Venkovní teploty při besedě bratra Slávka Vursta tak trochu korespondovaly s teplotami v místě, o kterém nám vyprávěl – v Grónsku. Po loňské úspěšné cestě na tento ostrov a následné besedě pro náš klub se vypravil bratr Vurst do Grónska znovu. Tentokrát ještě více na sever a s touhou setkat se s původními obyvateli a jejich kulturou a tradicemi nezkaženými civilizací.
 

Po úvodních informacích týkajících se geografie jsme se „seznámili“ s Erikem Rudým, objevitelem Grónska žijícím na konci 1.století. V té době byla ale země zelená, dokonce se zde pěstovala pšenice. Tehdy vzniklo jméno země Greenland. Po přeletu dopravním letadle z Kodaně do Illusaatissat musel náš přednášející pokračovat dále malými letadly a nakonec vrtulníkem, což je jediný způsob, jak se dostat na ostrov Uummannaq. Ostrov, městečko na něm i dominantní hora nesou stejný název. Uprostřed ostrova je jezero, ze kterého je vedena pitná voda pro místní obyvatele. Typické barevné dřevěné domečky postavené na kůlech jsou výsledkem snahy Dánské vlády o to, aby se místní měli stejně dobře, jako Dánové. Což mělo za následek sice zlepšení životní úrovně a zvýšení počtu obyvatel, ale také stahování obyvatel z odlehlejších lokalit, upouštění od tradic a podlehnutí vlivu civilizace. Celým ostrovem vede jen jedna silnice, a ta je asi 3km dlouhá. Aut zde tedy mnoho nepotkáte. Přesun zajišťuje místní doprava a taxíky. Ze všech stran dobře viditelná hora Uummannaq je ve své mohutnosti a hře barev a stínů velmi magická a tajemná. Místní mají velmi rádi fotbal, o čemž svědčí velké hřiště s umělým trávníkem pod horou a FC Malamuk. Veškerý společenský život se odehrává v přístavu, kde má každá rodina svou loď nutnou k rybaření – místnímu způsobu obživy. Církevní život zajišťuje dánská luteránská církev. Místní kroje se vyznačují tím, že ženy nenosí sukně, ale kalhoty a k nim vyšívané vysoké boty. Květinová výšivka, pro kterou v této věčně zmrzlé krajině určitě inspiraci nenajdete, pochází původně z vlčnovských krojů, které sem přinesli kdysi Moravští bratří. Našemu přednášejícímu se podařilo zúčastnit se svatby i pohřbu. Podnikl řadu vyjížděk na lodi za účelem vyfocení úžasných ledovců plujících okolo ostrova.
Svou touhu po shledání se s původní kulturou chtěl naplnit na odlehlém ostrůvku Saattut s asi 230 obyvateli. Ale ani zde neměl štěstí. Moderní technologie a civilizační vlivy zasáhly i tento malebný kout.
Nádherné fotografie nám umožnili pohled do krásného koutu naší planety a zapomenout chvíli na ruch, shon, přeplněné ulice a kilometry asfaltu, který nás obklopuje. Děkujeme za krásný prožitek.