Naše sborové společenství není velké, ale cítíme se jako jedna rodina. Nemoci či problémy jednotlivých členů nás zajímají a nutí k modlitbám, uzdravení zase k chválám. Velkým potěšením pro nás bylo, že již před devátou hodinou opět přišla po dvou týdnech takřka uzdravená sestra Svatka Balážová. Taktéž k velké radosti všech se ve společném shromáždění objevuje stále častěji po vyčerpávající nemoci i Květuška Tyšerová. Jsme za to Pánu nesmírně vděčni.

S nepředstíranou skromností se vedení Sobotní školy ujal bratr František Tomanec. Příhodné téma bylo o pýše a pokoře. Tradičně byl bratr velmi pečlivě připraven. Před samotným otevře

ním Pánem požehnané školy uvedl, že se ve svém věku již necítí být plnohodnotným a přínosným učitelem. Dále, že téma je velmi těžké, a navíc k jeho osobě velmi přiléhavé, což deklaroval fotografií ze sboru, otištěné v nejmenovaném deníku. V záběru stojí vyšponovaný bratr před naší kazatelnou a pod onou fotografií se nalézá titulek: „Pyšný František“.

Po vysloveném přání aby se zúčastnění neodchylovali od tématu, byli věcní a pokud možno myšlenky dokládali Písmem, se otevřela brána Sobotní školy. A vskutku s velikým požehnáním. Zúčastnili se aktivně všichni. Názory a shody byly mimořádné, jakož byla mimořádná i celá Sobotní škola.

Všichni známe lidi s velkým egem. Jsou přesvědčeni o vlastní neomylnosti a dokonalosti. Možná se nám vybaví ti, co chtějí všechny ovládat a mít vše pod kontrolou. Neposlouch

ají rady druhých a nejsou ochotni se podrobit ani konstruktivní kritice. A nemálo je i těch, kteří neustále vytvářejí konflikty a vyžívají se v ponižování druhých. A co já? Pokud jen ukazuji prstem na druhé, a nejsem ochoten si připustit ani jen náznak pýchy ve vlastním životě, pak zcela určitě klamu sám sebe.  Všichni jsme už zažili chvíle, kdy jsme chtěli vypadat, chovat se, mluvit nebo se zdát lepší než lidé kolem nás, protože jsme byli přesvědčeni, že alespoň v něčem určitě lepší jsme. Důležité je uvědomit si, jaký vliv může mít pýcha na náš vztah k Bohu a na naše vztahy s druhými lidmi.

Je důležité pochopit, že snaha o dokonalost a uznávání a oceňování darů a schopností, které vám Bůh dal, není nutně projevem pýchy. Podle Písma existuje správný druh sebelásky. Vždy se však jedná o nesobeckou lásku. O pýchu nejde ani tehdy, když je Bůh přítomen v životě člověka a on se snaží co nejlépe využít své dary. K vysvětlení podstaty problémy jsme se zamýšleli nad Lukáš 18,11–14, podobenství o farizeovi a celníkovi. Příkladem nám také může být Mojžíš, který  ač vychován v bohatství egyptského dvora, nikdy nepodlehl pýše. Naopak byl nejskromnějším z lidí.

Pýcha je charakterový rys, který je těžké překonat, protože si často neuvědomujeme jeho podstatu. Když jsme totiž ve stavu sebevědomé samolibosti, nedokážeme se na sebe podívat kriticky. Pýcha nás ovládá. Potřebujeme se proto zastavit a prozkoumat, jak na tom jsme. Prosme Boha, aby nám otevřel oči a ukázal nám náš skutečný stav, protože pýcha může být tou největší překážkou budování blízkého vztahu s Bohem.

Na závěr sobotní školy se bratři shodli na tom, že bratr František by na rozdíl od jeho přání měl mít více příležitostí k vyučování, aby se zbavil ostychu a zoceloval se jako výjimečný učitel.

Kázáním nám posloužil bratr Jaromír Juřínek ze sboru Vsetín a věnoval se v něm tématu, které bylo probíráno v sobotní škole.

Podobenství o farizeu a celníkovi si zasluhuje hlubší zamyšlení. Ukažme i na to, jak apoštol Pavel je tím, kdo navazuje na Ježíše Krista, přestože mnozí mu odmítají hodnotu jeho poselství. V dějinách naší církve se spravedlnost se mnohdy nosí spíše ze skutků, nežli z víry.

