Tuto sobotu jsme vstávali výrazně dříve, než jiné soboty. To proto, že jsme se rozhodli doprovodit naše kazatele Pavla Kostečku a Jiřího Lodera na instalaci do Dětmarovic. Cesta do nejsevernější části Moravy pro některé nebyla problém. I přes mnohé úseky označené starým známým „Musíme to opravit“ dorazili do sborečku v rodinném domě na okraji obce na první pokus. Jiní, kteří odmítli poslouchat navigaci v přesvědčení, že „to přece mají nastudované v mapě“ si udělali nechtěně výlet i do přilehlého Polska. Ale nakonec jsme sobotní bohoslužbu stihli všichni.

Upravený rodinný dům u krásné louky plné kopretin s nápisem Modlitebna CASD nás přivítal zalitý sluncem. Protože účastníků bylo dnes výrazně více než jindy, bylo také více aut a parkování si vyžádalo asistenci obětavého bratra z místního sboru.

Před budovou se nachází malý dvorek, kde stál stan skrývající stoly plnící se postupně dobrotami na polední občerstvení. Postupně jsme se přivítali se všemi přítomnými a zaujali svá místa v malém útulném sálu. Přijeli také naši bratři ze Vsetína a Kateřinic.

I v tento vyjímečný den jsme se zahloubali po zpěvu úvodní písně do úkolu sobotní školy. Nejprve jsme shlédli video TV Hope s bratrem Dymáčkem. Poté jsme se rozdělili. Bylo nás tolik, že jsme mohli vytvořit 3 dospělácké a jednu dětskou třídu.

Po sobotní škole jsme využili krátké přestávky k obhlédnutí sborečku a přilehlé zahrady. Sluníčko, v minulých deštivých dnech schované za mraky, jako by dnes jásalo spolu s námi v radosti nad požehnaným dnem.

Kázáním nám posloužil bratr Stejskal. Zamýšlel se nad tématem cesty. Asi v souvislosti s cestou našich kazatelů Kostečky a Lodera na nové působiště.

Sobotní bohoslužbu nám zpříjemňovaly děti svými písničkami. Každé z nich má svůj sešit, do kterého zapisují a zakreslují, co je zaujalo v kázání. Dnes na požádání bratra Stejskala nakreslili, s kým by chtěli strávit večeři a jak si představují výbornou večeři. Pavel bude mít opravdu šikovné Pathfindery.

Dnes byla vysluhována večeře Páně. Podávání chleba a vína se ujal bratr Kučera ze sboru Dětmarovice a bratr Stejskal.

Čas se nachýlil a my jsme si udělali přestávku na společný oběd. Polévečky i guláš sester byly opravdu výtečné, stůl na dvorku sboru se prohýbal pod dobrotami. Nešlo odolat. A tak jsme si v družném hovoru užívali darů pokrmu.

Odpolední část byla věnována loučení i vítání. Svá místa opouští mazatel sboru Bohumín Petr Rohan s rodinou, a dětmaroický sbor bratr Filip Furst. Ten se loučil sám, protože se včera jeho manželce narodil druhý syn Štěpán. Jak moc byli oba kazatelé oblíbení, o tom svědčilo to, jak se s nimi oba sbory rozloučily. Sestra z Bohumína těžce zadržovala slzy, a děti svého „Koblížka“ Filipa mále umačkaly láskou.

Stejně milé jako loučení bylo i vítání. Aby bratři a sestry věděli, koho jim předáváme, bratr Pimek pronesl krátkou řeč, ve které Pavla vychválil, což si opravdu zaslouží. Sbory poté oba nové kazatele přivítali množstvím dárečků. A děti? Ty svého „Pavlíka“ obdarovali krabicí-kostečkou, která je určena jen a pouze na kresby a přáníčka od nich. A že se na něho i na Jiřího těší vyjádřili svým nezaměnitelným způsobem.

Všichni jmenovaní kazatelé pronesli několik slov ke svým sborům a pak už nezbývalo, než se společně vyfotit, dojíst všechny dobroty a vydat se směrem domů. Myslím, že jsme naše kazatele vložili do dobrých rukou.