Ve dnech 10. a 11.5.2019 jsme měli jedinečnou příležitost seznámit se s osobním svědectvím kazatele Vítka Chána k dílu ženy, o které církev adventistů věří, že obdržela od Boha dar proroctví. Žila v období, kdy byla současnicí prvních věřících adventistů. Převážná většina z nich poznala, že se skrze ni v církvi projevoval duch proroctví, ale již za jejího života se našli i její odpůrci. Nejinak tomu je v dnešní době. 

Jak číst a vykládat spisy E.G.White

První přednášku, která měla stejný název jako celý program, uvedl jednoduchou radou: Čtěme ji stejně, jako Bibli.To neznamená, že jsou její spisy postavené na stejnou úroveň jako Bible. Autorka vždy hodnotila své spisy jako „menší světlo, které ukazuje na větší světlo (Bibli)“. Začněte třeba knihami Touha věků, Kristova podobenství, Myšlenky z hory blahoslavenství, Cesta ke Kristu, abychom se seznámili s tím, co říká o Ježíši Kristu. Je to stejná rada, jakou bychom dali člověku, kterému se poprvé dostane do rukou Bible. Nečíst ji od začátku do konce, ale postupně si vybírat jednotlivé knihy. Začít např. evangeliem Marka a seznámit se s Ježíšem. Pak pokračovat knihou Skutky apoštolů, která seznámí čtenáře s prvokřesťanskou církví. Kniha Genesis nás zavede do počátku dějin naší Země a lidstva. Z listů apoštola Pavla k nám proniknou rady, jak žít praktický křesťanský život.

Dílo E.G.Whiteové charakterizují tři hlavní důrazy:

– zaujetí pro Spasitele

– zaujetí pro Boží Slovo

– zaujetí pro záchranu ztracených

Až pak by v čtení knih E.G.White měly následovat další díly Velkého sporu věků, knihy o zdraví a nakonec knihy o výchově. Kompilace – výběr z díla jsou určené pro zkušené čtenáře, protože právě zde se setkáváme nejčastěji s chybnou interpretací a s nepochopením. Interpret nebo kritik si vybere citát a bez toho, aby posoudil kontext citátu s konkrétní situací, historický kontext a okolnosti, za kterých byl citát pronesen. Citát všeobecně aplikován na všechny situace. Bůh si přeje, abychom se v těchto otázkách chovali citlivě. Nebojme se používat zdravý rozum. Okolnosti častokrát mění podmínky. Poselství by mělo mluvit samo za sebe. E.G.Whiteová již během za svého života napsala, že lidé často překrucují její slova a dávají jim nesprávný, někdy i opačný význam, než sama zamýšlela.

Závěrečná rada zní: Nezapomínejme na kontext (historický, literární), na odlišení principu (stále platný bez ohledu na okolnosti) od aplikace (dobově, kulturně podmíněná, rada pro konkrétního člověka). Často ve svém díle popisuje ideál, který se ale od každodenní reality výrazně liší

 

11.5.2019 sobotní dopolední kázání

1.Kor. 13,11. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, měl jsem dětinské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.

Jak se chová a jak mluví dítě? Věří svým rodičům, protože rodiče umí všechno.

Náš vztah k autoritám (např. rodičům, Bibli nebo i k dílu EGW) může mít tři podoby

Vzpoura – Odmítám jakoukoli autoritu, chci si jít svou cestou, nechci, aby mi kdokoli radil a pomáhal mi. V duchovní oblasti odmítám jakoukoli autoritu, radu nebo prorocké vedení. Chci věci dělat po svém.

Naprostá závislost – To je vlastně opak výše zmíněného. Bez vlastního úsudku se schovávám za nějakou autoritu, sám nepřemýšlím. Cítím se dobře a bezpečně, když si netvořím vlastní názor a nekriticky přejímám to, co říkají druzí (rodiče nebo jiné autority).

„Dospělý dospělý“ – To je člověk, který si váží a respektuje (např. rodičovskou) autoritu. Rodič jsou rádci a přátelé. Pomáhají, nabízejí svou pomoc a radu, ale má životní rozhodnutí jsou má vlastní. Jsem zodpovědný za svůj život, vím proč, dělám to, co dělám.

