Dnešní sobota byla opět trochu jiná.  Ranní paprsky slunce nás doprovázely na cestě to sboru ve Vsetíně, stejně jako řada našich bratří a sester doprovázela svého téměř již bývalého kazatele Hynka Donu. Hlavním důvodem těchto přesunů bylo loučení s naším kazatelem Pavlem Kostečkou před jeho cestou do Ameriky a následným stěhováním na Ostravsko, a instalace nového kazatele, jehož jméno sdružení tak dlouho a úspěšně tajilo.

Plni očekávání jsme vstoupili do modlitebny. Dnes se osvědčilo staré známé „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Protože jsme se sjeli ze sborů ValMez, Kateřinice, Vsetín a Dětmarovice, byla modlitebna za chvilku  plná a sedět se muselo i v přilehlé místnosti s dveřmi otevřenými. Ještě že mládež je na víkendové akci Helfštýn 2019.

Úvodní slovo patřilo bratru Klodovi, který s námi probral další úkol sobotní školy nazvaný Klíče k rodinné jednotě. Ačkoliv – nebo možná právě proto – že nás bylo tak mnoho, diskuze trochu vázla, ale bratr nás dobře vedl a nakonec jsme úkol zdárně probrali.

Program měl být původně v režii dětí a mládeže, ale protože akce Helfštýn je pro ně velkým lákadlem – a je to tak dobře, o hudební doprovod se postarali „veteráni“ , jak nazval vtipně bratr Juřínek chválící skupinku sboru Vsetín ve spolupráci s bratry Wagnerovými z Kateřinic. Zpívali a hráli opravdu nádherně. Kéž by tak skvělé zpěváky a hráče měly všechny sbory.

Kázáním nám posloužil bratr Jaroslav Stejskal.Velmi milou byla informace o včerejším křtu bratra Jiřího Mikulce, kterého on i kazatelé přivítali do církve.

Bratr Stejskal se za všechny sbory rozloučil a poděkoval kazatelům Pavlovi Kostečkovi, Jiřímu Loderovi a Jaroslavu Šlosárkovi za jejich práci pro valašské sbory. Přidali se také zástupci sborů a poděkovali slovy i malými dárečky.

Krásným rozloučením byla také báseň přednesená sestrou Smilkovou. Poté dostali všichni kazatelé prostor pro to, aby zavzpomínali na své působení. Přivítán byl zástupcem MSS a sbory nový kazatel, na kterého se všichni velmi těšíme. Jak budeme vycházet, jak moc ho překvapí specifické valašské prostředí a mentalita, kam se posunou sbory díky jeho působení, to je zatím tajemstvím. Ale jak se vyjádřil bratr Hynek Dona – pokud budeme mít všichni srdce u Pána Ježíše, zvládneme všechno.

Velmi příjemné a emotivní dopoledne bylo ukončeno společným obědem. Smutné chvíle loučení jsme si zpříjemnili alespoň báječnými zákusky z dílny sester přítomných sborů. Naši kazatelé budou stále v našich srdcích a věříme, že se budeme vídat i v budoucnu. Svěřujeme jejich příští kroky do rukou toho nejlepšího průvodce, našeho Pána.