Protože se ve sboru ValMez konalo dnes setkání žen z blízkého i širokého okolí, museli se muži uchýlit „do exilu“.

Je velice dobré a hezké, že přibývá akcí jak sborových, tak regionálních ve společenství CASD. A že to nejsou setkání jen tak. Jsou to setkávání s požehnáním našeho Pána. Tuto zkušenost mohli osobně prožít i bratři uplynulou sobotu.

Organizátor: kazatel bratr Hynek Dona.

Místo setkání: kazatelská stanice ČCE Lázy.

Právě ono místo setkání bylo podmaňující. Skromný sbor na konci osady podtrhnul a upřednostnil překrásné dílo našeho Stvořitele. S úctou a pokorou pozorovali bratři překrásná panoramata hor, nad nimiž se majestátně a důstojně vznášela nadýchaná oblaka nad překrásnou valašskou krajinou. Z nenápadných kopců místního sboru, pohledy bratří brouzdaly přes Hostýnské vrchy, na vzdálenější Veřovické vrchy, přičemž na obzoru byly zarámovány Radhoštěm, Pustevnami a Kněhyní. Není divu, že si pod vlivem této malebné krajiny vzpurní Valaši zamilovali Pána Boha v prosazené a plné náboženské svobodě. A není také s podivem, že si Valachy zamiloval i bratr J. A. Komenský.

Tahle podívaná byla také důvodem, proč se bratři tísnili na „podsinku“, skrývající se před občasnými kapkami deště, neberouce na vědomí, že hodina setkání již pominula před hodnou chvílí. Vřelá vítání, jako kdyby se bratři setkávali po mnoha měsících odloučení, laskavá slova i vtipné poznámky doplňovaly tu krásnou atmosféru jíž byli přítomní obklopeni. Poděkování a chvála Pánu za tento požehnaný den zaznívaly ze všech úst s vřelým stiskem chlapských rukou.

No, a poté, na velmi laskavou kazatelovu pobídku se zúčastnění přemístili do maličké, útulné místnosti sboru. Na okamžik to dávalo pocit setkávání prvních křesťanů po domech. Viz. Skutky apoštolské. Ve dveřích vedlejší místnůstky se mihla drobná postavička milované kazatelovy manželky Nadi s poznámkou, že se dnes také považuje za součást mužského osazenstva.

Po úvodním kazatelově slovu o neformálním, přesto požehnaném shromáždění a úvodní modlitbě se ujal „sladkého“ dřeva z rukou španělských mistrů nebojácný Petr Chára. To činil po celou dobu shromáždění. Inspirací a pověřením mu byla jeho nepřítomná manželka Ivanka, kterážto ho vybavila překrásně provedenými zpěvníky pro muže.

No a nastala chvíle zamyšlení nad Božím Slovem. Tomu předcházelo seznámení s bratrem Rostislavem Hudziecem. Nově nastupující bratr do kazatelské činnosti do sborů nacházejících se v podhůří Jeseníků. Tento sympatický muž v nejkrásnějším věku přinášel slovo hodnotné, plné a požehnané. Jako kdyby navazoval na kázání bratra Hynka v Novém Jičíně před dvěma týdny.  Osnovou mu byla Jozuova první kapitola ze Starého Zákona.

Mojžíš končí svou pozemskou pouť. Vše, co měl vykonat, již vykonal. Přivedl Izraelský národ na samotnou hranici zaslíbené země s vědomím, že si ho Pán povolá zanedlouho k sobě. Bylo nutno předat vedení a velení do rukou svého nástupce. Tím nebyl nikdo jiný než Jozue. Kazatel Hudziec upozorňuje na verše z 31.kap. Deut. a 1. kap. Jozue na to, že má být Jozue odhodlaný, nebojácný, rozhodný a tvrdý. A to slyšel nejen z úst Mojžíše, ale také třikráte z úst samotného Hospodina. Myšlenka: „Jdi do světa. Naplň mé pověření. Jdi rozhodný, silný, nebojácný. Jdi, protože nejsi na to sám. Já jsem s tebou.“ Zde je možno pozorovat paralelu s kázáním bratra Hynka na verše ze Zjevení Jana. „Běž, dej to ve známost všem. Neboj se, já jsem s tebou.“

Kázání, úvaha, či zamyšlení bylo navíc zvláštní a nezvyklé ještě v jedné věci. Bratr Rostík prokládal své myšlenky otázkami, které nebyly rétorické. Bratr chtěl, aby se do těchto úvah aktivně zapojili i posluchači. A ještě dlouho po modlitbě a oslavné písni našeho Pána se probíraly myšlenky, jež zde před několika okamžiky zazněly.

Poté přišlo nemalé, ale velice milé překvapení. To nastalo ve chvíli, kdy započali bratr Hynek se svou paní na stoly servírovat pečená kuřátka se salátem, nadýchané karamelové větrníky a kávu, nebo čaj, dle přání jednotlivců. Kytara provázela spolu písněmi pro našeho Pána i v následujících okamžicích.

Teplo a bratrská láska ruku v ruce se vzájemným porozuměním a úctou naplnila nejen tento malý Valašský sbor, ale celý den s Bohoslužbou vskutku neformální. Prostě bohoslužbou valašských mužů. Tato akce byla povedená a požehnaná. Na tom se shodli všichni účastníci i přes nevelkou účast. Donovi nechtějí slyšet nic o poděkování za svůj podíl, námahu, srdečnou fyzickou účast včetně mnoha modliteb na tomto podniku. Ale nic nemají proti vyjádření poděkování našemu Pánu Ježíši za to, že si právě je použil v této věci. Také poděkování za Jeho požehnání a lásku. Vždyť On je Láska. Jeho láska je ono Nové přikázání a naplnění Jeho Zákona.

Díky Pánu za požehnaný den odpočinku.