Dnešní den je pro náš sboreček velmi důležitý, protože si budeme po bohoslužbě volit členy výboru sboru pro další volební období. Také proto jsme se sešli takřka v plném počtu. Věříme, že s Božím vedením budou zvoleni ti správní členové, a následující dny a měsíce našeho společenství budou stejně milé, jako jsou květy magnolie ve sborové zahradě.

Úkol sobotní školy s názvem „Bible v našem duchovním životě“ se zdál snadný, ale vzhledem k velmi dobře a často probíranému tématu se stal vlastně těžkým. Zamýšleli jsme se spolu se sestrou Chárovou.

Boží slovo je živé a mocné. Bůh každého z nás zve, abychom ho nechali promluvit k našemu srdci. Chce nás povzbuzovat, směřovat, vést, měnit a dávat nám naději. Na Bibli bychom se neměli dívat jen jako na učebnici či sbírku starých příběhů. Je to spíše krásný a hluboký popis toho, jak se Stvořitel vesmíru snaží přiblížit nás k sobě. Toužíme-li růst ve svém vztahu s Bohem, nejlepší, co můžeme udělat, je trávit s ním pravidelně každý den kvalitní čas modlitbou, čtením jeho inspirovaného Slova a odevzdáním své vůle tomu, co učí. Satan chápe, že modlitba a studium Bible jsou nejsilnějšími zbraněmi, které může lidstvo proti němu použít. Právě proto se nám snaží ze všech sil zabránit číst Bibli a modlit se nad jejím poselstvím. Tím, že nám satan brání čerpat sílu a povzbuzení z Bible, ovlivňuje nejen náš vztah s Bohem, ale také naše vztahy s ostatními.

Při studiu Písma si potřebujeme dát pozor na to, abychom se prostřednictvím Bible nesnažili potvrzovat své vlastní názory, protože ty se mohou lišit od Božího vnímání reality. Bibli bychom měli vnímat jako celek. Nevyhýbejme se textům, které nás staví před náročná rozhodnutí nebo k jejichž pochopení potřebujeme hlubší studium.

Bible – a pouze Bible– musí být základním zdrojem toho, co chápeme jako pravdu. Všechny ostatní zdroje musí být ověřeny a prověřeny Božím slovem. Slova Písma pocházejí od samotného Boha. On je adresuje tobě i každému, kdo ho hledá. Když je čteme s modlitbou a s otevřeným srdcem, změní náš život.

Kázáním z Božího slova nás provedl kazatel bratr Hynek Dona. Tématicky bylo kázání zaměřeno právě na následující volby.

V poslední době jsou tendence, ať mezi věřícími i nevěřícími, pochybovat. Zpochybňování mnohého. Názor že je „pro něčí dobro“ někoho káznit, že je nutné koupit si takový či onaký „zázračný“ lék, řeči „slyšel jsem že…“ , „celý národ má smutek“, a jiné lži. Pochybnosti se vkrádají také do církve. Často vzpomínáme na to, co bylo, a jeví se nám to lepší než to, co je teď. To, co jsme prožívali ve sborech kdysi, se jeví lepší. Čekají nás volby. Mnoho služebností dnes ani není – sborový zpěv apod. Můžeme vzpomínat. Ale není to jen o tom. Co dál? A co já s tím udělám?

Král David měl staršího syna, který znásilnit dívku. Další syn ho nechal zavraždit. Král David se synem Absolonem nemohl 2 roky mluvit. Potom ho přijal. Když bylo Absolonovi 40 let, pořídil si koňské spřežení, před ním běhalo 50 mužů. To byla výsada pouze pro krále, ne jeho děti. Sam 15, 1.-6. Absolon se začal chovat nevhodně, jako by chtěl znehodnotit svého otce krále Davida. Ráno šel brzy do bran města a hovořil s lidmi. Každého muže, který šel ke králi se sporem, se vyptával, proč k němu jde. A soudil. Pomlouvá krále, že od něho nelze čekat slyšení. A prosazuje sebe, chce být zvolen těmito muži za soudce. Ze zájmu o lidi vyplývá něco jiného – úskok, les. Choval se tak ke všem, k celému Izrael – lstivě získával srdce izraelských mužů. Co všechno slibují politici ve své kampani, a co dělají potom? Jako věřící bychom si měli vzít z Absolona odstrašující příklad.

