S velkou radostí jsme dnešní slunečné ráno napočítali v našich řadách více než 20 účastníků bohoslužby. Po úvodní chvále a žalmu 98 jsme si sdělili dojmy, prožitky a zkušenosti z minulého týdne. Vzpomněli jsme také přednášky našeho známého německého evangelisty Kornelia Novaka, které probíhají ve Vsetíně v parku a na Damašku. Řada z nás byla na dovolené a bylo tedy zač děkovat – všichni jsme se v pořádku vrátili.

Sobotní úkol s názvem „Hřích v církvi“  měl původně probírat  bratr Miloš Mroček, který ale odjel za svou manželkou na manželská setkání ve Strážovicích. Jeho úlohu přebral bratr Franta Tomanec.

Kapitoly 1 Kor 5.-7. se věnují sexualitě, což je téma v našem sboru s věkovým průměrem 60+ možná už méně aktuální. Bůh nám dal sexualitu s posláním zalidnit zemi, ale spolu s ní dal i pravidla. Pavel píše začátek těchto kapitol dosti zlostně, protože se mezi určitými věřícími událo smilstvo, které nebylo běžné ani mezi pohany. Pavel zdůrazňuje, že na tento problém upozorňuje proto, aby nám ušetřil problémy, ne aby nás odsuzoval. Úkolem není probírat jen smilstvo, ale hřích obecně, z něhož bychom se měli poučit a stejného jednání se vyvarovat.

Za smilníka můžeme označit někoho, kdo má poměr s ženou jiného. Ale definice tohoto pojmu byla v různých obdobích různá. Abraham, Šalamoun a další za smilníky považováni nejsou. Bůh dal Adamovi jednu ženu, ale následně toleroval více žen, aby byly zachovány rody. Není napomínání Pavlovo v protikladu s tím, že Ježíš stoloval s hříšníky? On odsuzoval hřích, ne hříšníka. My často odsuzujeme hříšníka, ne hřích. Nemáme soudit, máme odpouštět. Přesto bychom neměli hřích přehlížet, tolerovat, ale s láskou dotyčného bratra napomenout. Je velmi důležitý náš přístup k hříšníkovi. I hříšník bude přijat do Božího království. Všichni jsme hříšníci, záleží na naší ochotě se kát a změnit.

Pokud máme problém, měli bychom to řešit nejprve s Bohem, potom v rámci křesťanského společenství, ne před světským soudem. Rozsuzovat by měli ti, kteří mají velkou zodpovědnost a naplněni Duchem svatým. Je třeba domyslet, kam moje jednání povede – jestli k vypuzení ze sboru, nebo k nápravě.

„Já se vás snažím ušetřit …“

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Pavel Papežík z Hranického sboru. Ač museli z finančních důvodů prodat modlitebnu, uvědomili si rozdíl mezi sborem a modlitebnou. Hranický sbor žije. Scházejí se v soukromí a teď v létě na zahradách členů. Probíhají „zahradní bohoslužby“. Tyto bohoslužby způsobují silnější modlitby za zdar shromáždění. Pro Ježíše byl Boží chrám kdekoli, kam přišel. Tedy i v přírodě.

Kázání pojednávalo o Tajemství. Lidé mají rádi tajemství. Umí je i uchovat – každý ale jinak dlouho. Někdo si vezme tajemství do hrobu, někdo jen do setkání s někým jiným. Ve SZ i NZ se tajemství vyskytuje. Mluví o něm Ježíš, a především apoštol Pavel. Co je tím tajemstvím? Známe biblické tajemství?

Mat 13, 10.-12  – „vám je dáno poznat tajemství království nebes…“ . Známe ho? Ježíš mluví o tom, proč hovoří s lidmi v podobenstvích. Není to znalost výkladu jeho podobenství, je to něco víc.

Apoštol Pavel o tom píše především v listu Ef a Kol.

Ef 3, 3.-6. – co psal Pavel „předem“ ve 2.kapitole? „Vy, kteří jste byli kdysi daleko, jste blízko v Ježíšově krvi…“ Pavel porozuměl tomu, co dříve bylo nepředstavitelné. Ježíš svou obětí na kříži získal výkupné pro židy i pohany, pro každého člověka, všechny spojil do jednoho božího lidu. Život věčný nabízí všem. To bylo pro lidi nepředstavitelné. Pavel proti tomu bojoval, než potkal Pána. A potom tuto zvěst všude šířil. Pavel se rozhodl hlásat „jen Ježíše Krista, toho ukřižovaného“. Je to pro nás tajné? Ne, známe to. Proto pro nás platí Ježíšova slova „vám je dáno poznat tajemství království nebes, ale jim to dáno není.“ Známe takové lidi, kteří ho neznají? Ano, a je jich stále hodně. Neznají Boží svědectví, poselství.

Boží tajemství vlastně nijak zatajované není, máme ho předávat, odtajnit. Ježíš se pro ně stane Pánem a Králem. V 1Kor 2,1. „nepřišel jsem hlásat boží tajemství vznešenými slovy…“ Pavel pro „tajemství“ použil množné číslo = TA MNOHÁ Boží tajemství. Je jich víc?  I ta další fungují stejně. Jsou tajemstvím, dokud je člověk neodhalí, neseznámí se s nimi, nepřevede je do svého života. Všechny Boží tajemství jsou taková.

