Na cestě do sborečku nás dnes doprovázel mírný deštík, který jistě zapříčiní velmi rychlé zazelenání se luk i stromů. Co naplat – od příchodu jara nás dělí jen pár dnů.

Zahájení dnešní sobotní školy se ujal místo nemocného Petra Kimlera druhý  Petr – Chára. Úkolem nás provedla Květa Tyšerová. Téma bylo trošku chmurné – Zarmucování a odmítání Duha svatého.

V Písmu je několikrát zmiňován hřích proti Duchu svatému. Vzdorování Bohu a Jeho plánu nakonec vyústilo v odmítnutí Krista. Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti se schopností činit morální rozhodnutí. Svoboda je svatý a drahý dar, který obdržel každý z nás. Jsme nejen zodpovědni za svá rozhodnutí, ale máme i společnou zodpovědnost jeden za druhého.

Pokud se rozhodneme odporovat Božímu slovu, odporujeme i Duchu svatému. Duch svatý je osoba, prožívá zármutek i bolest. Duch svatý nám otvírá oči, abychom si uvědomili obludnost hříchu ve svém životě. Vede nás k Ježíši, který odpouští naše hříchy. Posvěcuje nás, raduje se, když se podřídíme Bohu a naše smýšlení, mluvení i jednání jsou čisté a svaté. Po našem obrácení by se naše životy měly vyznačovat dobrotou, milosrdenstvím, trpělivostí a odpuštěním vůči ostatním lidem. Naše životy se stávají pro Boha potěšením.

Naše evangelizační úsilí nemůžeme oddělovat od našeho etického jednání. Bohu mimořádně záleží na tom, jaké máme vztahy k ostatním a v církvi. Církev je chrámem Ducha svatého. V církvi – Kristově těle – se navzájem přijímáme, respektujeme a pomáháme si.

Působení Ducha svatého můžeme přirovnat k ohni, který je možno uhasit tím, že pohrdáme Božím slovem, prorockými dary. Ježíš řekl, že rouhání proti Duchu svatému nemá odpuštění na věky. Co je tím myšleno? Rouhání proti Duchu svatému musíme vnímat jako záměrné a vytrvalé odmítání Ježíšova spasení. Pokud lidské srdce zaujme nepřátelský postoj vůči Bohu a vědomě odmítá uznat Ježíše Krista za svého Pána, tak se takové srdce zatvrdí a není schopné přijmout svědectví Ducha svatého o Boží zachraňující oběti v Ježíši Kristu. Takový hřích není možné odpustit – ne proto, že by byl Bůh slabý nebo že by nechtěl odpustit, ale proto, že takový člověk není schopen rozpoznat svůj hřích.

Pokud se lidé se strachem ptají, zda se náhodou nedopustili neodpustitelného hříchu, pravděpodobně tomu tak není. Pokud by se totiž dopustili, ničím takovým by se nezabývali. Jejich obavy ukazují, že jsou stále otevřeni působení Ducha svatého.

Sobotní školu dětí vedla Zdeňka Pimková a protože dnešní den slavíme památku Večeře Páně, děti se soustředily hlavně na nácvik písní k této příležitosti.

Ve slovíčku před kázáním nám Iva Burešová připomněla úžasnou Boží lásku, kterou jsme byli všichni zachráněni z hříchu a smrti. Nezapomínejme Bohu děkovat, velebit Ho a chválit, třeba i krásnou písničkou, tak jako naši mládežníci.

Dnešní sváteční bohoslužba byla korunována památkou Večeře Páně. Kázáním, a následně vysluhováním Večeře nám posloužil kazatel Jaroslav Šlosárek. Na nezbytné mytí nohou, při kterém jsme si připomínali neskutečnou pokoru našeho Pána, nás doprovázel zvuk trubky Ondráška Kimlera. Poté zazpíval sbor píseň za hudebního doprovodu mládeže. Při přijímání chleba a vína jsme cítili velikou milost, kterou nám Pán uděluje, jeho neskutečnou lásku a milosrdenství. Shromáždění přijalo z rukou kazatele požehnání a pak už následovalo družné povídání všech přítomných. Dokonce jsme přivítali milou návštěvu – syna Květy Tyšerové Ondru s manželkou, kteří přijeli u příležitosti maminčiných narozenin a potěšili nás na chvíli svou přítomností.

Bůh vám žehnej po všechny dny následujícího týdne.