Náš sbor byl prvním působištěm mladého kazatele Pavla Kostečky. I když z Valašska odešel do Dětmarovic,  Karviné a Bohumína, nezapomněl na nás a velmi nás potěšil svou návštěvou tuto sobotu. Mohli jsme také vyslechnout jeho kázání a být tak svědky jeho velkého duchovního růstu.

Úkolem sobotní školy nás provedl Petr Chára . Jeho název byl „Autentická křesťanská služba“ a pokračovali jsme ve studiu listů Korintským.

Více >

Pod odkazem ZPRAVODAJ najdete nové číslo našeho měsíčníku, na jehož tvorbě se podílí všichni členové sboru.

Dnes za námi nepřišli naši přátelé a pravidelní účastníci sobotní bohoslužby z řad členů Církve apoštolské. Využili krásného počasí a v čele s naším neúnavným, nestárnoucím a nedostižným (doslova, ve smyslu slova „doběhnout“) Frantou Tomancem vyrazili na výlet do přírody, do nejkrásnější Boží katedrály. Kéž je Pán chrání a budeme se těšit na další společnou sobotu.

Úkolem sobotní školy nás provedla Anna Petrovičová. Nesl název „Láska jako základ služby“. V úvodu zazněla otázka, zda se vůbec dá konat služba bez lásky. Řada profesí je konána bez lásky, a na výsledku se to vždy podepíše. Apoštol Pavel prožil mnohá trápení, přesto největší starost má o své sbory. S láskou na ně myslí a alespoň prostřednictvím dopisů se je snaží povzbudit, usměrnit či napomenout. „Máme-li soužení, je to k našemu povzbuzení“ píše Pavel. Jak to jde dohromady? I když prožíváme v životě těžké chvíle, vždy se můžeme spolehnout na to, že Pán má věci ve svých rukou a i když to tak v dané chvíli nevypadá, vše dopadne tak, jak je pro nás nejlepší. Těžkosti nás vedou k závislosti na našem Pánu a k důvěře v Jeho pomoc.

I když apoštolu Pavlovi záleželo na jeho sborech více než na vlastním životě, přesto Korinťané zpochybňovali jeho apoštolství, čestnost, vyčítali mu nestálost a nerozhodnost. Pavlovo apoštolství se však zpochybnit nedá. Byl osloven a povolán samotným Bohem u Damašku, obrátil svůj život o 180 stupňů a sloužil sborům na nesmírně velkém území. Proto psal dopisy, aby alespoň takto byl v kontaktu se svými bratry. Nikdy na ně nezapomněl, nikdy je neopustil, i když fyzicky byl vzdálen. Vedla ho k tomu hluboká láska k nim. Korinťané se nakonec postavili na stranu Pavla. Je velmi důležité, abychom byli oporou pro ty, kterým byla svěřena zodpovědnost a svou práci dělají v čistotě a upřímnosti.

Více >

Když létu žloutnou vlasy, je patrné, že prázdniny jsou již v samotném závěru své letní vlády. Přesto to všechno ovšem i na svém chvostu ovlivňují počty účastníků na sborových shromážděních. Nezměněná, a zůstávající atmosféra naplněná bratrskou láskou a porozuměním byla patrna i při dnešním shromáždění.

Ne jinak tomu bylo i v sobotní škole, kterou nás provázel bratr Pavel Pimek. Téma: Moc Kristova vzkříšení. Stále jsou náměty sobotní školy čerpány z listu apoštola Pavla psaného do Korintu, tentokrát z 15. kap.

Rozvířila se hojná debata. Proč Korinťané měli problém s vírou ve vzkříšení Ježíše Krista a se vzkříšením obecně. A nejsou to pouze oni, ale tato nevíra se táhne mezi lidstvem až do dnešních dnů. I přes bohatou a plodnou diskuzi se účastníci sobotní školy vždy dokonale shodli přicházejíce z různých stran pohledů k jednotnému závěru. Pokud nebyl Ježíš vzkříšen a pokud není vzkříšení, je naše víra naprosto zcestná a snažení bláznivé. Závěr dnešní sobotní školy patřil bratru Františku Tomancovi v komentáři doprovázeného čtením veršů I.Kor.15, 23-26. Až bude tento boj dotažen do vítězného konce, smrt a její protagonisté poraženi, předá Pán Ježíš svou vládu do rukou svého Otce a dějiny se uzavřou.

