Archiv pro Říjen, 2017

Dnešní sobota je v našich sborech sobotou stvoření. Hned v úvodu sobotní školy jsme proto shlédli video na stránkách CASD věnované tomuto dni. Přečetli jsme si dnešní slovo z Jitřenky, protože je pro náš sbor velmi aktuální, a pochválili jsme děti za vyrobení plakátu, kterým nám připomněly 500 výročí dne, kdy Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Potom už jsme se rozdělili do skupinek a studovali úkol s názvem Ospravedlnění z víry – dopělí pod vedením Aničky Petrovičové a mládež s Ivou Burešovou.

Úkol se zabýval tématem ospravedlnění. Ten, kdo porušil zákon, přichází před soudce a zaslouží trest. Na základě důkazů by měl být odsouzen. Pokud se ale objeví někdo, kdo přestupek vezme za odsouzeného na sebe, pak se viník stává ospravedlněným. Před soudcem stojí jako nevinný člověk. Vinu na sebe však může vzít pouze ten, kdo se sám žádného přestupku nedopustil. Tak je to i s naším hříchem, naší vinou. Každý z nás zhřešil, každý si zaslouží trest. Ale naše hříchy vzal na sebe Ježíš Kristus, on – jako jediný spravedlivý. Tím nás před Bohem očistil, naše vina je nám odpuštěna díky zástupné oběti Ježíše.

Je pro nás důležité řídit se zákonem Božím. Ten nám ukazuje naše selhání a provinění vůči Bohu. Sám zákon nás však viny nezbaví. Může na ni jen poukázat a vyzvat nás, abychom hledali řešení. Ukazuje nám Boží charakter a poukazuje na to, kde ho ve svém životě nedostatečně odrážíme.

Ježíš je jediný, kdo na této zemi žil dokonalým a skutečně spravedlivým životem. Nabízí ho jako dar kaaždému, kdo mu uvěří a vloží v něj svou naprostou důvěru. tento dar nenabízí proto, že bychom si ho zasloužili, ale proto, že ho nutně potřebujeme. Apoštol Pavel mluví o víře v Ježíše Krista. Tím nemyslel pouze uznání, že Ježíš žil a zemřel. Víra znamená přijmout Jej jako svého Spasitele, zástupce a Pána. Tato důvěra nás motivuje a vede k tomu, abychom v srdci zatoužili žít podle Boží vůle – vyjádřené v jeho přikázáních.

Milost spasení, kterou nám Bůh dává, není nic jiného než nezasloužená přízeň. Nemůžeme si ji ničím vydobýt. Můžeme ji mít jen díky tomu, že se Kristus dobrovolně rozhodl obětovat za nás svůj život.

Díky kříži Golgoty může Bůh prohlásit hříšníky za spravedlivé, a přesto může v očích celéo vesmíru zůstat spravedlivým i On. Kříž ukázal, jak moc Bůh tento svět miloval a miluje.

Také slovíčko před kázáním bylo věnováno stvoření. Iva Burešová promítla video doplněné hudbou J.Haydna z oratoria „Stvoření“, ve kterém jsme si připomenuli, jaké úžasné divy dokázal náš Pán ve stvořitelském týdnu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka a navazovalo na jeho předchozí kázání z knihy Daniele. Zamýšleli jsme se v něm nad otázkou pokání. Přepis najdete v archivu.

Petr Hoff – Podzim

Zase nás podzim navštěvuje

a v dálce po obloze pluje

houf tažných ptáků – odlétá.

za sluncem letí do světa.

A nám, když chceme, láska pravá

svá křídla také darem dává

a srdce letí, domů se vrací,

Bůh naše je slunce, my tažní jsme ptáci.

Sobotní bohoslužbu jsme po obvyklé písni a modlitbě zahájili promítnutím prvního videa ze seriálu křesťanského portálu HopeTV.sk – Lineage, který popisuje vznik protestantismu. Poté jsme se již rozešli do tříd sobotní školy – dospěláci, mládež a děti.

