Archiv pro Červen, 2017

Dnes vám netradičně nabídneme obrazového průvodce naší sobotní bohoslužbou. Umělecké vlohy našeho nestárnoucího Franty Tomance je třeba podporovat a hlavně ocenit 🙂 .

Nedělní ráno se příliš vlídně netvářilo. Mlhy se válely po svazích valašských kopců, sluníčko jako by dnes odmítalo vykouknout z peřin. Nicméně čtveřice odvážných Kristových následovníků se nedala odradit a v brzkých ranních hodinách vyrazila cyklobusem směr Pustevny.

Autobus s funěním stoupal výš a výš, až nakonec zastavil na parkovišti ztrácejícím se v mlze. Organizátorku blbin Ivu okamžitě napadla první hra, kterou by si „účastníci zájezdu“ mohli zahrát – na schovávanou. A ani by se nemuseli moc snažit. Odvážná čtyřka s úsměvem a za zpěvu budovatelských písní vyrazila na zahřívací procházku před výstupem na Radhošť – na Tanečnici a zpět. Cesta byla místy dosti bahnitá, takže pochod připomínal spíše taneční starších a pokročilých. Ivě to moc neskákalo – batoh plný knih určených na odměny vítězným soutěžícím táhl k zemi. Franta cestou zkoušel přítomné, jak by bylo možno rozdělat oheň v tomto sychravém a mlhavém počasí. Zatímco starší turisté usoudili, že by nejspíše umrzli, nejmladší problém vyřešila – zapálili bychom těžké knihy z batohu 🙂 . Je pravda, že přítomná literatura má být světlem, ale spíše duchovním.

Na vrcholu Tanečnice jsme si prošli kamenné sloupy, které zde vytvořili předchozí turisté, a také jsme několik přidali. Frantův originální – uprostřed cesty – jistě nejednoho chodce s nakopnutým palcem potěší 🙂 .

Cestička nás svedla zpět na Pustevny, a protože počasí se tvářilo, že na Frantovy prognózy : „V jedenáct bude svítit slunce“ nedbá, uchýlili jsme se do koliby Valaška a v suchu a teple ochutnali místní kyselicu, smažák s hranolkama a teplý čaj. Naneštěstí se v hospůdce objevilo i několik psů. Proč naneštěstí? Nejmladší účastnice Aďa dnešního dne dospěla k názoru, že nutně potřebuje psíka a každých 5minut opakovaná otázka: „Mami, koupíš mi psa?“ byla tímto faktem nebezpečně posílena a intenzita otázek výrazně vzrostla. K nevýslovné radosti její matky.

Tak jako všechny dosavadní výšlapy – i tento se ukázal být požehnaný. Ač tomu nikdo moc nevěřil, Frantova předpověď vyšla a jako zázrakem zmizela mlha i nevlídno a kopce poseté ovečkami zalily sluneční paprsky.

Čtveřice posílených poutníků se pomalu vydala směrem k Radhošti. Nastavovali jsme prokřehlá záda sluníčku a chválili Pána při pohledu na krásu vůkol. Na vyhlídce jsme se podívali směrem, kde se měly nacházet vzdálené, ale dnes neviditelné kopce a pokračovali jsme cestou lemovanou borůvčím dále za periodicky se opakující otázky: „Mami, koupíš mi psa?“… Brzy jsme dorazili k soše Radegasta. Zapózovali jsme fotografovi, zatleskali psíkovi, který nám předvedl výstavní stojku na předních nohách („Mami, koupíš mi psa?“) a bez Franty, který se vypravil zpět přivítat druhou část výpravy na autobusovou zastávku se tři zbylí poutníci vydali k Radhošti, aby zde v pohostinském zařízení vyčkali příchodu ostatních.

Konečně dorazila i druhá skupinka poutníků. Po bujarém přivítání se všichni posilnili svačinkami a potom už jsme zamířili na přilehlou louku, kde se měl odehrát hlavní program dnešního setkání.