Někdy však můžeme „rodičovskou“ radu špatně pochopit. V díle Ellen Whiteové je například chybou, když do textu vkládáme naše vlastní chápání skutečnosti, někdy hledáme souvislosti, kde nejsou, snažíme se příliš černobíle vymezit své postoje vůči druhým (buď mám pravdu já nebo ty). Bible totiž neřeší všechny naše problémy, vypráví příběhy a ukazuje principy, kterých bychom se měli držet.

Ideálem chování je dospělost. Dospělý bere rady vážně, ale má a používá i svůj rozum. Chovejme se rozumně a zrale, jako dospělý– dospělý.

 

11.5.2019 Proč si vážit dar proroctví ve 21.století?

Církev adventistů sedmého dne dostala jedinečný dar v životě a díle E.G.Whiteové. Za celý svůj život napsala více jak 100 000 stránek rukopisů, 5000 novinových článků, 24 knih a mnoho dalších textů. Význam jejího díla je obrovský. Kromě toho, že je třetí nejpřekládanější autorkou v dějinách, je nejpřekládanější  ženskou autorkou ve Spojených státech. Její kniha Cesta ke Kristu byla přeložena do 165 jazyků, což je více, než do kolika jazyků byl přeložen např. Harry Potter.

Církev adventistů má díky jejímu vlivu a radám dnes druhý největší křesťanský školský systém na světě.

Díky jejímu důrazu na zdravý životní styl, jsou adventisté významým poskytovatelem nestátní zdravotní péče v mnoha zemích světa. Její zdravotní rady jsou aktuální a uznávané významnými světskými osobnostmi i v dnešní době. Odborníci provedli srovnání aktuálních vědeckých poznatků s tím, co napsala E.G.White a zjistili, že se téměř 90%  jejích výroků shoduje s poznatky současné medicíny. Jsou stále pravdivé a mohou být inspirací pro ty, kteří její prorocký dar berou vážně.

Někteří kritici tvrdí, že mnoho ze svých rad opsala od jiných autorů. Pravděpodobnost, že se budou náhodně vybrané rady v oblasti zdraví shodovat s vědeckými poznatky získanými o 130 let později, by byla 1:1025. E.G.White přinesla informace, které ji ukázal Bůh. Proto by bylo nemoudré, neřídit se jejími (Božími) radami.

Před několika léty proběhla anketa, která se týkala duchovního života členů církve adventistů. V rámci ankety bylo osloveno 8200 členů církve, aby odpověděli na otázky, které se týkaly jejich spirituality. Anketa ukázala přímou souvislost mezi kladným postojem k Ellen Whiteové a duchovním životem respondentů. Tento trend se objevil ve všech sledovaných aspektech (vztah ke Kristu, četba Bible, osobní zbožnost) – procento členů, kteří četli knihy E.G.Whiteové a zároveň odpověděli kladně na otázku jejich vztahu k Bohu, ke studiu Bible, k rodinným bohoslužbám a dalším podobným, byl téměř dvakrát vyšší než členů, kteří její spisy nečtou.

Její vliv na život lidí přináší dobré ovoce a my můžeme z jejího literárního odkazu těžit dodnes (Mt 7,17).

 

11.5.2019 E.G.White pod palbou.

Určitě se spolu shodneme na tom, že lidé si zaslouží slyšet pravdu. Proč se zejména v posledních desetiletích rozmáhá kritika díla E.G.White, přestože sama autorka je už více než 100 let mrtvá? Kritici vycházejí z logiky, že když zasáhnou základ, zasáhnou tím celou stavbu (církev). Jaké argumenty uvádějí?