Učitelem byl dnes Bohumil Mroček a probral s námi úkol s názvem Daleko od Boží slávy.  Apoštol Pavel nás usvědčuje, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu. Nezáleží na tom, jak se vidíme my nebo jak nás vidí lidé okolo. Důležité je, jak nás vidí Bůh. Pavel nám přináší dobrou zprávu o Kristu jako o Mesiáši. Kristus již přišel a kdo v něho věří, může být zachráněn. Věčnou záchranu nám totiž nezajistí naše dobré skutky ani poslušnost zákona, ale výlučně Ježíš a jeho dokonalá spravedlnost. Spravedlivý je tedy ten, kdo je ospravedlněn Boží milostí a toto ospravedlnění přijme vírou.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jsou v podstatě dobří. Srovnávají se s druhými a zdá se jim, že jsou na tom lépe. Vždy najdeme někoho, kdo je horší než my. To z nás však nedělá dobré lidi. Když se začneme porovnávat se svatým a spravedlivým Bohem, uvidíme vlastní bídu a sami sobě se zošklivíme. Hříšný člověk nemůže odrážet Boží obraz a jeho slávu. První krok, který musíme udělat, je uznat vlastní hříšnost a bezmocnost. K tomu nás vede Duch svatý. Výsledkem jeho působení je hluboká lítost.

Co mají společného židé a pohané ? Všichni jsme hříšní a všichni máme jedinou naději v Kristově milosti.

Často se stává, že vidíme hříchy druhých a poukazujeme na ně. Kritikou však vynášíme rozsudek nad sebou.

Boží dobrota nás chce k pokání „přivést“, ne „přinutit“. Bůh je úžasně trpělivý. Chce lidi přitáhnout svou láskou. Skutečné pokání, které vychází ze srdce, v nás automaticky probouzí touhu po změně života a vítězství nad hříchem, který jsme vyznali.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové hovořilo o dvou bratrech, kteří se kvůli malichernosti pohádali a přestali spolu mluvit. Starší bratr nechal tesařem postavit mezi jejich domy vysoký plot, ale tesař místo plotu postavil most. Bratři si odpustili a tesař odešel, protože musí postavit ještě mnoho mostů mezi námi, lidmi.

Kázáním nám dnes posloužila Blanka Novotná a zamýšlela se nad Božím chováním v případě, že nás ochromí strach tak moc, že selže naše víra. Přepis najdete v archivu.

Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.

Koloským 3:17

Ve středu 18.10.2017 se sejdeme na modlitební chvilku u Ivy Burešové.

Budeme pokračovat studiem 2.kapitoly Matoušova evangelia.

Dnešní sobota je Dnem kazatelské služby a také dnem Sbírky pro potřeby DC ADRA ČR. Proto jsme setkání zahájili promítnutí videa o dobrovolnících, kteří ve svém volném čase a zdarma pomáhají seniorům, dětem v dětských domovech a všem potřebným.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Zamýšleli jsme se nad tématem Život v době „nové smlouvy“.

Prvotní církev tvořili převážně Židé. Nenapadlo je, že by se přijetím židovského Mesiáše Ježíše jakýmkoliv způsobem odklonili od víry svých otců. Stala se pro ně také problémem otázka, zda musí pohané nejprvepřijmout židovské náboženství, aby mohli přijmout Krista. Jasnou odpověď přineslo až setkání v Jeruzalémě, které přišlo s rozhodnutím, že pohané se nemuseli stát nejprve židy. Navzdory tomu někteří  učitelé nadále sborům tvrdili, že obrácení pohané se musí řídit židosvkými zákony a nařízeními.

Novozákonní éra začíná příchodem Mesiáše – Ježíše Krista. Bůh ho poslal, aby se stal naším Spasitelem. Nemůžeme ho ignorovat, a přitom doufat, že budeme spaseni. Naše hříchy nám mohou být odpuštěny jen díky jeho smiřující oběti. Lidé se musí rozhodnout, zda přijmou Ježíše z Nazareta jako slíbeného Mesiáše poslaného Bohem, nebo jej nepřijmou. Jedním z hlavních cílů Pavlova dopisu Římanům byla snaha pomocí židům i pohanům pochopit, v čem spočívá přechod od judaizmu ke křesťanství a v čem tkví krása a jedinečnost křesťanského poselství. Tento přechod vyžadoval určitý čas. Mnozí Židé, kteří přijali Ježíše, nebyli ještě připraveni na příchozí velké změny.