 Na paloučku u tří broučků nejprve Iva rozhýbala všechny přítomné několika hrami – sportovního i duchovního charakteru. Předávání mince na hřbetu dlaně, poskládání biblického verše, přiřazení biblických postav k sobě, a oblíbená hra při níž musí jeden člen družstva uhádnout slovo pomocí nápovědy svého týmu – to vše zvládli zúčastnění na výbornou a zcela jistě si zasloužili knižní dar 🙂 .  (“ Mami, koupíš mi psa? „)

Zpěv písní oslavujících našeho milostivého Pána jsme zvládli i bez kytary. Při pohledu do nádherného kraje a při tomto rozpoložení se nám vkrádaly slzy do očí. Našeho Pána je potřeba chválit, a to jsme také udělali.

Duchovní zamyšlením nám posloužila Jarka a tématem byly Letnice. Krásné bylo následující vyznání některých zúčastněných dokreslující toto téma. Nezbytná modlitba naše zamyšlení ukončila a my už jsme se vypravili pozdravit věrozvěsty Cyrila a Metoděje.

Osahané palce obou bratrů a pověra o splnění přání zintenzivnila opět intervaly již tolikrát vyřčené otázky : „Mami, koupíš……“

Nepsaným zvykem našich eku výšlapů je pohoda a klídek na začátku a zběsilý úprk na poslední autobus nakonec. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Následujících 9km do Rožnova jsme zvládli v rekordním čase 2hodiny a na autobusové nádraží jsme dorazili 5min před odjezdem. Příjemně unaveni jsme se rozjeli směrem ke svým domovům a rozloučili se přátelskými objetími, polibky a ujištěním, že na podzim se sejdeme zase. Díky Pánu za požehnané chvíle.

Dnešní sobotní den jsme prožili v méně početné skupině, ale „… kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Sobotní školou nás provedl Miloš Mroček. Ukončili jsme studium listů apoštola Petra zopakováním základních témat. Petr se ve svých listech věnoval především těmto 5 tématům:

• Ježíšovo utrpení, které vedlo k našemu spasení
• Naše praktická odpověď na poznání, že Bůh bude při posledním soudu posuzovat naše jednání
• Naděje na brzký příchod Ježíše Krista
• Pořádek ve společnosti a církvi
• Písmo, které je návodem pro naše životy

S mládeží diskutovala Iva Burešová o podmínkách vstupu na novou zemi. Uzavřela tak studium 1. a 2. epištoly Petrovy.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh otce, který spolu se synem velmi miloval a obdivoval obrazy. Po smrti syna získal otec amatérsky malovanou podobiznu svého syna, které si cenil nad všechna umělecká díla své bohaté sbírky. Stejně tak my bychom si měli cenit Ježíše Krista nad všechno, co nám nabízí tento svět. Příběh byl vybrán v souvislosti s nedělním dnem otců, ke kterému jsme všem přítomným pánům popřáli a předali jim malou pozornost.

Kázáním z Božího slova nám posloužila Blanka Novotná. Jeho opis najdete opět v archivu.

Kompletní fotogalerie – zde

Nádherně slunečné ráno dnes dávalo tušit, že sborový výlet do Jablunkova Chotěbuzi bude vydařený. A nejen co se počasí týče.

Skupinky cestovatelů si daly již tradičně sraz v Tiché, odkud jsme pokračovali společně směr Jablunkov. Zde se podařilo 3 nadšencům za vydatné pomoci mnoha dobrých lidí vybudovat ve starém klášteře jedinečné Světové muzeum a Knihovnu Bible. Boží vedení a pomoc je patrna na každém kroku. Všechny „náhody“ tak zapadají do sebe, že je zcela zřejmé, že náš Pán tomuto dílu žehná. Měli jsme možnost prohlédnout si 1/5 ze všech exponátů, tedy asi 250 různých Biblí. Dětské, pro nevidomé, voděodolné, staré několik století i zcela nové, psané v těch nejexotičtějších jazycích. Bible vážící několik kilogramů i Bible, které lze číst pouze pod mikroskopem. Velmi zajímavá je Bible psaná ručně stovkami lidí naší republiky v rámci akce Přepisujeme Bibli. Pro nás je významná také proto, že nejstarším člověkem, který část Bible přepsal, byla maminka našeho bratra Jendy Petroviče Marie, která svou část napsala v 96 letech.