Více >

Zpěváků v našem sboru máme řadu, ale muzikantů málo. Proto už nějakou dobu zpíváme písně za doprovodu nahrávky vydané naší církví. Je pro nás tedy velikým svátkem, když do sboru zabloudí hudebník a poslouží nám svým darem ke chvále Boží. Dnes k nám nezabloudil, ale plánovitě přijel bratr Petr Opletal s rodinou ze sboru Brno – Střední, skvělý klavírista, který nás při zpěvu chval doprovodil. Naše srdce plesala nad jeho darem od Pána.

Více >

Probuzení do poklidného slunečného rána je pro nás zcela normální. Možná si ani neuvědomujeme, jak nám Pán žehná. Uvědomíme si to teprve tehdy, když slyšíme od našich sester z Ukrajiny o bombardování jejich města, o smrti jejich přátel, o bezesných nocí jejich sousedů ve sklepech a krytech. Díky Pane za tvou milost, díky za mír a svobodu v naší malé zemi.

Sobotním úkolem s názvem „Duchovní dary“ nás provedl Jenda Petrovič. Nejprve nás vyzval k přečtení veršů, o které jsme se při studiu opírali.

1 Kor 12, 7.-11., 1 Kor 12, 27.-31., Ef 4, 11.-13., 1 Petr 4, 10.-11.

Bratr Jenda si pozměnil osnovu úkolu na tyto body:

1. Výčet duchovních darů
2. Účel, proč byly dary dány a jak se mají využívat

Více >

Snášíte těžce současné vysoké teploty? Jeďte se ochladit do Egypta. 😊. Nebo přijďte do naší příjemně vychlazené modlitebny, kde se osvěžíte na těle, ale především na duchu.

I přes tropická horka se nás sešlo v prvním srpnovém dni celkem 21. Jsme Pánu vděční za všechny, kdo mohli dnes přijít. Úkolem sobotní školy s názvem Vše k Boží slávě (1Kor 8-10) nás provedla sestra Iva Chárová. Apoštol Pavel varuje korintské před modloslužbou a před nechtěným svedením bratří slabších ve víře. Jak dosáhnout toho, abychom vše dělali k Boží slávě?

Pavel využívá téma pokrmů obětovaných modlám k tomu, aby poukázal na hlubší problém – na nedostatek vzájemné lásky a hrozbu rozkolu ve sboru. Varuje před intelektuální pýchou, která vede k povýšenosti a rozdělování společenství. Podle Pavla i Mojžíše je poznání, které neprovází láska, naprosto bezcenné.

Pavel se setkal s kritikou, se zpochybňováním jeho poslání. Všeho se vzdal, aby předešel problémům a závisti, které by mohly posluchače odvádět od  Ježíše. Pavel rozlišoval mezi zaměstnáním a posláním.

Izraelité opakovaně v dějinách národa selhávali. To samé se stává i nám, přestože známe Ježíšův příběh a dílo. Pavel vyzývá, aby křesťan přistupoval k životu s disciplínou, umírněností. Opíral svůj život o Krista, permanentně byl ukázněný, je nám příkladem. Zápas křesťana je celoživotní záležitost.

Modlou se stává cokoliv, co si nárokuje pozornost a slávu patřící výhradně Bohu. Pavel zdůrazňuje, že Bůh od nás očekává bezvýhradnou věrnost. Upozorňuje, že modloslužba vyvolává Boží „žárlivost“. Jako účinnou ochranu před modloslužbou uvádí zásadní pravidlo, kterým odkazuje na známé „Šema“ z Dt 6,4.5: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ K přikázání nade vše milovat Boha později Ježíš připojil i druhou část: „Miluj bližního svého jako sám sebe!“ Pavel ukazuje, že zásadu lásky k Bohu a bližnímu je třeba aplikovat i v praktických situacích. Zdůrazňuje, že i to, co je samo o sobě dovoleno, nemusí být vždy prospěšné nebo budující, pokud to zraňuje svědomí jiného člověka

Co znamená svoboda v Kristu a jak jí dosáhnout? Znamená to, že si můžu dělat co chci? Bůh nás osvobodil od hříchu, viny a odsouzení, ale ne od zodpovědnosti, poslušnosti.