Židé byli pyšní na svůj způsob uctívání Boha. Ti, kteří přijali Krista, považovali za nepravděpodobné, že by Bůh, který kdysi jednoznačně určil židovskou bohoslužbu, mohl připustit jakoukoliv – byť nepatrnou – změnu. Trvali na tom, že se židovské zákony a obřady staly součástí uctívání Boha křesťany.

To, co se nemění ani příchodem Ježíše, je Desatero. Shrnuje základní morální požadavky na lidstvo. Desatero dal a představil lidem sám Bůh. Tím je důležité a zcela vyjímečné. Těchto deset principů pak rozvíjí a aplikuje mnoho dalších nařízení, o nichž se hovoří v prvních pěti knihách Bible. Zákony dal Bůh lidem prostřednictvím Mojžíše a závazná byla pro Židy.

Ve středu 11.října 2017

se sejdeme na prvním modlitebním setkání

letošního školního roku, a to v 18hod u Kimlerů ml .

Studovat budeme Markovo evangelium.

Dnešní sobota byla ve znamení kapesníků, kýchání a kašlání. Inu sychravá podzimní rána už jsou tady a my si na ně musíme teprve zvyknout.

Sobotní školou na téma „Apoštol Pavel v Římě“ pod vedením Pavla Pimka jsme zahájili studium Listu Římanům. Pavel psal svůj dopis pravděpodobně okolo roku 58 po Kr. v řeckém městě Kenchreje, které sloužilo jako východní přístav tehdejšího Korintu. Při své návštěvě sborů v galacii Pavel zjistil, že falešným učitelům se během jeho nepřítomnosti podařilo mnoho bratrů a sester přesvědčit, aby se znovu vrátili k obřízce a dodržování ceremoniálních ustanovení Mojžíšova zákona. V obavě, že tito lidé přijdou do Říma ještě před jeho příchodem, píše křesťanům v Římě list. Chce zabránit podobnému neštěstí. Na konci svého dopisu píše Pavel Římanům, že by je rád navštívil. Chtěl, aby věděli o jeho touze po osobním setkání a vysvětluje, proč se mu to dosud nepodařilo. Velký misionář pohanů si uvědomoval, že jeho posláním je přinášet evangelium na místa, kde o něm lidé ještě neslyšeli. V oblastech, kde už lidé o Kristu věděli, nechal působit své spolupracovníky. Jeho cílem bylo přinést evangelium do Španělska.

Apoštol Pavel se sice do Říma nakonec dostal, ale za úplně jiných okolností. Na konci své třetí cesty se Pavel vrátil do Jeruzaléma s finanční podporou, kterou  jeruzalémským věřícím poslali bratří z Evropy a Malé Asie. Tam se však stalo něco neočekávaného. Pavel byl zatčen a uvězněn. Po dvou letech věznění v Cesareji se odvolal k císaři. Asi tři roky po uvěznění se jako vězeň dostává do Říma. Přestože byl sám ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Ačkoliv jeho původní plány byly jiné, cítil Pavel Boží vedení. Prvotní zklamání z uvěznění se změnilo v požehnání.

Pavel křesťany v Říme chválil pro jejich víru a nazývá je těmi, kteří jsou „povoláni ke svatosti“. Neplatí to však pouze na ně. My všichni jsme byli povoláni k záchraně a svatosti ještě před založením světa. Bůh vždy toužil po tom, aby prostřednictvím Ježíše Krista mohl zachránit celý svět. Nevíme přesně, jak byl založen křesťanský sbor v Římě. Možná sbor založili lidé, kteří prožili obrácení při Letnicích a poté navštívili Řím. Je překvapující, že jen několik let po Letnicích existuje sbor, který je již v celém okolí znám, a přesto ho pravděpodobně ještě nenavštívil žádný z apoštolů. Sbor byl silný a horlivý a Pán ho vedl a působil v něm.

