Mladého cestovatele Jendu Ondráška z našich besed dobře známe. Spolu se svým otcem podnikají většinou cyklistické výpravy ze Vsetína k některému z moří. Tentokrát však z důvodu značné vzdálenosti zvolili auto, kterým projeli 11 zemí Západního Balkánu. A o tom byla beseda 28.11.2025.
Svou první noc prožili v Komárně a odtud projeli napříč Maďarskem, krátce také Chorvatskem, aby se dostali do Bosny a Hercegoviny. Po cestě je zaujal vodopád Jajce, pevnost Travnik a nemohli si samozřejmě nechat ujít Sarajevo – místo, kde byla odstartována 1.světová válka. Zajímavé pro toto město je mísení kultur a náboženství. Mostar naše cestovatele okouzlil především obloukovým mostem přes řeku Neretvu.
 

V Srbsku se krátce zdrželi v Trebinje, jediné křesťanské město. A už se ocitli v Černé Hoře. Země je značně hornatá a dříve byly její kopce zalesněny především duby. Nelze minout Boku Kotorskou s klášterem na ostrově. Nedaleké město Kotor dělá čest svému jménu – koček je tu nepočítaně, navštívit můžete také kočičí muzeum nebo některou z řady kočičích kaváren. Městečka Sveti Stefan, původně ostrov, a Petrovac na Moru známe jistě všichni, kdo vyrážíme do této oblasti k moři. Přístavem pro Černou Horu je Budva.
Albánie přivítala duo Ondráškových městem Shkoder s blízkým jezerem a pevností Razofa, která podle pověsti přestala padat teprve tehdy, když byla do jejích zdí zazděna manželka jednoho z pánů pevnosti. Albánie je zemí bunkrů, tzv. Hodžových klobouků, které nechal vystavět díky své paranoidní povaze. Náš přednášející navštívil Tiranu, Durres, Qerret a krásné Sarande. Odtud je to jen nepatrný kousek na ostrov Korfu, nejzelenější ostov této oblasti. Na něm navštívili 2 pevnosti a nespočet kostelů.
Z albánské riviéry Ksamil se vydali Ondráškovi na cestu zpět. Pokud cesta do Albánie byla zaměřena především na poznávání památek, cestou zpět vyhledávali především přírodní krásy. Navštívili město Gjirokaster, kde se narodil Enver Hodža, na něhož ale místní pyšní nejsou, a které je díky svým břidlicovým střechám zapsáno na listině památek UNESCO. Městečko Leskovik je jako z jiného světa – auta nepotkáte, platební karty neznají. Ondráškovi navštívili několik národních parků – Galičica, Podgorica, Biogradska Gora, Tara, Durmitor, Sutjeska, a mnoho zajímavých měst mezi nimi. cestu zakončili v Beogradu a následně přejeli opět do Komárna, odkud už mířili zpět domů.
Cestu dlouhou 4700 km jsme zvládli za 1,5 hodiny a viděli jsme opravdu mnoho zajímavého. Děkujeme za krásný večer.