Archiv pro Prosinec, 2017

K naší modlitebně dnes mířily postavy obtěžkané nejroztodivnějšími hudebními nástroji. Zdá se, že se něco chystá. Je to tak. Naše mládež se nenápadně připravuje na malé vystoupení, kterým chce zpříjemnit bratrům a sestrám vstup do nového roku.

Sobotní školou nás dnes vedl ostřílený učitel Petr Chára. Téma navazovalo na to minulé – „Vyvoleni z milosti“.

Bůh ve své lásce touží, aby byly všechny jeho děti zachráněny. Žádná skupina není hromadně vyloučena z možnosti spasení. Milost nemůže dostat nikdo na základě své národnosti, původu nebo svých skutků, ale jen na základě víry, že za něj Ježíš zemřel. Všichni, kteří spoléhají na sebe – ať už na své dobré skutky, zdravou výživu, přísné zachovávání soboty nebo to, co už přestali dělat – se dostávají do pasti zákonictví, i když to vše dělají s tím nejlepším úmyslem.

Prvními křesťany byli právě Židé. Byla to například velká skupina lidí, kteří uvěřili o Letnicích. Apoštol PAvel potřeboval zvláštní vidění od Boha, aby dokázal připustit, že i pohané mají stejnou monost přijmout Boží milost. Bůh však nezavrhl svůj lid. Zůstal kořen a kmen a na tento strom byli naroubováni pohané, kteří uvěřili. To, co se stalo Židům, kteří nepřijali Krista, hrozí i všem ostatním lidem. Spasení je dar, ale my ho můžeme odmítnout – a dokonce o něho přijít i poté, co jsme ho už přijali.

Pojem „plný počet pohanů“ pznačuje dobu, kdy celý svět uslyší poselství evangelia. V té době bude Ježíš za dveřmi a mnozí Židé přijmou Krista. Na světě je mnoho Židů, kterým má být přineseno světlo přítomné pravdy. Není pochyb o tom, že kdyby se křesťanská církev zachovala vůči Židům v dějinách jinak, mnohem více z nich by Krista přijalo jako Mesiáše. Velké odpadnutí v prvních staletích po Kristu a silné pohanské vlivy působiící na křesťanství určitě cestu Židům k Mesiáši neusnadnilo.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové byl pravdivý příběh o jednom oslovi v pracovním táboře jedné nesvobodné země, který spolu s adventistou nosil každý pátek tolik vody vězňům, aby měli až do neděle dostatek a aby mohl mít adventista volnou sobotu. Na svůj zeřim si tak zvykl, že i když s ním po letech měl pracovat jiný muž, osel stále „zachovával“ sobotu. Kéž bychom i my svým sobotním chováním svědčili o naší víře.

Slovíčko bylo korunováno pěveckým vystoupením mládeže, které se nám velmi líbilo.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil Milan Kubičík a přepis jeho kázání najdete v archivu.

Pomalu a nenápadně se nám blíží konec dalšího roku. Opět si uvědomujeme, jak moc ten čas letí. A hlavně – jak moc je nám žehnáno naším Pánem a Stvořitelem. Nejen za to jsme mu přišli dnešní sobotu děkovat.

Sobotní školou nás provedl Pavel Kostečka. Otevřeli jsme opět List Římanům, tentokrát kapitolu 9. a zamýšleli se nad tématem s krásným názvem „Děti zaslíbení“. Apoštol Pavel se snaží poukázat na Boží právo určit, kdo bude patřit mezi ty, kteří budou „povoláni“. Bůh chtěl mít na zemi své „misionáře“, posly, kteří přinesou světlo evangelia do temnoty pohanství. Vyvolil proto izraelský národ a dal se mu poznat. Izraelci se měli stát příkladem, který by k Bohu přitahoval i ostatní národy. Měli okolnímu světu představovat Boží charakter. Názorná naučení obětní služby měla i ostatním národům poukazovat na Mesiáše, který je touží zachránit. Poselství o Bohu mělo překročit hranice Izraele a postupně naplnit tento svět. Bůh nabízí svou milost každému a chce, aby všichni lidé došli spásy. Pokud se zaslíbení věčného života v našem případě nestane realitou, bude to proto, že jsme se tak rozhodli my, ne Bůh. Ježíš zemřel za každého člověka. Pavel těžko snášel, že mnozí z jeho krajanů odmítli pozvání evangelia. Je zde však „zbytek“, který tvoří ti, jimž na tomto pozvání velmi záleží a přijali ho. Boží zaslíbení neselhala, selhal člověk. Pohané se setkali  s poselstvím evangelia a když pochopili jeho obrovskou hodnotu, s nadšením ho přijali. Bůh je prohlásil za spravedlivé, protože přijali Ježíše Krista jako zástupce za svůj hříšný život. Byl to čin víry. Problém Izraelců spočíval v tom, že někteří z nich odmítli přijmout Ježíše z Nazareta jako Bohem pozvaného Mesiáše. Nesplňoval totiž jejich představy a očekávání. Když přišel, otočili se k Němu zády.

