Červnové počasí si s námi hraje, jako by byl apríl. Chvíli teplo, chvíli zima. Mnohé květiny a keře, vloni touto dobou již obsypané květy, se stále ustrašeně choulí a schovávají svou barevnou krásu. Počasí se týkalo také sdílení před sobotní školou. I skrze něho lze rozpoznat Boží zásahy a zázraky, jak nám dosvědčili například manželé Chárovi svými zkušenostmi z minulé soboty prožité v Podkrkonoší.

Právě bratr Petr Chára nás dnes vedl při studiu úkolu. Původně plánovaný výjezd do Vsetína jsme odvolali, a tak se bratr ochotně ujal probírání. Téma znělo „Pokání a odpuštění“. Jednalo se o naše hříchy, naše pokání a odpuštění naším Pánem nám, hříšným. Jsme v mnohém stejní, jako Izraelci putující do zaslíbené země. Cesta se jim zdála dlouhá, odloučení od Mojžíše také. Lehce sklouzli k hříchu a modloslužbě.

Více >

Valaši a Laši, opět pod jednou střechou

Tentokrát Valaši vyrazili na Lašsko. Přesněji, bratři a sestry valašskomeziříčského sboru církve adventistů sedmého dne opláceli návštěvu bratří a sester z Nového Jičína. Ranní kapky deště dávaly tušit, že kousek za kopcem bude mokro ještě mokřejší. A vskutku. Za hostašovickým přejezdem začalo bubnové staccato do čelních skel a kapot našich vozů v podání množstvím rozvášněných dešťových bubeníčků. Ale bylo to milé, neboť jsme byli očekáváni milými sourozenci v Kristu. Ti nás velmi srdečně vítali na schodech i v předsálí.

Při vstupu do sálu, nově příchozího uchvátila velikost a noblesa tohoto Božího stánku. Ale na rozhlížení nebylo příliš času, neboť ne-valašsky započala bohoslužba, jak by se zde před několika dekádami v tomto sboru řeklo: „Absolut pünktlich.“

Zahájení bylo tradiční a v češtině!  I když s dialektem od valaštiny poněkud odlišným. Ale i to je krásné a milé, vždyť jsme mezi svými. Po úvodní písni přicházela společná modlitba, při níž byla mužská část vyzvána k pokleknutí. (Tedy pokud jsou toho schopni.) Pak se již shromáždění rozdělilo do dvou skupin.  Jedna zůstala v sále a druhá odešla zasednout ke „kulatému stolu“.

V sále byl vedením a probíráním myšlenek sobotní školy pověřen, bratr Sýkora z místního společenství.

Více >

V sobotu 30.května 2026 se sejdeme v 9.30 hod na společné bohoslužbě v Novém Jičíně.

V sobotu 6.června 2026 proběhne bohoslužba našeho společenství tradičně ve sboru Valašské Meziříčí (oproti původní informaci o bohoslužbě ve Vsetíně).

Píseň Mirka Ešlera inspirovaná 2 Tim 1,7. a 1 Jan 2,15.

„Buď pochválen, můj Pane, především za bratra Slunce, jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo. A on je krásný a září velikým jasem; tvým, Nejvyšší, je obrazem.“

Takto opěvoval ve 13.století  Boží stvořitelské dílo František z Assisi. A právě tak nádherná a slunečná byla i dnešní sobota. Teploty poprvé vytáhly ukazatel teploměru na letní teploty. A my jsme mohli s radostí prožít požehnaný den v přítomnosti našeho Pána.

Úkol sobotní školy měl název „Život s vírou“ s námi probrala sestra Anna Petrovičová. Jaká je dnes tvá víra? Otřásla se někdy v samotných zákl

adech? Možná jsi prožil něco, co tě ochromilo natolik, že sis nedokázal představit, jak dál pokračovat ve vztahu s Bohem. A možná je tvá víra právě teď jako růže – ze zeleného stonku vyrašil malý pupen, který se postupně rozvinul v krásný, barevný květ a naplnil celé okolí svou omamnou vůní. Opravdu, „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“. Víru si nemůžeme vytvořit sami, protože „míru víry udělil každému Bůh“. Víra je Boží dar – i věřit můžeme jen díky tomu, co v nás a pro nás koná Bůh.

