Petr Hoff – Podzim

Zase nás podzim navštěvuje

a v dálce po obloze pluje

houf tažných ptáků – odlétá.

za sluncem letí do světa.

 

A nám, když chceme, láska pravá

svá křídla také darem dává

a srdce letí, domů se vrací,

Bůh naše je slunce, my tažní jsme ptáci.

 

Sobotní bohoslužbu jsme po obvyklé písni a modlitbě zahájili promítnutím prvního videa ze seriálu křesťanského portálu HopeTV.sk – Lineage, který popisuje vznik protestantismu. Poté jsme se již rozešli do tříd sobotní školy – dospěláci, mládež a děti.

Učitelem byl dnes Bohumil Mroček a probral s námi úkol s názvem Daleko od Boží slávy.  Apoštol Pavel nás usvědčuje, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu. Nezáleží na tom, jak se vidíme my nebo jak nás vidí lidé okolo. Důležité je, jak nás vidí Bůh. Pavel nám přináší dobrou zprávu o Kristu jako o Mesiáši. Kristus již přišel a kdo v něho věří, může být zachráněn. Věčnou záchranu nám totiž nezajistí naše dobré skutky ani poslušnost zákona, ale výlučně Ježíš a jeho dokonalá spravedlnost. Spravedlivý je tedy ten, kdo je ospravedlněn Boží milostí a toto ospravedlnění přijme vírou.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jsou v podstatě dobří. Srovnávají se s druhými a zdá se jim, že jsou na tom lépe. Vždy najdeme někoho, kdo je horší než my. To z nás však nedělá dobré lidi. Když se začneme porovnávat se svatým a spravedlivým Bohem, uvidíme vlastní bídu a sami sobě se zošklivíme. Hříšný člověk nemůže odrážet Boží obraz a jeho slávu. První krok, který musíme udělat, je uznat vlastní hříšnost a bezmocnost. K tomu nás vede Duch svatý. Výsledkem jeho působení je hluboká lítost.

Co mají společného židé a pohané ? Všichni jsme hříšní a všichni máme jedinou naději v Kristově milosti.

Často se stává, že vidíme hříchy druhých a poukazujeme na ně. Kritikou však vynášíme rozsudek nad sebou.

Boží dobrota nás chce k pokání „přivést“, ne „přinutit“. Bůh je úžasně trpělivý. Chce lidi přitáhnout svou láskou. Skutečné pokání, které vychází ze srdce, v nás automaticky probouzí touhu po změně života a vítězství nad hříchem, který jsme vyznali.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové hovořilo o dvou bratrech, kteří se kvůli malichernosti pohádali a přestali spolu mluvit. Starší bratr nechal tesařem postavit mezi jejich domy vysoký plot, ale tesař místo plotu postavil most. Bratři si odpustili a tesař odešel, protože musí postavit ještě mnoho mostů mezi námi, lidmi.

Kázáním nám dnes posloužila Blanka Novotná a zamýšlela se nad Božím chováním v případě, že nás ochromí strach tak moc, že selže naše víra. Přepis najdete v archivu.