Sobota s úsměvem.

Je velmi příjemné, setkávat se po uplynulém týdnu s bratry a sestrami v Pánu Ježíši.

O co víc je příjemné, dívat se do usměvavých a někdy až rozesmátých tváří, kterých bylo v tento požehnaný den napočítáno 17. A tak tomu bylo i v tomto sobotním dni. Naše mladinká sestra Jindřiška Mročková tento týden pověřená zahájením dopolední pobožnosti a vedením sobotní školy doběhla za kazatelnu s mírným zpožděním. A právě její odzbrojující úsměv, omluva za semafory a kolony na cestě, jenž zavinily onen opožděný příjezd, pouze doložily její profesionálnost, bravurnost a to, že je děvčetem na svém místě v povolání do služby, kterého se jí od tohoto společenství dostalo.

Po tradičním zahájení a čtení Žalmů byla otevřena sobotní škola. Jindřiška nechávala široký prostor k otevřeným úvahám a vyjádření, čehož využila většina zúčastněných.

Více >

Není sobota, jako sobota.

Rok 2026 má v kalendáři na své konto připsáno 52 sobotních dnů. Tato první prázdninová sobota je již třiadvacátou z kruhové výseče tohoto roku. Jistě se mnozí shodnou na tom, že každá z těch uplynulých byla něčím jedinečná, něčím výjimečná, a přesto noblesně i pokorně, jedinečně i premiérově krásná.

Ne jinak tomu bylo i tuto sobotu. Bratří a sester se sešlo pouze devět. Je přece čas zasloužených dovolených a radostných prázdnin. To ovšem neubralo nic z tohoto požehnaného dne a sobota, přestože byla jiná, tak si nenechala upřít nic z toho, co bylo v záhlaví předesláno.

Vedení celé Bohoslužby dopadlo na bedra bratra Pavla Pimka. A to z prostého důvodu, více beder nebylo k dispozici. A aby se tato služba stala efektivní, na Pavlovo bedra bylo naloženo i vedení sobotní školy. Nutno podotknou, že bratr Pimek byl náležitě připraven. Vždyť tématem byla Pavlova služba. Tedy povolání do služby apoštola Pavla samotným Ježíšem Kristem. Úkol to byl pro Pavla zvláště pak v Korintském antickém městě nadlidský. Přesto jej Pán vyzývá ať nemlčí a mluví. Pán jej utvrzuje, že je sním, a že nápomocni mu budou také i ostatní, kteří již přijali evangelium Ježíše Krista. V tomto bohatém, v dnešní terminologii univerzitním městě plného učenců a vzdělanců se Pavel snažil prosadit. O vyjádření se k této věci byl požádán i mlčící František Tomanec. Jeho odpověď byla trefná, shrnující celou myšlenku dnešního úkolu. Řekl: „Kdysi se o našem sboru hovořilo, že jsme sborem Korinťanů. Co bratr, to jiný názor. Ale když se bratři sešli, nebylo mezi nimi hádek, nýbrž vládla naprostá jednota v tom, že naší záchranou, naším spasením je jenom a pouze Ježíš Kristus, a to ten ukřižovaný.“

Více >

Plakát ke stažení

Jako předzvěst zítřejšího prvního letního dne jsme dnes prožili sobotu s tropickými teplotami a blankytným nebem. Pohled do prosluněné zahrady prosklenou stěnou naší krásné modlitebny je v takových dnech úchvatný. Každý okamžik tak můžeme obdivovat Boží stvořitelské dílo. Krásu, kterou stvořil pro nás, Jeho děti. Bezmeznou a bezpodmínečnou Boží lásku k nám jsme si dnes chtěli připomenout nejen tímto pohledem , ale především památkou večeře Páně.

Úkolem sobotní školy „Velké pověření“ nás provedla mladičká vedoucí SŠ Jindřiška Mročková, a šlo jí to velmi dobře. Zamýšleli jsme se nad tím, co je naším pověřením, jak máme svědčit o Kristu a především zda je naším úkolem přivádět lidi ke Kristu nebo do církve. Rozhořela se velmi plamenná diskuse. Bible nám nabízí mnoho veršů, které nám odpovídají, jen je potřeba brát je jako celek a nevytrhávat jednotlivé verše, které by nás mohly zavést k nepřesným závěrům.

Každé setkání s lidmi – ať už se známými, nebo s cizími – by mělo být prostoupeno láskou, která vychází z trvalého vztahu s Bohem. Nikdy nevíme, jak to, jak se chováme jako věřící lidé, může ovlivnit druhé.

Více >

V sobotu 21.června 2026 společně prožijeme Památku večeře Páně.

Protože se ve sboru ValMez konalo dnes setkání žen z blízkého i širokého okolí, museli se muži uchýlit „do exilu“.

Je velice dobré a hezké, že přibývá akcí jak sborových, tak regionálních ve společenství CASD. A že to nejsou setkání jen tak. Jsou to setkávání s požehnáním našeho Pána. Tuto zkušenost mohli osobně prožít i bratři uplynulou sobotu.

