Snášíte těžce současné vysoké teploty? Jeďte se ochladit do Egypta. 😊. Nebo přijďte do naší příjemně vychlazené modlitebny, kde se osvěžíte na těle, ale především na duchu.

I přes tropická horka se nás sešlo v prvním srpnovém dni celkem 21. Jsme Pánu vděční za všechny, kdo mohli dnes přijít. Úkolem sobotní školy s názvem Vše k Boží slávě (1Kor 8-10) nás provedla sestra Iva Chárová. Apoštol Pavel varuje korintské před modloslužbou a před nechtěným svedením bratří slabších ve víře. Jak dosáhnout toho, abychom vše dělali k Boží slávě?

Pavel využívá téma pokrmů obětovaných modlám k tomu, aby poukázal na hlubší problém – na nedostatek vzájemné lásky a hrozbu rozkolu ve sboru. Varuje před intelektuální pýchou, která vede k povýšenosti a rozdělování společenství. Podle Pavla i Mojžíše je poznání, které neprovází láska, naprosto bezcenné.

Pavel se setkal s kritikou, se zpochybňováním jeho poslání. Všeho se vzdal, aby předešel problémům a závisti, které by mohly posluchače odvádět od  Ježíše. Pavel rozlišoval mezi zaměstnáním a posláním.

Izraelité opakovaně v dějinách národa selhávali. To samé se stává i nám, přestože známe Ježíšův příběh a dílo. Pavel vyzývá, aby křesťan přistupoval k životu s disciplínou, umírněností. Opíral svůj život o Krista, permanentně byl ukázněný, je nám příkladem. Zápas křesťana je celoživotní záležitost.

Modlou se stává cokoliv, co si nárokuje pozornost a slávu patřící výhradně Bohu. Pavel zdůrazňuje, že Bůh od nás očekává bezvýhradnou věrnost. Upozorňuje, že modloslužba vyvolává Boží „žárlivost“. Jako účinnou ochranu před modloslužbou uvádí zásadní pravidlo, kterým odkazuje na známé „Šema“ z Dt 6,4.5: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ K přikázání nade vše milovat Boha později Ježíš připojil i druhou část: „Miluj bližního svého jako sám sebe!“ Pavel ukazuje, že zásadu lásky k Bohu a bližnímu je třeba aplikovat i v praktických situacích. Zdůrazňuje, že i to, co je samo o sobě dovoleno, nemusí být vždy prospěšné nebo budující, pokud to zraňuje svědomí jiného člověka

Co znamená svoboda v Kristu a jak jí dosáhnout? Znamená to, že si můžu dělat co chci? Bůh nás osvobodil od hříchu, viny a odsouzení, ale ne od zodpovědnosti, poslušnosti.

Apoštolova varovná slova určená korintskému sboru platila v každé době, zvláště naléhavě však promlouvají k současným lidem. Modloslužbou neměl Pavel na mysli jen uctívání model, ale také sobectví, lásku k pohodlí a uspokojování svých vlastních tužeb a vášní.“ (AA 316.317; PNL 182)

„Pokud vidíte, že děláním určitých věcí, na které máte plné právo, bráníte pokroku Božího díla, zdržte se toho. Nedělejte nic, co by mohlo uzavřít mysl druhých před pravdou. […] Všechno může být dovoleno, ale ne všechno je prospěšné.“ (9T 215)

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr kazatel Hynek Dona. Audiozáznam najdete na našem webu.

Je dobré mít dopředu vyřešeny všechny své poslední věci? Není to předčasné?

Jeden sultán nechal pro svou milovanou zemřelou manželku postavit okolo jejího hrobu palác – Tádž mahal. Tolik se soustředil na toto dílo, že vytvořil ohromující dílo. Stavba se protáhla na měsíce, roky. Manžel stále na stavbě asistoval, měl zájem si manželku uctít. Tak se soustředil na stavbu, že se mu  vytratil z mysli důvod, proč ho staví. Jednou při obchůzce okolo stavby zakopl o bednu. A to byla rakev s ostatky jeho ženy. Zapomněl, že je to rakev jeho ženy. Nechal bednu vyhodit. Ta, k jejíž slávě byla stavba postavena, byla zapomenuta, už tam nebyla. V našich životech to může být stejně.

