Archiv pro Březen, 2017

Jaro s sebou přineslo do sborečku virozu, která postihla velkou část členů. Kéž jim dá Pán brzké uzdravení. Myslíme na všechny. Naše řady dnes doplnili manželé Zelenkovi z Jeseníku.

Poslední část sobotních úkolů má název Dílo Ducha svatého a jejím studiem nás provedl Petr Chára.

„Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.“ Ř 15,13.

Když Ježíš oznámil svým učedníkům, že odejde ke svému Otci, zaslíbil jim, že pošle Ducha svatého. Nazval ho „Přímluvcem“, „Ochráncem“, „Zastáncem“, „Utěšitelem“. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.

Ježíš Ducha neposílá, aby nás odsoudil nebo zavrhl. Přichází, aby nám pomohl vidět, jak zásadně potřebujeme Boží milost. Pokud k druhým přistupujeme my, abychom ukazovali na jejich hříchy či selhání, pak děláme něco, k čemu nás Ježíš nepovolal. My máme nést svědectví o Ježíšově vykupitelské moci, ne abychom odsuzovali druhé za jejich chyby. Skutečnou podstatou hříchu je to, že nevěříme v Ježíše. Jen Duch svatý může otevřít naše srdce a mysl, abychom viděli, jak velmi potřebujeme činit pokání a přijmout záchranu.

Neobrácení lidé mají pocit, že vnějšně vyjádřená mravnost je dostatečná. Avšak naše skutky poslušnosti nás před Bohem nemohou ospravedlnit. Jen Ježíšova spravedlnost je dostatečná. Můžeme žít, protože Ježíš žije v nás.

Duch svatý ukáže světu, v čem je soud. Satan ví, že díky Ježíšově smrti na kříži byl definitivně poražen. Ve své zatvrzelosti a nenávisti však nadále bojuje a snaží se uškodit co největšímu počtu lidí. Jsme povoláni k trpělivosti a bdělosti. To nejlepší, co můžeme udělat, je složit u Boha všechny své starosti, protože On se o nás postará. 

Duch svatý nám svědčí o tom, že patříme Kristu a jsme spolu s ním Božími dědici. Ta samá moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých, je aktivní i v našem životě. Když jsme slyšeli evangelium o spasení a vírou ho přijali, v Kristu jsme byli zapečetěni Duchem svatým, kterého jsme dostali jako záruku našeho dědictví. Duch svatý rozlévá do našich srdcí Boží lásku. Ta je důvodem a základem naší naděje. Naděje nás inspiruje a dává sílu. Základem naší naděje je Ježíšova oběť na kříži.

Duch svatý:

• spolupracuje s Bohem Otcem i Synem na dovršení našeho spasení
• probouzí nás z naší duchovní smrti
• vede k uvědomění si naší hříšnosti
• rozněcuje v nás touhu po změne a vede nás k Ježíši Kristu
• dává nám jistotu spasení
• proměňuje náš charakter
• pomáhá nám naplňovat Boží vůli a aktivně se zapojit do misie
• stojí za vznikem psaného Božího slova

Duch svatý je největším darem, který mohl Kristus od Otce získat pro povznesení svého lidu.

Větší část mládeže se dnes zúčastnila Jarního tání ve Žlutavě. Zbytek spolu s Ivou Burešovovu studoval příchod Ezdráše do Jeruzaléma za účelem obnovení služby v nově vybudovaném chrámu. Přítomné slečny se zamýšlely nad službou, kterou konají členové našeho sboru.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh z 19.století o dvou mužích, kteří byli při své cestě okradeni o peníze i oblečení, ale protože věřili v to, že se o ně Otec Bůh postará, svou cestu nakonec dokončili s mnohem větším obnosem, než měli na začátku.

Kázáním nám dnes posloužila Anička Petrovičová. Zamýšlela se nad naší vírou. Přepis najdete v archivu.