Apoštolova varovná slova určená korintskému sboru platila v každé době, zvláště naléhavě však promlouvají k současným lidem. Modloslužbou neměl Pavel na mysli jen uctívání model, ale také sobectví, lásku k pohodlí a uspokojování svých vlastních tužeb a vášní.“ (AA 316.317; PNL 182)

„Pokud vidíte, že děláním určitých věcí, na které máte plné právo, bráníte pokroku Božího díla, zdržte se toho. Nedělejte nic, co by mohlo uzavřít mysl druhých před pravdou. […] Všechno může být dovoleno, ale ne všechno je prospěšné.“ (9T 215)

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr kazatel Hynek Dona. Audiozáznam najdete na našem webu.

Více >

S velkou radostí jsme dnešní slunečné ráno napočítali v našich řadách více než 20 účastníků bohoslužby. Po úvodní chvále a žalmu 98 jsme si sdělili dojmy, prožitky a zkušenosti z minulého týdne. Vzpomněli jsme také přednášky našeho známého německého evangelisty Kornelia Novaka, které probíhají ve Vsetíně v parku a na Damašku. Řada z nás byla na dovolené a bylo tedy zač děkovat – všichni jsme se v pořádku vrátili.

Sobotní úkol s názvem „Hřích v církvi“  měl původně probírat  bratr Miloš Mroček, který ale odjel za svou manželkou na manželská setkání ve Strážovicích. Jeho úlohu přebral bratr Franta Tomanec.

Více >

Sobota 18.7.´26 byla již třetí v pořadí letošních prázdnin. I počet účastníků, (sešlo se nás 17), jen potvrdil, že čas dovolených zdaleka ještě nekončí. Přesto všechno jsme se těšili z opětovné účasti Květušky T. a navrátilců z dovolených zastoupených Mročkovými a naší Svatkou Balážovou. Taktéž jsme s potěšením mezi sebou přivítali milý manželský pár Kogutových z Nového Jičína. Bratr kazatel nám v krátké době již po druhé přijel posloužit kázáním z Božího Slova z tohoto nedalekého, sousedního sboru. Bohoslužba byla opětovně zahájena nejen písní, modlitbou, ale i čtením Žalmů, a to vše pod vedením sestry Jindřišky Mročkové.  Poté již předala slovo setře Aničce Petrovičové, která nás provázela sobotní školou. Zážitků z uplynulého týdne naších bratří a sester bylo tolik, že byl roztomile překročen i čas určený pro vzájemné sdílení.

Po reorganizaci zasedacího pořádku, otevřela sestra Anička téma myšlenek úkolů pro tento týden, Jednota v Kristu. A téma to bylo vskutku aktuální nejen pro Korintské před dvěma tisíci lety, ale jak následující okamžiky potvrdily, je dané téma aktuální pro nás i v dnešní době. Roj myšlenek, poznámek, zkušeností a názorů bylo vrchovatě. Chvílemi jako židovská, a ne sobotní škola. Ale právě v tom je krása a požehnání našeho malého valašskomeziříčského sboru. Ta atmosféra se musí zažít a prožít. (To jen pro vysvětlení čtenářům, kteří netuší, jaký zážitek mohou mít účastníci této části pobožnosti.)  Mnoho otázek ze strany vyučující, a ještě více odpovědí ze strany zúčastněných. Pavel ve svém prvním dopise kárá, napomíná a vysvětluje církvi v Korintu, co je špatně, co a jak by se mělo změnit. Nejednota ve zdejším společenství byla tak velká, že se vytratilo i Kristovo poselství. A jak je to v církvi dnes? Bratři sobotní školy se shodli na tom, že Kristova církev není to, či ono společenství věřících. Názvy jednotlivých společenství si vymysleli lidé. Následovali tu, či onu myšlenku, tu či onu osobu, nebo skupinu lidí, jako v onom diskutovaném korintském městě a zapomněli na Krista. Do našich lavic zazněla dominantní myšlenka, která se ještě několikrát do konce sobotní školy připomněla a na které se všichni shodli. Stěny pyramidy jsou skupinou trojúhelníků s nekonečnou množinou bodů. Tyto strany se setkávají v jediném společném bodě. Tím bodem je vrchol pyramidy. Jde o to, kam každý z nás směřuje. Zdali k vrcholu pyramidy, nebo k její základně. Zdali ke Kristu, nebo jdeme opačným směrem. To se týká nejen jednotlivce, nýbrž i jednotlivých společenství. Jdeme k vrcholu pyramidy? Na to si musí odpovědět každý sám.

