Tak jako každým rokem na počátku podzimu, i letos jsme se sešli v Trojanovicích v krásné dřevěnici stojící na místě chaloupky, ve které se narodilo hned  5 významných osobností valašského kraje – sochař Jan Knebl a jeho čtyři synovci, bratři Strnadlové – spisovatelé, literáti a výtvarníci. Hlavním mottem dnešní bohoslužby v tomto netradičním protředí byl Den díkůvzdání, kterým jsme chtěli našemu štědrému Pánu a Stvořiteli poděkovat za všechna požehnání, kterých se nám dostává.

Ráno se již v předstihu někteří bratři a sestry dostavili, aby dřevěnici podzimně vyzdobili. Na trámech stropu se vbrzku houpala jablíčka, hrušky, dýně a vinné ratolesti, i když jen dekorativní. Nově postavená kachlová kamna se zaplnila nejrůznějšími velmi lákavě vypadajícími výpěstky z našich zahrádek a dobrotami, které sestry vlastnoručně napekly a uvařily.

 

Chaloupka se zaplnila do posledního místečka. K naší radosti přijeli i naši sourozenci v Kristu z Kateřinic. Tak jako tradičně, chválili jsme Pána písněmi a poté se zamýšleli nad úkolem sobotní školy s Petrem Kimlerem. Téma bylo „Chlubit se křížem“. Kristův kříž přináší do života věřícího člověka radikální změnu. Kříž nás vyzývá k tomu, abychom přehodnotili svůj pohled na sebe, ale i to, jaký vztah máme k světu. Svět – současná doba a vše, co s sebou přináší – stojí v opozici vůči Bohu. Pokud jsme však zemřeli s Kristem, svět nad námi už nemá tu zotročující moc, jakou měl kdysi. Starý život, kterým jsme žili, skončil.

Sobotní školku dětí dnes vedl Petr Chára. A protože sluníčko krásně svítilo, sešli se všichni na zahradě za dřevěnicí. Děti si povídaly o obyvatelích bývalé chaloupky a podívat se šly i do přilehlého muzea.

Po sobotní škole nám Jindra Kimler připoměl svátek Jom Kipur, který připadá právě na dnešní den. Potom už jsme si pochutnali na dýňové polévce a řadě jiných dobrot, a všechno bylo opravdu výborné. Abychom se z přemíry jídla nezakulatili, vyrazili jsme na procházku do krásného okolí Trojanovic.

 

Osvěženi příjemným podzimním vzduchem a družnými rozhovory sešli jsme se opět v dřevěnici, abychom si vyslechli slovíčko před kázáním Ivy Burešové o faráři Jeanu-Baptistovi Maria Vianney, který působil ve vesničce Ars ve Francii v době po francouzské revoluci a svým příkladem života s Bohem dokázal proměnit ateistickou oblast v křesťanskou a ovlivnit i neskutečné množství lidí z Evropy i Ameriky.

 

V následujícím kázání Pavla Kostečky jsme se zamýšleli nad desátky. Přepis kázání najdete v archivu. A už nastal ten správný okamžik na děkovné modlitby našemu Stvořiteli. Důvodů je nespočet.

Ukončení našich dnů díkůvzdání patří vždy tombole. Letos se sešlo více dárků, než bylo účastníků, takže Stázinka měla opravdu hodně práce s výběrem výherních čísel. Všichni byli spokojení, rozveselení, ale protože den už se pomalu přehoupl v příjemný podvečer, dojedli jsme zbytky dobrot, rozloučili se a pomalu jsme se rozjeli do svých domovů. Tak zase za rok !