Dnešní sobota byla pro nás velmi sváteční. Zítra uplyne 40 let od otevření nové modlitebny na Hřbitovní ulici. Jak stavba probíhala, kolik práce  a starostí přinesla, ovšem také veselí a mládežnických lotrovin, to vše dokumentuje výstava dobových fotografií Franty Tomance instalovaná na panelech v modlitebně. A protože o radost se  máme dělit, aby byla dvojnásobná, pozvali jsme si bratry a sestry z Frenštátu pod Radhoštěm, jejichž sbor v době budování modlitebny „papírově“ patřil k našemu. 

Sobotní škola proběhla opět ve dvou třídách. Mládež a přátelé spolu s Ivou Chárovou řešili, jak důležitá jsou pro nás Boží pravidla, tedy desatero. Třída dospěláků pod vedením Pavla Pimka probírala úkol s názvem „Víra navzdory překážkám“. 

Protestantští reformátoři měli něco, co zoufale potřebujeme i my ve 21. století:  měli smysl života.  Měli pevný cíl, důvod, pro který jim stálo za to žít. To, čemu uvěřili, bylo pro ně důležité.  Za žádnou cenu nebyli ochotni ohrozit svou integritu. Neudělali by nic, co by zpochybnilo jejich nasměrování.  Jejich víra byla nedílnou součástí jejich existence. Popřít vlastní víru by znamenalo zradit, kým jsou. Dokonce i tváří v tvář smrti měli vnitřní klid. 
Na příkladech některých reformátorů jsme tento týden zkoumali, jak učení Písma, které mění život, poskytuje základ pro skutečný cíl a smysl života.  Pochopení těchto věčných pravd nás připraví na poslední krizi ve velkém sporu mezi dobrem a zlem. Zápas, který vedli reformátoři, ještě neskončil.  Před námi stojí výzva, abychom pokračovali tam, kde se oni zastavili.  I my můžeme objevit Boha, který je dostatečně velký a mocný i uprostřed obtíží a protivenství. Je to Bůh, který dává našemu životu smysl a cíl.  A dělá to způsobem, kterému se nevyrovná nic z toho, co nabízí tento svět. 

Před kázáním nás trio IFA (Iva, Franta, Adélka) naučilo písničku, která byla napsána při příležitosti otevření nové modlitebny. Tehdy ji zpívaly děti, dnes jsme se zapojili všichni přítomní. Písnička s humorem Frantovi vlastním popisovala průběh stavby, ale hlavně obsahovala poděkování Pánu a všem, kteří ve svém volném čase sbor budovali.

Kázáním nám posloužil kazatel bratr Hynek Dona. Jak představujeme Ježíše lidem, které potkáme? Co je evangeliem, které neseme? Zamysleme se spolu s ním u zvukového záznamu, který najdete pod odkazem Kázání.

Společnou bohoslužbou sobota nekončila. Požehnaný čas jsme završili společnou fotografií a následně agapé, u kterého jsme si povídali, potěšovali se, vzpomínali a navazovali nová přátelství. Díky Pánu za tyto požehnané chvíle. Doufáme, že se brzy opět sejdeme na nějaké společné akci.