sbor Církve adventistů sedmého dne
Sobota 31.října 2026
Když naši rodiče, nebo staříčkové hovořili o dušičkovém počasí, tak právě dnešní den byl v tomto příkladný. Mokré, spadané listí lepící se na chodník a podrážky bot. Od mrholení zvlhlé vlasy, kabát i duše. Je zvláštní, jak počasí dokáže vtlačit atmosféru či náladu do našeho nitra, ba dokonce vtisknout výraz do našich tváří. S takovým rozpoložením jsem vstupoval v tohle sobotní ráno do modlitebny CASD.
Ale jako mnohokrát, také i dnes přišel onen zázrak spojený s Božím požehnáním. Sice za prosklenou stěnou a pohledem do smutné, podzimní zahrady zůstávalo mrholení, mokré, spadané listí a podlézavý chlad. Ovšem uvnitř sboru mne vítalo příjemné teplo, rozzářené tváře bratří a sester a upřímné stisky rukou. Tyto podněty rázem proměnily ono chmurné rozpoložení v pokoj, mír a pohodu, kterou přináší setkání s Pánem a bratřími.
Opět prodloužené pracovní volno, ubralo počet zúčastněných na sobotní bohoslužbě.
Sobotní škola probíhala v duchu bratrské lásky, porozumění, úcty a bohatou účastí všech přítomných. Byla to radost, která překročila i stanovený časový limit. Úkolem s názvem „Zjevení a inspirace“ nás dnes provedla sestra Květa Tyšerová.

Jan dostal mimořádná zjevení pro křesťany všech dob. Inspirace znamená, že Duch svatý vedl proroky tak, aby Boží poselství věrně přijali i spolehlivě předali dál. Ústní poselství proroků byla stejně inspirovaná, jako ta napsaná. Bibličtí pisatelé potvrdili, že slyšeli Boží hlas. Psaná forma dává slovům trvalou podobu předávat poselství v čase. Ačkoli Bible není napsána dokonalým jazykem, nese neomylné poselství. Drama, symboly a podobenství měly upoutat pozornost lidí. Obětní systém, svatyně a chrám byly obrazným znázorněním Kristovy oběti. Danielova proroctví zobrazují světové říše. Kniha Zjevení používá obrazy a symboly, kterým zcela nerozumíme. Ježíš vyučoval prostřednictvím symbolů a obrazů. Bůh sdílel své poselství také pomocí dramatizace (Ezechiel, Ozeáš).
EGW považovala Bibli za autoritativní a neomylné zjevení Boha. Bůh sděloval poselství, prorok je předával vlastními slovy. Ne všechno, co EGW napsala nebo řekla, mělo charakter inspirovaného poselství.
Velmi zajímavá, podnětná a evokující byla i úvaha laického kazatele bratra, Bohumila Mročka. Tento laskavý, Pánem požehnaný muž hovořil o své životní zkušenosti. Hovořil o první dekádě svého bytí ve věřící a Boží přítomností provázené rodině. Tato léta připodobnil životu v rajské zahradě. Po náhlém odchodu tatínka z tohoto světa, nastala s příchodem otčíma změna připodobněná peklu. Z prvotně a zdánlivě hluboce věřícího křesťana, nosícího monstrance při církevních poutích se velmi brzy vyklubal alkoholik, brutální násilník a zlý člověk. A bratr Miloš se tenkrát začal ptát, jak je to možné. A dnes s Biblí v ruce hovořil o tom, že člověk, který následuje Pána Ježíše a slyší Jeho hlas, zachovává v moci Ducha svatého Jeho přikázání. Pouze láska rodiny v Milošově prvních letech života a víra v Pána Ježíše, jej dokázaly provést přes ona kritická léta, plného zla a násilí. A co otčím? Snad jako správný katolík si myslel, že zpověď a účast na nějakém církevním podniku vše uvede do pořádku. Při nejhorším si projde po smrti očistcem a opět bude vše v pořádku. Tak to ale nefunguje, poznamenává bratr Miloš. Následujme Pána a připodobňujme se Mu. On Je nám na této cestě připraven se svou pomocí. Mně příběh bratra Miloše připomíná ono zrníčko, které dopadlo na úrodnou zem. Dnes vidím vzrostlý strom, který je požehnáním svému okolí.
Jeho audiozáznam najdete na našem webu.

Kázáním dnešní bohoslužba neskončila. Společně jsme usedli k prostřenému stolu a potěšili se u dobrého jídla. Tyto chvíle máme rádi. Utužují naše společenství, a za to děkujeme našemu Pánu.
MEš

Komentáře uzavřeny.