V sobotní škole mládeže byl také probírán List Římanům s Ivou Burešovou. Ta měla pro nás také připraveno slovíčko před kázáním. Tentokrát nás upozornila na fenomén dnešní doby – mobilní telefon. Naše republika je na 12.místě na světě v počtu hodin strávených denně u mobilního telefonu, tabletu či počítače. Naši občané věnují denně této činnosti 7 hodin. Jak by vypadaly naše životy, kdybychom oněch 7 hodin denně prožili nad Písmem?

Sestra Jana Jančová nám zarecitovala krásnou báseň chválící našeho mocného Boha.

Kázáním nám dnes posloužil bratr Strouhal a zamýšlel se nad Večeří Páně, kterou nám následně vysluhoval. Přepis kázání opět najdete v archivu.

Podrobný popis ekumenického šlapání najdete na ZDE .

[Zobrazit jako prezentaci]

1 2 ... 4 ►

Prosinec naše silničáře opět zaskočil sněhovou nadílkou, ale my jsme se zaskočit nedali. V teplíčku naší zateplené modlitebny jsme se spolu s bratry a sestrami z Kateřinic sešli ke společenství s naším Pánem. Milou návštěvou nám dnes byl Luděk Svrček, všem místním dobře známá osobnost.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler, vedoucí sobotní školy. Tématem byla Svoboda v Kristu. Probírali jsme osmou kapitolu Listu Římanům, ve které Pavel mluví o svobodě a vítězství díky Ježíši Kristu.

Ten, kdo v životě odmítne Krista, nebude mít v žádném svém konání úspěch. Zůstane otrokem hříchu a nebude schopen kráčet lepší cestou. Pokud člověk Krista přijme, bezvýhradně mu důvěřuje a rozhodl se, že bude následovat Ježíšův způsob života. Jeho postavení se před Bohem změní. Ten, kdo měl být odsouzen za přestoupení zákona, je nyní díky spravedlnosti Ježíše Krista v Božích očích tak dokonalý, jako kdyby nikdy nezhřešil.

Zákon je dobrý, ale není schopen nás uchránit před odsouzením a smrtí, kterou přináší hřích. Na to potřebujeme Ježíše Krista. Díky tomu, že Bůh poslal Ježíše, můžeme i my naplnit požadavky zákona. Lidé, kteří se nechají ovládat svými přirozenými touhami, v konečném důsledku žijí v nepřátelství vůči Bohu. Bez Krista není možné zachovávat Boží zákon. Jejich každodenní chování je důkazem, že ačkoliv měli přístup k Božímu poselství, dopouštějí se hříchů. Naléhavě potřebují Mesiáše. Lidé se mohou rozhodnout, zda se nechají vést Božím Duchem nebo svými vlastními hříšnými sklony. Jedna cesta vede k věčnému životu, druhá k věčné smrti. Třetí možnost neexistuje.

„Duch otroctví je výsledkem našeho úsilí žít v souladu s náboženskými předpisy a plnit požadavky zákona vlastní silou. Jedinou nadějí na úspěch máme v případě, že uzavřeme stejnou smlouvu jako Abraham – smlouvu milosti skrze víru v Ježíše Krista.“

Sobotní školku mládeže vedl Pavel Pimek a mladí probírali také List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, co přinášíme do zaměstnání, rodiny, školy, sboru – zda vůbec něco, a co si chceme odnést. Nepřinášíme „džbány vody“ místo „džbánů vína“ v naději, že v celkovém množství vína se ta naše voda nepozná?

Kázáním nám posloužil Luděk Svrček a zamýšlelo se nad 1Král 19.kapitolou. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Dnešní sobotní bohoslužba měla i odpolední část. Využili jsme vzácné a nám tak milé návštěvy bratra Svrčka a po chutném občerstvení, které nám připravily naše sestry, jsme se zaposlouchali do jeho přednášky o historii protestantismu. Bratr nás ohromil svými znalostmi a zasvěceným výkladem. Není divu, že se nám ani po ukončení přednášky nechtělo domů a v hloučcích jsme dále diskutovali a sdíleli se.