Hlavní myšlenky úkolu :

Víra je jako Wi-Fi. Má moc spojit nás s tím, koho potřebujeme.  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Každá generace ale namítá: „Kdybychom viděli (důkazy), uvěřili bychom.“ Vždy existuje prostor pro pochybnosti. Soustřeďme se na to, co víru
posiluje.

Ježíš zná, co je opravdu v našich srdcích. Náš stav lze charakterizovat asi takto: Věřím, ale ne dostatečně. Co můžeme dělat, když nás přepadnou pochybnosti o Bohu nebo o jeho Slově?
Překročme hranice omezeného uvažování a učme se vidět věci v širších souvislostech.

Více >

Pokud se na Valašsku v některém ze sborů objeví vzácná návštěva, je potřeba využít příležitosti. A to se stalo tuto sobotu – do Vsetína přijel bratr Jenda Majer st., který je s naším sborem velmi úzce spjatý. Proto jsme osedlali své čtyřkolé oře a zamířili na společnou bohoslužbu valašských sborů.

Pokud někteří doufali, že se díky zcela zaplněnému sálu vyhnou aktivní účasti na probírání úkolu sobotní školy, velmi se zmýlili. Marek Wagner pověřený vedením si s tématem „Praktická modlitba“ poradil po svém. Kladl nám otázky týkající se daného úkolu a „hlasováním“ buď s mobilem nebo bez něho jsme odpovídali. Modlíte se každý den? Nebo dokonce několikrát? Kde se modlíte? Jsou naše modlitby pro Boha důležité? Nebo spíše pro nás? Je odříkávání textu modlitba? Jsme zklamáni, když Bůh naše modlitby nevyslyší? Spoléháme na Boží řešení našich problémů, nebo už máme pro Něho připravený „správný“ plán? Více prosíme nebo více děkujeme? Shrňme si několik základních myšlenek.

Modlitba je neustálým spojením člověka s Bohem. Bůh slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Po Božím přiznání Eliášovu víru přemohl strach ze smrti.

Bůh neodpovídá vždy podle našich představ.
Není to proto, že:
1) Nehledáme Boží vůli, ale svou vlastní
2) Máme nesprávné pohnutky;
3) Skrýváme nějaký hřích?  
Nepoužívejme okázalé, dlouhé a pečlivě připravené modlitby.  Modlit se můžeme jednoduše, upřímně, vlastními slovy.
Modlitba by měla obsahovat chválu, vyznání, prosby a díkůvzdání. Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Pýcha a pocit soběstačnosti jsou překážkou modlitebního života. Měli bychom se také modlit s rodinami, ve skupinách a sborovém společenství. Při modlitbě dovolme Bohu, aby promluvil do našeho života a učinil v něm změnu.

Před kázáním bratra Jendy Majera st. jsme se mohli nechat unášet krásnými tóny písně, kterou nám zazpívala talentovaná Lenka Kubičíková. A potom už jsme se zaposlouchali do zamyšlení „Jakou hodnotu má člověk pro Boha, jak se Bůh dívá na člověka“. Bratr působí řadu let jako vězeňský kaplan a setkává se s tím, že jeho svěřenci svou hodnotu nevidí. Udělali špatné věci, vykonávají trest. Ale Bůh to vidí jinak. Každý člověk může změnit svůj život, ať udělal cokoliv. Zvládne to však jen díky Ježíši Kristu, díky Jeho působení na naše životy. Bůh s námi neskončil. Stále má o nás zájem. 

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Více >

Dnešním hostem Adra Klubu zdraví byl pan Jiří Hanák, pastor AC a jeden z členů nadačního fondu Nehemia, který pomáhá finančně, prakticky i modlitebně lidem v nouzi především ve státech bývalého SSSR, v Africe, ale i jinde. Společně jsme se podívali na jeho humanitární cesty do jižní Etiopie.

