V sobotu 13.června 2026 se uskutečnila Bohoslužba žen určená – jak název napovídá – pouze ženám. Z našeho společenství, jiných ohrádek, ale i hledajícím ženám. Téma letošní bohoslužby bylo „Odvaha být ženou aneb víra v každodennosti“. Odvaha není jen hrdinský čin, odvaha je často nenápadná, tichá. Každá žena ví, jak velkou odvahu mnohdy potřebuje, když jí svírají starosti o blízké, množství práce a povinností, ztráty a bolestivé události. Ten, kdo nám pomáhá jejich tíhu nést, je náš dobrý Pán a Spasitel. A o tom jsme se dnes chtěly bavit.

Hned u vchodu vítal přicházející sestry stoleček s množstvím dárků, které každá z nich obdržela. Nezbytný sešit a propisku na poznámky, přívěšek na klíče s grafikou bohoslužby a povzbuzujícím slovem z dílny Adélky Vráblové, a medíky s logem bohoslužby od firmy MedMoravia Brno.

Program byl stejně jako vloni velmi bohatý. Průvodcem nám byla sestra Iva Chárová. Po úvodním slovu a písních jsme se mohly zaposlouchat do kázání z Božího slova sestry Petry Hudziecové na téma „Odvaha být ženou na příběhu Marie, matky Ježíšovy“.

Lukáš 1, 38: Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“

Kolikrát v životě si my řekneme – „staň se mi podle tvého slova“ ?

Verš ukazuje její pokoru („služebnice Páně“), víru (důvěra bez všech odpovědí), její ochotu k poslušnosti a její odvahu (přijetí rizika nepochopení…). K čemu všemu měla Marie odvahu?

  1. Odvaha přijmout Boží poslání – Marie bude čelit nepochopení, riskovat ztrátu budoucího partnera, bude čelit hanbě, obvinění z cizoložství, hrozbě ukamenování, bude čelit ztrátě dobré pověsti pro sebe i dítě.
    1. Aplikace pro nás – projevit odvahu při narození neplánovaného dítěte, péči o nemocné rodiče, manželově povolání do služby, nebo mém povolání do služby
  2. Odvaha snášet těžkosti – cestování v pokročilém stádiu těhotenství, porod ve stáji, útěk do Egypta, návrat do Izraele (Nazareta), Život v chudobě.
    1. Aplikace pro nás – umět snášet nemoc, úraz, ztrátu zaměstnání, problémy v rodině, ve sboru, nepochopení
  3. Odvaha nerozumět všemu – proč si Bůh vyvolil právě jí? Proč Alžběta počala ve svém stáří? Zvláštní slova Simeona a Anny. Jak to, že dvanáctiletý Ježíš předčí svými dotazy a odpověďmi i moudré rabíny?
    1. Aplikace pro nás – mít důvěru a víru v otázkách: Proč se to děje právě teď? Kde jsi, když trpím? Co mi chceš touto situací ukázat? Jsi stále se mnou? Jak to zvládnu?
  4. Odvaha plnit Boží poslání – početí z Ducha svatého, Porod zaslíbeného potomka, výchova Božího Syna, podpora mladého rabiho
    1. Aplikace pro nás – neměli ji ani lidé víry (Mojžíš, Gedeon, proroci…). Jsme slabí lidé. Potřebujeme Boží pomoc a sílu. Samy to nezvládneme.
  5. Odvaha odevzdat své děti Bohu – Marie vychovala syna k úctě a službě Bohu. Přijala jeho poslání, i když mu někdy nerozuměla. Propustila Syna k službě. Podporovala jej. Doprovodila jej až do konce.
    1. Aplikace pro nás – Vychováváme a vedeme děti k Bohu. Vysvětlujeme jim jejich otázky. Modlíme se za ně. Velmi si přejeme, aby své životy odevzdaly jemu. Ale, co když chtějí jít svou cestou? Nesmíme ustat v modlitbách za ně.

Co víme o Marii po smrti Pána Ježíše? Učedník Jan ji přijal k sobě a staral se o ni. Setkala se s Kristem po jeho vzkříšení. Působila v rané církvi. Jaký byl její další osud nevíme. Existuje řada legend, ale zprávy v Písmu nemáme.

A nejhlubší otázka zde není: „Mám dost odvahy?“

Ale spíše: „Mohu důvěřovat Bohu natolik, abych udělala další krok, i když mám strach?“

V Bibli totiž odvaha často neznamená nepřítomnost strachu, ale věrnost navzdory němu!!!