Pavel uvedl o věřících v Římě tři skutečnosti:

1. jsou plni dobroty
2. jsou naplněni veškerým poznáním
3. ukazují cestu jiným

Sobotní školu mládežníků vedla Iva Burešová a stejně jako dospělí studovali List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, že naše špatné vlastnosti nemusí být ke škodě. Náš Pán se nesnaží změnit naše ne moc dobré vlastnosti, pouze je přetvoří v charisma. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Jako například u apoštola Pavla – jeho ambicioznost, disciplínu a přesnost ve všem přetvořil Bůh ve sklony v nadšení, v horlivost. U apoštola Petra – pyšného, stále se vyvyšujícího nad ostatní, snažícího se vyniknout, mění tuto pýchu na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce. Buďme vděčni za své hříchy a s pokorou je předkládejme Pánu k použití.

Kázáním nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka a zamýšlel se nad druhým příchodem Pána Ježíše a nad tím, jak se na něho můžeme připravit. Přepis kázání najdete v archivu.

Tak jako každým rokem na počátku podzimu, i letos jsme se sešli v Trojanovicích v krásné dřevěnici stojící na místě chaloupky, ve které se narodilo hned  5 významných osobností valašského kraje – sochař Jan Knebl a jeho čtyři synovci, bratři Strnadlové – spisovatelé, literáti a výtvarníci. Hlavním mottem dnešní bohoslužby v tomto netradičním protředí byl Den díkůvzdání, kterým jsme chtěli našemu štědrému Pánu a Stvořiteli poděkovat za všechna požehnání, kterých se nám dostává.

Ráno se již v předstihu někteří bratři a sestry dostavili, aby dřevěnici podzimně vyzdobili. Na trámech stropu se vbrzku houpala jablíčka, hrušky, dýně a vinné ratolesti, i když jen dekorativní. Nově postavená kachlová kamna se zaplnila nejrůznějšími velmi lákavě vypadajícími výpěstky z našich zahrádek a dobrotami, které sestry vlastnoručně napekly a uvařily.

Chaloupka se zaplnila do posledního místečka. K naší radosti přijeli i naši sourozenci v Kristu z Kateřinic. Tak jako tradičně, chválili jsme Pána písněmi a poté se zamýšleli nad úkolem sobotní školy s Petrem Kimlerem. Téma bylo „Chlubit se křížem“. Kristův kříž přináší do života věřícího člověka radikální změnu. Kříž nás vyzývá k tomu, abychom přehodnotili svůj pohled na sebe, ale i to, jaký vztah máme k světu. Svět – současná doba a vše, co s sebou přináší – stojí v opozici vůči Bohu. Pokud jsme však zemřeli s Kristem, svět nad námi už nemá tu zotročující moc, jakou měl kdysi. Starý život, kterým jsme žili, skončil.

Sobotní školku dětí dnes vedl Petr Chára. A protože sluníčko krásně svítilo, sešli se všichni na zahradě za dřevěnicí. Děti si povídaly o obyvatelích bývalé chaloupky a podívat se šly i do přilehlého muzea.

Po sobotní škole nám Jindra Kimler připoměl svátek Jom Kipur, který připadá právě na dnešní den. Potom už jsme si pochutnali na dýňové polévce a řadě jiných dobrot, a všechno bylo opravdu výborné. Abychom se z přemíry jídla nezakulatili, vyrazili jsme na procházku do krásného okolí Trojanovic.

Osvěženi příjemným podzimním vzduchem a družnými rozhovory sešli jsme se opět v dřevěnici, abychom si vyslechli slovíčko před kázáním Ivy Burešové o faráři Jeanu-Baptistovi Maria Vianney, který působil ve vesničce Ars ve Francii v době po francouzské revoluci a svým příkladem života s Bohem dokázal proměnit ateistickou oblast v křesťanskou a ovlivnit i neskutečné množství lidí z Evropy i Ameriky.

V následujícím kázání Pavla Kostečky jsme se zamýšleli nad desátky. Přepis kázání najdete v archivu. A už nastal ten správný okamžik na děkovné modlitby našemu Stvořiteli. Důvodů je nespočet.

Ukončení našich dnů díkůvzdání patří vždy tombole. Letos se sešlo více dárků, než bylo účastníků, takže Stázinka měla opravdu hodně práce s výběrem výherních čísel. Všichni byli spokojení, rozveselení, ale protože den už se pomalu přehoupl v příjemný podvečer, dojedli jsme zbytky dobrot, rozloučili se a pomalu jsme se rozjeli do svých domovů. Tak zase za rok !