Na co se naše děti těší během roku nejvíce? Na sladký čas prázdnin, kdy nemusí chodit do školy, plnit úkoly, ale mohou vyrazit na s kamarády na tábory, s rodiči na dovolenou, k babičce, případně jen tak lenošit doma. Ten báječný čas nastal. Všichni si potřebujeme odpočinout, i my rodiče. A tak některé rodiny nelenily a s prvním okamžikem prázdnin vyrazili do nejrůznějších dovolenkových resortů. Kéž všichni prožijí radostné chvíle, kéž je Pán chrání na jejich cestách, a všichni se v pořádku se navrátí zpět.

Poslední úkol tohoto čtvrtletí s námi probral Franta Tomanec. On byl asi jediný, kdo uvítal dovolenými způsobené prořídnutí našich řad, protože rád diskutuje v menších skupinkách. Tématem bylo „Obrazy konce“. Podívali jsme se na obrazy, které nám mohou pomohly objasnit naše chápání událostí času konce. Tentokrát jsme se inspirovali misí Jonáše v Ninive, pádem Babylóna a vzestupem perského krále Kýra, který osvobodil Boží lid a umožnil mu vrátit se do zaslíbené země.

Stejně jako Jonáš, který měl za úkol jít do Ninive a zvěstoval lidu pokání, i my máme toto poslání. Jonášova mise měla úspěch, celé město se kálo a prorokovaná záhuba byla na čas odvrácena. Také v našem světě někteří uposlechnou výzvy, ale někteří ne. Rozhodnutí a skutky každého z nás určí, na jaké straně se ocitneme, když proběhnou události předpovězené proroky.

Nakonec bylo Ninive stejně pokořeno. V té době zažívalo město Babylon velký rozmach. Král Nebúkadnesar, který ctil Boha, zemřel a na jeho místo nastoupil Belšasar. Podobně jako když Nebúkadnesar vztyčil zlatou sochu, i Belšasar otevřeně popíral to, co předpověděl Danielův Bůh. Belšasar se snažil zdůraznit, že je to on, kdo vládne nad Hospodinem, který předpověděl jejich zánik. Měl dostatek poznání pravdy. Belšasarovým největším problémem bylo jeho pyšné srdce. V posledních dnech, kdy ve světě vypukne poslední krize, dostanou všichni lidé příležitost poznat pravdu. O tom, na kterou stranu se postaví, rozhodne jejich srdce.

Jednou ze silných stránek Babylónu byla řeka Eufrat, která tekla pod hradbami a poskytovala tak městu neomezené zásoby vody a ochranu před nechtěnými návštěvníky. Tato přednost se však stala také jeho největší slabostí. Babyloňané uchlácholeni pocitem bezpečí nepoznali, že po odvedení toku řeky jinam do města vnikli dobyvatelé a město zničili. Podobně jako při pádu starověkého města, i novodobý Babylón zaskočí náhlé zjevení Krista. Nemuselo by tomu tak být. Svět nebude zaskočen primárně proto, že neví, co Bůh předpověděl. Svět bude překvapen zejména proto, že se rozhodl nevěřit tomu, co Bůh řekl, že se stane.

Když Kýros vyplenil město Babylón, skončily roky zajetí Božího lidu. Zatímco Kýros zorganizoval přestavbu pozemského chrámu, Ježíš zahájil svou službu v nebeské svatyni, která vyvrcholí jeho slavným návratem a naším vysvobozením.

V přestávce mezi sobotní školou a kázáním máme zvyk se občerstvit. Dnes jsme se měli obzvlášť dobře, protože manželé Chárovi slaví 5.výročí svatby. Takže všichni přítomní byli pohoštěni kouskem dortu.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil bratr Tomáš Kupčík ze sboru Frenštát. Zaskočil tak za nemocnou Blanku Novotnou. Jeho promluva se týkala pomoci člověka člověku. Co o tomto tématu říká Bible?

  1. Pomoc dávat

Mat 22, 34.-40.