Organizátor: kazatel bratr Hynek Dona.

Místo setkání: kazatelská stanice ČCE Lázy.

Právě ono místo setkání bylo podmaňující. Skromný sbor na konci osady podtrhnul a upřednostnil překrásné dílo našeho Stvořitele. S úctou a pokorou pozorovali bratři překrásná panoramata hor, nad nimiž se majestátně a důstojně vznášela nadýchaná oblaka nad překrásnou valašskou krajinou. Z nenápadných kopců místního sboru, pohledy bratří brouzdaly přes Hostýnské vrchy, na vzdálenější Veřovické vrchy, přičemž na obzoru byly zarámovány Radhoštěm, Pustevnami a Kněhyní. Není divu, že si pod vlivem této malebné krajiny vzpurní Valaši zamilovali Pána Boha v prosazené a plné náboženské svobodě. A není také s podivem, že si Valachy zamiloval i bratr J. A. Komenský.

Více >

V sobotu 13.června 2026 se uskutečnila Bohoslužba žen určená – jak název napovídá – pouze ženám. Z našeho společenství, jiných ohrádek, ale i hledajícím ženám. Téma letošní bohoslužby bylo „Odvaha být ženou aneb víra v každodennosti“. Odvaha není jen hrdinský čin, odvaha je často nenápadná, tichá. Každá žena ví, jak velkou odvahu mnohdy potřebuje, když jí svírají starosti o blízké, množství práce a povinností, ztráty a bolestivé události. Ten, kdo nám pomáhá jejich tíhu nést, je náš dobrý Pán a Spasitel. A o tom jsme se dnes chtěly bavit.

Více >

Ve čtvrtek 11.6.2026 proběhla poslední beseda našeho klubu v tomto školním roce. Před nadcházejícími prázdninami jsme se naladili na letní cestování s panem MUDr. Martinem Ondráškem, se kterým jsme se vypravili na severní mys Nordkapp. Toto místo navštívil vícekrát a různými trasami. Tentokrát nám popsal svou cestu přes Polsko, Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu a přes Polsko zpět na Valašsko. Trasu dlouhou 10.656km projeli za 16 dní. Cesta krásnou severskou přírodou je ale natolik úchvatná, že kdyby se měl člověk zastavit na každém pěkném místě, mohl by putovat klidně celý rok.

Více >

Červnové počasí si s námi hraje, jako by byl apríl. Chvíli teplo, chvíli zima. Mnohé květiny a keře, vloni touto dobou již obsypané květy, se stále ustrašeně choulí a schovávají svou barevnou krásu. Počasí se týkalo také sdílení před sobotní školou. I skrze něho lze rozpoznat Boží zásahy a zázraky, jak nám dosvědčili například manželé Chárovi svými zkušenostmi z minulé soboty prožité v Podkrkonoší.

Právě bratr Petr Chára nás dnes vedl při studiu úkolu. Původně plánovaný výjezd do Vsetína jsme odvolali, a tak se bratr ochotně ujal probírání. Téma znělo „Pokání a odpuštění“. Jednalo se o naše hříchy, naše pokání a odpuštění naším Pánem nám, hříšným. Jsme v mnohém stejní, jako Izraelci putující do zaslíbené země. Cesta se jim zdála dlouhá, odloučení od Mojžíše také. Lehce sklouzli k hříchu a modloslužbě.

Více >

Valaši a Laši, opět pod jednou střechou

Tentokrát Valaši vyrazili na Lašsko. Přesněji, bratři a sestry valašskomeziříčského sboru církve adventistů sedmého dne opláceli návštěvu bratří a sester z Nového Jičína. Ranní kapky deště dávaly tušit, že kousek za kopcem bude mokro ještě mokřejší. A vskutku. Za hostašovickým přejezdem začalo bubnové staccato do čelních skel a kapot našich vozů v podání množstvím rozvášněných dešťových bubeníčků. Ale bylo to milé, neboť jsme byli očekáváni milými sourozenci v Kristu. Ti nás velmi srdečně vítali na schodech i v předsálí.

Při vstupu do sálu, nově příchozího uchvátila velikost a noblesa tohoto Božího stánku. Ale na rozhlížení nebylo příliš času, neboť ne-valašsky započala bohoslužba, jak by se zde před několika dekádami v tomto sboru řeklo: „Absolut pünktlich.“

Zahájení bylo tradiční a v češtině!  I když s dialektem od valaštiny poněkud odlišným. Ale i to je krásné a milé, vždyť jsme mezi svými. Po úvodní písni přicházela společná modlitba, při níž byla mužská část vyzvána k pokleknutí. (Tedy pokud jsou toho schopni.) Pak se již shromáždění rozdělilo do dvou skupin.  Jedna zůstala v sále a druhá odešla zasednout ke „kulatému stolu“.

V sále byl vedením a probíráním myšlenek sobotní školy pověřen, bratr Sýkora z místního společenství.

Více >

V sobotu 30.května 2026 se sejdeme v 9.30 hod na společné bohoslužbě v Novém Jičíně.