Po kázání z Božího slova jsme mohly prožít aktivitu, která nám umožnila pojmenovat to, co nás trápí a tíží, z čeho jsme smutné a unavené. Pán nám nabízí, že ponese naše břemena. Symbolicky jsme svá trápení vypsaná na papír zmačkaly do tvaru kamenů, tedy symbolu něčeho tíživého, a vhodily do batohu, který ale neponeseme my. Vložíme je na Boha.

Stejně tak jsme dostaly za úkol napsat si, kdy nám jsme naposledy pocítily Boží zásah, pomoc, vedení, nesení našich problémů. Kameny, na jedné straně tíživé, jsou na druhé straně důvodem k radosti v podobě barevných pěkných oblázků, které nacházíme na svých procházkách, či dovolených. Náš úžasný Bůh si dovede to, co nás tíží a ubližuje nám, změnit v požehnání. Někdo to nechápeme hned, ale až později. Cokoliv špatného, i to, co uděláme my, si Bůh dovede přetvořit v dobré. Abychom na tuto věc nezapomínaly, dostaly jsme na památku malý kamínek – korálek ve tvaru srdíčka.

Po přijetí pokrmu duchovního jsme mohly zasednout k bohatě a nápaditě prostřenému stolu. Dobré jídlo u společného stolu je jeden ze způsobů sbližování. A právě u našeho stolu bylo zapředeno mnoho zajímavých hovorů, vytvořena řada nových přátelství, pohlazeno nejedno smutné srdíčko. Aby polední pauza nebyla jen o jídle a sdílení, měly jsme pověšeny na zábradlí při vstupu do modlitebny lístečky s moudrými myšlenkami pro naše povzbuzení. Přivést nás měly ke stejnému závěru – jsme milované Boží dcery, které mají a mohou spoléhat na svého nebeského Otce, předkládat mu svá trápení, a zaměřit svůj život na Něho, ne na světské ocenění a uznání.

Po skvělém obědu nás čekalo překvapení v podobě klavírního koncertu teprve 15leté slečny z Ukrajiny Kati. Její přednes byl dechberoucí a připravila nám krásné chvíle ztišení.

Odpolední zamyšlení nad Božím slovem sestry Petry Hudziecové mělo název „Multitasking“  a smyslem bylo srovnat jednání sester Marie a Marty a vzít si ponaučení z toho, jak máme ve svém životě vybírat.

V Lukáš 10, 38-42 čteme o návštěvě Ježíše s učedníky u Marty a Marie. Zatím co Marta obsluhovala návštěvu, Marie seděla u Ježíšových nohou a poslouchala.

Žijeme pod tlakem „zvládat všechno“ — rodinu, práci, službu, vztahy, domácnost i vlastní duchovní život. Jaká nacházíme v daném příběhu ponaučení?

  1. Verš 38 – přijmout Ježíše jako Marta
  2. Verš 39 – sednout k Ježíšovým nohám a poslouchat jej
  3. Verš 40 – nestěžovat si a neobviňovat nikoho
  4. Verš 41 – nestarat se a netrápit se, svěřit problém Pánu
  5. Verš 42 – vybrat si dobře to, oč nepřijdeme

Jak by měl vypadat náš den:

  • Začít náš den u „Ježíšových nohou.“
  • Probrat s ním náš denní plán.
  • Vypustit, co by nás mohlo vést ke kritice a stížnostem na Boha nebo druhé.
  • Netrápit se dopředu, nepomůže nám to.
  • Své starosti vložit na Boha.
  • Vybírat si i během dne dobře.
  • Být ve stálém spojení s Ježíšem.

Bůh nás nevolá být ženami, které zvládnou všechno. Volá nás být ženami, které zůstávají blízko Něho.

Další aktivita dnešní soboty bylo napsat dopis neznámé sestře, kterou bychom tím potěšily, podpořily, pohladily. Jen my ženy se umíme vcítit do trápení jiných žen a pochopit, co potřebuje naše sestra slyšet. Dopisy byly zamíchány a náhodně rozdány zpět. Věříme, že si nás Pán použil k tomu, aby jiná žena četla právě to, co číst potřebuje.

Nejsilnějším momentem loňské bohoslužby bylo vzájemné sdílení. Proběhlo i letos. Odvážné sestry se nám svěřovaly se svými problémy, životními boji a prohrami, ale především s tím, jak se k nim v této situaci Pán přiznal. Byly to velmi emotivní chvíle.

Vše má svůj konec, ať je to sebepříjemnější. Také naše bohoslužba žen. Po celý den jsme cítili Boží přítomnost, Pán se dotýkal našich srdcí, otvíral je, potěšoval. Chceme Mu děkovat za možnost uskutečnit toto požehnané setkání a budeme se těšit, že se za rok sejdeme zase.

Audionahrávky kázání najdete na našem webu.