Sobota 18.7.´26 byla již třetí v pořadí letošních prázdnin. I počet účastníků, (sešlo se nás 17), jen potvrdil, že čas dovolených zdaleka ještě nekončí. Přesto všechno jsme se těšili z opětovné účasti Květušky T. a navrátilců z dovolených zastoupených Mročkovými a naší Svatkou Balážovou. Taktéž jsme s potěšením mezi sebou přivítali milý manželský pár Kogutových z Nového Jičína. Bratr kazatel nám v krátké době již po druhé přijel posloužit kázáním z Božího Slova z tohoto nedalekého, sousedního sboru. Bohoslužba byla opětovně zahájena nejen písní, modlitbou, ale i čtením Žalmů, a to vše pod vedením sestry Jindřišky Mročkové.  Poté již předala slovo setře Aničce Petrovičové, která nás provázela sobotní školou. Zážitků z uplynulého týdne naších bratří a sester bylo tolik, že byl roztomile překročen i čas určený pro vzájemné sdílení.

Po reorganizaci zasedacího pořádku, otevřela sestra Anička téma myšlenek úkolů pro tento týden, Jednota v Kristu. A téma to bylo vskutku aktuální nejen pro Korintské před dvěma tisíci lety, ale jak následující okamžiky potvrdily, je dané téma aktuální pro nás i v dnešní době. Roj myšlenek, poznámek, zkušeností a názorů bylo vrchovatě. Chvílemi jako židovská, a ne sobotní škola. Ale právě v tom je krása a požehnání našeho malého valašskomeziříčského sboru. Ta atmosféra se musí zažít a prožít. (To jen pro vysvětlení čtenářům, kteří netuší, jaký zážitek mohou mít účastníci této části pobožnosti.)  Mnoho otázek ze strany vyučující, a ještě více odpovědí ze strany zúčastněných. Pavel ve svém prvním dopise kárá, napomíná a vysvětluje církvi v Korintu, co je špatně, co a jak by se mělo změnit. Nejednota ve zdejším společenství byla tak velká, že se vytratilo i Kristovo poselství. A jak je to v církvi dnes? Bratři sobotní školy se shodli na tom, že Kristova církev není to, či ono společenství věřících. Názvy jednotlivých společenství si vymysleli lidé. Následovali tu, či onu myšlenku, tu či onu osobu, nebo skupinu lidí, jako v onom diskutovaném korintském městě a zapomněli na Krista. Do našich lavic zazněla dominantní myšlenka, která se ještě několikrát do konce sobotní školy připomněla a na které se všichni shodli. Stěny pyramidy jsou skupinou trojúhelníků s nekonečnou množinou bodů. Tyto strany se setkávají v jediném společném bodě. Tím bodem je vrchol pyramidy. Jde o to, kam každý z nás směřuje. Zdali k vrcholu pyramidy, nebo k její základně. Zdali ke Kristu, nebo jdeme opačným směrem. To se týká nejen jednotlivce, nýbrž i jednotlivých společenství. Jdeme k vrcholu pyramidy? Na to si musí odpovědět každý sám.

Po krátké přestávce, byla otevřena druhá část našeho společného shromáždění. Místo za kazatelnou bylo předáno již zmíněnému novojičínskému kazateli bratru Zdeňkovi Kogutovi.

Téma kázání: Duchovní obnova. Kazatel po kratičkém úvodu otevírá Písmo a čte z Matoušova

evangelia 13, 31.32. Pán Ježíš hovoří o hořčičném semínku v souvislosti s nebeským královstvím. Ještě jednou Ježíš hovoří o hořčičném semínku. Učedníci nebyli schopni vyhnat démony. Ptají se Pána, proč? On jim odpovídá: “Vy malověrní, kdybyste měli víru alespoň jako hořčičné zrnko.“ A opět, když se učedníci Pána ptají, kolikrát mají odpustit, On odpovídá, sedmkrát. Nechápou, je to proti všem zvyklostem. K tomu je zapotřebí mít víru alespoň jako hořčičné semínko. Ta víra v počátcích není veliká. Ale může růst. To není žádné abraka-dabra a najednou je ze semínka strom. Je to otázka růstu. I hospodář ví, že co je zaseto, musí nejdříve vyrůst. On sice neví jak a proč, ale ví, že je to tak.

Kazatel hovoří o třech etapách onoho růstu, či duchovní obnovy a demonstruje je na učednících našeho Pána.