Klášter je postupně opravován a těchto prostorách budou otevřeny další expozice. K Muzeu Bible bude také patřit Biblická stezka a mnoho dalších atrakcí. Náš průvodce – člen CASD – nás provedl i okolím kláštera, vyprávěl nám o vzniku Muzea a počátečních problémech, které museli autoři projektu překonat. Návštěvu Muzea rozhodně doporučujeme.

Poté jsme se přesunuli do Chotěbuzi, kde už na nás čekal v Rybím domě kromě prohlídky akvárií také oběd. A jak jinak, než ve znamení ryb. Všichni jsme si pochutnali, dobré jídlo ještě doplnili dobrým zákuskem a už jsme se odebrali do blízkého Archeoparku. V moderní prosklené budově jsme si prošli 3patra krásných expozic představujících archeologické nálezy z dob Slovanů. Shlédli jsme také naučné video, které nám představilo běžný život našich předků. Pak jsme se odebrali na prohlídku slovanského hradiště, kde jsme viděli domy našich předků, zbraně, opevnění, společenskou místnost. Největší ohlas měla lukostřelba a mnozí bratři i sestry se ukázali být vskutku zdatnými lovci.

Protože večer už se nachýlil, rozjeli jsme se směrem ke svým domovům příjemně unaveni a plni dojmů. Díky Pánu za požehnaný výlet a náš šťastný návrat.

Ač se ráno vylouplo do slunečního svitu, než jsme dorazili do sborečku – spustil se celkem vydatný deštík. Odpolední sborová vycházka je tím pádem odložena, ale na dobré náladě nám tento fakt nic neubral.

Sobotní školou s názvem Falešní učitelé nás provedla zkušená Květa Tyšerová.

„Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen.“ 2 Pt 2,19.

Už v době Petrově byla církev ohrožena nejen zvenku – byla vystavena pronásledování a soužení, ale také zápasila s vnitřními těžkostmi. Už tehdy musela čelit falešným prorokům, kteří šířili zhoubné nauky v církvi. Petr varuje před falešným konceptem svobody, který zanechává člověka v otroctví hříchu. Je mnoho těch, kteří se odvrátili od Pána a později se vrátili. Bůh je velmi rád přijme zpět. Ale každé odvrácení je velmi nebezpečné. Pokud nebudujeme svůj vztah s Bohem a náš život není svědectvím pro druhé, pak můžeme lehce sklouznout k původnímu hříšnému životu.

Stejné téma se opakuje v Bibli na více místech. To znamená, že jde o důležité téma. Bůh ví o našem špatném jednání a  všichni hříšníci budou potrestáni. Trest je může stihnout už teď – Sodoma, potopa…, ale především v den soudu.

Příčinou odpadnutí je bludné učení, pohrdání autoritami, podřizování se různým vůdcům, zneužívání Boží milosti na provádění různým nemorálností, odmítání Ježíše Krista jako jediného svrchovaného Vůdce a Pána, morální znečišťování vlastního těla, pronášení prázdných a pyšných slov, pomlouvání. Toto jsou rafinovanější hříchy, než násilné činy.

Ve slovíčku před kázáním nám Iva Burešová připomněla, že na každou událost se můžeme dívat dvěma pohledy – pozitivním nebo negativním. Pán Ježíš nám dává každý den to, co potřebujeme. Máme tendenci všechny dary přijímat jako samozřejmost, případně si stěžovat, co všechno jsme ještě nedostali. Pán nás neustále obdarovává. Zaslouží si náš dík a vděčnost.

Kázáním z Božího slova nám posloužil Marek Wagner. Přepis kázání najdete v archivu.

Po pogratulování všem červnovým oslavencům jsme se rozešli s očekáváním zítřejšího sborového výletu.