Dnešní shromáždění bylo zakončeno trochu netradičně. Přítomným bratrům bylo Soňou Mročkovou vysvětleno, jaké jsou zásady etikety vzhledem k oblékání. Zúčastnila se školení známého spisovatele, novináře, moderátora Ladislava Špačka. Informace byly velmi zajímavé i pro přítomné dámy. Musíme přece vědět, jak oblékat své milé muže. Ten nejpotřebnější 😀 dostal zapůjčenu knihu od zmíněného autora s vlastnoručním podpisem k nastudování. Těšíme se, jak se znalosti etikety projeví v jeho vzhledu.

Na cestě do sborečku nás dnes doprovázel mírný deštík, který jistě zapříčiní velmi rychlé zazelenání se luk i stromů. Co naplat – od příchodu jara nás dělí jen pár dnů.

Zahájení dnešní sobotní školy se ujal místo nemocného Petra Kimlera druhý  Petr – Chára. Úkolem nás provedla Květa Tyšerová. Téma bylo trošku chmurné – Zarmucování a odmítání Duha svatého.

V Písmu je několikrát zmiňován hřích proti Duchu svatému. Vzdorování Bohu a Jeho plánu nakonec vyústilo v odmítnutí Krista. Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti se schopností činit morální rozhodnutí. Svoboda je svatý a drahý dar, který obdržel každý z nás. Jsme nejen zodpovědni za svá rozhodnutí, ale máme i společnou zodpovědnost jeden za druhého.

Pokud se rozhodneme odporovat Božímu slovu, odporujeme i Duchu svatému. Duch svatý je osoba, prožívá zármutek i bolest. Duch svatý nám otvírá oči, abychom si uvědomili obludnost hříchu ve svém životě. Vede nás k Ježíši, který odpouští naše hříchy. Posvěcuje nás, raduje se, když se podřídíme Bohu a naše smýšlení, mluvení i jednání jsou čisté a svaté. Po našem obrácení by se naše životy měly vyznačovat dobrotou, milosrdenstvím, trpělivostí a odpuštěním vůči ostatním lidem. Naše životy se stávají pro Boha potěšením.

Naše evangelizační úsilí nemůžeme oddělovat od našeho etického jednání. Bohu mimořádně záleží na tom, jaké máme vztahy k ostatním a v církvi. Církev je chrámem Ducha svatého. V církvi – Kristově těle – se navzájem přijímáme, respektujeme a pomáháme si.

Působení Ducha svatého můžeme přirovnat k ohni, který je možno uhasit tím, že pohrdáme Božím slovem, prorockými dary. Ježíš řekl, že rouhání proti Duchu svatému nemá odpuštění na věky. Co je tím myšleno? Rouhání proti Duchu svatému musíme vnímat jako záměrné a vytrvalé odmítání Ježíšova spasení. Pokud lidské srdce zaujme nepřátelský postoj vůči Bohu a vědomě odmítá uznat Ježíše Krista za svého Pána, tak se takové srdce zatvrdí a není schopné přijmout svědectví Ducha svatého o Boží zachraňující oběti v Ježíši Kristu. Takový hřích není možné odpustit – ne proto, že by byl Bůh slabý nebo že by nechtěl odpustit, ale proto, že takový člověk není schopen rozpoznat svůj hřích.

Pokud se lidé se strachem ptají, zda se náhodou nedopustili neodpustitelného hříchu, pravděpodobně tomu tak není. Pokud by se totiž dopustili, ničím takovým by se nezabývali. Jejich obavy ukazují, že jsou stále otevřeni působení Ducha svatého.

Sobotní školu dětí vedla Zdeňka Pimková a protože dnešní den slavíme památku Večeře Páně, děti se soustředily hlavně na nácvik písní k této příležitosti.

Ve slovíčku před kázáním nám Iva Burešová připomněla úžasnou Boží lásku, kterou jsme byli všichni zachráněni z hříchu a smrti. Nezapomínejme Bohu děkovat, velebit Ho a chválit, třeba i krásnou písničkou, tak jako naši mládežníci.