Jaký úkol mají lidé podle Ježíše? Šířit evangelium, být světlem, být solí, přivádět učedníky.  Když získáme někoho pro stejné myšlenky, máme z toho radost. Máme radost ze sebe, nebo máme radost z toho, že nám Pán požehnal, že nás vedle? Často spoléháme jen sami na sebe. Toužíme dotáhnout věc až do konce. Vyučujeme, přivedeme ho do sboru, chceme z něho udělat adventistu. Ale mnohdy nepočítáme s prací Ducha svatého. Chceme to zvládnout svou vlastní silo. Ukazujeme na Krista, který je úžasný. Ale dál by to měla být práce Ducha svatého.

Vzpomínáme na léta minulá. Byly věci krásné, ale některé ne. Život stojí za to, aby byl krásný i dnes. A to může být jen s Pánem Ježíšem. Bůh touží po našem srdci. Chce 10tinu našich příjmů, 7mina našeho času a celé srdce. Protože když bude v našem srdci, naše chování je jiné. I ta naše moudrost je jiná (na rozumnost svou nespoléhej). Když židé ztratili Boží ochrnu a napadl je Babylon, před tím Egypt, apod., když se jim po letech podaří vrátit zpět, přichází Nehemiáš apod. Obejde si tajně město a začne opravovat hradby. Bez jednání s „úřady“.  Pak obnoví bohoslužby, aby to bylo tak, jako kdysi. Obnovuje smlouvu s Pánem Bohem, vede vedoucí lidi k pokoře a pokání, slibují že budou žít podle Hospodinova zákona. Nastoluje desátky z prvotin, aby měli Levité z čeho žít. Snaží se zalidnit Jeruzalém, lidem se tam moc nechtělo. Když bydleli v Jeruzalémě, poblíž chrámu, znamenalo to žít jiným způsobem života. Být křesťanem, adventistou je závazek. Vyjadřuju tím, že patřím  Ježíši Kristu.

Nehemiáš provede zasvěcení hradeb. Setkali se na nádvoří Božího domu, provedli oběti, chtěli aby to bylo jako dřív. Ale už nikdy to nebylo stejné jako kdysi.

Nehemiáš na čas odešel, a když se vrátil, král žil v chrámu, Levité nemají z čeho žít. Šalamoun prosil o moudrost a Bůh mu k tomu dal něco navíc. Jak to, že když byl oddán Bohu,, nakonec tak klesl? Za jeho dob nechal udělat jednu věc : 1Král 10, 16.-dále. Nechal udělat 500 ks zlatých štítů.  Král 14 kap. – Juda činil, co je zlé v Hospodinových očích, proto král Egyptský vytáhl proti židům a pobral všechny poklady, i tyto štíty. Když odtáli, izraelský král udělal bronzové štíty. Byly lehčí, méně cenné, ale když byly naleštěné, do dálky se to lesklo. Chtěli stejné, aby zachovali dekórum, ale stejné to nebylo.

Čas nelze vrátit, vždy to bude jen jiné. Jediné, na čem záleží  je, aby ryzost zlata byla ve mně, abych jí nevyměnil za bronz. Abych se nespokojil s tím – mně to stačí takto. Vždyť oni to dělají taky tak.

Juda činil to, co je zlé v Hospodinových očích. Celý křesťanský svět může dělat to zlé v Hospodinových očích. Záleží na mém osobním postoji. Jeden král v dějinách činil dobré, další špatné, a pak zase dobré…

Král vyrobil bronzové štíty. To co dělal Šalamoun se zlatými štíty, dělal on s bronzovými. Také se snažíme udělat „zdání“ že je to jako kdysi. Co je náš život? Nenahrazujeme někdy naši skutečnost bronzem? Chceme oslavit Boha, nebo sebe?

Když Jan píše 7 sborům , a Laodicei, píše že není studený ani horký. Ježíš neříká – to je špatně, a to je špatně. Nabízí koupit zlata od Něho. Žít svůj život s Ním. On je s námi v každém čase, v každém trápení i radosti. Dá nám sílu statečně žít a statečně zemřít. Je na nás, co si vybereme.

Můžeme říkat „kdybych já“, „kdyby to bylo jako kdysi“, dnes to děláme špatně“, tím si nepomůžeme. Musíme být čestní vůči sobě a soustředit se na Pána Boha.

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Po ukončení bohoslužby jsme přistoupili k volbám do výboru sboru. Zcela jsme jejich průběh svěřili do rukou našeho Pána. Věříme, že nás při návrzích do služebností vedl a děkujeme za to.