  • Opsala většinu svého díla (80-90 %)
  • Šířila teorii zavřených dveří
  • Protiřečí si s Biblí (asi 50 krát)
  • Protiřečila si sama sobě (v otázce jedení masa, používání vinného octa)
  • Zastávala názor, že ke spasení jsou potřebné víra i skutky
  • Její proroctví se nenaplnila
  • Opsala rady obsažené ve zdravotní reformě
  • Psaní knih připisují jako důsledek její nemoci – druh epilepsie spojený s hypergrafií
  • V průběhu času odstraňovala své teologické chyby
  • Schvalovala chyby milleritů
  • Vedení církve zakrývalo chyby E.G.White

Cílem přednášky nebylo podrobně zodpovědět a vyvrátit všechny argumenty kritiků. V minulosti byly postupně všechny námitky zodpovězené. Na některé dala odpověď už sama E.G.White. Přednášející řekl, že je z kritiky smutný, ale současně je za ni vděčný. Paradoxem kritiky je skutečnost, že často vede k většímu zájmu o autora, k hlubšímu studiu témat a k novému poznání. Pomůže docenit význam díla. Ne všichni kritici si váží dílaE.G.White. Motivace ke kritice EGW je různá: někteří chtějí pomoci varovat před „bludem“, jiní se touží zviditelnit, někteří chtějí naopak církvi ublížit.

Jak reagovat na kritiku? Je lepší ji ignorovat, vyčkávat nebo se aktivně bránit? Z dlouhodobého pohledu se zdá, že nejlepší reakcí na kritiku je obrana – s tichostí, s bázní a s dobrým svědomím. Obhajoba musí být zdůvodněná, důvěryhodná, věcná, klidná a pokorná. Co je jisté, musíme dát odpověď – s láskou a s respektem ke kritikovi.

V závěru poslední přednášky se pak V.Chán vzorově, ale stručně, věnoval prvnímu z výše uvedených argumentů – PLAGIÁTORSTVÍ, tj. argumentům, že E.G.White opsala dílo druhých a vydávala ho za své vlastní dílo. Následně vyzývala členy církve, aby si kupovali její knihy a tím se obohacovala.

V rámci vzorové odpovědi definoval a vymezil problém, analyzoval ho z pohledu biblického, právního, etického a morálního a porovnal s běžnou praxí v době, v které žila. Její dílo nelze hodnotit z pohledu aktuálně platné normy (ČSN ISO 5127:2003), která byla vydaná v r. 2003, a která definuje „představení cizího díla jako vlastního“ jako plagiátorství. Zástupce renomované americké právní kanceláře specializující se na autorské právo Vincent Ramik podrobil zkoumání její knihy a také obvinění z plagiátorství. Došel k závěru, že se v jejím případě nejedná o plagiátorství, ale o literární výpůjčku – kdy myšlenky a věty jiných autorů kreativně používá ve svém díle.

Dnes se má za to, že (až na 5 jejích knih, kde je procento vyšší) 3 % textu jsou „vypůjčené“ od jiných autorů (s citací nebo někdy bez ní). Argument, že ve své době byla obžalována z plagiátorství nebo jí za to hrozil soud, se neprokázala jako pravdivá. Nebyl porušen ani morální ani etický rozměr. Stejně tak se neprokázalo, že by církev kryla nějaká pochybení E.G.White. Spíše naopak, církev se ke kritickým myšlenkám opakovaně vyjadřovala a vysvětlovala a popírala některá falešná obvinění.

Po každé přednášce následovala krátká diskuse, v které zazněly nejrůznější otázky, ale žádnou z nich nebylo možné považovat za kritickou. Setkání proběhlo ve velmi příjemné atmosféře vsetínského sboru. S vděčností jsme vnímali laskavé přijetí, které se mimo jiné projevilo i během polední přestávky, pohlazením na těle i na duši. Děkujeme. 

Poznámka autora článku: Dovolte mi osobní zkušenost. Já čtu knihy E.G.White přirozeně. Bez předsudků i bez nadsázky. Někdy systematicky celou knihu od začátku do konce, někdy jen vybrané kapitoly. Vše závisí od okolností. Svobodně si ji vyberu z poličky v knihovně, přečtu si vybraný oddíl, nechám se poučit, inspirovat, napomenout. Občas si pomyslím, že by nebylo od věci, kdyby si odstavec nebo kapitolu přečetl i někdo jiný. Někdysi zase pomyslím, že s danou pasáží nesouhlasím, nerozumím ji, nebo že jí dokonce nevěřím, nebo mou myslí proběhne jiné vnitřní hodnocení.

Pro ty, kteří chtějí její dílo studovat a věnovat se mu podrobně, platí stejné zásady, jaké platí pro studium kteréhokoliv studijního předmětu.

 

Se svolením přednášejícího napsal Jenda Petrovič