Nestává se často, že by naše modlitebna sloužila po celý víkend. Pokud se tak stane, je to důvod k radosti. V pátek odpoledne se v ní začali scházet mladí lidé ze všech koutů republiky, aby prožili akci s názvem WeSend.  Mnohaletá tradice navštěvování sborů mládeží, která shromáždění oživí, omladí, osvěží svými vstupy, je nám dobře známá. Tentokrát byl poctěn náš sbor.

Mládežníci jsou bezesporu obdarováni od Boha v oblasti hudby. Během dnešní bohoslužby nás doprovázeli při zpěvu chval hrou na klavír, dvoje housle a violoncello. Byla to příjemná změna oproti reprodukované hudbě, kterou obvykle máme.

Sobotní škola byla z kapacitních důvodů rozdělena na dvě třídy. Jedna „mládežnická“, do které ovšem zamířili i dříve narození, kteří se stále cítí být mladými, a tradiční třída dospěláků. Ve třídě mládeže se diskutovalo na téma „Svoboda“. Ti starší se drželi úkolu a spolu s Pavlem Pimkem se zamýšleli nad tématem „Důvěra pouze v Krista“.

Jaká je role víry a skutků v životě Kristova následovníka? Jsou skutky potřebné? Ke spasení či něčemu jinému? Spoléhání se na zákon o ospravedlňování založený na lidských činech, především obětech je v kontrastu se zákonem o ospravedlňování založeném na víře v Krista. Praví učitelé a dobří dělníci vedou věřící k důvěře v Krista, ne v sebe.  Boží Slovo je návodem k dosažení skutečného štěstí a trvalé radosti. Teprve když apoštol Pavel oslepl, napravil se jeho duchovní zrak a on mohl jasně vidět pravdu o Ježíši a spasení, které přinesl. Být „v Kristu“ zahrnuje probuzení duchovního vnímání (moudrost), ospravedlnění vírou (spravedlnost), přípravu na nebe (posvěcení) a oslavení při druhém příchodu (vykoupení). Cílem křesťana je znát Krista a podobat se mu. Nesmí to ale vést k extrémní snaze trpět v domnění, že se tím více zalíbíme Bohu. Kdo chce mít pevný a vyvážený charakter, musí se plně odevzdat Kristu.  Musí studovat Boží slovo, pochopit jeho význam a řídit se jeho pokyny. Shrnutí myšlenek úkolu najdete na našem webu pod odkazem SHRNUTÍ.

V druhé části bohoslužby jsme si mohli vyslechnout píseň „Nikdy nekončící milost“, kterou si pro nás mladí připravili. Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Pavel Zvolánek, který dnes navštívil náš sbor i se svou manželkou Olinkou. Poslechněte si audio záznam kázání na našem webu, nebo si přečtěte záznam zde.

Sobotní škola, kterou jsem dnes prožil s mládeží, nesla název „Svoboda“. A to je téma, které mám rád, protože se nacházím v nesvobodném prostředí, protože někteří z vás možná víte, že jsem kaplanem a můj současný sboreček má nejvíce členů v Československé unii, protože má 20 tisíc členů. To jsou odsouzení a obvinění, kteří jsou ve výkonu trestu. A nejsem jediný kazatel, který se jim věnuje, nebo kaplan, ale je nás o něco více.

Chtěl bych dnes dopoledne hovořit o následování. O tom, jakým způsobem nás Ježíš povolává, jak povolal každého z nás, protože ten, kdo je zde dnes přítomen, tak byl nějakou formou, nějakým způsobem Ježíšem povolán.

A já věřím tomu, že s Ježíšem, kterého následujeme, kterého jsme se rozhodli následovat, anebo někteří z nás se možná teprve rozhodují o tom, jestli ho budou v budoucnosti následovat, tak je to vždycky ta nejlepší volba, kterou v našem životě můžeme učinit. A já bych chtěl na příkladu jednoho biblického může, jehož příběh velmi dobře známe, který byl dokonce povolán dvakrát ve svém životě, tak bych chtěl ukázat na to, že příběh tohoto může se můžeme v různých obdobách prožívat i v našem životě.

Byl to Petr. A já bych vás chtěl pozvat, abychom si tento příběh znovu oživili. A chci vás pozvat, abychom společně otevřeli nejdříve Evangelium podle Marka, první kapitolu, 16.18. verš. „Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře. Byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl, pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. I hned opustili sítě a šli za ním.“ Bratři a sestry, tento příběh, nebo tato první epizoda ze života apoštola Petra, připadá, že je úplně nejideálnější způsob povolání. Dokážete si představit, že vás osloví a zastaví Ježíš? Jste ve svém zaměstnání a přijde Ježíš, mesiáš. Oni to sice ještě v tu chvíli nevěděli. A řekne jim: „Následuj mě, anebo následujte mne.“ To si myslím, že je jednoznačné vyzvání k tomu, abychom šli za Ježíšem, že to ani lépe nelze udělat.

