Dnešní sobota patří k těm, na které se obzvláště těšíme. Slavit budeme památku Večeře Páně. Budeme se moci sklonit před naším Pánem a nechat se očistit od všeho, co nás v uplynulé období pošpinilo, co jsme nezvládli, čím jsme zhřešili. Náš dobrý Bůh s námi má díky své lásce neskutečnou trpělivost, a stále znovu a znovu nám dává šanci začít znovu.

Při studiu sobotních úkolů pokračujeme ve čtení knihy Jozue. Izraelské kmeny překročily Jordán a díky Boží milosti je jim dána úrodná země, kterou jim losem rozdělí právě Jozue. Úkol s názvem „Dědicové slibů“ nás provedla sestra Iva Chárová. Země, kterou Bůh zaslíbil Abrahámovým potomkům, nyní Izraelci dostávají. Sliby se naplnily. Jsme také my dědicové nějakého slibu? Bůh nám zaslíbil novou zemi, kde budeme žít s Ním v nekončící radosti. Tak jako kdysi daroval Adamovi a Evě zahradu Eden, daroval teď Izraelcům zemi Kenaan a nám daruje novou zemi. Ale stejně jako musí synové Izraele splnit podmínku, že budou milovat jen jednoho Boha, stejnou podmínku dostáváme i my. I přes velikou lásku k vyvolenému národu jim Bůh při nesplnění podmínky zemi odebral. Nám se může stát to samé. Země Kenaan byla ve vlastnictví Boha, jen on ji mohl lidu darovat, jen on o ní rozhoduje. Byla rozdělena losem, aby každý kmen, kromě Levi, měl své území, které mu bude patřit navždy. Bůh učil svůj lid tomu, že jsme si všichni rovni – stejně jako lidé světí sobotu, i země měla každých 7 let prožít „sobotu“. Lidé se měli spolehnout na svého Boha, že se o ně postará – o bohaté i chudé. Všichni otroci měli být propuštěni. Všechny pronajaté pozemky měly být před milostivým 50.rokem vráceny původním majitelům.

Více >

Více >

Dnešní návštěvníky bohoslužby provázel cestou štiplavý a chladivý vítr. Babí léto je s jistotou pryč a ohlašovaná sněhová nadílka je za dveřmi. Černé mraky už ji ohlašují.

V modlitebně ale bylo krásně teploučko a mohli jsme se po vyprošení Božího Ducha pustit do studia úkolu sobotní školy. Pokračovali jsme v probírání knihy Jozue a spolu s bratrem Chárou se zamýšleli nad „Velikány víry Jozuem a Kálebem“. Kdo může být nazván velikánem víry? Máme i dnes nějaké? Čím nám může pomoci příklad těchto dvou Bohu věrných mužů?

Říká se, že příklady táhnou. Dobré, ale často i ty zlé. Také dospělí potřebují vzory, zejména v duchovní oblasti. Jozue a Káleb jsou vzorem odvahy, houževnatosti a věrnosti Hospodinu.

Deset ostatních vyzvědačů vylíčilo zaslíbenou zemi jako nedobytnou. Káleb věřil, že s Boží pomocí si podrobí obrovité Anákovce.  Byl příkladem toho, co můžou dosáhnout lidé, kteří jsou plně oddaní Hospodinu.

Příběh Otniela a Aksy ukazuje, že další generace byla připravena pokračovat v naplňování Božího plánu s Izraelem.

Jozue si vybral skromné místo nedaleko Šíla, v blízkosti svatyně. Ukazuje to na Jozuovy skutečné priority.

Přemýšlení o životních příkladech hrdinů víry je důležité pro náš duchovní růst. Pohledem na Ježíše Krista se měníme.

Součástí naší povahy se stane přívětivost a láska. Káleb uvěřil Božímu zaslíbení, že Hospodin dá svému lidu do vlastnictví Kanaán. Trpělivě snášel putování po poušti a sdílel s lidem zklamání i tíhu viny. Máme sílu odolat tlaku okolí a odvahu ozvat se, když ostatní mlčí?