Více >

Sobota s úsměvem.

Je velmi příjemné, setkávat se po uplynulém týdnu s bratry a sestrami v Pánu Ježíši.

O co víc je příjemné, dívat se do usměvavých a někdy až rozesmátých tváří, kterých bylo v tento požehnaný den napočítáno 17. A tak tomu bylo i v tomto sobotním dni. Naše mladinká sestra Jindřiška Mročková tento týden pověřená zahájením dopolední pobožnosti a vedením sobotní školy doběhla za kazatelnu s mírným zpožděním. A právě její odzbrojující úsměv, omluva za semafory a kolony na cestě, jenž zavinily onen opožděný příjezd, pouze doložily její profesionálnost, bravurnost a to, že je děvčetem na svém místě v povolání do služby, kterého se jí od tohoto společenství dostalo.

Po tradičním zahájení a čtení Žalmů byla otevřena sobotní škola. Jindřiška nechávala široký prostor k otevřeným úvahám a vyjádření, čehož využila většina zúčastněných.

Více >

Není sobota, jako sobota.

Rok 2026 má v kalendáři na své konto připsáno 52 sobotních dnů. Tato první prázdninová sobota je již třiadvacátou z kruhové výseče tohoto roku. Jistě se mnozí shodnou na tom, že každá z těch uplynulých byla něčím jedinečná, něčím výjimečná, a přesto noblesně i pokorně, jedinečně i premiérově krásná.

Ne jinak tomu bylo i tuto sobotu. Bratří a sester se sešlo pouze devět. Je přece čas zasloužených dovolených a radostných prázdnin. To ovšem neubralo nic z tohoto požehnaného dne a sobota, přestože byla jiná, tak si nenechala upřít nic z toho, co bylo v záhlaví předesláno.

Vedení celé Bohoslužby dopadlo na bedra bratra Pavla Pimka. A to z prostého důvodu, více beder nebylo k dispozici. A aby se tato služba stala efektivní, na Pavlovo bedra bylo naloženo i vedení sobotní školy. Nutno podotknou, že bratr Pimek byl náležitě připraven. Vždyť tématem byla Pavlova služba. Tedy povolání do služby apoštola Pavla samotným Ježíšem Kristem. Úkol to byl pro Pavla zvláště pak v Korintském antickém městě nadlidský. Přesto jej Pán vyzývá ať nemlčí a mluví. Pán jej utvrzuje, že je sním, a že nápomocni mu budou také i ostatní, kteří již přijali evangelium Ježíše Krista. V tomto bohatém, v dnešní terminologii univerzitním městě plného učenců a vzdělanců se Pavel snažil prosadit. O vyjádření se k této věci byl požádán i mlčící František Tomanec. Jeho odpověď byla trefná, shrnující celou myšlenku dnešního úkolu. Řekl: „Kdysi se o našem sboru hovořilo, že jsme sborem Korinťanů. Co bratr, to jiný názor. Ale když se bratři sešli, nebylo mezi nimi hádek, nýbrž vládla naprostá jednota v tom, že naší záchranou, naším spasením je jenom a pouze Ježíš Kristus, a to ten ukřižovaný.“

Více >