Probuzení do poklidného slunečného rána je pro nás zcela normální. Možná si ani neuvědomujeme, jak nám Pán žehná. Uvědomíme si to teprve tehdy, když slyšíme od našich sester z Ukrajiny o bombardování jejich města, o smrti jejich přátel, o bezesných nocí jejich sousedů ve sklepech a krytech. Díky Pane za tvou milost, díky za mír a svobodu v naší malé zemi.

Sobotním úkolem s názvem „Duchovní dary“ nás provedl Jenda Petrovič. Nejprve nás vyzval k přečtení veršů, o které jsme se při studiu opírali.

1 Kor 12, 7.-11., 1 Kor 12, 27.-31., Ef 4, 11.-13., 1 Petr 4, 10.-11.

Bratr Jenda si pozměnil osnovu úkolu na tyto body:

  1. Výčet duchovních darů
  2. Účel, proč byly dary dány a jak se mají využívat

Co je to dar – něco, co dostanu od někoho jiného a není to proto, že bychom si ho zasloužili. Můžeme dostat věcný dar, duchovní dar. V Bibli se hovoří o hřivnách. V církvi dostáváme dar učit, sloužit, dar řeči, dar výkladu, dar zpěvu, dar vlivu, času, apod. Hřivny se používáním násobí. Přijde čas, kdy je budeme muset vrátit, nebo nám budou odňaty.

Jaký je vztah mezi dary a těmi, kdo je obdržel? Musí dar přijmout a používat ho, využívat pro jiné. Je duchovní dar v souvislosti s našimi vrozenými talenty a schopnostmi? Záleží také na tom, od koho dar dostaneme. Dar řeči měl i Hitler, ale kam to vedlo? Apoštol Pavel se jako Saul bránil daru. Petr se bránil daru a příkazu  jít do domu Kornelia. V prvopočátku to není jen na našich schopnostech, ale na tom, kdo nás uschopní. Bůh si nevybírá lidi podle jejich schopností a vrozených talentů. Dary jsou udělovány tak, aby se církevní společenství se doplňovalo a tvořilo jednotu v Jeho Duchu. Žádný dar není větší než ostatní, všechny mají vést společně k jednotě. Důležitý je užitek darů pro sbor, k budování těla Kristova.

Které dary máme v našem sboru? Nebo nemáme? Proč jsme ve sboru? Dostali jsme dar víry. Proč já ano, a ne můj bratr? Je na Bohu, koho a čím obdaruje. Bible nás připodobňuje k tělu – každý úd má svou úlohu, všechny dohromady tvoří tělo. Tedy jednotu. Ale ta není kvůli schopnostem, ale kvůli účelu. Jedině když tělo obsahuje všechny orgány, dává komplexní výsledek.

Dar jazyk a proroctví – ukončilo se používání tohoto daru v Letnicích? V určitém období se CASD bránila pochopení mluvení jazyky. Je to dar od Boha? Pokud je splněn pohled Bible – k někomu, kdo hovoří jazyky je někdo, kdo je vyloží a dar slouží rozvoji církvi, růstu a dokonalosti – je to dar Boží. Ale ne každý dar jazyka je od Boha. Může existovat falešný dar jazyků.

Proroctví je předpovězení věcí budoucích nebo vysvětlení věcí minulých. Může to být i slovo, které nám v danou chvíli dává Pán do úst k oslovení jiných. V čím jménu mluví proroci? Je to vždy prorok od Boha? 1 Kor 14 kap.

Bez lásky není k užitku žádný dar. Mezi námi mohou být dary, které my nemusíme poznat a přijmout. Modleme se k Bohu o pochopení.

Kritéria hodnocení proroctví:

  1. Nepodmíněné proroctví se musí naplnit
  2. Musí být v souladu s předchozími proroctvími
  3. Život proroka musí být v souladu s Písmem
  4. Falešní proroci se poznají po ovoci

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Bohumil Mroček.

Jeruzalém v době Ježíše byl pod správou Římanů. Izraelité to těžce nesli, i když zažili mnoho okupací a nesvobody. Ježíš působil veřejně a mnozí jeho učení přijímali s rozpaky, třeba náboženští představitelé, kteří byli přesvědčeni, že zachránce Izraele by měl být mocný a učinit to silou. Učení Ježíše se však zakládalo na pokoře a lásce, na jiném vnímání království, než byla moc a síla. Učedníci se učili přijímat Jeho učení. Člověk přirozeně vidí vítězství v moci, síle a penězích. Ale to Ježíš neupřednostňoval. Ani vjezd do Jeruzaléma neukazoval na mocného vládce. Mnoho lidí z toho bylo zklamáno. Místo koně osel, místo květin palmové listy. Pokora, sebeobětování, vítězství nad smrtí – to bylo těžké pochopit i pro apoštoly, kteří byli Ježíši nejblíže. Hádali se o postavení v Božím království a učení Ježíše nepochopili. Ježíš byl ukřižován a židovští představitelé dosáhli svého. Potom přišla zvěst o vzkříšení, a to byl další mezník. Jeho blízcí uvažovali nad tím, jestli to, co Ježíš říkal, není nakonec pravda.

Luk 24, 13.-25.

Co asi učedníci po smrti Ježíše prožívali? Byli každý den s Ním, zažívali Jeho skutky, a najednou je mrtvý. Jak museli být rozčarováni. Tolik mu věřili, že království Boží přijde, a najednou je konec nadějím. Dva učedníci jdou do Emauz, asi 8km. Přemítali, co zažili. Nebyli z oněch 12, ale přesto byli Ježíši blízko. Ježíš se k nim přidal a oni si ho ani nevšimli. Nepoznali Ho. Zeptal se jich, o čem mluví. Kleofáš mu vysvětlil jejich smutek. Ježíšovi připadají učedníci nechápaví. Tolikrát o své smrti mluvil. Začal tedy vysvětlovat od Mojžíše všechny statě, které se týkali Jeho jako Mesiáše. Učedníci slyšeli od žen, že Kristus v hrobě není. Že by to byla pravda a On vstal z mrtvých?

Bylo jim s Ježíšem dobře. Přemlouvali Ho, aby s nimi zůstal. Ježíš přijal a šli do domu. U večeře lámal chléb a děkoval Bohu. V tu chvíli poznali, že se jedná o Ježíše. Než zareagovali, zmizel jim z očí. Učedníci se cítili v Jeho přítomnosti velmi dobře, a plni radosti utíkali zpět do Jeruzaléma, aby vše pověděli ostatním apoštolům.

Tato stať slouží nejen k informaci o událostech tehdejší doby, ale také by měla sloužit pro nás. Nereagujeme někdy stejně? Chápeme Ježíše? Poznáme Ho? Přijímáme, že Ježíš byl Spasitel, nebo jde o báji? Radujeme se stejně z přítomnosti Boží jako oni? Učedníci nejprve nevěděli, jak se zachovat. Po seslání Ducha Svatého jim vše plně došlo a změnili své životy o 180 stupňů.

Přijměme cestu Pána Ježíše, i když je to cesta pro mnohé zvláštní. Ale je to jediná správná cesta, cesta záchrany. Dějiny světa se chýlí ke konci. Jen Ježíš je cestou spasení. Jen On nám dá pokoj.

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Vždy nás velice potěší, když nás navštíví někdo, kdo byl součástí našeho společenství, ale cesty života ho zavedly někam v dáli. Dnes nám udělal radost Zdeněk Erwin Válek. Děkujeme za příjemné společné chvíle.