Etiopie je země, která nikdy nebyla kolonizována, ač se o to snažili Italové. Je hrdá na svou nezávislost, svůj letopočet, svůj čas, svých 13 měsíců v roce, své písmo. Pyšní se tím, že jde o prvotní křesťanskou zemi, což pramení z pověsti o Etiopanovi pokřtěném apoštolem Filipem, který se navrátil do své vlasti a rozšířil zde křesťanství.

Více >

V sobotu 16.května 2026 se sejdeme od 9.30 hodin na společné bohoslužbě Valašských sborů ve Vsetíně.

Kázáním nám poslouží bratr Jan Majer st.

Sobotní ráno začínalo s úsměvem před bránou naší modlitebny. Zablokovaná vrata vytvořila atmosféru dobývaného nafukovacího hradu dětmi. Po několika minutách se podařilo bránu otevřít. S hlaholem, radostí, úsměvem a pobavením bylo možné vstoupit již bez nastražených překážek do prostor sboru.

Návštěvnost byla opět, již po druhé za sebou, poznamenána prodlouženým víkendem. Bratři a sestry se znovu rozjeli po naší krásné vlasti.  Některých, dokonce kola plechových miláčků vyrazila až na bratrskou Ukrajinu. Přesto všechno jsme mohli přivítat návštěvu z našeho krajského města Zlín. Stalo se tak v zastoupení Roberta Kimlera, který doprovázel své milované rodiče. 

Milá byla i přítomnost po více nežli jednom roce, bratra Zdeňka Dlabaje. Vedení celého shromáždění, včetně Sobotní školy, dopadlo na bedra staršího sboru, bratra, Pavla Pimka. To proto, že vedoucí Sobotní školy, jakož i učitelé patřili mezi ty výletníky do jiných krajů.

Více >

Prodloužený víkend spojený s nádherným počasím, využilo mnoho bratří a sester ke krátkým dovoleným, či návštěvám svých příbuzných a přátel. Nebyl proto překvapivý pohled na poloprázdné lavice našeho sboru. Přejeme všem, kteří tráví dnešní sobotu jinde, požehnaný čas.

Společné shromáždění zahajovala nově zvolená vedoucí sobotní školy, mladinká, milá a vždy usměvavá, naše Jindřiška Mročková. Po úvodní chvále našeho Pána a čtení ze 121. Žalmu, předala slovo bratru Janu Petrovičovi.

Bratr Ján svou pečlivě připravenou osnovou a jasně formulovanými otázkami, které vyžadovaly jasné a stručné odpovědi, otevřel sobotní školu na téma: Jak studovat Bibli.

Více >

Dnešní den je pro náš sboreček velmi důležitý, protože si budeme po bohoslužbě volit členy výboru sboru pro další volební období. Také proto jsme se sešli takřka v plném počtu. Věříme, že s Božím vedením budou zvoleni ti správní členové, a následující dny a měsíce našeho společenství budou stejně milé, jako jsou květy magnolie ve sborové zahradě.

Úkol sobotní školy s názvem „Bible v našem duchovním životě“ se zdál snadný, ale vzhledem k velmi dobře a často probíranému tématu se stal vlastně těžkým. Zamýšleli jsme se spolu se sestrou Chárovou.

Boží slovo je živé a mocné. Bůh každého z nás zve, abychom ho nechali promluvit k našemu srdci. Chce nás povzbuzovat, směřovat, vést, měnit a dávat nám naději. Na Bibli bychom se neměli dívat jen jako na učebnici či sbírku starých příběhů. Je to spíše krásný a hluboký popis toho, jak se Stvořitel vesmíru snaží přiblížit nás k sobě. Toužíme-li růst ve svém vztahu s Bohem, nejlepší, co můžeme udělat, je trávit s ním pravidelně každý den kvalitní čas modlitbou, čtením jeho inspirovaného Slova a odevzdáním své vůle tomu, co učí. Satan chápe, že modlitba a studium Bible jsou nejsilnějšími zbraněmi, které může lidstvo proti němu použít. Právě proto se nám snaží ze všech sil zabránit číst Bibli a modlit se nad jejím poselstvím. Tím, že nám satan brání čerpat sílu a povzbuzení z Bible, ovlivňuje nejen náš vztah s Bohem, ale také naše vztahy s ostatními.

