Dnešní sobota byla ve znamení kapesníků, kýchání a kašlání. Inu sychravá podzimní rána už jsou tady a my si na ně musíme teprve zvyknout.

Sobotní školou na téma „Apoštol Pavel v Římě“ pod vedením Pavla Pimka jsme zahájili studium Listu Římanům. Pavel psal svůj dopis pravděpodobně okolo roku 58 po Kr. v řeckém městě Kenchreje, které sloužilo jako východní přístav tehdejšího Korintu. Při své návštěvě sborů v galacii Pavel zjistil, že falešným učitelům se během jeho nepřítomnosti podařilo mnoho bratrů a sester přesvědčit, aby se znovu vrátili k obřízce a dodržování ceremoniálních ustanovení Mojžíšova zákona. V obavě, že tito lidé přijdou do Říma ještě před jeho příchodem, píše křesťanům v Římě list. Chce zabránit podobnému neštěstí. Na konci svého dopisu píše Pavel Římanům, že by je rád navštívil. Chtěl, aby věděli o jeho touze po osobním setkání a vysvětluje, proč se mu to dosud nepodařilo. Velký misionář pohanů si uvědomoval, že jeho posláním je přinášet evangelium na místa, kde o něm lidé ještě neslyšeli. V oblastech, kde už lidé o Kristu věděli, nechal působit své spolupracovníky. Jeho cílem bylo přinést evangelium do Španělska.

Apoštol Pavel se sice do Říma nakonec dostal, ale za úplně jiných okolností. Na konci své třetí cesty se Pavel vrátil do Jeruzaléma s finanční podporou, kterou  jeruzalémským věřícím poslali bratří z Evropy a Malé Asie. Tam se však stalo něco neočekávaného. Pavel byl zatčen a uvězněn. Po dvou letech věznění v Cesareji se odvolal k císaři. Asi tři roky po uvěznění se jako vězeň dostává do Říma. Přestože byl sám ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Ačkoliv jeho původní plány byly jiné, cítil Pavel Boží vedení. Prvotní zklamání z uvěznění se změnilo v požehnání.

Pavel křesťany v Říme chválil pro jejich víru a nazývá je těmi, kteří jsou „povoláni ke svatosti“. Neplatí to však pouze na ně. My všichni jsme byli povoláni k záchraně a svatosti ještě před založením světa. Bůh vždy toužil po tom, aby prostřednictvím Ježíše Krista mohl zachránit celý svět. Nevíme přesně, jak byl založen křesťanský sbor v Římě. Možná sbor založili lidé, kteří prožili obrácení při Letnicích a poté navštívili Řím. Je překvapující, že jen několik let po Letnicích existuje sbor, který je již v celém okolí znám, a přesto ho pravděpodobně ještě nenavštívil žádný z apoštolů. Sbor byl silný a horlivý a Pán ho vedl a působil v něm.

Pavel uvedl o věřících v Římě tři skutečnosti:

  1. jsou plni dobroty
  2. jsou naplněni veškerým poznáním
  3. ukazují cestu jiným

Sobotní školu mládežníků vedla Iva Burešová a stejně jako dospělí studovali List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, že naše špatné vlastnosti nemusí být ke škodě. Náš Pán se nesnaží změnit naše ne moc dobré vlastnosti, pouze je přetvoří v charisma. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Jako například u apoštola Pavla – jeho ambicioznost, disciplínu a přesnost ve všem přetvořil Bůh ve sklony v nadšení, v horlivost. U apoštola Petra – pyšného, stále se vyvyšujícího nad ostatní, snažícího se vyniknout, mění tuto pýchu na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce. Buďme vděčni za své hříchy a s pokorou je předkládejme Pánu k použití.

Kázáním nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka a zamýšlel se nad druhým příchodem Pána Ježíše a nad tím, jak se na něho můžeme připravit. Přepis kázání najdete v archivu.