Dnešní sobota patří k těm, na které se obzvláště těšíme. Slavit budeme památku Večeře Páně. Budeme se moci sklonit před naším Pánem a nechat se očistit od všeho, co nás v uplynulé období pošpinilo, co jsme nezvládli, čím jsme zhřešili. Náš dobrý Bůh s námi má díky své lásce neskutečnou trpělivost, a stále znovu a znovu nám dává šanci začít znovu.

Při studiu sobotních úkolů pokračujeme ve čtení knihy Jozue. Izraelské kmeny překročily Jordán a díky Boží milosti je jim dána úrodná země, kterou jim losem rozdělí právě Jozue. Úkol s názvem „Dědicové slibů“ nás provedla sestra Iva Chárová. Země, kterou Bůh zaslíbil Abrahámovým potomkům, nyní Izraelci dostávají. Sliby se naplnily. Jsme také my dědicové nějakého slibu? Bůh nám zaslíbil novou zemi, kde budeme žít s Ním v nekončící radosti. Tak jako kdysi daroval Adamovi a Evě zahradu Eden, daroval teď Izraelcům zemi Kenaan a nám daruje novou zemi. Ale stejně jako musí synové Izraele splnit podmínku, že budou milovat jen jednoho Boha, stejnou podmínku dostáváme i my. I přes velikou lásku k vyvolenému národu jim Bůh při nesplnění podmínky zemi odebral. Nám se může stát to samé. Země Kenaan byla ve vlastnictví Boha, jen on ji mohl lidu darovat, jen on o ní rozhoduje. Byla rozdělena losem, aby každý kmen, kromě Levi, měl své území, které mu bude patřit navždy. Bůh učil svůj lid tomu, že jsme si všichni rovni – stejně jako lidé světí sobotu, i země měla každých 7 let prožít „sobotu“. Lidé se měli spolehnout na svého Boha, že se o ně postará – o bohaté i chudé. Všichni otroci měli být propuštěni. Všechny pronajaté pozemky měly být před milostivým 50.rokem vráceny původním majitelům.

Kázáním nám posloužil bratr Hynek Dona a zamýšlel se nad dary, nad Božím požehnáním.

Co si představujeme, že je požehnání? Je to poklid, pohlazení od Boha, mít se dobře, žít v míru. Někdy nás však Otec Bůh hladí drsnou rukou.

Jeden chlapec obdivoval cizí krásné auto, které jeho majitel stále leštil, ani s ním nejezdil. Začali si spolu o autě povídat. Chlapec se zeptal – kolik vás stálo to auto? Nic, dostal jsem ho od bratra, řekl majitel. Také by jsi chtěl takové auto a takového bratra? Ne, odpověděl chlape, já bych chtěl být takovým bratrem. To dělá Pán Ježíš.

Dostáváte rádi dary nebo raději dáváte? Umíte dary přijímat? Umíte je darovat tak upřímně a srdečně, aby obdarovaný neměl spíše chuť dárek odmítnout? Pán Ježíš nás zasypává dary.

Jan 13.kapitola – proč musel umývat nohy Ježíš? Nemohl umývat někdo jiný? Obyčejný člověk může umýt jen špínu, prach. Jen Ježíš umí obmýt hřích. Jen Kristus očišťuje od špíny hříchu. Chápeme, co nám Ježíš nabízí? Kolik bylo z naší strany přestupků v minulém období? Míň než jindy? Více? Dnes nám Kristus nabízí očištění, klid a pokoj do našeho života.

Pár hodin před tím prožil Ježíš úžasnou atmosféru, když vjíždí do Jeruzaléma. Lidé ho vítají, hážou mu palmové ratolesti pod nohy, chtějí ho zvolit za krále. Vůbec nepochopili smysl jeho služby. Byli tam takoví, kteří Ho opravdu chtěli následovat. Pak tam byli takoví, kteří z Něho chtěli mít nějaký zisk – uzdravení, jídlo, apod. „I kdyby nebyl Kristus a nebyla naplněna naděje, křesťanství stojí za to žít.“ To ano, ale bez naděje by to bylo smutné žití.

Ďábel si používal mnoho lidí, i zbožných – zákoníci, farizeové. Snažili se ho na něčem nachytat. Co dělat, abych byl spasen? Pokání, vyznat své špatné vlastnosti Kristu, a dále nehřešit. Vzdát se všeho a jít za Kristem. Luk 10, 25.-dále. Co je psáno v zákoně?

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.“ Je na začátku Desatera, krásné zaslíbení. Chlubíme se tím, jaké ho máme Boha? Jak je úžasný? „Miluj svého Boha, miluj bližního svého.“ Taková odpověď nestačí zákoníkovi, možná to nepochopil. Ani my mnohdy dlouho nechápeme, co nám chce Pán Bůh říct. Kdo je můj  bližní? Ježíš povídá příběh o milosrdném Samařanovi (Samaritán). Byl nenávidění, ale jako jediný pomohl zraněnému izraelskému muži, kterého jeho bratři obešli. Následně se o něho postaral. Dal mu péči, lásku. Příběh nás učí, jak nechat působit Ježíše na svůj život.

Je důležité,  jakým způsobem dáme dárek, jestli upřímně nebo otráveně. Jak jednáme s těmi, koho chceme obdarovat. Z jakého důvodu dáváme naději na věčný život a jakým způsobem.

Možná všemu nerozumím, ani z učení, ani při památce. Ale chci se co nejvíce držet Krista, aby byl v mém životě znát, abych ho představila svým životem jiným. Nechtějme, aby Ježíš naplňovalo naše představy, ale abychom my naplnili jeho představy. Dnes máme příležitost se sklonit, vyznat svá pochybení a začali s novým čistým listem života. Co tam bude napsáno za dalšího čtvrt roku?

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Po kázání bratr Dona vysluhoval obřad Památku večeře Páně. Opět jsme čistí jako bílý list papíru. Snažme se, aby při příští Památce byl „list“ co nejméně popsaný.

Na úplný závěr bohoslužby nám bratra Mirek Ešler zazpíval valašskou lidovou kostelovou písničku ze své produkce. Jak krásně zní chvály v naší valašštině si můžete přečíst i poslechnout na našem webu.