Bůh nás provází na každém kroku, za vším je možno vidět Pána, i za drobnostmi.

Miluj svého bližního jako sám sebe – poslušnost k Bohu se neprojevuje formalitami, ale vztahem k druhým

Gal 6, 2- nejde jen o to, co cítíme, ale také co aktivně vykonáváme.

Luk 10, 30.-37. – typický příběh o pomoci druhému, pomoc potřebnému. Nemáme pomáhat jen těm, kdo jsou nám sympatičtí, ale i těm,  kdo nejsou našemu srdci nejbližší a musíme překročit komfortní zónu. Jde o ochotu milovat a pomáhat.

Láska není o tom, co říkáme, ale co děláme.

Mat 25, 35.-40. – cokoliv jsme učinili potřebnému, učinili jsme to Bohu. Pomoc druhým není jen akt pomoci, ale duchovní naplnění lásky k Ježíši. Cítíme více jeho blízkost.

Přísl 11, 25. – pomáhat druhým nám pomáhá růst,  obohacujeme sami sebe. Soucit a empatie se prohlubují. Pomoc námi poskytnutá se nám jednak vrátí, a  jednak se odprostíme od svých problémů a starostí, a zažijeme pocit  prospěšnosti, ke svým problémům se můžeme vrátit „odpočinuti“. Pomocí druhým neztrácíme, jen získáváme.

Pomáhat druhým je klíčovým projevem lásky, klíčovou hodnotou křesťanského života. Pomoc musí být nezištná.

  1. Pomoc přijímat

Bible říká, že přijímat pomoc není o nic méně důležité. Pro někoho to může být obtížnější. Není to ale slabost nebo neschopnost. Nejsme stvořeni jako jednotlivci, potřebujeme Boha i lidi kolem sebe.

Fil 4, 14.-19. – apoštol vyjadřuje vděčnost za pomoc. Dokázal ji přijmout, přijímání pomoci je součástí Božího plánu. Dáváme prostor Bohu, aby jednal skrze jejich lásku a štědrost.

Mat 27, 32. – Šimona k pomoci donutili, ale možná to tak úplně nebylo. Ježíš mohl pomoc odmítnout. Každý má nějaké zásadní úkoly podle našeho pohledu. Ježíš je v situaci, že probíhá to, proč na Zemi přišel. Je to zásadní událost, jeho největší úkol. Ale přesto neřekne – ne, já to udělám sám. Nechá si pomoci od někoho jiného. Je na nás, jestli pomoc přijmeme, je to pomoc od Boha.

Kaz 4, 9.10. – přijímání pomoci je důležité k budování vztahu, dáváme druhým možnost naplňovat Boží lásku. Posilujeme vzájemnou důvěru a učíme se pokoře.

Přísl 3, 5.6. – přijímání pomoci je projevem důvěry v Boha. Věříme, že on jedná prostřednictvím lidí okolo nás. Posílá nám lidi, kteří nám chtějí pomáhat.

  1. O pomoc požádat

Všichni se modlíme, děkujeme,  prosíme, mimo jiné také o pomoc. Nejen Boha musíme umět žádat. Požádat člověka nám přijde těžší. Máme pocit, že nás to ohrožuje, že je to znakem slabosti. Ale je to projev hluboké důvěry k Bohu i k lidem.

Neh 2, 4.5. – Nehemiáš nabude odvahu k tomu, že požádal krále o pomoc. S modlitbou se obrátil na krále. Projevil důvěru v Boha, že skrze lidi může věc dostat.

Řím 15, 30.-32. – Pavel má potřebu, aby se ostatní za něho modlili. Je to velmi důležité. Posiluje to vztah s Bohem a buduje společenství.

Mat 7, 7. – pomoc může být způsobem, jak Bůh odpovídá na naše prosby.

1 Jan 4, 18. – Opravdová láska vyhání strach.

Žádost o pomoc je krok víry. Nemusí přijít pomoc, ale už to požádání je důležité. Učí nás překonávat pýchy, otevírat se božímu působení, posiluje vztahy.