Ve světě dochází k probuzení mezi mladými. Unaveni sociálními sítěmi, neklidem a nejistotou ve světě hledají stabilitu a pokoj, a ve velkém hledají a následují Boha. Také v našem malém společenství jsme rádi, když se mladí zapojují do služby ve sboru. V duchu hesla „mládí vpřed“ 😊 nám dnes kázala Adélka Vráblová. Zamýšlela se nad rozdílem mezi „věřím v Boha“ a „důvěřuji Bohu“. Co je důležitější? A jak jsme na tom my? Audio záznam si můžete poslechnou pod odkazem „Kázání“.

Více >

Vždy máme velkou radost, když do sboru přijde někdo, koho jsme delší dobu neviděli. Dnes nás nesmírně potěšily sestry Hana a Alena Jančovy. Díky patří našemu dobrému Pánu a Spasiteli, že vedl jejich kroky do sborečku, ve kterém působily v době svého mládí. Bývalá mládež nám pěkně zapózovala pro fotografii. 

Více >

Více >

Dnešní sobotu končí Modlitební týden naší církve. Každý večer jsme se scházeli v domácnostech, abychom studovali společně přednášky s názvem „Ježíš se brzy vrátí“. Učení o druhém příchodu Ježíše Krista je jedním ze základních věroučných bodů naší církve. Ježíš dal svým následovníkům zaslíbení, že jim připraví místa a pak je vezme k sobě. Přednášky modlitebního týdne nabídly hlavní témata, která můžeme vyprávět lidem o Kristově druhém příchodu, aby Boží dílo na světě mohlo být dokončeno a my jsme mohli jít „domů“.

Úkolem sobotní školy „Nepřítel uvnitř“ nás provedla sestra Anna Petrovičová. Pokračovali jsme ve studiu knihy Jozue. Kdo je myšlen nepřítelem uvnitř? Je to satan, nějaký zrádce nebo naše vlastní nedokonalosti? Kdo byl nepřítelem uvnitř v knize Jozue?

Izraelci nedobili Aj kvůli Akanovu hříchu a důvěře ve vlastní síly. Skrytý hřích jednotlivce brání projevům Hospodinovy moci v celém společenství.  Bůh nechal viníkovi čas na přemýšlení, pokání a vyznání hříchu. Pak vylučovací metodou odhalil provinilce a očistil nevinné. I když se kruh uzavíral, Akan mlčel a doufal, že zůstane neodhalen. Akan slyšel, co bylo příčinou porážky. Přesto nevyznal svůj hřích. Mlčel do chvíle, dokud Boží prst neukázal na něj samotného. Až pak objasnil příčiny svého selhání, „viděl kořist, zatoužil po ní, vzal si ji a ukryl“.

Jednání jednoho člověka může ovlivnit osud mnohých. Rachab ukryla zvědy a zachránil sebe i rodinu. Akan skryl kořist a přinesl Izraelitům potíže, sobě a své rodině smrt. Napodruhé Hospodin vydal město taktickým postupem do rukou Izraelců.

Písmo objektivně popisuje vítězství i porážky Izraelců. Vítězství byla důkazem Božího přiznání, porážky by ukazovaly na Boží bezmoc.

Více >

Ukončení modlitebního týdne v sobotu 8.listopadu prožijeme spolu se sestrami a bratry sboru Kateřinice.

Sdílet se budeme u poledního agapé. Za příspěvek na společný stůl budeme rádi.

Začátek modlitebního setkání vždy v 18 hodin. 

Ne – Pimkovi

Po – Donovi

Út – Tyšerovi

St – Mročkovi

Čt – Chárovi

Pá – Kimlerovi ml.

První listopadový den předznamenává začátek modlitebního týdne. Přednášky mají název „Ježíš se brzy vrátí“. Věříte tomu? Sdílíte se o to s lidmi kolem sebe? Je před námi čas, kdy se chceme více než jindy společně modlit, přemýšlet a diskutovat o Ježíši, který je na cestě k nám. Chceme si připomenout, co o tom říká Bible, chceme společně sdílet tuto naději, pokládat si otázky, které díky ní máme. Vědomí Krista, který se brzy vrátí, si však nesmíme nechat jen pro sebe.

Úkolem sobotní školy „Hospodin bojuje za vás“ nás provedl Petr Chára.