V sobotu 6.června 2026 proběhne bohoslužba našeho společenství tradičně ve sboru Valašské Meziříčí (oproti původní informaci o bohoslužbě ve Vsetíně).

Píseň Mirka Ešlera inspirovaná 2 Tim 1,7. a 1 Jan 2,15.

„Buď pochválen, můj Pane, především za bratra Slunce, jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo. A on je krásný a září velikým jasem; tvým, Nejvyšší, je obrazem.“

Takto opěvoval ve 13.století  Boží stvořitelské dílo František z Assisi. A právě tak nádherná a slunečná byla i dnešní sobota. Teploty poprvé vytáhly ukazatel teploměru na letní teploty. A my jsme mohli s radostí prožít požehnaný den v přítomnosti našeho Pána.

Úkol sobotní školy měl název „Život s vírou“ s námi probrala sestra Anna Petrovičová. Jaká je dnes tvá víra? Otřásla se někdy v samotných zákl

adech? Možná jsi prožil něco, co tě ochromilo natolik, že sis nedokázal představit, jak dál pokračovat ve vztahu s Bohem. A možná je tvá víra právě teď jako růže – ze zeleného stonku vyrašil malý pupen, který se postupně rozvinul v krásný, barevný květ a naplnil celé okolí svou omamnou vůní. Opravdu, „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“. Víru si nemůžeme vytvořit sami, protože „míru víry udělil každému Bůh“. Víra je Boží dar – i věřit můžeme jen díky tomu, co v nás a pro nás koná Bůh.

Hlavní myšlenky úkolu :

Víra je jako Wi-Fi. Má moc spojit nás s tím, koho potřebujeme.  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Každá generace ale namítá: „Kdybychom viděli (důkazy), uvěřili bychom.“ Vždy existuje prostor pro pochybnosti. Soustřeďme se na to, co víru
posiluje.

Ježíš zná, co je opravdu v našich srdcích. Náš stav lze charakterizovat asi takto: Věřím, ale ne dostatečně. Co můžeme dělat, když nás přepadnou pochybnosti o Bohu nebo o jeho Slově?
Překročme hranice omezeného uvažování a učme se vidět věci v širších souvislostech.

Více >

Pokud se na Valašsku v některém ze sborů objeví vzácná návštěva, je potřeba využít příležitosti. A to se stalo tuto sobotu – do Vsetína přijel bratr Jenda Majer st., který je s naším sborem velmi úzce spjatý. Proto jsme osedlali své čtyřkolé oře a zamířili na společnou bohoslužbu valašských sborů.

Pokud někteří doufali, že se díky zcela zaplněnému sálu vyhnou aktivní účasti na probírání úkolu sobotní školy, velmi se zmýlili. Marek Wagner pověřený vedením si s tématem „Praktická modlitba“ poradil po svém. Kladl nám otázky týkající se daného úkolu a „hlasováním“ buď s mobilem nebo bez něho jsme odpovídali. Modlíte se každý den? Nebo dokonce několikrát? Kde se modlíte? Jsou naše modlitby pro Boha důležité? Nebo spíše pro nás? Je odříkávání textu modlitba? Jsme zklamáni, když Bůh naše modlitby nevyslyší? Spoléháme na Boží řešení našich problémů, nebo už máme pro Něho připravený „správný“ plán? Více prosíme nebo více děkujeme? Shrňme si několik základních myšlenek.

Modlitba je neustálým spojením člověka s Bohem. Bůh slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Po Božím přiznání Eliášovu víru přemohl strach ze smrti.

Bůh neodpovídá vždy podle našich představ.
Není to proto, že:
1) Nehledáme Boží vůli, ale svou vlastní
2) Máme nesprávné pohnutky;
3) Skrýváme nějaký hřích?  
Nepoužívejme okázalé, dlouhé a pečlivě připravené modlitby.  Modlit se můžeme jednoduše, upřímně, vlastními slovy.
Modlitba by měla obsahovat chválu, vyznání, prosby a díkůvzdání. Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Pýcha a pocit soběstačnosti jsou překážkou modlitebního života. Měli bychom se také modlit s rodinami, ve skupinách a sborovém společenství. Při modlitbě dovolme Bohu, aby promluvil do našeho života a učinil v něm změnu.

Před kázáním bratra Jendy Majera st. jsme se mohli nechat unášet krásnými tóny písně, kterou nám zazpívala talentovaná Lenka Kubičíková. A potom už jsme se zaposlouchali do zamyšlení „Jakou hodnotu má člověk pro Boha, jak se Bůh dívá na člověka“. Bratr působí řadu let jako vězeňský kaplan a setkává se s tím, že jeho svěřenci svou hodnotu nevidí. Udělali špatné věci, vykonávají trest. Ale Bůh to vidí jinak. Každý člověk může změnit svůj život, ať udělal cokoliv. Zvládne to však jen díky Ježíši Kristu, díky Jeho působení na naše životy. Bůh s námi neskončil. Stále má o nás zájem. 

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Více >