Znáte Boží tajemství hmotného požehnání –  Mal 3,10. Spočívá v desátcích. Dáme Pánu část toho, co nám svěřil, a On nám dá požehnání.

Tajemství požehnání času – svěcení soboty. My dáme Bohu část svého času a on nám požehná zbývající čas.

Tajemství služby Bohu, církvi, bratrům, rodině, v práci, přátelům. Dříve bylo mnoho těch, kteří mohli a chtěli sloužit. Dnes je to jiné. Je to dobou, lidé se mají možnost realizovat jinak.

Luk 14, 16.-24. – podobenství o pozvání na večeři. Ježíš mluví o pozvání na slavnostní večeři. To byla v té době velká událost, příležitost budování vztahů. Něco jiného, než dnes. Nikdo z pozvaných nepřišel, i když důvod neúčasti nebyl důležitý ani neodkladný. Zaměstnávali je vlastní zájmy. Urazili pohostinného přítele. Dnes nás Ježíš zve k pozvání do služby, která je pro každého, kdo mu slouží, požehnáním. Připraví nám pomoc bližnímu, pozvání k účasti na sborové akci, v prosbě někoho potřebného okolo nás. Jak odpovíme? Půjdeme? Nebo přemýšlíme, jestli se to vleze do našeho nabitého programu? Možná by to šlo jednorázově, ale na rok, dva? Však oni to beze mě zvládnou, podpořím je jinak. Takto mnozí přemýšlí. Ježíš ale mluví o 2. a 3.skupině pozvaných. Kdo tam patří? Chudí, postižení, bezdomovci. Na rozdíl od 1.skupiny s účastí na hostině nepočítali. Mohli přemýšlet – proč já? Nikdy jsem tam nebyl, vypadám hrozně, nevím, jak se chovat. Přesto šli. A byli pak rádi. Možná při pozvání do služby přemýšlíme podobně – nehodím se na to, neumím to, budou mně ti zkušenější kritizovat… Pokud nás Pán vyzývá k nějaké službě, modlete se za to, přijměte. To že to neumíme, získáme postupně zkušenosti. Pokud si myslíme, že to nezvládneme, máme vlastně předpoklad – není v nás pýcha. Apoštolové prosili o pomoc, Jidáš ne. Myslel si, že vše umí a zvládne. A jak to dopadlo?

Kor 1, 25.-29.

Bůh si vybral slabé, neurozené, nemoudré. Pokud nás povolává, odevzdejme mu své srdce bez ohledu na to, jak se cítíme. Pokud nás povolává, tak nás i zmocní.

„Hospodin řekl Mojžíšovi – shromáždi 70 ze starších …“ Hospodin vložil na izraelské starší požehnání proto, aby je vybavil ke službě.

Ex 28,3.

Ex 31, 1.-6.

Ex 35, 35.

Bůh požehnal řemeslníkům, kteří měli vytvořit Svatyni. I dnes Bůh žehná všem sborovým činovníkům, aby mohli dobře vykonávat svou službu. Musí to být s modlitbou – služba bez modlitby je zoufání, modlitba bez služby je rouhání.

Povolání může přijít skrze Ducha svatého, jiné činovníky nebo rodinné příslušníky. „Pane, pošli někoho jiného“ není správná odpověď. „Pane, cítím se neschopný, unavený, nemocný, ale když to říkáš ty, jdu do toho. Stůj při mně a veď mně ty sám.“

EGW byla až 3.člověk povolaný do službu Božího proroka. Předchozí 2 muži odmítli. Proto Bůh povolal mladou ženu, teprve děvče, slabé, nemocné, nemělo ani vzdělání.

2 Kor 9, 8.

Tajemství osobního života s Bohem. Osobního spojení s Ježíšem, při které udržuje blízký, vřelý, osobní vztah. Lidský vztah vnímáme zřetelněji. Jaký je náš vztah s Ježíšem teď, v sobotu, na bohoslužbě?

Podobenství o vinném kmeni – Jan 15, 1.-7.

O čem Ježíš mluví nejčastěji ? Zůstaňte ve mně a já ve vás. Popisuje tajemství osobního spojení s ním. Čím se liší čerstvě odříznutý šlahoun vinné révy od neodříznutého? Oba jsou zelené, ve vinohradu, liší se jen odříznutím. Mohou si dělat, co chtějí. Na podzim opadají listy, vypadají opět stejně. Ale ty odříznuté nikdy nepřinesou žádné plody. Boží vinař dokáže to, co my ne – naroubovat i suché výhony a přivést k životu, pokud o to stojíme. Jan 17, 20.-21. – Ježíš za nás prosí, modlí se za nás osobní vztah s Ním. Touží po osobním vztahu s každým z nás. Chce, abychom s ním prožívali svůj život. Jak důležitý je pro nás? Vztah je třeba pěstovat.

Přísl. 8, 17. – každý vztah je třeba udržovat, pěstovat. Jinak chřadne. Musíme investovat svůj čas a energii. Je nutné začít ráno s Bohem, číst Bibli. Ale i během dne, ať děláme cokoliv, stále musíme konzultovat s Pánem. Nechme se provádět celým životem.

Gal 2, 20. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

Audio záznam kázání najdete na našem webu.