Myšlenka „svatých válek“ byla a je těžko pochopitelná. Bohem „schválené války“ ale mají své podmínky i duchovní důsledky. Jak to, že náš Bůh, Bůh lásky, vedl Izrael k válkám? Měl v plánu genocidu, nebo ne? Jistě ne. Ač je v knize Jozue psáno o „úplném vyhubení“, není to myšleno doslova. Dále čteme, že řada Kananejců žila v zemi dále.

Proč se uchýlil Bůh k tak razantnímu řešení? Potřeboval půdu pro Izrael, nebo bylo důvodem něco jiného? Mnoho pohanských rituálů je založeno na zvrhlých sexuálních praktikách, které Bůh odsuzuje. Kananejci promarnili příležitost vzdát se jich. A příležitostí měli řadu. Izrael nestál u hranice země poprvé, jíž před 40 lety slyšeli Kananejci o Božích činech. Pověst o mocném Izraelském Bohu šla po celé zemi. U Jericha měli 6 dní na obrácení, a tak jako Bůh ušetřil Ninive, když se obrátilo, ušetřil by jistě i Jericho. Kananejci, kteří uznali Boží svrchovanost, mohli záhubě uniknout. Bůh dal hříšníkům čas milosti. Postupně se ale dostali do bodu, kdy už nebyla možná Boží shovívavost, a měli být vyhlazeni.

Více >

Dnešní zcela zaplněný malý sál knihovny dával tušit velmi kvalitního přednášejícího. Byl jím režisér, scénárista a kameraman ČT Jaroslav Jindra. Obsahem jeho besedy byla část Jižního Tichomoří zvaná Melanésie, část Oceánie na jihozápadě Tichého oceánu, severně a severovýchodně od Austrálie. Součástí Melanésie je několik ostrovů a skupin ostrovů. Náš přednášející nás zavedl na Papuu Novou Guineu, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu a Fidži.

Více >

Studium knihy Jozue nám přináší mnoho zajímavých myšlenek, které můžeme aplikovat do svých životů. I když čteme příběh starý mnoho staletí, Bůh jedná stále stejně, a stále stejně nás miluje.

Úkolem sobotní školy s názvem „Největší spor“ nás provedl starší sboru Pavel Pimek. Zde jsou nejdůležitější myšlenky úkolu.

Bohem přikázané války představují v Písmu obtížné téma.

Jozue pochopil identitu „Velitele Hospodinova zástupu“.

Jozue před ním na znak hluboké úcty padl na tvář.

Pozemské konflikty jsou neoddělitelně propojené s velkým sporem v nebi.

Války Izraelců vůči pohanům jsou důsledkem velkého konfliktu mezi dobrem a zlem.

Bůh aktivně bojuje proti hříchu a nebude ho věčně tolerovat.

Nakonec budou zničeni všichni lidé, kteří se nenapravitelně ztotožnili s hříchem.

„Hospodin bude bojovat za vás“ … a vy budete mlčky přihlížet.

Kdykoli Izraelci důvěřovali Bohu, nemuseli bojovat.

„Je mezi námi Hospodin, nebo není?“

Zhroucení hradeb Jericha bylo výsledkem Božího zázraku.

V jiných případech se museli aktivně zapojit do boje a čelit tvrdému odporu.

Postojem víry vůči Božím zaslíbením můžeme i my ovlivnit výsledky konfliktů.

Více >

Dnešní sobota byla především sobotou díků. Náš dobrý Pán žehná sborečku i každému z nás, proto jsme se rozhodli uspořádat bohoslužbu Díkuvzdání.

Dopolední čas jsme věnovali studiu úkolu sobotní školy. Provedla nás sestra Květa Tyšerová a zamýšleli jsme se nad „Památníky milosti“. K čemu slouží památníky? Mluvili jsme o přechodu Izraelců přes řeku Jordán a o tom, co se zde měli naučit.