Při studiu Písma si potřebujeme dát pozor na to, abychom se prostřednictvím Bible nesnažili potvrzovat své vlastní názory, protože ty se mohou lišit od Božího vnímání reality. Bibli bychom měli vnímat jako celek. Nevyhýbejme se textům, které nás staví před náročná rozhodnutí nebo k jejichž pochopení potřebujeme hlubší studium.

Bible – a pouze Bible– musí být základním zdrojem toho, co chápeme jako pravdu. Všechny ostatní zdroje musí být ověřeny a prověřeny Božím slovem. Slova Písma pocházejí od samotného Boha. On je adresuje tobě i každému, kdo ho hledá. Když je čteme s modlitbou a s otevřeným srdcem, změní náš život.

Více >

Naše sborové společenství není velké, ale cítíme se jako jedna rodina. Nemoci či problémy jednotlivých členů nás zajímají a nutí k modlitbám, uzdravení zase k chválám. Velkým potěšením pro nás bylo, že již před devátou hodinou opět přišla po dvou týdnech takřka uzdravená sestra Svatka Balážová. Taktéž k velké radosti všech se ve společném shromáždění objevuje stále častěji po vyčerpávající nemoci i Květuška Tyšerová. Jsme za to Pánu nesmírně vděčni.

S nepředstíranou skromností se vedení Sobotní školy ujal bratr František Tomanec. Příhodné téma bylo o pýše a pokoře. Tradičně byl bratr velmi pečlivě připraven. Před samotným otevře

ním Pánem požehnané školy uvedl, že se ve svém věku již necítí být plnohodnotným a přínosným učitelem. Dále, že téma je velmi těžké, a navíc k jeho osobě velmi přiléhavé, což deklaroval fotografií ze sboru, otištěné v nejmenovaném deníku. V záběru stojí vyšponovaný bratr před naší kazatelnou a pod onou fotografií se nalézá titulek: „Pyšný František“.

Po vysloveném přání aby se zúčastnění neodchylovali od tématu, byli věcní a pokud možno myšlenky dokládali Písmem, se otevřela brána Sobotní školy. A vskutku s velikým požehnáním. Zúčastnili se aktivně všichni. Názory a shody byly mimořádné, jakož byla mimořádná i celá Sobotní škola.

Všichni známe lidi s velkým egem. Jsou přesvědčeni o vlastní neomylnosti a dokonalosti. Možná se nám vybaví ti, co chtějí všechny ovládat a mít vše pod kontrolou. Neposlouch

ají rady druhých a nejsou ochotni se podrobit ani konstruktivní kritice. A nemálo je i těch, kteří neustále vytvářejí konflikty a vyžívají se v ponižování druhých. A co já? Pokud jen ukazuji prstem na druhé, a nejsem ochoten si připustit ani jen náznak pýchy ve vlastním životě, pak zcela určitě klamu sám sebe.  Všichni jsme už zažili chvíle, kdy jsme chtěli vypadat, chovat se, mluvit nebo se zdát lepší než lidé kolem nás, protože jsme byli přesvědčeni, že alespoň v něčem určitě lepší jsme. Důležité je uvědomit si, jaký vliv může mít pýcha na náš vztah k Bohu a na naše vztahy s druhými lidmi.

Více >

V neděli 12.dubna 2026 se uskuteční v naší modlitebně od 9.hodin další setkání členů Hooligans Church pod vedením Marka Mefo Húště. Přijďte povzbudit ty, kteří hledají Pána a skrze Něho návrat do běžného života.