V Kolíně nad Rýnem je Dóm, kostel, ve kterém jsou hroby panovníků. Ten, komu byl kostel určen – Bůh – byl odstaven bokem. Je odsunut do ústraní. Ježíš Kristu se může vytratit i z našeho života. Apoštol Pavel píše to stejné – lidé v Korintu odsouvají Ježíše bokem. Do popředí se dostávají nepodstatné věci. Místo aby Pavel povzbuzoval v Pánu Ježíši, musí řešit nepodstatné věci. V Gal píše – vy pošetilí Galatští, poznali jste Ježíše, tolik jste s ním prožili. Jak to, že se vytratil z bohoslužeb?

Job je člověk, který je postižen. Neudělal nic špatného. Do problému se dostává kvůli satanovi. Bůh dovolí zkoušku, jen na život mu nesmí sáhnout. V tom je požehnání. Co je pro nás požehnání? Plná lednice, tučné konto, silné auto, veliký dům? Požehnání je v Boží lásce a milosti, kterou si nezasloužíme. Jsou to maličkosti, které mnohdy nevnímáme. Za Jobem přichází přátelé, sedí a mlčí. Potom začnou mluvit, ale nedobře. Ptají se – Jobe, co jsi udělal? Ty jsi musel něco udělat zlého! Mnohdy, když otevřeme ústa, začnou se dít věci. Jsme velmi rychlí k odsouzení.

Pokud jsme křesťané, mohou na nás ostatní vzhlížet a přát si být také takoví. Ale pokud nám jde z úst zlo, vulgarity, napadání, tuto touhu ztratí. Tyto výrazy mohou představovat Boha jako hrozného, zlého.

Bůh je někdy trestající. Někdy dopouští zlé. Ale ne proto, že by byl Bůh zlý. Byl to důsledek chování lidí, Izraele. Některé věci v mém životě mohou být důsledkem mého jednání. Někdy ale může Bůh dopustit. Na zemi je dobro a zlo. Zlo působí. Důležité ale je, jak já se k tomu postavím, jestli ztratím nebo neztratím víru. Job měl hodně času na přemýšlení. Ač ho manželka nabádá ke zlořečení Boha, on to neudělá a Boha stále velebí. I v problémech a pochybování zůstává věrný. Job nevidí žádnou budoucnost, stejně ale velebí Hospodina.

Jako lidé prožíváme různé těžkosti. Pro milovaného chceme něco udělat, ale nakonec se nám vytratí to podstatné. Není důležité, v jakém hrobě budou zůstávat naše ostatky, ale jak dnes žijeme, jak se k sobě chováme.

Někdy si pokládáme otázku, zač nás Bůh trestá. Ale netrestá. Stejně přemýšlel Josef, když ho bratři shodili do studny. Přesto s Josefem byl Hospodin. Byl i s Jobem. Možná se v určité chvíli neozývá, ale byl s ním. Je s námi. V každé chvíli. Nebojme se říci – Pane, dej mi více víry, posilni mou víru. Také Josefův pán viděl, že je s ním Hospodin. Bylo by krásné, kdyby naše okolí vidělo, že Hospodin je s námi. I když se Josef dostává na ještě horší místo, i tam je s ním Hospodin.

Potřebujeme vnímat Boží přítomnost, ať se děje cokoliv. Ve chvílích radostných i smutných.

Rádi si společně připomínáme životní jubilea našich členů. Dnes jsme si mohli posedět u drobného občerstvení od našeho bratra Erika Dančáka, který slaví krásných 40 let. Gratulujeme a přejeme Boží požehnání a pokoj.