Najdeme si Evangelium podle Jana kap. 21, 21.-22. verš. „Když Petr spatřil Jana, řekl Ježíšovi: Pane, co bude s ním? Ježiš mu řekl, jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc, ale ty mně následuj.“ V těchto dvou textech vidíme dvě jména. To první jméno je Šimon, to druhé je Petr. Je to stejný muž, protože po svém obrácení získal i nové jméno. Když ho Ježiš vyzval poprvé, to byl Petr, a když ho vyzval po druhé, tak to byl obráceně. Ta druhá výzva je pro muže, který Ježíše už znal, ale opustil ho, dokonce ho třikrát zapřel.

Může nastat i situace, kdy někdo uvěří, začne následovat Ježíše Krista, ale pak přijde nějaká složitá situace v životě, která ho od Pána Boha odejde. Ale znova se vrátí.

Když jsem začínal jako mladý kazatel ve sboře v severních Čechách, v České Lípě, tak tam jsem zažil jednu sestru, která přišla už jako starší žena do církve. Ona mi vyprávěla podobný příběh, že jako mladá uvěřila, vzala si nevěřícího muže, ale sbor v té době, v nějakých padesátých letech, to úplně nevzal. Ona odešla od církve, její manžel zemřel, ale víra v ní pořád zůstala. Ona na Pána Boha nezapomněla. A jednoho dne šla po té českolipské ulici a na fasádě jednoho domu viděla napsáno „Ježíš tě miluje“. A ona si uvědomila, že teď musí něco začít dělat. Šla do sboru, od té doby už z toho sboru neodešla a byla znovu pokřtěna. Byla to velmi krásná zkušenost.

Ježíš nás povolává. Ježíš povolává tebe. Ježíš povolává každého člověka v různých životních situacích. Ježíš s námi má nepředstavitelnou trpělivost. My tu trpělivost nemáme. My bychom už mnohokrát mávli rukou, my bychom to vzdali, ale je to Ježíš, který se znovu a znovu k nám obrací, který neustále znovu a znovu píše na ty fasády „Ježíš tě miluje“.

On to dělá různým způsobem. A já vidím Ježíše jako toho, který se nám představuje ve třech oblastech. Nejprve se nám představuje jako král u Matouše 2kap, 2. – „Kde je ten právě narozený král židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Ježíš se nám představuje jako král. A my rádi následujeme králem. Král to je někdo, kdo je významný, kdo má velkou moc, kdo se stará o svůj lid, kdo se snaží, aby to jeho království vzkvétalo. Ale Ježíš se v Bibli představuje a my můžeme následovat nejenom krále, ale také kněze. Být knězem to také není úplně špatná varianta. Kněz, možná bychom řekli nějaký kazatel duchovní, kterého jsme si mohli oblíbit, který je nám sympatický, který káže Boží slovo, který nás přivedl k tomu správnému rozhodnutí. V Židům 5kap., 6. – „A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ „ Ty texty pokračují dál a hovoří o té kněžské službě Ježíše Krista. Kněz přenáší starosti a prosby od lidí k Pánu Bohu. A pak je třetí rovina, třetí rozměr, tak jak vidíme Ježíše Krista, kterého následujeme a to je jako prorok, jako zákonodárce. Mesiáš totiž znamená pomazaný. Jako prorok vyučuje Boží pravdě, přináší od Boha důležitá poselství pro nás, pro lid. A ta myšlenka je zdůrazněná u Lukáše 7, 16. – „Všech se zmocnila báze, oslavovali Boha a říkali – velký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid.“ Ježíš Kristus jako velký prorok, jako ten, který představuje svoji vůli od Pána nebo Boží vůli lidu.

Král je ten, který se stará o blaho lidu, pak je kněz, který předkládá prosby svého lidu Pánu Bohu, a pak je tady prorok, který přináší vůli Pána Boha zase zpátky k tomu Božímu lidu.

Je to možná taková jednoduchá matematika, ale ona ukazuje na to, jakým způsobem a koho vlastně následujeme. Následujeme krále, za druhé kněze a za třetí proroka. A já bych byl moc rád, abychom si tyto tři myšlenky dnes zapamatovali.

A možná by se nám mohlo znát, že je to přeci jednoduché následování. Následujeme toho krále, který je tím mocným vládcem na této zemi, který se stará o naše blaho, který se stará o svůj lid.

Následujeme kněze, tedy naše kazatele nebo duchovní lidi, kteří nás přivedli k Pánu Bohu.

A pak máme také proroka, který nám ukazuje na to, co máme konat. Který nám představuje tu Boží vůli.

