, abychom stejně jako naši židovští bratří, slavili svátek Stánků – naše Díkůvzdání. Text kázání najdete opět v Archivu kázání.
Odpolední část bohoslužby byla netradičně zakončena tombolou, z níž byl každý z přítomných obdarován milým dárkem. A protože odpoledne již pokročilo, dojedli jsme zbývající dobroty, podělili jsme se o vystavené výpěstky a v dobré náladě jsme se rozjeli do svých domovů. Děkujeme Pánu za nádherný sobotní den a jeho přítomnost mezi námi.
Oslava 150tin – 25.6.2016
Sobotní odpoledne 25.6. bylo velmi vyjímečné. Celý sbor se v rámci KD zúčastnil oslavy 150tin . Nešlo o požehnaný věk některého ze členů nebo krásné sborové výročí. Tři členové našeho společenství Soňa, Iva a Petr, slaví v letošním létě kulaté 50tiny, a rozhodli se oslavit je společně. Prvními gratulanty bylo mužské kvarteto Franta, Tom, Laďa a Petr, které zahrálo a zazpívalo oslavencům píseň složenou pouze pro ně nedostižným Frantou Tomancem. Následující přání všech ostatních členů byla velmi milá a srdečná. K oslavě patří přípitek, a tak i v tento den špunty nealko-šampusů jen létaly k velké radosti hlavně dětí. Výborný guláš vystřídaly úžasné zákusky a chlebíčky. K mlsání přidali oslavenci prezentaci z fotek dokreslující „postupný vývoj“. A aby nebylo odpoledne pouze o jídle a poslechu, připravila Iva pro všechny biblickou soutěž. Každý z oslavenců měl své družstvo a v soutěži ve stylu „Chcete být milionářem“ si všichni prověřili své znalosti. Prokázalo se, že náš sboreček je plný moudrých Písmáků. A tak se bratr Jarda Šlosárek rozhodl trochu nás potrápit a předložil nám další soutěž, tentokrát nejen s biblickou tématikou. Zapátrali jsme ve svých vědomostech přírody, pathfinderu i zpěvníku. Vítězové soutěže byli odměněni sladkými cenami. Báječné odpoledne bylo zakončeno společnou fotkou. Takže do další padesátky – vše nejlepší !
Sborový výlet 26.června do Wisly
Již od rána se v dáli kupily těžké černé mraky, ale my jsme se nedali zastrašit a srdnatě jsme vyrazili několika auty směr Ustroń, kde je výchozí bod lanovky na Čantoryju. Sotva jsme zastavili na parkovišti, spustil se deštík. Schováni pod deštníkem místního obchůdku jsme tiše doufali, že déšť ustane, ale opak byl pravdou. A tak se členové sboru rozdělili do několika skupinek. Nejodvážnější jedinci se navzdory hřmění vydali zdolat horu, ostatní zamířili směr Wisla. Několik členů vyrazilo do hotelu Golebiewski a jeho vyhlášeného aquaparku Tropikana a poslední skupinka vyrazila do městečka. Každý si užil programu dle svého a všichni – až na dva odvážné horaly Pavla Kostečku a Frantu Tomance – jsme se sešli v poledne na společném obědě. To se již počasí umoudřilo a opět nás hřálo sluníčko. Po obědě jsme si vyjeli lanovkou na Skolnity a pokochali se výhledem na okolí. Po příjemném dni jsme zašli do místní cukrárny na něco dobrého a počkali jsme zde na poslední dva členy výpravy. Poté jsme se rozloučili s milým Polskem a vyrazili zpět domů.
Oslava narozenin Květy Tyšerové – 7.5.2016
Sobotní Křesťanský domov s Květou – tak by se dalo nazvat odpolední posezení ve Vitalitě. Ani se nechce věřit, že naše milá sestra už má zase 20. Po výborném obědě a ještě lepším zákusku nám Květa ve videoprojekci představila fotografie svých předků a provedla nás svým životem. Přejeme mnoho Božího požehnání do dalších let !
Společná víkendovka maminek „Babinec“ – 29.4.-1.5.2016
V pátek jsme se my, maminky a děti z našeho sboru, rozjely do Pačlavic, abychom zde prožily společný víkend. Ubytováni jsme byli na místní faře. Leží přímo naproti kostelu a zámku. Zdálo se, že místní hasiči staví májku před zámkem jakoby na naši počest.
Po průzkumu domu jsme si našli každý svou postel, zabydleli jsme se a hned jsme vyzkoušeli báječně vybavenou kuchyni. A protože se soumrakem nastává sobota, zahájili jsme ji modlitbou se Simonou. Večeře připravená Květou a Eliškou všem chutnala. Podvečerní čas jsme využili ke hraní her v prostorné jídelně. Nesmělo chybět ani duchovní zamyšlení se Soňou. No a potom už hurá na kutě, zítra nás čeká výlet.
Sobotní ráno je požehnané ve všech směrech. Sluníčko krásně svítí a sobotní škola pod vedením Soni nás nutí zamyslet se nad přímočarostí našeho života při směřování k Pánu Ježíši. Děti ještě stihly prozkoumat místní dětské hřiště, maminky si chvilku užily sluníčka na farním dvoře a už vyrážíme směr Kroměříž.