Dnešní sváteční bohoslužba byla korunována památkou Večeře Páně. Kázáním, a následně vysluhováním Večeře nám posloužil kazatel Jaroslav Šlosárek. Na nezbytné mytí nohou, při kterém jsme si připomínali neskutečnou pokoru našeho Pána, nás doprovázel zvuk trubky Ondráška Kimlera. Poté zazpíval sbor píseň za hudebního doprovodu mládeže. Při přijímání chleba a vína jsme cítili velikou milost, kterou nám Pán uděluje, jeho neskutečnou lásku a milosrdenství. Shromáždění přijalo z rukou kazatele požehnání a pak už následovalo družné povídání všech přítomných. Dokonce jsme přivítali milou návštěvu – syna Květy Tyšerové Ondru s manželkou, kteří přijeli u příležitosti maminčiných narozenin a potěšili nás na chvíli svou přítomností.

Bůh vám žehnej po všechny dny následujícího týdne.

Je to k nevíře, ale je to tak. Náš bratr Bohumil Mroček se dožívá významného jubilea a my jsme se dnes sešli ve Vitalitě, abychom mu při této příležitosti poblahopřáli a pomohli mu sníst úžasné dobroty, které nám jeho žena Soňa připravila 🙂 .

Oslava byla ohlášena „ve valašském stylu“ a ihned po příchodu do jídelny nás vzhled Miloše přesvědčil, že je tomu skutečně tak. Výrazný klobouk a hůl nás nenechaly na pochybách, odkud tento švarný bratr pochází.

Přípitek pronesl Petr Chára. Hlasité „živijóóó“ bylo završeno cinkáním skleniček s nealko šampaňským. Po nezbytné modlitbě a poděkování našemu Pánu za našeho bratra Bohumila i naše setkání jsme se už nedočkavě vrhli na pečená krůtí stehna s báječným červeným zelím a několika druhy knedlíků. Soňa si v tu chvíli získala sympatie všech přítomných.

V dalším okamžiku už nic nebránilo tomu, abychom oslavenci popřáli Boží požehnání do dalších let a předali dary. Jejich množství svědčí o tom, jak moc máme Miloše rádi.

Velkým překvapením byla píseň zazpívaná dětmi, Frantou, Ivou a Jarkou složená jen a pouze pro Miloška. Mapovala jeho dosavadní cestu životem a podle smíchu přítomných byla asi pravdivá 😆 .

Následující kávička a úžasný zákusek Royal příjemně navodil čas pro přátelské povídání a sdílení se. Nechybělo ani zpívání písniček mezi obloženými studenými mísami. Všichni jsme se těšili hlavně na prezentaci fotografií z Milošova dětství a mládí.

Ti, kteří vydrželi až do konce, se dočkali zlatého hřebu večera – tanečního sóla oslavence a jeho milé ženy.

Takže milý Miloši – do další šedesátky mnoho Božího požehnání !!!

Při příchodu do sboru se dnes mnozí zarazili – něco je jinak. Naši krásně opravenou modlitebnu už nezakrývají přerostlé túje a díky šikovným rukám Pavla Pimka už z dáli můžeme obdivovat, jak budova prokoukla.  Děkujeme.

Podle výrazu učitele sobotní školy Pavla by se dalo soudit, že dnesní téma s názvem „Duch svatý, Boží slovo a modlitba“ bylo opravdu zapeklité. Ale nebylo tomu tak. Bratři a sestry se ho zhostili přímo bravurně.

Skutečná duchovnost a modlitba spolu úzce souvisí. Nikdo nemůže tvrdit, že žije duchovním životem, pokud se aktivně nemodlí.

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. J 15,7.

Občas se naše modlitby soustřeďují na to, co bychom chtěli sami, spíše než na hledání Boží vůle. Modlitba, která je Bohu příjemná, má však jiné zaměření. Když Bůh přichází do našeho života, chceme konat jeho vůli a začneme k modlitbě přistupovat z jiné perspektivy. Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Není třeba, abychom Bohu o sobě vyprávěli, On o nás všechno ví. Modlitba nám pomáhá lépe se s ním seznamovat a plněji jej přijímat. Modlitba nepřivádí Boha blíže k nám, ale nás přibližuje Bohu.