Schrána a přípravy na přechod přes Jordán Izraeli připomněly, že nevstupují do Kenaanu podle vlastního uvážení a v čase, který si sami vybrali. Obsazení země bude úspěšné pouze tehdy, pokud budou respektovat Boží cestu a načasování. Bůh vstupuje do Kenaanu před Izraelci jako ten, kdo vede jeho obsazování. Ten, kdo jim dokázal zajistit přechod přes Jordán suchou nohou, měl i moc darovat jim jejich nový domov. Na rozdíl od pohanských božstev, která a rozdíl od pohanských božstev, která nemají moc spasit, Bůh Bible je aktivní, „živý Bůh“, jehož následovníci mu mohou důvěřovat a mohou očekávat jeho zásahy v jejich prospěch. Izraelci měli ze dna Jordánu vyzvednout kámen, každý podle svého kmene. Měly lidem pomáhat připomínat si Hospodinovy velké činy a hledat odpovědi na důležité otázky. Víru v Boha, který činí zázraky, lze udržet živou pouze tehdy, pokud každá generace znovu sama pro sebe objeví význam mocných Hospodinových činů. Vstup do Kenaanu je předobraz „odpočinku milosti“, do kterého křesťané vstupují prostřednictvím víry.

„Současný duchovní Izrael je ve větším nebezpečí, že zapomene na Boha a uchýlí se k modlářství, než v jakém byl jeho lid ve starověku. Mnoho model uctívají dokonce i ti, kteří zachovávají sobotu. Bůh nařídil svému lidu ve starověku, aby se chránil modloslužby, protože kdyby se odklonili od služby živému Bohu, spočinulo by na nich jeho prokletí, zatímco kdyby ho milovali celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou, nesmírně by jim požehnal při úrodě i zásobách a odstranil by z jejich středu nemoci.“

Více >

Členové vsetínského sboru uskutečnili v rámci Křesťanského domova výlet do Strážovic, doma zůstalo jen několik „domorodců“. A tak náš kazatel Hynek Dona rozhodl, že jejich řady posílíme a prožijeme společně sobotní den odpočinku.

Probráním úkolu sobotní školy s názvem „Překvapen milostí“ nás provedla sestra Chárová.

Bible nazývá druhou a každou další šanci „milostí“. Vidíme jako průzkumníci jen to, co chceme vidět, nebo to, co bychom měli vidět? Jozue vyslal do Jericha a kenaanské země dva posly – ze své vůle a tajně. Co zjistili poslové? Nic. Zdá se, že důvodem jejich cesty bylo zajistit nevěstce Rachab a její rodině záchranu a dozvědět se, že místní mají z Izraelců strach, protože slyšeli o Božích zázracích. To je mělo podpořit v ochotě poslouchat Boha a dle Jeho příkazů obsadit zaslíbenou zemi.

Rachab nežila příkladným životem. Nikde není zmínka o tom, že by Bůh schvaloval její jednání, ale ocenil její víru v Izraelského Boha a skutek víry, kterým zachránila zvědy. Nesuďme lidi podle vzhledu nebo toho, co dělají. Do jejich srdce vidí jen Bůh.

Rachab použila při záchraně lež. Stejně jako kdysi porodní báby v Exodu lhaly faraonovi, a Bůh jim za to požehnal, i zde lze lež omluvit, protože je skutkem víry. Rachab musela nechat v okně svého domu karmínovou šňůru jako důkaz víry v Boha. Se stejným znamením se setkáváme v Egyptě, kde museli Izraelci pomazat veřeje svých dveří krví beránkovou, aby byli pominuti při uskutečnění jedné z ran. Byl to také důkaz víry v Hospodina. Co je naší karmínovou šňůrou?

Jaký byl důvod záchrany zvědů ze strany Rachab? Nebyla to vychytralost a snaha zachránit si život, stejně jako u Gibeoňanů? I tak přízemní důvod k hledání Boha, jako je záchrana života, si Bůh dokáže přeměnit v lásku k Bohu.

Izraelci se vůbec neptali Boha, ani se nesnažili ověřit, zda Gibeoňané mluví pravdu, když se vydávali za posly. Může být jednání založené a uzavřené na lživých informacích před Bohem platné? Lidé zodpovědní za vedení Božího lidu mají hledat a poznávat Boží vůli. Izraelci ocenili lež Gibeoňanů tak, že si je zotročili, ale nezabili. Bůh ocenil ochotu Gibeoňanů vzdát se modlářství a uctívat pravého Boha.

Bůh nedělá rozdíly mezi národy, rasami či kastami. Ve stvoření a spasení jsou si všichni lidé rovni.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel sborů Vsetín a Valašské Meziříčí. Jako věřící jsme pod drobnohledem ostatních lidí. Co je v našem životě nejdůležitější? Jeho audio záznam najdete na našem webu pod odkazem KÁZÁNÍ.