Podmínky pro vstup do Božího království najdeme v podobenstvích v Luk 18, 9.-30.

Na pozadí všech těchto podobenství se nachází chudoba jako podmínka pro vstup do Božího království. To je podstata učednictví – důvěřivé spoléhání se na dobrého Boha.

Verš 9.-14. – ukazuje, co je žít v sebeklamu. Cílem je odhalení zhoubného stavu srdce, které si vystačí samo se sebou. Oba muži přichází do stejného chrámu, oba stojí na stejném místě, modlí se ke stejnému Bohu, přesto je mezi nimi propast. Do chrámu, místa smíření s Bohem vstupují dva zcela odlišní muži. Farizeus, duchovní elita, dodržující zákon. Celník – odpadlík, zrádce, kolaborant s Římem. Jeden používá Boha jako svědka jeho dokonalosti. Pýcha vertikální – nejprve děkuje, vypadá to zbožně, ale nepřipisuje slávu Bohu za milost, ale bere Ho za svědka své dokonalosti, výkonnosti. Pýcha horizontální – srovnává se s jiným, potřebuje mít vedle sebe někoho horšího, aby mohl sebe vnímat jako lepšího. Člověk může stát v chrámu, může se modlit, ale jeho srdce nemusí stát před Bohem.

Past výkonu – popisuje své pozitivní výkony. Chlubí se činy dokazujícími Jeho horlivost. Vyzdvihuje dobrovolný půst a dobrovolné desátky. Vypočítává kultické rituální obřady. Žádný skutek lásky, skutek dobroty srdce. Horlivost byla jen vnější a sebestředná.

Celník stojí v ostrém kontrastu. Uvědomuje si realitu, propast mezi ním a Bohem. Neodvažuje se jít na obvyklé místo a zaujmout obvyklý postoj – stání s pozvednutýma očima a rukama. S vědomím vlastní viny sklání svůj zrak dolů, bije se do prsou na znamení krajní sklíčenosti a kajícnosti. Vyjadřuje přání k ospravedlnění.

Ježíš upozorňuje na rozdíl mezi chováním těchto dvou mužů. Podle tehdejšího přesvědčení nemohl celník obdržet odpuštění na základě své modlitby. Mohl ho dosáhnout skrze opravdové pokání – zanechat profese, odškodnit ty, které ošidil a přidat pětinu majetku. Ale verše nechávají toto všechno stranou. Žádné výmluvy, omluvy, maskování. Muž ví, že nemá co nabídnout. A ví, že potřebuje Boží milost. Nespoléhá na vlastní výkon. Verš 14. – je ospravedlněn. Ježíš pronáší radikální názor. „Pravím vám“ – Ježíš ohlašuje Boží soud nad oběma. Celník je ospravedlněn bez činění pokání, zatím co Bůh odmítá udělit spásu tomu, kdo o ni usiloval. Hříšník se zproštěn viny díky své vnitřní zkroušenosti. Druhý je odsouzen díky své domýšlivosti.

Ospravedlnění = prohlásit za spravedlivého, učinit správným. Celník je prohlášen za ospravedlněného díky Boží milosti. Spravedlnost je dar, ne platba.

Pavel učí – ospravedlnění je bez zákona. Bez sebechvály.

2 Gal 2, 16. – člověk není ospravedlněn ze skutků zákona.

Ef 2, 8.9. –  z milosti jste spaseni skrze víru.

Fil 3, 4.-9. spravedlností je víra v Krista

Co říká Ježíš církvi dnes – toto podobenství je aktuální. Příběh varuje před sebejistou zbožností, otevírá dveře nehodným. Zakládáme zbožnost na statistikách, ne na zbožnosti, o které ví jen Bůh.

Kázání bylo citelně naplněno vedením Duchem svatým. Místy až charizmatické. Jeho audio záznam najdete na našem webu.

Sobota nebyla krásná jen za okny pohledem do zahrady, ale také uvnitř shromáždění. Všichni se shodli na tom, že shromáždění bylo naplněno porozuměním, láskou a přítomností Ducha svatého. Dlouho po ukončení se bratři a sestry nemohli rozloučit. Kéž Pán dá, aby každé naše další setkávání bylo takto naplněno Jeho láskou.