  1. Pán Ježí hovoří o tom, že Boží království je blízko. On káže o tom, o čem kázal i Jan Křtitel.

Učedníkům bylo Království velmi blízko, a přesto jej nepociťovali, nechápali a ani jej neviděli. Byli s Ježíšem a vůbec a někdy ani netušili o čem hovoří. Mk. 4,10 Stejně tak to bylo, nebo je s každým z nás.

  1. Stádium růstu. Boží království vstupuje do jejich života. Například, když nasytí 5.000 hladových posluchačů, přiblížilo se k nim hmatatelně Boží království. A stejně to nepochopili. Posílá je proto na druhou stranu jezera a odchází se modlit na horu. Pán se rozhodne představit se jim v plné moci a síle. Přichází k nim po vodě až k lodi. Když přichází k vystrašeným učedníkům, utichne bouře, větry i hladina jezera. A přestože učedníci usilovně veslovali takřka celou noc, dostali se pouze do poloviny jezera. Když Ježíš vstoupí na loď, ocitají se v tomto okamžiku u břehu. A ani po těchto projevech Boží moci, učedníci nepříliš pochopili. Petr, který vyznává moc Ježíše, nakonec nehovoří sám ze sebe. Ježíš říká, že právě Duch svatý je ten, který mu dává poznat, že se přiblížilo Boží království. Ovšem Ježíš už vstupuje do jejich životů.

Jan 3,3 a dále popisuje, jak za Ježíšem přichází Nikodém a vyjadřuje své přesvědčení o tom, že Ježíš Kristus je Bohem poslaný. Ježíš mu velmi přesně popisuje a vysvětluje proces znovuzrození z vody a z Ducha. A ani Nikodém nepochopil v tu chvíli, co se mu Pán pokouší vysvětlit. Nepochopení Kristova díla je tak veliké, že židovští představitelé hovoří o Ježíšových činech, jako o dílu Belzebuba. A tehdy Ježíš odpovídá: „Pokud jsou mé činy dílem Ducha svatého, pak už je mezi vámi království Boží.“

  1. Stadium duchovní obnovy. Kam chce Pán abychom došli? Učedníci chodili s Pánem tři a půl roku. Celou dobu je učil. V soukromí jim dával ještě hodiny doučování navíc. (Dovysvětlení podobenství na hoře v soukromí.) Ještě po svém vzkříšení je 40 dnů doučuje. Těsně před svým odchodem z této země jim přikazuje ať nikam nechodí. Vrátí se do Jeruzaléma a trpělivě čekají na vylití Ducha svatého. A ještě v tuto chvíli se ptají, zdali už je ta chvíle, kdy vypráská nečisté Římany z jejich země. Stále ještě nechápali.

Kazatel se znovu vrací k Janovi 3,5 Musíme se narodit z vody a z Ducha abychom pochopili, že jiná cesta do Božího království nevede. Že jsem byl vnořen do vody, to je fyzická a jasná věc. O tom nepochybuji. Ale byl jsem vnořen i do Ducha svatého? Jan na to dále reaguje v osmém verši. Hovoří o Duchu jako o větru. Je neovladatelný, nevidíme jej, ale jeho účinky pociťujeme. Apoštol na tuto záležitost odpovídá zřetelně a jasně. II Kor 13,3-5 Hovoří o jednoduchém testu. Pozorujete na sobě Kristovu přítomnost a Jeho moc? Pokud ne, tak jste neobstáli.

Je vše ztraceno díky mým každodenním pádům, kolizím, pokleskům a nekonečných zápasů? Kazatel důrazně říká. 3x ne.

Pavel to věděl, proto o těchto zápasech hovoří. Nic není ztraceno. Všechno začíná tím malým hořčičným semínkem. Je třeba spolehnout se na onen růst o kterém hovořil Pán Ježíš. Kralický překlad hovoří o tom, že Boží království máme na dosah. Vztáhněme proto po něm svou ruku. Je to v pořádku, jsme zasazeni. Očekávejme onu proměnu, růst, kterou může zajistit pouze a jenom Duch svatý.

Jedná se o velice volný přepis kázání bratra Zdeňka Koguta. Cokoliv dodávat k tomuto kázání by bylo něčím navíc. Chcete-li něco zažít z atmosféry a požehnání o němž byla již zmínka na začátku článku, udělejte si pohodlí a vyslechněte si audiozáznam dnešního kázání. Zbytek nechte na Pánu Ježíši a Duchu svatém.

MEš