Archiv pro Červenec, 2026

S velkou radostí jsme dnešní slunečné ráno napočítali v našich řadách více než 20 účastníků bohoslužby. Po úvodní chvále a žalmu 98 jsme si sdělili dojmy, prožitky a zkušenosti z minulého týdne. Vzpomněli jsme také přednášky našeho známého německého evangelisty Kornelia Novaka, které probíhají ve Vsetíně v parku a na Damašku. Řada z nás byla na dovolené a bylo tedy zač děkovat – všichni jsme se v pořádku vrátili.

Sobotní úkol s názvem „Hřích v církvi“  měl původně probírat  bratr Miloš Mroček, který ale odjel za svou manželkou na manželská setkání ve Strážovicích. Jeho úlohu přebral bratr Franta Tomanec.

Více >

Sobota 18.7.´26 byla již třetí v pořadí letošních prázdnin. I počet účastníků, (sešlo se nás 17), jen potvrdil, že čas dovolených zdaleka ještě nekončí. Přesto všechno jsme se těšili z opětovné účasti Květušky T. a navrátilců z dovolených zastoupených Mročkovými a naší Svatkou Balážovou. Taktéž jsme s potěšením mezi sebou přivítali milý manželský pár Kogutových z Nového Jičína. Bratr kazatel nám v krátké době již po druhé přijel posloužit kázáním z Božího Slova z tohoto nedalekého, sousedního sboru. Bohoslužba byla opětovně zahájena nejen písní, modlitbou, ale i čtením Žalmů, a to vše pod vedením sestry Jindřišky Mročkové.  Poté již předala slovo setře Aničce Petrovičové, která nás provázela sobotní školou. Zážitků z uplynulého týdne naších bratří a sester bylo tolik, že byl roztomile překročen i čas určený pro vzájemné sdílení.

Po reorganizaci zasedacího pořádku, otevřela sestra Anička téma myšlenek úkolů pro tento týden, Jednota v Kristu. A téma to bylo vskutku aktuální nejen pro Korintské před dvěma tisíci lety, ale jak následující okamžiky potvrdily, je dané téma aktuální pro nás i v dnešní době. Roj myšlenek, poznámek, zkušeností a názorů bylo vrchovatě. Chvílemi jako židovská, a ne sobotní škola. Ale právě v tom je krása a požehnání našeho malého valašskomeziříčského sboru. Ta atmosféra se musí zažít a prožít. (To jen pro vysvětlení čtenářům, kteří netuší, jaký zážitek mohou mít účastníci této části pobožnosti.)  Mnoho otázek ze strany vyučující, a ještě více odpovědí ze strany zúčastněných. Pavel ve svém prvním dopise kárá, napomíná a vysvětluje církvi v Korintu, co je špatně, co a jak by se mělo změnit. Nejednota ve zdejším společenství byla tak velká, že se vytratilo i Kristovo poselství. A jak je to v církvi dnes? Bratři sobotní školy se shodli na tom, že Kristova církev není to, či ono společenství věřících. Názvy jednotlivých společenství si vymysleli lidé. Následovali tu, či onu myšlenku, tu či onu osobu, nebo skupinu lidí, jako v onom diskutovaném korintském městě a zapomněli na Krista. Do našich lavic zazněla dominantní myšlenka, která se ještě několikrát do konce sobotní školy připomněla a na které se všichni shodli. Stěny pyramidy jsou skupinou trojúhelníků s nekonečnou množinou bodů. Tyto strany se setkávají v jediném společném bodě. Tím bodem je vrchol pyramidy. Jde o to, kam každý z nás směřuje. Zdali k vrcholu pyramidy, nebo k její základně. Zdali ke Kristu, nebo jdeme opačným směrem. To se týká nejen jednotlivce, nýbrž i jednotlivých společenství. Jdeme k vrcholu pyramidy? Na to si musí odpovědět každý sám.

Více >

Sobota s úsměvem.

Je velmi příjemné, setkávat se po uplynulém týdnu s bratry a sestrami v Pánu Ježíši.

O co víc je příjemné, dívat se do usměvavých a někdy až rozesmátých tváří, kterých bylo v tento požehnaný den napočítáno 17. A tak tomu bylo i v tomto sobotním dni. Naše mladinká sestra Jindřiška Mročková tento týden pověřená zahájením dopolední pobožnosti a vedením sobotní školy doběhla za kazatelnu s mírným zpožděním. A právě její odzbrojující úsměv, omluva za semafory a kolony na cestě, jenž zavinily onen opožděný příjezd, pouze doložily její profesionálnost, bravurnost a to, že je děvčetem na svém místě v povolání do služby, kterého se jí od tohoto společenství dostalo.

Po tradičním zahájení a čtení Žalmů byla otevřena sobotní škola. Jindřiška nechávala široký prostor k otevřeným úvahám a vyjádření, čehož využila většina zúčastněných.

Více >

Není sobota, jako sobota.

Rok 2026 má v kalendáři na své konto připsáno 52 sobotních dnů. Tato první prázdninová sobota je již třiadvacátou z kruhové výseče tohoto roku. Jistě se mnozí shodnou na tom, že každá z těch uplynulých byla něčím jedinečná, něčím výjimečná, a přesto noblesně i pokorně, jedinečně i premiérově krásná.

Ne jinak tomu bylo i tuto sobotu. Bratří a sester se sešlo pouze devět. Je přece čas zasloužených dovolených a radostných prázdnin. To ovšem neubralo nic z tohoto požehnaného dne a sobota, přestože byla jiná, tak si nenechala upřít nic z toho, co bylo v záhlaví předesláno.

Vedení celé Bohoslužby dopadlo na bedra bratra Pavla Pimka. A to z prostého důvodu, více beder nebylo k dispozici. A aby se tato služba stala efektivní, na Pavlovo bedra bylo naloženo i vedení sobotní školy. Nutno podotknou, že bratr Pimek byl náležitě připraven. Vždyť tématem byla Pavlova služba. Tedy povolání do služby apoštola Pavla samotným Ježíšem Kristem. Úkol to byl pro Pavla zvláště pak v Korintském antickém městě nadlidský. Přesto jej Pán vyzývá ať nemlčí a mluví. Pán jej utvrzuje, že je sním, a že nápomocni mu budou také i ostatní, kteří již přijali evangelium Ježíše Krista. V tomto bohatém, v dnešní terminologii univerzitním městě plného učenců a vzdělanců se Pavel snažil prosadit. O vyjádření se k této věci byl požádán i mlčící František Tomanec. Jeho odpověď byla trefná, shrnující celou myšlenku dnešního úkolu. Řekl: „Kdysi se o našem sboru hovořilo, že jsme sborem Korinťanů. Co bratr, to jiný názor. Ale když se bratři sešli, nebylo mezi nimi hádek, nýbrž vládla naprostá jednota v tom, že naší záchranou, naším spasením je jenom a pouze Ježíš Kristus, a to ten ukřižovaný.“

Více >

Plakát ke stažení