A tak si myslím, že bychom takto mohli ukončit, mohli bychom si říct, to je docela dobré, to se nám líbí, my chceme následovat krále, kněze i proroka, ale tato myšlenka má ještě druhý rozměr, druhou rovinu. Protože Ježíšovu postavení u těchto tří rolí vůbec nekončí. Ježíš se nám totiž nepředstavuje jen jako král, ale také jako služebník. A to už je horší s tím následováním. Chce se nám následovat nějakého služebníka, nějakého poskoka, který musí plnit nějaké pokyny a příkazy?

Král je v království nejvyšší. Služebník, otrok, ten je nejnižší. A to už je méně přitažlivé. Ale Ježíš se nám představuje také jako služebník, například u Filipským 2, 7.Takže král versus služebník.

Pak máme kněze. On se nám představuje jako kněz, ale také jako obětina, jako ten, kdo je obětován, kdo přináší oběť. Tedy to, co je obětováno. Obětina je beránek. A o Ježíši je hovořeno jako o beránku, který položil život za mě a za tebe.

Ale Ježíš se nám nepředstavuje jen jako prorok a zákonodárce, ale jeho protikladem, tedy jako odsouzený. Ten, kdo je odsouzen. A Ježíš je zároveň ten, který je tím zákonodárcem, který je tím prorokem, který dává ty zákony, ale on byl také tím, který byl odsouzen. Který byl odsouzen za tebe, který byl odsouzen za mě a který položil svůj život za nás, za mě a za tebe. Bible nám ukazuje, jak Ježíš se vstoupil do veškeré naší bídy, hrobu a smrti. Kříž znamená totiž konec krále, kněze, ale také i proroka.

A kdo potom zůstává? Obětovaný beránek, vydaný služebník a zavržený odsouzenec. A to všechno pro nás, to všechno pro tebe, a především z lásky k nám a z lásky k tobě. Chcete stále ještě následovat takového Ježíše? Chcete následovat krále, anebo spíše služebníka? Chcete následovat kněze, anebo toho, který je obětován? Chcete následovat proroka, anebo toho, který je odsouzen? Byl bych moc rád, abychom si zapamatovali z toho dnešního dopoledne tři myšlenky.

Za prvé, král, kněz a prorok. Protiklady to víme. Ale pak bych byl rád, abychom si zapamatovali takové to, že v tom našem životě, v tom našem následování Ježíše Krista jde o to být ochoten snášet také křivdy. Protože při tom následování to není pouze procházka růžovým sadem. To není ten pohoda, klídek, tabáček. Ale to je také o snášení křiv, i nespravedlivých křiv, které nám život přináší, a které nám přináší druzí lidé, a které nám přináší také třeba naši blízcí.

To za prvé. Za druhé je to také ochota obětavého života. Umět se obětovat. Být tím, kdo přináší oběť. A my jako lidé neradí dneska přinášíme oběti. Snažíme se, aby ten náš život byl pohodový. Abychom měli pokoj, abychom měli klid. Abychom nemuseli přinést žádnou velkou oběť. Protože tak bolí. Ale teprve teď, když přineseme oběť a přinášíme oběti, tak se teprve něco stane v našem životě. Tak teprve tehdy se posouvám. A mohu se posunout.

A za třetí, a to je možná nejtěžší, následování Ježíši Krista nás vede také k odpuštění. Odpuštění si sami sobě, a to je také možná mnohem těžší odpustit si sami sobě než těm druhým, ale i to odpuštění těm druhým je velmi těžké.

A tak bych si přál, abychom při tom našem následování Ježíše Krista nezapomněli na to, že máme tady krále. Máme velkého a mocného krále. Máme kněze, který přináší oběť a přinese oběť. Máme proroka, máme zákonodárce, kterého také chceme následovat.

Ale my také při tom následování snášíme křivdy. Obětujeme se a měli bychom se obětovat a také odpouštíme. A tak při milé sestry, milí bratři, přátelé, mládeži, přeji nám všem, abychom následovali toho, který nás pevně drží za ruku. On nás neopustí. On slíbilo, že nás neopustí. On nám to dokonce řekl. On nám to řekl ve svém slově. A tak se ho držme. On je ochoten se vždycky za nás postavit. Ale on nám na druhou stranu dává tu svobodu, které jsme mluvili i v sobotní škole mládeže. Využijeme tuto svobodu a držme se ho. Amen.

 

Kázáním pro mladé sobota nekončila. Po společném obědě se mohli znovu sejít s bratrem Pavlem Zvolánkem, aby si poslechli povídání o jeho službě ve věznici. Samozřejmě se také zpívalo, a po sobotě i hrály hry. Někteří zůstali až do nedělního rána, kdy je v naší modlitebně vystřídají na své nedělní bohoslužbě Hooligans´Church.