Při příchodu do sboru se dnes mnozí zarazili – něco je jinak. Naši krásně opravenou modlitebnu už nezakrývají přerostlé túje a díky šikovným rukám Pavla Pimka už z dáli můžeme obdivovat, jak budova prokoukla.  Děkujeme.

Podle výrazu učitele sobotní školy Pavla by se dalo soudit, že dnesní téma s názvem „Duch svatý, Boží slovo a modlitba“ bylo opravdu zapeklité. Ale nebylo tomu tak. Bratři a sestry se ho zhostili přímo bravurně.

Skutečná duchovnost a modlitba spolu úzce souvisí. Nikdo nemůže tvrdit, že žije duchovním životem, pokud se aktivně nemodlí.

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. J 15,7.

Občas se naše modlitby soustřeďují na to, co bychom chtěli sami, spíše než na hledání Boží vůle. Modlitba, která je Bohu příjemná, má však jiné zaměření. Když Bůh přichází do našeho života, chceme konat jeho vůli a začneme k modlitbě přistupovat z jiné perspektivy. Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Není třeba, abychom Bohu o sobě vyprávěli, On o nás všechno ví. Modlitba nám pomáhá lépe se s ním seznamovat a plněji jej přijímat. Modlitba nepřivádí Boha blíže k nám, ale nás přibližuje Bohu.

V modlitbě přicházíme k Bohu a hledáme u něj podporu a pomoc. Můžeme žádat o cokoliv. Žádná naše prosba pro něho není malá nebo nedůležitá. Existují však podmínky, které musíme splnit, abychom mohli dostat to, o co prosíme. Pokud nejsme ochotni se plně Bohu podřídit a pokud nám v modlitbě jde jen o naše sobecká a hříšná přání, Bůh naše modlitby nevyslyší.

Důležitým aspektem modlitby je víra v to, že Bůh nejen může odpovědět, ale že tato odpověď bude podle jeho vůle. Pokud prožíváme pochybnosti o tom, že Bůh splní svá zaslíbení, nemůže nám je naplnit. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Prostřednictvím Ducha svatého Bůh vede naše srdce k tomu, abychom důvěřovali Jeho slovu a prostřednictvím víry mohli přijmout Boží dary.

Za naplnění modliteb děkujme dříve, než se tak stane. Když se v modlitbě odvoláváme na Boží zaslíbení a děkujeme mu, tak už v té chvíli vlastníme zaslíbený dar.

V nebezpečné době, v níž žijeme, je jedna prosba zvlášť důležitá. Je to prosba o Ducha svatého. K tomuto daru už nelze nic přidat. Je to největší dar, jaký nám může Bůh dát. Často na něj ale nejsme připraveni. Nejprve potřebujeme činit pokání a plně podřídit své životy Ježíši. Dar Ducha svatého dostáváme, aby v našem životě byl oslaven Ježíš, abychom odráželi jeho charakter a mohli tak sloužit druhým a budovat tělo Kristovo.

V sobotní školce mládežníci věnovali část dopoledne nácviku …. ale ne, neprozradíme čeho. To je překvapení na odpolední oslavu bratra Miloše Mročka 🙂 .

Po slovíčku před kázáním sestry Ivy Burešové o příhodě, která se stala v mládí Albertu Einsteinovi, který řešil se svým profesorem existenci zla, nám mládež zazpívala písničku k oslavě našeho Pána.

Kázáním nám posloužil dnešní oslavenec Milošek Mroček a téma nás zavedlo do řecké Tesaloniky do prvního sboru, který zde založil apoštol Pavel. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Po ukončení dopolední bohoslužby jsme využili čas k nacvičení písně na památku Večeře Páně, která nás čeká příští sobotu, a poté už jsme se přesunuli do Vitality, protože náš milý Miloš slaví krásné kulatiny.