V modlitbě přicházíme k Bohu a hledáme u něj podporu a pomoc. Můžeme žádat o cokoliv. Žádná naše prosba pro něho není malá nebo nedůležitá. Existují však podmínky, které musíme splnit, abychom mohli dostat to, o co prosíme. Pokud nejsme ochotni se plně Bohu podřídit a pokud nám v modlitbě jde jen o naše sobecká a hříšná přání, Bůh naše modlitby nevyslyší.

Důležitým aspektem modlitby je víra v to, že Bůh nejen může odpovědět, ale že tato odpověď bude podle jeho vůle. Pokud prožíváme pochybnosti o tom, že Bůh splní svá zaslíbení, nemůže nám je naplnit. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Prostřednictvím Ducha svatého Bůh vede naše srdce k tomu, abychom důvěřovali Jeho slovu a prostřednictvím víry mohli přijmout Boží dary.

Za naplnění modliteb děkujme dříve, než se tak stane. Když se v modlitbě odvoláváme na Boží zaslíbení a děkujeme mu, tak už v té chvíli vlastníme zaslíbený dar.

V nebezpečné době, v níž žijeme, je jedna prosba zvlášť důležitá. Je to prosba o Ducha svatého. K tomuto daru už nelze nic přidat. Je to největší dar, jaký nám může Bůh dát. Často na něj ale nejsme připraveni. Nejprve potřebujeme činit pokání a plně podřídit své životy Ježíši. Dar Ducha svatého dostáváme, aby v našem životě byl oslaven Ježíš, abychom odráželi jeho charakter a mohli tak sloužit druhým a budovat tělo Kristovo.

V sobotní školce mládežníci věnovali část dopoledne nácviku …. ale ne, neprozradíme čeho. To je překvapení na odpolední oslavu bratra Miloše Mročka 🙂 .

Po slovíčku před kázáním sestry Ivy Burešové o příhodě, která se stala v mládí Albertu Einsteinovi, který řešil se svým profesorem existenci zla, nám mládež zazpívala písničku k oslavě našeho Pána.

Kázáním nám posloužil dnešní oslavenec Milošek Mroček a téma nás zavedlo do řecké Tesaloniky do prvního sboru, který zde založil apoštol Pavel. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Po ukončení dopolední bohoslužby jsme využili čas k nacvičení písně na památku Večeře Páně, která nás čeká příští sobotu, a poté už jsme se přesunuli do Vitality, protože náš milý Miloš slaví krásné kulatiny.

Beseda Adraklubu zdraví tentokrát zamířila na nejistý led. Spiritualita, jako taková, byla v našich zeměpisných šířkách po dlouhá desetiletí vnímána jako něco nepatřičného a na věčné časy překonaného. Pavel Kostečka, expert na genetiku, absolvent teologického semináře a současný pastýř valašských adventistických sborů se pokusil poukázat nejen na její nesporné klady, ale i rizika, která může méně opatrným přinášet. Nezaměřil se na duchovnost jako takovou, ale všímal si takřka výhradně spirituality křesťanské. Mezi přínosy zařadil takové fenomény, jako jsou například odpuštění, pokoj v nepokoji, naději na „život po životě“ a další. Neopomněl samozřejmě upozornit na existenci nejrůznějších sekt, jejichž praktiky mohu vést k nešťastným, někdy až fatálním koncům.

Nemalým překvapením se stalo pěvecké vystoupení sehraného tria Jarka-Iva-Franta. Nedvědovu „Černou knížku“, jakož i „Pole s bavlnou“ od kdysi populárních Plavců  si mohla zazpívat celá dvacítka zúčastněných. Naproti tomu duetu Jarky a Ivy „ Dávám ti, Pane, život nový“ naslouchala drtivá většina s otevřenými ústy. Podobně jako osobnímu vyznání Ivy, Pavla a „Švitorky“Jarky. Naznačili v něm rozdíl mezi časem svého tápání a údobím po nalezení spirituálního rozměru. Ve všech třech případech si plusové body připsala druhá varianta.