Květná zahrada v Kroměříži je bezesporu skvost. Nádherné květinové záhony, rotunda, kašny, skleníky – to vše ještě umocněno azurovou oblohou. Velikou radost mladším účastníkům přinesla 4 bludiště a úžasná jezírka plná „zlatých“ rybek. Kolonáda byla zcela fascinující a někteří účastníci ji prošli celou.
Na čerstvém vzduchu dobře tráví, a tak jsme se usadili na lavičky a udělali jsme si piknik, ba přímo hody. Na oběd byly skvělé řízky od Simony a neméně lahodný bramborový salát od Soni. Po občerstvení jsme se vydali prohlédnout si ptáčnici uprostřed průzračného jezírka a králičí kopec. Neodolali jsme místní točené maxi-zmrzlině a ještě jsme zamířili k holandské bylinkové zahradě.
Po zakoupení drobných dárků a suvenýrů jsme se vydali zpět do našeho dočasného bydliště.
„Stázinka má narozeniny, my máme přání jediný…“ zaznělo po návratu na faru. Nejmladší člen výpravy oslavil své první narozeniny. Samozřejmě nesměl chybět ani dort se svíčkou.
Po sladkém občerstvení jsme si vyzkoušeli pod vedením Ivy, jak se vyrábí ozdoby z měděných drátů a korálků. Maminky i děti předvedly velikou zručnost.
Jaké by to bylo „pálení čarodějnic“ bez ohně. A tak si každý z nás opekl skvělou uzeninu a večer už se pomalu začal vkrádat i na naši faru.
Jídelna se na nějakou dobu proměnila v kinosál a my jsme si promítli film „Pošli to dál“, který nás pohnul k zamyšlení o předávání dobrých skutků a šíření radostné zvěsti. A protože čas se už nachýlil, den byl dlouhý a my jsme unavení, jde se spát…
Nedělní ráno bylo opět jako malované. Děti se zabavily hrou s míčem a talířem. Došlo i na záchrannou akci – sundavání talíře ze střechy přístřešku, ve které osvědčil své kvality Ondrášek.
Nezapomněli jsme ani na péči o tělesnou schránku a spolu s Eliškou jsme si zacvičili pilátes.
Předobědový čas nám posloužil nejen na posezení na sluníčku, ale hlavně na okénko psychologie pod vedením Květy, která nám přednášela o vývojových stádiích člověka a o tom, jakou roli hrají pro další náš život.
Oběd byl tentokrát v režii Ivy a Soni. No a po obědě už zbyl čas jen na zabalení všech věcí, úklid, ještě jedno společné popovídání u kávy, no a odjezd. Tak třeba napřesrok !
Zde najdete všechny fotografie
19.3.2016
Dnešní sobotní bohoslužba měla své odpolední pokračování. Mládež našeho sboru si připravila velikonoční besídku, ve které nám připomněla příběh Ježíše Krista. Šlo o zveršovanou část evangelia od vjezdu Ježíše do Jeruzaléma až po ukřižování a následné zmrtvýchvstání. Pásmo bylo proloženo písničkami oslavujícími našeho Pána. Děti nás opět přesvědčily, že jsou velmi šikovné. Většina sboru se při zpěvu písní přidala a tak jsme se všichni společně mohli radovat z blížících se svátků.
Odpolední setkání jsme završili příjemným posezením u prostřeného stolu, ke kterému přispěly všechny naše členky. Moc nám chutnalo a už se těšíme na další společnou akci.
Videozáznam besídky můžete shlédnout na youtube zde nebo na facebooku zde .
Výlety v předchozích letech
Již několik let pořádáme na konci letních prázdnin společný výlet. Minulý rok jsme navštívili města Jablonec nad Nisou a Liberec. I když jsme vyjeli již ve čtvrtek, nestihli jsme ani zdaleka navštívit všechny zajímavosti dvou severočeských měst, a to nám průvodkyni dělala sestra, která odtud pochází. Pokud se najde dostatek zájemců, vyrazíme kromě toho na jednodenní výlet do méně vzdálených míst.
Lanovka na Czantoryju
Muzeum ve Wisle
Sobota díkůvzdání
Sobotu díkůvzdání již několik let trávíme v pamětním domě bratří Strnadlů v Trojanovicích v podhůří malebných Beskyd. Inspiraci na uspořádání soboty díkůvzdání jsme jednoduše odkoukali ze starozákonního svátku stánků. Řada z našich členů má vlastní zahrádky a konec léta dává vynikající příležitost přinést dary ze zahrádky na společný stůl. Po skončení pobožnosti si každý zase odnese to, co se mu třeba nepodařilo vypěstovat ve vlastní zahrádce. Každé setkání je tematicky zaměřeno např. na chléb, mrkev, zelí apod.
Pamětní dům bratří Strnadlů
V dopolední části si společně probereme úkol sobotní školy. Pak následuje kázání z Božího slova. Každý rok pozveme některého významného hosta. Minulý rok nás navštívil náš bývalý kazatel br.Petr Krynský s manželkou. Po společném obědě věnujeme čas vzájemnému sdílení v malých skupinkách, které je obvykle spojené s procházkami do okolí. Celé odpoledne je pak věnované osobním vyznáním a chválám za Boží vedení, ochranu, požehnání, tak jak to každý z nás prožívá. Kromě zeleniny a ovoce se vždy nasbírá i dostatek dárků, které nerostou na stromech nebo keřích, aby přinesly radost obdarovaným. Zatímco všední pobožnost končí v poledne, sobotu díkůvzdání opouští většina z nás až kolem páté odpoledne.