Houbaři se radují, turisté už méně. Právě nastoupivším podzimem nás provází svěží deštíky. Chrapot a nastuzení začínají útočit, ale přesto se modlitebna dnešního rána pěkně zaplnila. Obrovským překvapením pro nás byl návrat našeho kazatele Pavla Kostečky z daleké Bolívie a Peru, který dorazil přímo z letadla.

Sobotní školou s názvem Evangelium a církev nás provedl Petr Chára.

Lidé nejsou dokonalí. Ani nejodevzdanější křesťané nejsou imunní vůči chybám. Každý z nás se může dopustit přestoupení. Jak se chovat , když se bratr v církvi dopustí špatného jednání? Neměl by následovat trest, odsouzení ani vyloučení, ale náprava. Tak jako neopustíme spoluvěřícího, který spadl a zlomil si nohu, tak bychom se jako členové Kristova těla měli s láskou postarat o své bratry a sestry v Kristu, kteří na společné cestě do Božího království klopýtli a padli. Každý si musíme dát pozor také na sebe, abychom nepodlehli pokušení.

Jedním z největších nebezpečí, jaké křesťanovi hrozí, je právě pocit duchovní pýchy. Pýcha nás vede k myšlence, že jsme nějakým způsobem imunní vůči některému druhu hříchu. Musíme si však uvědomit, že všichni máme hříšnou přirozenost, která odporuje Bohu. Bez moci Božího Ducha, který nás „drží pod kontrolou“, bychom mohli podlehnout jakémukoliv hříchu.

Všichni křesťané mají svá břemena. U někoho je to břemeno pokušení a důsledků morálního selhání, pro někoho jiného tělesná nemoc, duševní porucha, rodinná krize, nezaměstnanost atd. Bůh nechce, aby každý z nás nesl své břemeno sám. Často jsme ochotni pomoci jiným, ale nechceme dovolit, aby jiní pomohli nám. Pavel odmítá tento postoj soběstačnosti jako lidskou pýchu. Bůh nás vyzývá, abychom nesli břemena druhých, protože naším prostřednictvím jim můžeme projevit svou útěchu. Pokud neseme břemena druhých, následujeme Ježíšův příklad. Morální zákon ve spojení s láskou hraje v životě křesťana důležitou roli. Jsou však břemena, která nemůže nést nikdo za nás – například břemeno špatného svědomí, utrpení a smrti. V těchto případech se musíme spolehnout jedině na Boží pomoc.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o našem vnímání reality – maličkosti, ba přímo malichernost považujeme za důležité, a důležité se nám jeví jako maličkosti. Na základě arabské pověsti o vzniku pouště jsme si uvědomili, že nepatrná zrnka písku, která se zdají nepodstatná, mohou ve větším množství vytvořit obrovskou poušť ničící vše živé. Stejně jako velké množství malicherností může zničit náš život.

Dnešní den byl významný i tím, že jsme mohli přivítat kazatele Petra Harasteje s manželkou, který nám posloužil kázáním a vysluhoval večeři Páně. V našich řadách nalezl i řadu známých z dob mládí a tak byl během přestávky zapředen nejeden velmi milý rozhovor. Přepis kázání najdete v archivu.

Ještě před samotnou památkou večeře Páně nám naše mládežnice zahrály skladbu Adama Michny z Otradovic, při které jsme si s radostí zazpívali a takto chválili našeho milého Stvořitele.

Připomínáme, že příští bohoslužba se bude konat v Trojanovicích od 10hod, kdy budeme slavit Den díkůvzdání.